SHANTKAN II: 9. ČÁST - TROJICE MUŽŮ - ZLODĚJ KONÍ

19. července 2011 v 8:56 | Kyle |  SHANTKAN II.

Druhá část subpříběhu o trojici Santigo, Cristien a Jeremy je tady! Dnešní kapča je celá věnovaná třetímu jmenovanému - Jeremymu.

Nastalo ráno dne poté, co jsme se setkali se záhadným bělochem, který nás přišel varovat před naším dalším postupem. Bohužel jsme mu neviděli do tváře, takže jsme vůbec nevěděli, s kým to máme čest. Slunce se tyčilo vysoko na obloze a byly to právě jeho všudypřítomné paprsky, které mě probudili. Ty se prodírali skrze větve okolních stromů, až dolehli na mé tváři. Promnul jsem si ospalé oči a poté jsem se postavil, abych se pořádně protáhl. V celém těle mi zapraskalo, ale hned jsem se cítil lépe. I když jsem spal na několika vrstvách dek, tak i přesto jsem cítil tvrdost zdejší země. Rozhlédl jsem se kolem sebe a všimnul jsem si, že všichni ostatní jsou rovněž vzhůru. Ba co víc, jsou už dávno na nohou a připraveni pokračovat v naší cestě. "Hej Rikeato, pohni sebou. Vyrážíme!" Zakřičel na mě Cristien.

Sbalili jsme všechny potřebné věci a vyrazili jsme na cestu. Hned od našich úvodních kroků jsem se dal do řeči s Jeremym, který toho moc nenamluví, spíše má jen takové upřesňující poznámky, když vedeme nějaký rozhovor. "Přestává se mi to líbit. Santigo je až moc zainteresovaný do toho jezera, které hledá." Byla jedna z vět, které Jeremy pronesl. Bylo na něm vidět, že tíha okolních hor na něj začala opravdu doléhat. Chtěl jsem změnit téma naší debaty. A zrovna se mi v paměti vybavilo Santigovo vyprávění, ve kterém se nám svěřil o jeho pohnuté minulosti žoldáka. "Poslyš příteli, jak ses dal vlastně dohromady s Cristienem? Jak jste se potkali? Santigo říkal, že u té řeky jsme už byly oba dva, když jste se setkali poprvé."

"Je to zvláštní, ale naše pohnutá minulost nás tři asi spojuje. Santigo byl žoldák a vraždil pro peníze, Cristien muž zákona a já zloděj koní. A právě Cristiena jsem potkal v době, kdy jsem v Mason City, kde jak šerif pracoval, kradl koně." Prozradil na úvod a během našeho postupu napříč Tančícími horami mi poodhalil chmury jeho minulosti.

MASON CITY 1858 - PŘED ŠESTI LETY


Ještě teď cítím vůni toho borovicového hájku, kterým jsem projížděl do Mason city, během mých cestách po Západě. V té době jsem byl už ostříleným zlodějem, který zná všelijaké finty a triky, jak odcizit statného koně. Vždy jsem nějakého takového šlohl, ujel s ním a o několik mil jsem ho prodal statkářům nebo třeba i banditům, které nezajímalo, kde jsem toho koně vzal. Nabídl jsem jim rozumnou cenu a oni většinou brali.

Tenkrát to zrovna nebylo moje nešťastnější období. Možná proto, že jsem byl totálně bez peněz a můj kůň byl zraněn. Jen stěží ujel delší vzdálenost, a abych alespoň někam dorazil, musel jsem dělat neustále přestávky, aby nabral novou energii. Mason city mi přišlo docela vhod. Řekl jsem si, že si zde obstarám nového koně a pokud se zadaří, vezmu i jednoho navíc, abych si vydělal nějaké peníze. Dorazil jsem do města a moje první kroky mě vedli kam jinam než do saloonu. Neznám zápaďana, který by po příjezdu do města nezašel do tohoto podniku. Peněz jsem měl opravdu málo, něco přes dvacet dolarů, ale pár skleniček whiskey jsem si prostě neodpustil. Přistoupil jsem k baru a během chvilky mi zdejší hostinský poslal po barovém pultu vrchovatou skleničku mé oblíbené kořalky. Kopl jsem ji do sebe na ex a objednal si další. Jakmile jsem ji dostal, hned jsem vše zaplatil a vyšel ven ze saloonu, kde jsem se posadil na jednu z židlí, které stály na zastřešené verandě, která byla takovým předstupněm před samotným saloonem.

Posadil jsem se a přehodil jsem si nohu přes nohu. Celé město jsem měl jako na dlani. Měl jsem tak příležitost si ho pořádně prohlédnout. Nalevo od saloonu se nacházel obchod se zbraněmi, přímo naproti kancelář šerifa a úplně napravo velká stodola, ze které jsem slyšel zvuky, které mohly vydávat pouze koně. Trefa! To bylo přesně místo pro mě. A největší paradox na tom byl ten, že ta stodola byla přímo vedle kanceláře šerifa. Kdo by si pomyslel, že se někdo pokusí ukrást koně tak blízko muže zákona? Na tváři se mi okamžitě objevil škodolibý úsměv. Musel jsem však počkat na setmění, poněvadž přes den nebylo možné krádež provést. Do večera zbývalo několik hodin, během kterých jsem se jen tak poflakoval po městě.

Jak čas utíkal, večer se blížil. A jakmile nastala noc, mohl jsem se konečně nepozorovaně vydat ke zdejší stodole, která byla plná statných koní. Měl jsem v plánu odklopit petlici a odvést si dva koně. Dorazil jsem k hlavním dveřím, vedoucích do stodoly a v tom jsem spatřil překážku. U vstupních vrat seděl hlídač, rukama opřený o dlouhou pušku. "Zatraceně!" Špitl jsem sám pro sebe a takovou hlasitostí, aby to nikdo kromě mě neslyšel. Nicméně všiml jsem si, že hlídač není nikterak ve střehu a zdálo se mi, že i nepatrně klimbá. Toho jsem využil. Přikrčil jsem se k zemi a opatrnými kroky, které nebylo možné téměř zaslechnout, jsem se přibližoval. Metr po metru jsem byl blíž unavenému hlídači, kterého jsem rozhodně neměl v úmyslu zabít. To nebyl můj styl. Vrahem jsem nikdy nebyl!

Dostal jsem se k němu snadno, až jsem z toho byl sám překvapen. Přistoupil jsem k němu ze zadu a rukojetí mého koltu jsem ho udeřil do zátylku. Ozvala se tlumená rána, která hlídače omráčila. Jeho omráčené tělo jsem schoval do křoví a poté jsem odklopil petlici stodoly a vstoupil jsem dovnitř. Přede mnou se to hemžilo krásnými koňmi. Bylo jich zde alespoň patnáct. Zrovna jsem se chystal k jednomu z nich, když v tom jsem zaslechl zvuk, připomínající natáhnutí kohoutku u revolveru. Otočil jsem se a spatřil siluetu muže, který na mne mířil svým koltem. "Zahoď zbraň!" Pronesl chraplavým hlasem a pomalu se ke mně začal přibližovat. Když byl ode mě jen pár metrů, uviděl jsem na jeho vestě připnutou šerifskou hvězdu. Muž, který mě dopadl v té stodole, byl Cristien!!!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Amia | Web | 29. července 2011 v 16:14 | Reagovat

Jo, vyprávění o minulosti. Hezky uděláno :-)

Tahle trojka je vážně docela vtipná a teď si přidali ještě indiánského míšence a potulného mnicha :D

Asi jsi to už říkal, ale který z nich je nejmladší? pro příběh nedůležité, ale zajímá mě to :-)

Fantazie opět pracuje, Mason city i s blízkým hájkem vidím jako kdybych sama seděla před saloonem, jen ta whiskey mi chybí. Jdu si nalít colu.
Ale to nic. Vracecí kapitoly ti vážně jdou, o tom není sporu. Teď jsem jen zvědavá, jak se ti povede ji v příštím díle dotáhnout do konce a jestli tak lépe poznáme Jeremyho povahu :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama