SHANTKAN III: 2. ČÁST - PÁTRÁNÍ PO RIKEATOVI

10. listopadu 2011 v 8:58 | Kyle |  SHANTKAN III.

Po dlouhé době se opět ozývám s Shantkanem. Povídka sice upadla, až na světlé, velmi světlé vyjímky, ji nikdo nekomentuje ani nečte. Ale já ji prostě dopíšu. Celou třetí sérii mám hotovou a byla by škoda, kdyby povídka zůstala nedokončená. Příběh jsem promýšlel opravdu dlouho a nechci aby moje úsilí bylo až tak zbytečné. Třeba se někdy najde někdo, kdo si to přečte. Myslím si, že Shantkan je kvalitní dílko, které je hlavně PROMYŠLENÉ hned od úvodní kapitoly až po tu úplně poslední. Problém je v tom, že málo blogerů nemá buť čas nebo chuť si ji přečíst. Nevadí. Psaní povídek mě baví, a proto v tom budu pokračovat, i když ne třeba tak pravidelně...

Ráno, dne po únosu

Poté, co byl Rikeato zachráněn tajemným indiánem u strmého srázu, pokračovali naši hrdinové dál Tančícími horami, dokud je nezastavil západ slunce. Utábořili se na jednom palouku uprostřed lesa a byli připraveni tady přečkat noc. Avšak právě tu noc, byl Rikeato unesen!

Nastalo ráno dne po únosu. Santigo, Cristien, Jeremy i Tobiš ještě spí a vůbec nemají tušení, že byl Rikeato unesen. První se ze spánku probral Jeremy. Hlasitě zívl na celý les a natažením rukou nad hlavu se patřičně protáhl. Promnul si ospalé oči a porozhlédl se kolem sebe. Plameny v ohništi už dávno vyhasly a ze spáleného dřeva vycházel už jen našedlý dým. V tom spatřil lůžko, které patřilo Rikeatovi. Bylo prázdné!


"Hej, probuďte se všichni!" Zvolal na zbylé své přátele, kteří ještě spali. Ti se převalili z jedné strany na druhou a zjišťovali, co se děje. "Co je Jeremy?" Pronesl ospalým hlasem Cristien. "Honem všichni vstávejte, Rikeato je pryč!" Zavolal tak hlasitě, že to bylo zajisté slyšet stovky mil daleko. Jakmile ostatní uslyšeli, co se stalo, vyskočili ze svých lůžek jako hbité střely. Všichni se začali kolem sebe rozhlížet. "Nešel třeba nasbírat nějaké ovoce?" Zauvažoval Tobiáš, ale ostatní tomu moc nevěřili. Pak si však všimli něčeho, co je jen utvrdilo v tom, že tu v noci byla návštěva! Na stromu nedaleko ohniště byl nožem připíchnut list papíru, s kterým ze strany na stranu pohazoval vítr. Santigo k němu okamžitě přiskočil. Nůž ze stromu vytrhl a vzápětí nahlédl do papíru. "Co tam stojí?" Zajímalo Jeremyho, který si napětím okusoval nehty na rukou. Santigo však mlčel. Papír zmuchlal a odhodil na zem. "No tak Santigo, proč nic neřekneš?" Ozvalo se z úst Cristiena a sotva jeho slova dozněla, promluvil konečně i Santigo. "Bylo tam napsáno - Jste na řadě!"

"Zatraceně! Co budeme dělat?" Ulevil si od plic Cristien a zůstal zaraženě stát, jakoby nad něčím přemýšlel. "Jsme ve svízelné situaci." Pronesl Santigo a vzápětí se chystal pokračovat dál, když mu do řeči vstoupil Jeremy. "Ne, počkej! Doufám, že se nechystáš říct, že bychom tam měli Rikeata nechat a raději odejít!" "Tohle jsem opravdu nechtěl říct Jeremy." Uvedl Santigo. "Chtěl jsem říct, že stejně nemáme na vybranou. Stále jsme v té vnitřní hranici, kterou jsme neměli překročit. Stejně po nás stále půjdou. Cesta nazpět tedy nemá cenu. Navrhuju, abychom začali pátrat po Rikeatovi. Když jsme potřebovali pomoct my, pomohl nám. Teď dlužíme to samé my jemu. Nemůžeme ho tam nechat!" Zakončil svůj malý proslov.

"Dobrá, ale jak ho chcete najít?" Zapojil se do rozhovoru i Tobiáš. "Vy s námi chcete jít také otče? Do ničeho vás nenutím. Můžete se rozhodnout zcela svobodně." Uvedl zkraje Santigo, čímž jen ostatní utvrdil v tom, že ho cesta napříč horami opravdu změnila. Už to nebyl ten tvrdohlavý Santigo jako dřív. Alespoň ne tohle ráno. "Ano. Chci jít s vámi a najít Rikeata. Je to můj přítel a má přítomnost pro vás bude také přínosná." Odvětil Tobiáš a Santiga ihned zajímalo, jaký přínos posel boží myslel. "Vydáváte se všanc, kdo ví komu. Abyste uspěli, musí na vaší straně stát Bůh. A pokud půjdu s vámi, můžete se spolehnout, že Všemohoucí bude stát při vás." Pronesl poeticky.

"Najít ho bude velký problém. Kolem nejsou žádné stopy." Řekl zklamaně Jermy, ale Santigo byl opět o kousek napřed a v hlavě se mu už začala rýsovat myšlenka, jak Rikeata objevit. "Sami toho moc nezmůžeme, potřebujeme pomoc." "Jakou pomoc máš na mysli? Tady, uprostřed neznáma?" Divil se Cristien, ale Santigo si za svými slovy pevně stál. "Jsme uprostřed neznáma, to nepopírám, ale kdo to tady zná nejlépe, pomineme-li ty lidi, co unesli Rikeata?" "Nech už toho Santigo, tak kdo?" Zajímalo Cristiena. Santigo se z plných plic nadechl a vyslovil dvě jména.

"No přece Richard a Charlie. Ti znají okolní hory velmi dobře. Žijí tu už několik let a zajisté nám pomůžou. Musíme se proto vydat nazpátek k jejich chatrči a požádat je o pomoc."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 sisi/ctenar | Web | 12. listopadu 2011 v 18:08 | Reagovat

je tak skvělé že tě to baví, hrozně ti závidím. Tolik bych chtěla dokázat to co ty.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama