Listopad 2011

SHANTKAN III: 3. ČÁST - OTEC A SYN

15. listopadu 2011 v 12:04 | Kyle |  SHANTKAN III.

Nastal druhý den mého věznění, kdesi neznámo uprostřed hor, jejichž přídomek je Tančící. Stále jsem byl řetězem upoután k pevnému kůlu, který tvořil středovou osu nějakého stanu. Jen stěží jsem se mohl domýšlet, kde to doopravdy jsem. Pravděpodobně v nějaké indiánské osadě, když jsem byl zajat rudochy. V hlavě jsem si představoval, jak to asi venku vypadá. Jediné, co jsem vlastně věděl, že se naházím nedaleko onoho jezera, které je v posledních dnech skloňováno ve všech možných pádech. V hlavě se mi opět vyronila myšlenka na rozhovor se Santigem, když nám prozrazoval, co se o tomto místě povídá. Opravdu má to jezero takovou moc, o které se nám zmiňoval? Vždyť to přece není vůbec možné! Takové věci prostě neexistují! Kdo jednou zemřel, zemřel. Prostě je pryč! Pak jsem si však v hlavě promítnul celý náš dosavadní postup horami a uvědomil jsem si, na kolik zvláštností jsme během naší dech beroucí cesty narazili. Stále jsem byl ve stanu sám a netrpělivě jsem čekal, kdo mě přijde opět vyslechnout. Přál jsem si, aby to byl můj otec, protože naše první setkání neprobíhalo zrovna podle mých představ. Jak by pak taky mohlo. Jsme v podstatě nepřátelé! V tom se vstupní plachta opět poodhrnula a přede mnou se neobjevil nikdo jiný, než právě můj otec.

SHANTKAN III: 2. ČÁST - PÁTRÁNÍ PO RIKEATOVI

10. listopadu 2011 v 8:58 | Kyle |  SHANTKAN III.

Po dlouhé době se opět ozývám s Shantkanem. Povídka sice upadla, až na světlé, velmi světlé vyjímky, ji nikdo nekomentuje ani nečte. Ale já ji prostě dopíšu. Celou třetí sérii mám hotovou a byla by škoda, kdyby povídka zůstala nedokončená. Příběh jsem promýšlel opravdu dlouho a nechci aby moje úsilí bylo až tak zbytečné. Třeba se někdy najde někdo, kdo si to přečte. Myslím si, že Shantkan je kvalitní dílko, které je hlavně PROMYŠLENÉ hned od úvodní kapitoly až po tu úplně poslední. Problém je v tom, že málo blogerů nemá buť čas nebo chuť si ji přečíst. Nevadí. Psaní povídek mě baví, a proto v tom budu pokračovat, i když ne třeba tak pravidelně...

Ráno, dne po únosu

Poté, co byl Rikeato zachráněn tajemným indiánem u strmého srázu, pokračovali naši hrdinové dál Tančícími horami, dokud je nezastavil západ slunce. Utábořili se na jednom palouku uprostřed lesa a byli připraveni tady přečkat noc. Avšak právě tu noc, byl Rikeato unesen!

Nastalo ráno dne po únosu. Santigo, Cristien, Jeremy i Tobiš ještě spí a vůbec nemají tušení, že byl Rikeato unesen. První se ze spánku probral Jeremy. Hlasitě zívl na celý les a natažením rukou nad hlavu se patřičně protáhl. Promnul si ospalé oči a porozhlédl se kolem sebe. Plameny v ohništi už dávno vyhasly a ze spáleného dřeva vycházel už jen našedlý dým. V tom spatřil lůžko, které patřilo Rikeatovi. Bylo prázdné!

1. KAPITOLA: CIZINEC PŘIJÍŽDÍ

3. listopadu 2011 v 10:59 | Kyle |  CIZINEC


Rok 1879

Moje jméno je Anchel Moretti a jsem kněz. Celý svůj život jsem strávil v malém městě uprostřed Nového Mexika, které nebylo ničím významné. Udál se zde však velmi podivný příběh, který si nedokážou obyvatelé tohoto města dodnes vysvětlit. Vše to začalo příjezdem neznámého cizince. Nestrávil tu příliš mnoho dní. Ale i tak to stačilo, aby se o něm vyprávělo navěky…

Kopyta černého hřebce se zarývala do vyprahlé prérie, která obklopovala město na míle daleko. V sedle koně seděl muž s černým kloboukem, oblečený do dlouhého černého kabátu a s dlouhou puškou upevněnou koženým řemenem k postroji. Klidným poklusem se přibližoval k městu, které bylo něco jako oáza v poušti. Byl to bohem zapomenutý kraj. Kolem dokola nebyl žádný výraznější porost, les nebo zelená louka, kde by se daly pěstovat nějaké plodiny. Půda byla vyschlá, neboť krajem neprotékala žádná řeka, která by ji zavlažila. Jen tu a tam byl k vidění malý potok, který byl však stejně po většinu roku téměř vyschlý. Kdo ví, co sem tehdy toho muže vedlo?

Nová povídka: CIZINEC

1. listopadu 2011 v 8:47 | Kyle |  NOVINKY
Ano čtete správně! Na blogu, co nevidět odstartuje nová povídka. A bude to inovativní "dílko." Zatím jsem měl ve zvyku psát delší povídky, minimálně o rozsahu 30 kapitol, ale tentokrát jsem se rozhodl jinak. Povídka bude krátká, řekněme 4 delší kapitoly, takže děj bude mít daleko větší spád. A o co v nové povídce půjde?