SHANTKAN III: 3. ČÁST - OTEC A SYN

15. listopadu 2011 v 12:04 | Kyle |  SHANTKAN III.

Nastal druhý den mého věznění, kdesi neznámo uprostřed hor, jejichž přídomek je Tančící. Stále jsem byl řetězem upoután k pevnému kůlu, který tvořil středovou osu nějakého stanu. Jen stěží jsem se mohl domýšlet, kde to doopravdy jsem. Pravděpodobně v nějaké indiánské osadě, když jsem byl zajat rudochy. V hlavě jsem si představoval, jak to asi venku vypadá. Jediné, co jsem vlastně věděl, že se naházím nedaleko onoho jezera, které je v posledních dnech skloňováno ve všech možných pádech. V hlavě se mi opět vyronila myšlenka na rozhovor se Santigem, když nám prozrazoval, co se o tomto místě povídá. Opravdu má to jezero takovou moc, o které se nám zmiňoval? Vždyť to přece není vůbec možné! Takové věci prostě neexistují! Kdo jednou zemřel, zemřel. Prostě je pryč! Pak jsem si však v hlavě promítnul celý náš dosavadní postup horami a uvědomil jsem si, na kolik zvláštností jsme během naší dech beroucí cesty narazili. Stále jsem byl ve stanu sám a netrpělivě jsem čekal, kdo mě přijde opět vyslechnout. Přál jsem si, aby to byl můj otec, protože naše první setkání neprobíhalo zrovna podle mých představ. Jak by pak taky mohlo. Jsme v podstatě nepřátelé! V tom se vstupní plachta opět poodhrnula a přede mnou se neobjevil nikdo jiný, než právě můj otec.


"Dobré ráno kido," Pronesl při vstupu a já jsem si hned jako první všiml plechového hrnku s vodou a dřevěného tácku, na kterém leželo jídlo. Na malý moment se mi na tváři objevil úsměv. Po dvou dlouhých dnech jsem byl vyhladovělý jako vlk a něco k snědku by mi přišlo zajisté vhod. "Tady, přinesl jsem ti něco, s čím bys mohl zahnat hlad a žízeň." Tác s hrnkem položil přede mne a já jsem se okamžitě pustil do jídla. Otec i nadále mlčel. Zřejmě mě chtěl nechat v klidu najíst. Po jídle se jenom zaprášilo. Během několika minut jsem s ním byl hotov. Nebylo toho ostatně moc, ale na druhou stranu to chutnalo výborně. Čerstvá ryba rozhodně nebyla k zahození.

"Tak, proč jsi přišel dnes?" Zeptal jsem se poněkud škodolibě. "Copak otec nemůže přijít za svým synem jenom tak?" Odvětil. "Dnes jsem se nepřišel na nic vyptávat ani z tebe dostávat nějaké informace." Dodal a mě se celkem ulevilo. Na druhou stranu jsem si řekl, že bych se mohl pro změnu začít vyptávat já. Jak se zdá, nikdo jiný mi tu nic neprozradí, proto bych měl zkusit dostat nějaké odpovědi právě ze svého otce. "Můžu se tě na něco zeptat?" Začal jsem opatrně, ale můj otec byl, nad mé očekáváni vstřícný. Přikývl a já mohl pokračovat dál. "Před nějakou dobou, když jsme postupovali horami, jsme několik desítek mil odsud narazili na starou rozbořenou chatu. Setkali jsme se tam s dvěma muži. Ti nám prozradili, že je v době, kdy sem přišli, došel varovat nějaký běloch. Doslova jim řekl, aby nepřekračovali vnější hranici. To jsi byl tehdy ty?" Mého otce tato otázka očividně zarazila. Chvíli mlčel, ale nakonec šel s pravdou ven. "Ano, byl jsem to já. Enkato mě za nimi vyslal a já jen plnil jeho rozkaz. Tehdy jsem ještě nebyl tak uznávaný jako jsem nyní."

Měl bych ještě jednu otázku. Jedné noci jsme se taky setkali s bělochem. "Zase jsi to byl ty, že jo?" "Poslyš Rikeato." Řekl úvodem. "Ani nevíš, jak dlouho vás Enkatovi lidé sledovali. A když se tady v táboře rozkřiklo, že vedle mexičana a třech bělochů se horami prodírá i mestic, vzbudilo to ve mně naději." "Jakou naději?" Divil jsem se. "Že tě ještě někdy uvidím." Odpověděl bleskově. "Proto jsem požádal Enkata, abych s vámi mohl té noci promluvit. Tehdy jsem tě poprvé spatřil, po celých těch letech. Nemohl jsem ti nic říct, i když jsem nemyslel na nic jiného. To, že ses sem vydal moje jediná šance, že se s tebou ještě někdy setkám. Přísahal jsem, že Tančící hory nikdy opustím."

"Řekni mi jedno tati. Nejde tu ani tak o ty hory, ale hlavně o to jezero. Mám pravdu?"
"Ano máš. Všechno se tu točí kolem tohoto jezera."
"Takže, ty a tvoji lidé vy tu jste proč?
"Neměl bych ti to říkat, ale proč si celou tu dobu myslíš, že jsme nechtěli, abyste se dostali k jezeru?! Všechny ty povídačky, které o něm kolují, ho přivádějí k záhubě. My jsme tu od toho, abychom jezero chránili. Aby se s ním nic nestalo! Protože, jakmile by se s ním něco stalo, ochraňuj nás Bůh!!!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sisi/ctenar | Web | 15. listopadu 2011 v 21:54 | Reagovat

ty mi vždycky dáš takovou energii, děkuju.
A neuvěříš mi co se stalo :) můj táta chce začít číst tvoje stránky zaujaly ho

2 sisi/ctenar | 16. listopadu 2011 v 16:04 | Reagovat

:) já jsem taky ráda za tu sílu :)

3 vestec | Web | 12. ledna 2012 v 16:03 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

4 Salma Blanco | E-mail | Web | 9. dubna 2013 v 19:29 | Reagovat

Proč nepokračuješ v psaní? Nebo všichni příznivci tohoto žánru už vymřeli? Tomu nevěřím!!!
Já ještě žiju ;-)

5 kicklen | Web | 17. června 2015 v 17:53 | Reagovat

Na našich stránkách Budete moci získat Váš astrologický horoskop jako na určitý den a na týden dopředu. Můžeme s přesností říci, jaké povolání se hodí pro Vás, a než Se vám podaří a kariérní růst. :D

6 spinoza | Web | 18. června 2015 v 19:20 | Reagovat

online pujcky bez registru bystřice :-!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama