SHANTKAN III: 1. ČÁST - BĚLOCH

18. září 2011 v 11:00 | Kyle |  SHANTKAN III.


Tančící hory! Bájné místo plné mnoholetých záhad a tajemství. Traduje se o nich, že jsou obývány mocnými indiánskými duchy, kteří nikomu nedovolí vstoupit. Báchorka nebo skutečnost? Jisté je jedno. Tyto hory jsou opravdu zvláštní. Zejména díky záhadným obyvatelům, kteří se v nich někde skrývají.

"V Tančících horách vládnou indiánští duchové. Už přes mnoho let tam žádná živá duše nevkročila. Kdokoli se tam osmělil jít, nikdy se nevrátil!" Rikeato

"Nikdo z nás nemá ponětí, s kým máme tu čest."Tobiáš

Kdo jsou tito lidé? Co v horách pohledávají? A může to nějak souviset s tajemným jezerem?...



Naše putování Tančícími horami nabralo na neskutečném spádu. Všechno to začalo změnou cíle naší cesty. Po mnoha týdenním kráčení napříč těmito horami se náš vůdce Santigo rozhodl, že nastal čas hory opustit, aniž bychom došli k našemu cíli. Krátce na to jsem málem zemřel, když mi podklouzla noha při slézání strmého srázu, který nám stál v cestě. Díky nevysvětlitelné pomoci tajemného indiána, který se nenadále objevil a v zápětí zase zmizel, jsem přežil. Otázka je na jak dlouho. Padl jsem do zajetí lidí, kteří Tančící hory obývají. A jeden z nich se mnou chce právě nyní mluvit.

Enkato odhrnul vstupní plachtu a do stanu vstoupil další muž. Jeho siluetu obtékalo světlo, které odklopením plachty vlétlo do stanu jako vystřelená světlice. Muži jsem bohužel neviděl do tváře. Bylo to hlavně díky tomu ostrému světlu, které mě oslepovalo, ale zajisté se na to podepsaly i ty dvě rány do hlavy, které moje vidění poněkud rozostřili. Časem se to snad zlepší. I když jsem neviděl jeho tvář, hned úvodem mě zarazilo jeho oblečení. Nebyl vůbec oblečený jako indián, ba naopak! Vše nasvědčovalo tomu, že se jedná o bělocha! Na sobě měl nějaké kožené kalhoty, zřejmě hnědé. Na opasku zavěšené dva kolty a hruď pokrývala košile s vestou.

"Nechám vás o samotě." Pronesl Enkato, na kterého jsem úplně zapomněl, že ve stanu zůstal. Plachtu ještě více nadzvedl a stan opustil. Jakmile už sem neproudilo tolik ostrého světla, spatřil jsem tvář muže, který se mnou chtěl mluvit. Úplně se mi zatajil dech, vůbec jsem tomu nerozuměl. Nikdy bych nečekal, že ho ještě někdy uvidím a ještě k tomu tady! Jediné na co jsem se v tu chvíli zmohl, bylo tiché vyslovení jednoho slova s tázací ozvěnou. "Otče?!"

Stále jsem tomu nemohl věřit. Zkrátka jsem si to nedokázal nijak vysvětlit. Kde se tady bere můj otec? Vždyť jsem ho poslední roky považoval za mrtvého.

"Ahoj Rikeato, můj synu. Už jsem si myslel, že tě nikdy neuvidím."řekl můj otec, jménem Charles.

"Tati, co tady děláš? Myslel jsem, že jsi mrtvý."

"Jak vidíš, tak očividně mrtvý nejsem. Vím, že byla chyba opustit tě a nechat tě v Tombstowe samotného, ale když jsem dorazil sem, už jsem se nemohl vrátit. Našel jsem zde druhý domov, který mi poskytli zdejší indiáni. Spolu s nimi tu poslední léta žiju."

"Řekni mi, co je tohle místo zač? Co je na něm tak strašně zvláštního?" Zajímalo mě.

"Je mi líto synu, ale o tomto místě ti zatím nic říct nemůžu. Ale chtěl bych vědět, proč si se do Tančících hor vydal ty? Z jakého důvodu tě to napadlo?"

"Byl jsem osloven trojicí jistých mužů, kteří hledali průvodce těmito horami, protože se chtěli dostat k jakémusi jezeru. Nazývali ho Shantkan. Co jste s nimi udělali? Co jste vůbec zač?" Chrlil jsem jednu otázku za druhou.

"O tvých přátelích víme. Uvidíme, co podniknou dál, ale pokud hory neopustí, nedopadne to s nimi dobře!"

Následně se můj otec nakročil k odchodu. "Cože, ty už odcházíš?"Divil jsem se. "Celá ta léta se nevidíme a ty jen dojdeš, položíš mi pár otázek a odejdeš jako tehdy. To jsem ti ani trochu nechyběl?" "Promiň kido, jen mě to celé zaskočilo. Ani nevíš, jaks mi chyběl, ale kdybys věděl, co jsem našel tady, nedivil by ses, že jsem se nevrátil."

"Proč mě nepropustíte? Jsem přece tvůj syn! Nepředstavuju pro vás žádné nebezpečí!" Zakřičel jsem.

"O to právě jde Rikeato, zdali pro nás jsi nebezpečný nebo ne. Ale udělám, co bude v mých silách, abych moje lidi přesvědčil, že pro nás nebezpečný nejsi a oni tě pustí." Zakončil můj otec a stan opustil. Nestačil jsem se divit. Čekal jsem od něj poněkud jinačí přístup. Alespoň letmé objetí nebo něco podobného. Každopádně mě už začíná pořádně zajímat, proč se ti lidé chovají tak strašně divně. Dal bych hlavu na špalek, že je to kvůli tomu zatracenému jezeru!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama