1. KAPITOLA: CIZINEC PŘIJÍŽDÍ

3. listopadu 2011 v 10:59 | Kyle |  CIZINEC


Rok 1879

Moje jméno je Anchel Moretti a jsem kněz. Celý svůj život jsem strávil v malém městě uprostřed Nového Mexika, které nebylo ničím významné. Udál se zde však velmi podivný příběh, který si nedokážou obyvatelé tohoto města dodnes vysvětlit. Vše to začalo příjezdem neznámého cizince. Nestrávil tu příliš mnoho dní. Ale i tak to stačilo, aby se o něm vyprávělo navěky…

Kopyta černého hřebce se zarývala do vyprahlé prérie, která obklopovala město na míle daleko. V sedle koně seděl muž s černým kloboukem, oblečený do dlouhého černého kabátu a s dlouhou puškou upevněnou koženým řemenem k postroji. Klidným poklusem se přibližoval k městu, které bylo něco jako oáza v poušti. Byl to bohem zapomenutý kraj. Kolem dokola nebyl žádný výraznější porost, les nebo zelená louka, kde by se daly pěstovat nějaké plodiny. Půda byla vyschlá, neboť krajem neprotékala žádná řeka, která by ji zavlažila. Jen tu a tam byl k vidění malý potok, který byl však stejně po většinu roku téměř vyschlý. Kdo ví, co sem tehdy toho muže vedlo?


Svého černého hřebce navedl přímo na město. Projel pod dřevěnou cedulí, která všechny vítala ve městě a poté si to kolem obchodů a malých domků namířil k největší budově, která ve městě byla. Lidé, kteří byli na ulici, si nemohli nevšimnout záhadného cizince v černém. Prapodivně na něj hleděli a jeden druhého se ptali, kde se tady ten muž vzal.

Cizinec seskočil dolů z koně a za uzdu jej přivázal k dřevěnému trámu, který sloužil právě k uvazování koní. Uzdu obtočil dvakrát, aby mu kůň neutekl a poté se vydal po malých dřevěných schodech na zastřešenou verandu, která předcházela samotnému saloonu. Na verandě se nacházel vousatý stařík, který maloval obrázky z okolí saloonu. Cizinec se u něj na chvíli zastavil, aby se alespoň v krátkosti podíval na jeho tvorbu. Obrázky byly malovány černým uhlem a nebyly vůbec špatné. Muž se hlavně zaměřil na verandu, která mu sloužila jako inspirace. Na papíře zachycoval činnosti lidí, kteří se na ní pohybovali nebo jen tak maloval jednotlivé části saloonu či něčeho docela jiného.

"Zdravím starče. Vaše obrázky jsou nádherné." Promluvil cizinec, ale malíř jakoby jej ani neslyšel. Pokračoval dále v malování. "Máte talent, to se musí nechat. Kde jste se naučil tak krásně malovat?" Pronesl muž v černém podruhé, ale odpovědi se opět nedočkal. Se starcem mu došla trpělivost, a proto se rozhodl, že jej nechá plavat.

Otočil se a malými houpacími dveřmi, typickými pro Západ, vešel do poloprázdného saloonu. Dveře krátce zaskřípali a muž se ocitl uvnitř. Příliš mnoho lidí zde nebylo, poněvadž bylo něco mezi odpolednem a podvečerem. Tu a tam u stolu sedělo několik mužů, popíjejících svoji whiskey. Když však uviděli záhadného muže, kterého nikdo neznal, na moment konzumaci své kořalky přerušili, aby si cizince důkladně prohlédli. Muž na ně působil zvláštním dojmem. Celý v černém a prozatím nepronesl ani slovo. Pohledem přejel přes celý vnitřek saloonu a poté se rozešel k barovému pultu, kde se nacházel majitel saloonu.

"Přeju hezký den." Procedil skrze zuby nepříliš přátelským dojmem. "Máte tu volný pokoj?" Majitel saloonu a barman v jedné osobě zažehl sirku o podpatek své boty a zapálil si tlustý hnědý doutník. Vydechl šedý kouř a odpověděl. "To se ví, že mám." "Mohl bych si jej na pár dní pronajmout?" Zeptal se cizinec. "Beze všeho, ale jen by mě zajímalo, kde se chlap jako vy, vezme v takovém zapadákově jako je zdejší město?" "Jen tudy projíždím a potřeboval bych si pár dní odpočinout. Nic víc. Za pár dní budu pryč." Barman přikývl. "Dobrá tedy. Mám tu několik pokojů. S koupelnou nebo bez?" "Na tom nezáleží, nějaký vyberte." Pokrčil rameny cizinec. "A na jaké té bude jméno?" "Brian Fitherald."

Barman předal cizinci klíč od pokoje, ale stále mu vrtalo hlavou, co je ten muž zač. Bylo mu divné i jeho výstřední chování. Často mluvil se skloněnou hlavou a jeho velký černý klobouk vrhal na jeho tvář neustále stín. Nechce snad, aby ho někdo ve městě poznal? Kdo ví? Otočil se ke stolu z druhé strany barmanského pultu, kde ležela kniha hostů. Do volné kolonky zapsal pokoj číslo 4 - Brian Fitherald. Knihu zavřel a pokračoval dál ve své práci. Cizinec odešel po schodech nahoru do svého pokoje a po zbytek večera se už neukázal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Salma Blanco | Web | 5. dubna 2013 v 19:51 | Reagovat

Jaké je pokračování?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama