SHANTKAN II: 13. ČÁST - STRMÝ SRÁZ

7. srpna 2011 v 11:00 | Kyle |  SHANTKAN II.

Předposlední část II. série je tady a musím říct, že opravdu stojí za to! Určitě by jste ji neměli vynechat.

Takže tak to celé bylo. Mozaika o třech pistolnících se uzavřela. Nyní jsem už věděl, jak se setkali. A co víc. Dozvěděl jsem se mnoho informací o jejich pohnuté minulosti. Tito muži toho museli už hodně vytrpět a je to na nich znát. Po Cristienově vyprávění jsem si připadal, jako bych to s nimi prožil i já. Nevím, čím to bylo. Možná jejich poutavým vyprávěním, které každý z nich ovládal. Každý z těchto mužů má své typické rysy, typické vlastnosti avšak každý jiný. Společně tvoří nerozlučnou trojku a já jsem byl rád, že jsem je mohl poznat.



Několik dalších hodin jsme pokračovali dál v našem útěku z Tančících hor. Prošli skrze lesy, dlouhá nezalesněná prostranství, až jsme dorazili k místu, které nás všechny zarazilo. Zrovna jsme vyšli z menšího jehličnatého hájku, když se před námi rozprostřel strmý sráz! Minimálně deset metrů vysoký. Zarážející bylo, že když jsme tudy procházeli poprvé, žádný sráz tu nebyl. Tančící hory dostali své jméno opravdu zaslouženě! Ale, co teď? V dohlednu nebylo žádné místo, kde bychom ho mohli obejít a vracet se lesem zpět a hledat jinačí cestu by nám mohlo zabrat několik dní. "Co budeme dělat?" Zeptal se Jeremy a přikročil ke kraji srázu, aby nakoukl dolů. "Jedinou možností, jak se dostat dál, je, že ho sešplháme." Pronesl odhodlaně Santigo. "Podívejte, čouhá zde mnoho kořenů, za které se můžeme přidržovat, když nemáme lano." Ukázal a my se naklonili ze srázu, abychom si jich všimli.


Ze Santigova nápadu jsem nebyl dvakrát nadšený, protože nemám rád výšky. Ale musel jsem uznat, že to bylo jediné možné řešení. "Půjdu první a vy ostatní mě budete následovat." Rozkázal Santigo a pomalu se začal sesouvat dolů ze srázu. My ostatní jsme ho sledovali a snažili jsme si zapamatovat cestu, kterou sešplhává. Žasl jsem na Santigovou odvahou a také jeho hbitostí. Sráz zdolal bez sebemenších problémů. "Tak teď vy." Zavolal zespod.


Následoval Jeremy, Tobiáš, Cristien a jako poslední jsem šel já. Byla to opravdu výška. Strachem se mi rozklepala kolena. Nikomu jsem o svém strachu z výšek nic nepověděl a o to víc, jsem byl víc vyděšený. "Neboj Rikeato, to zvládneš." Povzbuzovali mě ze spodu. Nic jiného jsem si ani nepřál. Spustil jsem se z okraje srázu a opatrnými pohyby jsem se posouval níž. Skála se docela drolila a velké obtíže mi dělali moje zpocené ruce. Kořenů jsem se nemohl příliš držet, protože mi prokluzovali v ruce. Nohami jsem byl zapřený o výstupky ve skalní stěně. Byl jsem teprve na začátku sestupu, když najednou mi noha podjela a já jsem začal padat dolů. Snažil jsem se ještě na poslední chvíli zachytit okraje srázu, ale to se mi nepodařilo. Drolivá skála neudržela moji tíhu a povolila. Už to vypadalo, že opravdu spadnu, ale v ten moment se na kraji srázu objevila ruka, která mě na poslední chvíli zachytila!


Naprosto jsem nevěděl, co se děje. Neznámý člověk mě v poslední možnou vteřinu zachytil a zachránil mě tak před děsivým pádem, na jehož konci by číhala smrt! Cizinec mi pomohl nahoru a tam jsem spatřil jeho tvář. Byl to indián!!! Nevěděl jsem, kdo to je, a proto jsem od něj raději odskočil. Mezitím se zdola pod srázem ozývaly hlasy Santiga a ostatních. "Rikeato, co se stalo?" Já jsem však nebyl schopný cokoli říct. Jakoby mi zaskočil jazyk. Hleděl jsem na svého zachránce a po chvíli mi došlo, že vypadá přesně tak, jako indián, který kdysi pomohl Tobiášovi!!! Vypadal přesně tak, jak řekl.



"Neměj strach Rikeato." Ozvalo se z úst elegantního indiána, s jehož černými vlasy si pohrával foukající vítr.


"Jak víš, jaké je mé jméno? Kdo jsi? Patříš k nim co?!" Chrlil jsem ze sebe jednu otázku za druhou.


"Nezáleží na tom, kdo jsem, ani odkud jsem přišel. Lidé, kteří obývají zdejší hory, nejsou vašimi nepřáteli. Ale na tom teď nezáleží. Jediné, na čem opravdu záleží, jsi ty a tvoji přátelé." Odvětil indián. "Cože? Co tím myslíš?" Divil jsem se.


Indián hluboce vydechl. "Rikeato, nemáš ani ponětí, jak jsi důležitý. A nejen ty, ale i ostatní. Santigo, Cristien, Jeremy a samozřejmě ani Tobiáš."


Z jeho slov jsem měl naprosto vytřeštěné oči a ústa otevřené dokořán. Stále jsem chtěl však paličatě vědět, kdo ten indián je. Alespoň jeho jméno. "Můžeš mi říct, kdo jsi? Jaké je tvé jméno?"


"Na jméně nezáleží, nic ti o mě neřekne. A kým jsem? To sám nevím." Pronesl cizinec podivným tónem.


"Já vím, kdo jsi. To ty jsi před mnoha lety pomohl Tobiášovi, mám pravdu?" Indián přikývl. "A nezachránil jsem jen jeho, ale i teď tebe a v minulosti jsem se už střetnul i se Santigem a jeho dvěma přáteli."


"Proč, jak je možné, že se vždy z čista jasna objevíš, tam, kde my potřebujeme pomoc? Proč?" Ptal jsem se a očekával jsem odpověď, když v tom se zpoza mých zad ozval hlas, který patřil Santigovi. Ten vyšplhal zpátky nahoru po strmém srázu, aby zjistil, co se stalo. "Hej Rikeato, jsi v pořádku? S kým to mluvíš?" Promluvil ke mně. Otočil jsem hlavu a uviděl jsem Santiga, jak klečí na okraji srázu. "Jsem pořádku." Obrátil jsem se na zpět, ale před sebou jsem viděl jen prázdnou pláň a v dáli tyčící se les. Po tajemném indiánovi nebylo ani stop, zmizel!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Amia | Web | 17. srpna 2011 v 0:39 | Reagovat

Jestli je tak důležitý, proč se mu zjevil až jako poslednímu? :D

Ehm. Tak proto Tančící, hm, dobrý nápad. Hodně dobrý. Nebylo ale jedno z jejich tábořišt na nějakém takovém okraji? Nebo to možná bylo u nějakého menšího, měla bych si to přečíst znova :-)

Rikeato a strach z výšek, jo? Pěkné pěkné :-D

Poslední odstavec je krásně napsaný.

Technická - ,,kapitola kterou byste neměli vynechat"

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama