Říjen 2010

PANGEONA II. 6. KAPITOLA

31. října 2010 v 13:51 | Kyle |  PANGEONA - II. SÉRIE

6. KAPITOLA: NOVÝ PŘÍTEL RAY

pii6
Další kapitola je tady. Určitě jste si všimli, že části jsou teď kratší a to z jediného prostého důvodu. Nevidím důvod, proč bych měl děj nepřirozeně natahovat. Další věcí je také to, že psaní téhle povídky mě tak úplně nebaví jako moje oblíbené westerny. Avšak řekl jsem, že Pangeonu dokončím a svoje slovo dodržím...

Od tohoto momentu musel Jeff plnit veškeré příkazy, které mu kapitán Jones udělil. Ani já jsem se nemohl za Jeffa nějakým způsobem přimluvit. Musel se s tím vším vypořádat sám. Tábor Pangeonských gard jsem krátce po Jeffově nástupu opustil. Padacími dřevěnným dveřmi jsem za sebou zanechal kruhovitou palisádu, nasedl na koně a vypravil jsem se zpět do Erkeuky. Kapitán Jones si vzal Jeffa pod patronát. Potřásl si s ním rukou a popřál mu mnoho z daru v nelehkém výcviku. Nejdříve však bylo zapotřebí nového muže seznámit se základními náležitostmi, které tento tábor skrývá.

Z hlavního ohniska ležení ho zavedl k samému okraji dřevěné palisády. Ta byla přes osm metrů vysoká. Kattichové jsou nebezpeční tvorové a vysoké skoky jim nedělají velké potíže. Rovněž se nejednalo o dřevěnou zeď, která by byla tvořena pouze jednou řadou špičatých kůlů, ale rovnou pěti. Bezpečnost gard před Kattichy a divokými zvířaty byla na místě. V severní části ležení byly umístěny ubikace pangeonských mužů. Jednalo se o velké budovy, které pojmou nanejvýše dvacet vojáků. Jeff byl do jedné z nich zaveden. Před ubikací vysedával jeden z gardistů a v rukou držel sbalené modro rudé oblečení, které symbolizovalo zdejší gardy. Jones šaty převzal a následně je přidělil k Jeffovi. "Tohle budeš od této chvíle nosit," řekl nad míru jasně a Jeff pochopil, že jiné oblečení na sobě mít zkrátka nesmí.

"Tyto budovy jsou ubikace našich mužů, támhle," ukázal napravo od ubytoven. "Tam jsou naše sklady zbraní. Obyčejný řadový gardista k nim nemá pochopitelně přístup. Prozatím se i ty budeš pohybovat beze zbraně." Dodal. Jeff přikývl. "Ano pane." Poté ho Andre Jones zavedl dovnitř. Jakmile vstoupil na rozvrzaná prkna ubikací, všichni muži vstali do pozoru. "Přeji vám dobré ráno." Pronesl Jones jako první. "Vedu vám sem nového muže. Jeho jméno je Jeff Atkinson a jak asi všichni víte, pochází z vnějšího světa. Spolu s vámi zde podstoupí výcvik a vy se k němu budete chovat s největší pokorou, je to jasné???!" Přitvrdil k závěru. "Ano kapitáne." Odpověděli hromadně přítomní gardisté. "Cože, nahlas!" Nasadil nekompromisní výraz Jones. "Ano kapitáne!" Zopakovali hlasitě muži. Jones přikýv. "To bychom měli. Takže, za dvacet minut vás chci vidět na shromaždišti!"

Jones odešel a Jeff tam zůstal sám. Ostatní z gard na ně civěli skrz prsty. Byl to cizinec a pocházel ze světa, proti kterému jsou trénovaní, aby bojovali. "Hej cizinče, nemysli si, že to tady bude nějakej med!" Ozval se jeden z nich. Jeff zachoval chladnou tvář. "Toho jsem si vědom." Jeff od vstupních dveří popošel více do středu ubikací a pohledem šmátral po volném lůžku či posteli. Dlouho nemohl najít místo ke spaní až když na něj pokřikl mladší mladík, jež seděl na dřevěném lůžku na druhé straně budovy a to úplně v rohu. "Hele, jestli hledáš postel, tak tady je jedna volná. Není to nic nóbl, ale na přespání to stačí." Ukázal na palandu hned vedle něj. Jeff se usmál, přistoupil k posteli a položil si na ni věci a obdrženou uniformu. "Tohle by sis měl, co nejdřív obléct." Upozornil mladík Jeffa na přidělené oblečení. "Ach tak, jasně. Díky za upozornění." Přikývl Jeff a odsedl si kousek stranou, aby se mohl nerušeně převléct.

Dvacet minut byla velmi krátká doba, a než se Jeff stačil pořádně zabydlet, musel se spolu s ostatními gardisty hlásit na shromaždišti uprostřed tábora. Celá padesátka mužů zde nastoupila a stála v pozoru, očekávajíc další Jonesův úkol. Zanedlouho před ně obávaný kapitán, který je znám neskutečnou autoritou, předstoupil. "Ještě jednou vás tu všechny vítám." Pronesl na úvod. "Jistě si říkáte, co bude vaším dalším úkolem. Tentokrát jsme si pro vás připravili opravdovou lahůdku. Znění je následující. Budete omámeni a po dvojicích odvlečeni do neznámého místa kolem Erkeuky. A nemusíte mít starost, oblast bude hlídána a střežena proti Kattichům. Pořád jste začátečnici a musíme na vás brát v prvních dnech ohled. Nicméně divoká zvířata hlídat nebudeme. A teď k jádru úkolu. Vaší misí bude ulovit nějaké zvíře, jako důkaz nám přinést nějakou část jeho těla a poté se zorientovat a vrátit zpět." Dořekl a najednou se z okolních budov vynořili důstojníci gard a mezi nastoupené muže hodili několik ručních zařízení, připomínající plechovku, z kterých se začal linout hustý zelený kouř, který stojící gardisty omámil.

Jeff se po pár desítkách minut probudil uprostřed džungle a vedle něj ležel ten samý mladík, který ho upozornil na volnou postel v ubikacích. Na Jeffa i stále doléhaly následky uspání, ale na nohou se udržel. Přikročil k mladíkovi a začal jej křísit. Netrvalo dlouho a přišel k sobě. "Zase ty?" Usmál se mladík. Jeff úsměv opětoval. "Máme na sebe štěstí." Podotkl Jeff a následně se mu jeho nový přítel představil. "Jmenuju se Ray Cansington." Jeff si s ním potřásl rukou a pomohl mu vstát ze země. Následně na zemi objevili dlouhou mačetu a nůž. "Sakra, to jsem si mohl myslet, že jako zbraně dostaneme jenom tyhle příbory." Ušklíbl se Ray a podal Jeffovi nůž. "Měli bychom se vydat na lov, abychom byli do večera nazpět." Dodal.

"Takže ty pocházíš z okolního světa jo?" Opět pronesl Ray, který se na Jeffa nedíval tak nevraživě jako ostatní muži z gard. Jeff přikývl. "Ano." "A jaké to tam je?" Optal se Ray. Jeff se zamyslel a úplně zastavil. "Je to tam jiné. Mnohem jiné. Svět tam za hranicí bouří mě v mnoha ohledech zklamal. Proto se tam taky nechci vrátit. Rozhodl jsem se, že se zabydlím tady. Od první chvíle, co jsem tady, mě tohle místo nepřestalo udivovat. Chci tu přijít na kloub záhadám, které tak sužují moji mysl." "Záhady?" Zkřivil obočí Ray. "Ty tady žiješ," začal Jeff. "Pro tebe to možná neplatí, ale mě zajímá spousta věcí. Bílý oblak v džungli, Kattichové, bouře kolem Pangeony, staré opuštěné město a předně - Abraham."

UPOUTÁVKY - BANDITI

29. října 2010 v 11:57 | Kyle |  UPOUTÁVKY
Připadne mi to jako včera, kdy jsem začal kostrbatým jazykem a ne příliš povedeným pravopisem, psát svoji první povídku, nazvanou BANDITI. Když se na to dívám s postupem času, říkám si, jak některé části mohl někdo vůbec číst :) Avšak každý nějak začínáme...

GG

1. ŘADA


PANGEONA II: 5. KAPITOLA

26. října 2010 v 18:04 | Kyle |  PANGEONA - II. SÉRIE

5. KAPITOLA: VÝCVIK

pii5
Po delší přestávce se Pangeona II. opět vrací. Omlouvám se, že je to až tak pozdě, ale jaksi jsem nestíhal...

Původně jsem si myslel, že Jeff se bude před nástupem do gard cukat, ale jeho tak horečně zajímalo tohle místo, že ani na chvíli nezapochyboval. Přikývl hlavou a dožadoval se, abych ho do ležení mých mužů zavedl ihned. Nicméně bylo už pozdě a ležení se nenacházelo v Erkeuce. "Až zítra ráno Jeffe," požádal jsem ho o den strpení. "Ale musím tě varovat. Výcvik to není jednoduchý. I pro otrlé muže odsud bývá velmi těžké jím projít." Upozornil jsem svého nového přítele, jenž mě svým chováním nepřestával udivovat. Jeff přikývl hlavou a z jeho tváře šlo usuzovat, že si je plně vědom okolností, které jsou s Pangeonskými gardami svázané. "Takže zítra," pronesl těsně před odchodem z Torry. Přivřel jsem oči a krátce kývl. Jeff poté popadl do ruky kliku od vstupních kovových dveří a vyšel do ulic města. Vrátil se zpět do domku, ve kterém strávil se zbytkem posádky pouze jednu noc. Určitě ho zajímalo, kde právě jsou jeho přátelé, které opustil. Zajisté to pro něj nebylo lehké rozhodnutí, ale víra v Pangeonu pro něj byla naprosté číslo jedna. Osobně jsem ho svým způsobem chápal. Svět, ze kterého pocházel, ho zklamal. Pangeona pro něj byla vysvobozením. Následující dny ukážou, zda jsem se v něm nespletl.

Zůstal jsem sám sedět v Torre a přemýšlel jsem nad svými posledními rozhodnutími. Hlavou mi probleskl celý můj život a věřte, že krátký zrovna nebyl. Za ta léta, která jsem tu strávil, se neobjevil nikdo, kdo by byl alespoň trochu podobný Jeffovi a jeho jednání. Tento muž se od zbytku těch, které jsem potkal, mnohonásobně lišil. Stále víc se mi vnucoval pocit, že jsem se v něm nespletl. Možná to opravdu bylo znamení, jak naznačil Alesandro. Vzhledem k tomu, co se blíží, jsem si nepřál nic jiného. Přál jsem si, aby se vrátili časy, kdy byla Pangeona ještě jednotná. Tehdy jsme byli silní, a kdyby nastala nějaká hrozba z okolního světa, dokázali bychom jí daleko lépe čelit. Nyní se však obávám, že to bude velmi těžké. Mým úkolem je zachovat existenci Pangeony. Takový byl můj slib, který musím plnit. Seděl jsem tu na židli uprostřed Torry a přemýšlel nad svým životem a vůbec jsem si neuvědomoval, že čas plyne sakra rychle. Než jsem se nadál, setmělo se a nezbylo mi nic jiného než vyjít nahoru do kopule a uložit se ke spánku.

Ranní paprsky o sobě daly vědět brzy. Skleněnými okny pronikli dovnitř a všudybyle se mi dostávaly pod víčka. Otočil jsem se směrem do místnosti a pomalu otevřel oči. To už je ráno? Řekl jsem si v duchu. Posadil jsem se na postel a dlouze zívl. Přistoupil jsem k jednomu z oken pohlédl jsem dolů, kde se rozprostírala celá Erkeuka. Pohled to byl krásný. Nicméně při pomyšlení na blížící se válku se mi svíral žaludek. Musel jsem se však soustředit na věci nynější. Dnešek bude velkým dnem zejména pro Jeffa. Oblékl jsem se do šatů a sestoupil po schodech dolů do obytné části Torry, odkud jsem vyšel ven.

V ulicích to už od samého rána žilo. Lidé vyráželi do zaměstnání, vedli děti do škol nebo jen tak posedávali na lavečkách a užívali si krásné slunné počasí. Zdejší obyvatelé ke mně pohlíželi s úctou. Viděli ve mně někoho naprosto jedinečného. Každý mě zdvořile zdravil a já jim jejich srdečné pozdravy rád opětoval. Namířil jsem si to samozřejmě k Jeffovi. Zabouchal jsem na dveře a krátce na to se mezi futry objevil Jeff, okamžitě připraven vyrazit do nedalekého ležení. "Připraven?" Otázal jsem se ho. Jeff nemusel ani odpovídat. Přes záda si přehodil zabalený batoh a vykročil ven z domu.
"Poslyš Abrahame," pronesl po pár minutách cesty. "Všiml jsem si, že v Erkeuce nejsou žádné silnice nebo cesty. Vy nepoužíváte auta?" Dokončil otázku. Musel jsem to uvést na pravou míru. "Auta používáme, ale pouze na těžkou práci. Svět, ze kterého pocházíš, je těmito stroji zahlcen. My i v této době dáváme přednost koním. A díky tomu, tu máme krásný a svěží vzduch. Vůbec, pokud si chceš zvyknout žít tady, budeš muset zapomenout na věci, které znáš ze světa, ze kterého pocházíš. Tady jsi na Pangeoně, kde je vše jinak."

Přesunuli jsme se k západní bráně Erkeuky. Architektonicky byla úplně stejná jako ta východní, kterou poprvé do města Jeff a zbytek jeho posádky vstoupil. Už tam na nás čekali koně. Jeff mi během cesty prozradil, že jako malý jezdil se svým dědou na jeho statku v Severní Dakotě. Tam si ke koním získal vřelý vztah, který mu vydržel do teď. Nasedli jsme na hnědáka a běláska a vydali jsme se do Pangeonských gard, které byly vzdálené něco přes tři míle. Kolem nebyla džungle, ale jen tu a tam nějaký strom. Cesta nám nezabrala příliš času.

Tábor byl tvořen dřevěnou palisádou, jež měla zdejší muže bránit před možným útokem Kattichů. Ležení nebylo nijak moderně vybavené. Jeho obyvatelé si sami obstarávali vodu, jídlo a veškeré potřeby k životu. Byli speciálně cvičeni, aby dokázali
v nelehkých pangeonských podmínkách přežít i za pomoci pouhého nože.

Padacími dveřmi jsme vstoupili do kruhovitého prostranství tábora. Jeho kapacita může pojmout nejvýše padesát mužů. Jeffovi pohled přítomných vojáků nebyl vůbec příjemný. Křečovitě na něj civěli. Je to první cizinec, který bude trénován podle našich metod. Moc dobře si uvědomoval do čeho vstupuje, ale ani na moment nezaváhal. Snažil se udržet nervy na uzdě a ve tváři mu přetrvával kamenný výraz. Zavedl jsem ho ke kapitánovi Andre Jonesovi. "Tady máš nového muže." Pronesl jsem tiše a ukázal na Jeffa. Jones se na něj ušklíbl a s dlouhým zívnutím prohlásil. "Sám jsme zvědav, co v tobě je cizinče."

PANGEONA II. 4. KAPITOLA

13. října 2010 v 17:11 | Kyle |  PANGEONA - II. SÉRIE

4. KAPITOLA: PANGEONSKÉ GARDY

pii4
Když jsem to slovo vyslovil, Jeff se nestačil divit. "První ani druhá světová válka nás nepostihla. Přečkali jsme ji v bezpečí. Avšak nyní se obávám hrozby, která Pangeona nepamatuje." Pronesl jsem a vůbec mě netrápilo, že to sděluji muži, kterého znám sotva den. "Máte na mysli válku mezi vámi a Alesandrovými lidmi?" Otázal se Jeff. Já ale zakroutil hlavou. "Kdepak, to už tady jednou bylo. "Nebezpečí tentokrát hrozí z okolního světa. A obávám se, že to bude brzy!"
"I když se mi to neříká snadno, vyhovím ti. Tvé přátele nechám jít. V bezpečí by samozřejmě byli tady, ale pokud je pravda, co říkáš, nemám na vybranou. Alesandrovi lidé se snaží najít způsob, jak se dostat přes bouře kolem Pangeony, takže tam se jim bude žít lépe. Ale nedělej si naděje. I když budou tam, nic moc se nezmění. Nicméně v džungli na ně čeká spousta nebezpečí. Kattichové jsou silní tvorové a konfrontace s nimi není nic lehkého." Dořekl jsem a Jeff mi přikývnutím vyjádřil svůj vděk. "Díky."

Postavil jsem se a ještě jednou zopakoval, že jeho přátele nechám jít. "Dobrá tedy, tví lidé jsou volní. Na cestu zpět k Alesandrovi dostanou koně, zásoby a pár střelných zbraní na obranu proti Kattichům. Víc pro ně udělat nemohu." Jeff přede mne napřímil svoji pravici a potřesením rukou jsme naši dohodu stvrdili. Za dobu, co jsme na Pangeoně, jsem ještě nikdy nikoho nenechal z Erkeuky odejít. Nicméně od chvíle, co znám Jeff, se věci začaly měnit.

Vyšli jsme ven z Torry a Jeff se ještě jednou musel pokochat krásnou této stavby. Pohlédl k jejímu vrcholku, který byl vysoko nad zemí a bylo mi jasné, že přemýšlí nad významem oné kopule. Avšak je příliš brzy, abych mu prozradil, k čemu slouží. Ještě není ten vhodný čas, prozradit mu všechny odpovědi, které ho trápí. Poté jsme už neztráceli čas. Namířili jsme si to k nedalekému domku, kde Jeff se svými přáteli přenocoval. Otevřeli jsme dveře a první slova, která jsme slyšeli, vycházela z úst kapitána Shawa, který horlivě hovořil ke zbylým členům posádky. Avšak jakmile mě a Jeff spatřil, zmlkl.

"Abraham by vám chtěl něco sdělit." Uvedl Jeff a opřel se o vstupní futra dveří. Předstoupil jsem před jeho lidi a začal jim sdělovat mé úmysly. "Původně jsem s vámi měl naprosto jiné plány, ale Jeff mě přesvědčil, abych vás nechal jít. Avšak upozorňuju vás, že pod slovy nechám jít, neznamená odejít domů. Můžete se vrátit zpět do tábora Alesandra. Oni se rovněž snaží najít cestu přes bouře. Jak řekl Jeff, tam se vám bude lépe žít. Berte nebo neberte. Na rovinu, projít džunglí zpět na jih Pangeony nebude nic snadného, ale když se vám to povedlo jedno, proč ne na podruhé. Sbalte si věci a za deset minut dojděte k hlaví bráně." Dořekl jsem a domek opustil.
Zanedlouho se u vstupní brány do Erkeuky začala scházet posádka lodi. Mezi tím, co si balili věci, zařídil jsem několik nejnutnějších věcí, abych jim cestu skrze nebezpečnou džungli, co nejvíc usnadnil. Jakmile dorazili všichni, promluvil jsem.

"Tady máte koně. S nimi dorazíte k Alesandrovi brzy. Dál jsem pro vás nechal připravit zásoby, které by vám měli vydržet zhruba na deset dní. A poslední věcí, kterou budete zajisté potřebovat, jsou zbraně. Tady," ukázal jsem na složené pušky a pistole, které leželi vedle zásob jídla a vody. "Vezměte si je, určitě je využijete, pro obranu, ale třeba i pro lov. To je dá se říci vše, přeju vám šťastnou cestu!"

Celá posádka se vyhoupla do sedel koní, ale když zjistili, že Jeff zůstal vedle mě stát, nechápali, co se děje. "Hej Jeffe, naskoč." Pobídla ho Rachel. Jeff však mlčel. Zakroutil hlavou a oznámil svým přátelům, že se rozhodl v Erkeuce setrvat i nadále. "Já s vámi nepojedu. Patřím sem. Slíbil jsem vás, že vás odsud dostanu. To se mi sice nepovedlo, ale když nechcete být tady, tak jediné místo pro vás, je právě Alesandrův tábor. Ve zdraví tam dorazte." Zbytek posádky zamrazilo. Jeffovi snad přeskočilo, zůstat tady s tím záhadným Abrahamem, honilo se jim hlavou. "Jsem rozhodnutý. K Alesandrovi se s vámi nevrátím." Dodal a tato věta ostatní jen utvrdila v domnění, že Jeff svůj názor nezmění. Brána do Erkeuky se otevřela a už jen torzo posádky Storm Boatu pomalu vyjelo z města ven. Vysoká brána se za nimi po chvilce za klapla a jediným členem lodi, který zde zůstal, byl Jeff.

"Díky Abrahame." Ještě jednou poděkoval Jeff. "Za normálních okolností bych odsud nikoho nepustil. Ty jsi první, kdo mě za ta léta přesvědčil. Za to já děkuju tobě." Pronesl jsem a spolu s Jeffem jsme se vydali zpátky do Torry. Opět jsme dovnitř vstoupili kovovými dveřmi a posadili jsme se k tomu samému dřevěnému stolu. Zvážněl jsem. Chystal jsem se Jeffovi říct velmi důležitou věc. "Poslyš, je mi jasné, že tohle místo pro tebe znamená hodně. Jsi tu sice krátce, ale Pangeona je částí tebe. Proto si myslím, že ti můžu důvěřovat." Řekl jsem pro začátek. Jeff přikývl, ale promluvit jsem ho nenechal. "Je mi jasné, že si kladeš spoustu otázek, o mě, bouřích kolem a zajisté jste v džungli narazili na podivný vznášející se bílý přelud. Když mi budeš důvěřovat a věřit mi, zodpovím ti tvé otázky. Odhalím ti tajemství, které tato země skrývá. Nyní však není ten správný čas. Nemohu ti jako cizinci prozradit Pangeonské záhady. Musíš se stát jedním z nás." "Jak?" Zeptal se Jeff. "O tom nerozhoduju já, ale zdejší lidé. Musíš si to zasloužit a já vím, jak. Pamatuješ, jak jsem se ti zmínil o válce, která se blíží?" Jeff přikývl. "V Erkeuce jsme založili spolek, který se jmenuje Pangeonské gardy. Velitel mých mužů, Andre Heger, trénuje zdejší muže v elitní bojovníky, kteří budou Pangeonu v případě nebezpečí chránit. Pokud tento výcvik dokončíš, staneš se jedním z nás."

Jeff se na má slova vyjádřil krátce. "To abych začal!"

OTAZNÍKY???

Co myslel Abraham slovy, že se blíží válka?

PANGEONA II. - 3. KAPITOLA

10. října 2010 v 9:16 | Kyle |  PANGEONA - II. SÉRIE

3. KAPITOLA: NĚCO SE BLÍŽÍ

pii3
Posádka nevěděla, co má dělat. Nechal jsem je v tom domě přes noc a jenom namátkově jsem se mohl domnívat, co se tam tehdy tu noc asi dělo…

"Zatraceně!!!" Bouchl do stolu kapitán Shaw. "Hlavně musíme zachovat klid. Stále je tu naděje, že se odsud dostaneme domů." Zadoufal, i když si plně uvědomoval, že to nebude nic snadného. Nicméně nechtěl to dávat najevo, zejména kvůli Rachel s Cristine, které byli nadmíru vyděšené. "Uklidněte se!" Zavelel Jeff. "Tady nám žádné nebezpečí nehrozí, věřte mi." "Jak si tím můžeš být tak jistý?" Ohradil se proti Jeffovu výroku kapitán Shaw. "A vůbec, co to s tebou poslední dobou sakra je?!" Zeptal se. "Zdál ses mi spíš jako někdo, kdo se nás snaží odsud dostat. Ale teď? Proč jsi tímto místem, tak posedlý?!" Pronesl s patřičným důrazem. Jeff zmlkl. Výraz v jeho očích byl ostrý jako břitva, ale kapitán se snažil dostat odpověď okamžitě. "Odpověz!!!" Zakřičel a Jeff už nevydržel dál mlčet. "Přestaň Thomasi! Nejsem na tvoje otázky zvědavý. Chcete se odsud dostat, fajn! Taky, že se odsud dostaneme!" "Jak bys to proboha chtěl udělat? Tys neviděl všude kolem tu vysokou zeď?" Namítnul kapitán. "Ta tu není kvůli nám, ale hlavně díky těm tvorům, Kattichům!"Uvedl na pravou míru Jeff. "Prozatím toho nechme, dořešíme to ráno. Je za námi dlouhá cesta a všichni jsme přetažení. Ráno moudřejší večera," řekl moudře Jeff a dál raději nic neříkal. Bylo mu jasné, že názor ostatních se na něj patřičně změnil. On však na to nebral zřetel.

Nastalo ráno. Posádka se v přechodném bydlišti nevyspala zrovna do růžova. Hlavu jim sužovala myšlenka o jejich budoucnosti a o vysněné cestě domů. Jeff proto začal hned ze začátku jednat. Sotva vstal z postele, otevřel dveře dokořán a chystal se mě vyhledat. Jakmile vyšel ven, tak jen pár metrů od domku, narazil zrovna na mě. Právě jsem byl na cestě tam, ale Jeff se mnou chtěl probrat neodvratně důležitou záležitost, která nemohla počkat. Svůj prvotní úmysl jsem tedy přehodnotil a s Jeffem jsme se stáhly stranou. Nevím proč, ale něco mi říkalo, že je to čestný muž, kterému můžu svým způsobem věřit.

Zavedl jsem ho k místu, které jej a jeho přátele tak udávilo - k vysoké věži Torra. Když jsme se k ní blížili, tak se mu srdce rozbušilo jako kostelní zvon. I jeho, muže, kterého hned tak něco nevyvede z míry, tato architektonická paráda uchvátila. Kovovými dveřmi jsme vešli do spodní obytné části Torry a posadili se k velkému kruhovému stolu, jež byl vyřezán z tvrdého dřeva a to konkrétně ze stromu Akalite, který roste jenom na Pangeoně. Je to jeden z přírodních úkazů, který se vyskytuje pouze zde, protože Pangeona leží v jedinečném přírodním pásu.

"Nuže, o čem jsi se mnou chtěl mluvit Jeffe?" Zeptal jsem se a současně jsme oba zasedli k velkému stolu. Jeff se posadil na židli a zasunul se ke stolu. "Přišel jsem mluvit za všechny moje lidi. Když jsme tady ztroskotali, bral jsem jako vůdce našeho pátracího týmu za povinnost, postavit se do našeho čela i v této situaci. Slíbil jsem jim, že je dostanu domů. Všechny! Ale okolnosti se trochu změnili." "Poslyš, Jeffe." Přerušil jsem jeho slova. "Myslíš si, že mám z toho radost, že vás tady držím? Ale pochop, já vás nemůžu jenom tak pustit zpět, odkud jste přišli. Já mam za tohle místo zodpovědnost. Kdybych vás pustil, co byste řekli ve vašem světě lidem, kteří by se vás ptali, kde jste byli?" "Vím, že to nemáte lehké Abrahame, ale pokud to takhle půjde dál, tak to skončí špatně. Oni tady prostě nezůstanou. Nabízím vám dohodu. Nechte je odsud odejít, neříkám domů, ale pryč z Erkeuky. To jim postačí." "Nechte je odejít?" Podivil jsem se. "A co ty?" Zeptal jsem se.

"Já bych tu rád zůstal. Od chvíle, co jsem tady, tak mě tohle místo naprosto uchvátilo. Můžu vám být nápomocen, dobře znám svět, se kterým nežijete v běžné rovnováze. Mám informace, které by se vám mohli hodit." Svěřil se mi Jeff a mě to jen utvrdilo v dojmu, že Jeff je opravdu odlišný od všech lidí z vnějšího světa, které jsem kdy poznal. Byl tak jiný a přesto tak výjimečný. Tenhle chlap se mi zamlouval. "Podívej, nepochybně znáš okolní svět daleko lépe než my, ale musím uvést na pravou míru, že někteří z nás mezi vaším světem a Pangeonou cestují. Já osobně jsem v okolním světě strávil hodně času, nenarodil jsem se zde. Stejně tak i další už navštívili okolní pevniny." Rozpovídal jsem se a Jeff naslouchal."Mimochodem, na tebe nikdo tam za oceánem nečeká? Rodina, žena nebo děti?" Položil jsem otázku na tělo.

Jeff povzdechl. Asi ho to zasáhlo. "Děti nemám, manželka mi zemřela při autonehodě. Rodiče mě opustili v dětství. Okolní svět mě už mnohokrát zklamal. Možná je tohle místo pro mě šancí, jak začít nový život. Je tak nedotčené a já ho chci dál poznat. Přijít na kloub všem záhadám, které skrývá. Na domov v Americe, myslím už čím dál míň. Nicméně chápu moje lidi, že se chtějí vrátit. Kdybych se měl ke komu vrátit, asi bych smýšlel trochu jinak."

"To mě mrzí," vyjádřil jsem lítost nad ztrátou jeho ženy. "Ale i když bych neměl, musím ti prozradit, že příští měsíce, možná že i týdny budou pro Pangeonu velmi tragické." "Co tím myslíš?" Zaskočilo Jeffa. "Neříká se mi to lehce, ale bojím se o budoucnost tohoto místa. Věda okolního světa je stále na větší úrovni a chránit tohle místo je stále těžší. Blíží se válka Jeffe, válka, která může celou Pangeonu uvést do záhuby."

UPOUTÁVKY - VLČÍ BOJOVNÍCI

8. října 2010 v 19:07 | Kyle |  UPOUTÁVKY
Dneska jsem sI jenom, tak z nudy pročítal blog a uvědomil jsem si, že za rok blogování jsem vytvořil hezký počet uputávek na své podívky. Tato krátká vide tvořím velmi rád, baví mě kombinovat epickou muziku s dobře vybranými větami. Proto jsem založil novou rubriku "Upoutávky," kde můžete jednotlivá videa, poutající na povídky, shlédnou.

VLČÍ BOJOVNÍCI

VB 2

PANGEONA II. - 2. KAPITOLA

6. října 2010 v 7:17 | Kyle |  PANGEONA - II. SÉRIE

2. KAPITOLA: DOMOV

pi2
Údivem jsem polkl. Jeff na mě hned poznal, že je něco v nepořádku. "Co se děje? Řekl jsem něco špatně?" Zalekl se. Já zakroutil hlavou. "Ne to vůbec ne. Jenom mě některá tvoje slova zarazila. Dál jsem už radši nic neříkal. Prošli jsme okrajovou částí Erkeueky a vstoupili do samotného srdce města. Před posádkou se rozprostřelo nekonečné množství domů, velkých i malých staveb, soch a mnoho dalších věcí. Oproti Alesandrovu táboru, kde jako by se zastavil čas, tady to vybadalo mnohem honosněji a moderněji. Architektura byla naprosto odlišná od té normální. Nicméně zde bylo vše jinak. Pangeona se od zbytku světa, který o ní vůbec nevěděl, lišila ve všech směrech. Šli jsme stále dál a dorazili až k velké, asi deset metrů vysoké soše na hlavním náměstí města. Tato socha znázorňovala jednoho významného muže, který pro Pangeonu toho udělal strašně moc. "Kdo je to?" Zaujalo jednu z žen. Neměl jsem jim, co tajit. "Tenhle muž byl něco jako otec tohoto světa. Za mnohé mu vděčím. Jmenoval se Raimondus Pizzaro a svým způsobem tuhle zem, Pangeonu, objevil."

"Raimondus Pizzaro?" Zopakovala jedna z žen, stojících několik kroků za mnou a Jeffem. "A tvoje jméno?" Požádal jsem o představení. Ona na to odpověděla krátce. "Cristine." "? To jméno je ti povědomé?" Zeptal jsem se, i přestože jsem věděl, že ho nikde nemohla slyšet. Cristine přikývla. "Ano. Před časem jsme tu narazili na obrovské město, staré stovky let a v něm byl hřbitov. Na jednom z honosných pomníků stálo tohle jméno." Docela mě to zarazilo. Byl jsem přesvědčen, že o něm nic neví, ale nebyla to tak úplně pravda. Nezbývalo mi než jí její domněnku potvrdit. "Ano, tak ten muž, Pangeonu objevil."

Při pohledu na Sochu se posádce potvrdila slova Alesandra. Ten jim sám naznačil, že Abraham, tudíž já, pocházím z dob dávno minulých. Socha byla oděna do starých šatů a v rukou svírala námořní kormidlo. Viděl jsem jim ve tvářích, že se jim úplně tajil dech. Vůbec netušili, co si o mě mají myslet. V tuto chvíli jsem to však tak nechával. Byli ve stádiu, ve kterém jsem je potřeboval. Jeden z nich už to nemohl vydržet, předstoupil ze skupiny a ostře se do mě pustil. "Moje jméno kapitán Shaw a zajímalo by mě, kdo sakra jste!" Jeho otázku jsem nechal plavat a rozešel jsem se dál. Avšak kapitán byl paličatý jako mezek a odpověď chtěl hned a to okamžitě! "Kdo sakra jste člověče?!" Zopakoval důrazně. Zastavil jsem se a obrátil se na něj. "Kdo jsem, to já sám nevím. Můžu vám říct jedno. Pochybuju, že jsem člověk!"

Tato moje věta nejen jeho, ale i ostatní utišila. Zaraženě sklopili hlavy a pokračovali semnou dál. Minuli jsme sochu Raimonda Pizzara a následně pokračovali jednou z postranních uliček dál do nitra města. Obyvatelé se na mě dívali zvláštně, když mě viděli kráčet po boku neznámých cizinců. Nicméně vůbec jsem se jim nedivil. Za ta léta co tu žijí, se nikdy nesetkali s někým, kdo by pocházel z okolního světa. Urazili jsme několik desítek metrů a poté se před zraky posádky ztroskotané lodi zjevila další stavba, která je uchvátila mnohonásobně víc, než předešlá socha. Nikdy před tím jsem si neuvědomil, jak je tahle stavba jiná a odlišná. Mí nečekaní hosté se do jednoho zastavili. Ústa zanechali otevřená dokořán a jako opaření zůstali civět na vysokou věž, kterou moji lidé nazývají Torra.

"To je ta věž z té podzemní chodby," strčila loktem Rachel do Cristine. Ta se neobtěžovala odpovědět. Jenom zaraženě přikývla a svůj pohled opět obrátila zpět k věži. Ta se drala vysoko do nebe. Měřila přesně 777 metrů a celá se skládala z jasně bílých tvárnic. Co však zajisté cizince zaujalo, byla obrovská kopule na samém vršku věže. Tušil jsem, že se mě zeptají, proč tam je a sotva jsem na to pomyslel, stalo se tak. "Jakou roli hraje ta obrovská koule nahoře?" Zeptal se pro změnu Jeff. Tohle jsem však rozhodně prozrazovat nechtěl. Alespoň teď ne. Usmál jsem se a zakroutil hlavou. "Jste tady příliš krátce, na to, abych vám vše prozrazoval. Buďte trpěliví."

Ještě chvíli jsem je nechal koukat na Torru, ale po pár sekundách jsem zavelel k pokračování. Nicméně, dům, do kterého jsem je vedl, byl jen pár metrů vzdálen od naší věže. Dům to byl velký, jeho kapacita byla až pro deset lidí. Vešli jsme dovnitř. Za námi se zaklaply dveře a já promluvil. "Tak, tohle bude vaše přístřeší." Sotva jsem to dořekl, ozvalo se. "Cože? Jak to sakra myslíte?!" Ohradila se proti mně další z žen - Rachel. "Co od nás chcete?" Dodala s notnou dávkou hněvu.

"Podívejte
Abrahame." Ozval se kapitán Shaw. "Když nás sem Alesandro vedl, doufal jsem, že se poté nějak dostaneme domů. Já i všichni ostatní jsme sem šli z jediného důvodu, odjet domů.!" Už jsem měl dost jejich všetečných otázek a poznáme. "Podívejte," začal jsem. "Alesandro se umí skvěle přetvařovat a vsadím se, že jste u nich v táboře strávili nějaký čas. Jediný důvod proč vás sem zavedl, bylo, aby se vás zbavil!" "Proč by to dělal?" Pídil se po odpovědi opět Shaw. Odpověď byla jasná. "Protože by jste se pro něj a jeho lidi mohli stát nebezpečím!"

Než jsem dům opustil, dodal jsem. "Držte se v okolí domu, nechoďte nikam dál. Až přijde čas, vše vám objasním." Na to jsem příbytek opustil. Bylo mi jasné, že se divý, proč jsem je tam držel, ale doufal jsem, že budou trpělivý a na odpovědi počkají. Netušil jsem však, jak je pro ně okolní svět důležitý. Nicméně jeden z nich se mi zdál odlišný - Jeff.

ODPOVĚDI!!!

Odpověď na otázku č. 9: Kdo byl Raimondus Pizzaro? - Mořeplavec, který Pangeonu objevil.

PANGEONA II. - 1. KAPITOLA

4. října 2010 v 15:01 | Kyle |  PANGEONA - II. SÉRIE
Tak a je to tu! Pangeona II. Vysněná povídka zejména pro Shinu - Shan a momentálně i pro Amiu vstupuje do svého druhé pokračování. Úvodem několik organizačních věcí:

V sekci Pangeonské záhady je doplněn přehled všech záhad a na některé i odpovědi...

Na přání většiny čtenářů jsem kapitoly nepatrně zkrátil, zhruba na 1 000 slov na kapču. Vzhled příběhu se trochu změní, bude vyprávěn z pohledu Abrahama. Můžete se těšit na víc akce, ještě víc napětí, zodpoví se i nějaká ta otázka, ale hlavně dozvíte se víc o záhadném původu Pangeony!!!
pii1

Ano, já jsem ten, kdo tento příběh vypráví. Jmenuju se Abraham Huges a mohli jste o mě slyšet ledacos. Ovšem jsou všechny tyto domněnky pravdivé? Přirovnávají mě k bohům, říkají o mě, že umím odolat smrti. Je toho nespočet. Moji lidé však moc dobře vědí, jaký skutečně jsem.

Po celou dobu, co jsem na Pangeoně,a že je to opravdu dlouho, jsem se ještě nikdy předtím nesetkal s někým, kdo by se na moji zem dostal. Den, kdy jsem spatřil Alesandra a skupinku neznámých cizinců, mi navždy utkvěl v paměti. Pangeonské dějiny začali psát svoji další kapitolu…

1. kapitola: ERKEUKA

Už když mi mí lidé řekli, že někdo z druhé strany dorazil před naše brány, bylo mi jasné, že se jedná o mimořádnou chvíli. Do té doby jsme se nikdy nesetkali s někým, kdo by se vydal skrze nebezpečnou džungli plnou divokých zvířat i neznámých tvorů, na druhý konec Pangeony, aby se setkal se svým úhlavním nepřítelem. Mým lidem jsem dal rozkaz k otevření brány. Ti co před ní čekali, mávali bílou vlajkou, takže jsem usoudil, že i když jsme nepřátelé, zachovají se čestně. První mé kroky byly velmi ostýchavé. Vůbec jsem netušil, s kým mám tu čest. Pak jsem spatřil skupinku lidí a mezi nimi i člověka, který jde po mém krku - Alesandra la Cavu.

"Ty?" Zděsil jsem se a okamžitě jsem zbystřil. Věděl jsem, že la Cavovy lidé po mě jdou, avšak pak jsem uviděl ostatní lidi. "Zadrž Abrahame," odvětil la Cava a gestem naznačil, že přišel hlavně mluvit a ne si vyřizovat dlouholeté rozepře. "Neprošel jsem nepříjemnou džunglí plnou nástrah, abych se teď tady s tebou utkal," dodal vzápětí. "Pohledni na tyto lidi," Ukázal na posádku ztroskotané lodi Storm Boat. Podíval jsem se na ně a letmo je přejel pohledem od shora až dolů. Alesandro dál pokračoval. "Poprvé, co jsem na živu a možná po prvé vůbec, se skrze tvoje bouře někdo dostal. Tím někým jsou právě tito lidé. Před několika dny tady ztroskotali a za tu krátkou dobu, co jsou tu, hledají odpovědi na otázky, které je tíží."

Úplně jsem vykulil oči z důlků. Ústa jsem otevřel do kořán a nemohl jsem uvěřit la Cavovým slovům. Za ta dlouhá léta, co tu žiju, jsem se ještě nikdy před tím nesetkal s lidmi, kteří by Pangeonu objevili. "Jak to myslíš, že prošli mými bouřemi?" La Cava zkřivil úsměv. "No tak Abrahame, všichni moc dobře víme, že za těmi bouřemi, tornády, hurikány a obrovskými vlnami stojíš ty. Ale to teď tady s tebou nebudu řešit. Jsem tu hlavně kvůli těmto lidem. Stovky let se sem nikomu nepodařilo dostat. Až teď jim. Nemyslíš, že je to znamení?"

Přikývl jsem a položil otázku těm cizincům z lodi. "Kdy jste tu ztroskotali?" Do role mluvčího se pasoval Jeff. Předstoupil před ostatní, vedle Alesandra a odpověděl. "Nevím to přesně, ale jsme tu už něco přes dva měsíce." Krátce jsem přimhouřil oči. Alesandro si myslí, že to bylo znamení, ale vím něco, co on ne. "Znamení by to mohlo být, ale ne za okolností, o kterých vím." "Jaké okolnosti?" Zajímalo Alesandra. "Tak jako ty ses sem nepřišel se mnou utkat, stejně tak já tu nejsem, abych ti prozrazoval informace ohledně mých lidí." Odvětil jsem a pokračoval dál. "Ty lidi si sem dovedl. Pokud to bylo jediné, co jsi chtěl, tak můžeš teď v míru odejít."

Alesandro zůstal váhavě stát. Nicméně nechtěl nějakým způsobem přilévat oleje do ohně mezi jejich rozpory. Otočil se a nechal tam posádku lodi stát jako opařenou. "Počkat a co my?" Zakřičel na odcházejícího Alesandra Thomas. Alesandro však nereagoval. A co víc, vůbec se neohlédl. Prostě pokračoval dál do džungle. Místo něj jsem na jejich otázku odpověděl já. "A co vy? Půjdete se mnou!"

"Cože, jak to myslíte?" Pronesla Cristine, která se jevila velmi vystrašeně. Napřímil jsem před ně ruku a ukázal jim ať mě následují. Otočil jsem se směrem k velké bráně a pomalu se rozešel. Posádka zůstala stát jako přibitá, ale pak si asi uvědomili, že pokud by zůstali sami v džungli, byl by to jejich konec. Pohromadě si ode mne drželi odstup a to až na jednoho muže - na Jeffa, jak jsem později zjistil jeho jméno. Prošli jsme branou, která se za námi hlasitě zaklapla.

"Promiňte, ale kam nás to vedete?" Promluvil právě Jeff. Otočil jsem se na něj a s pokřiveným obočím jsem se dotazoval jeho jména. "A ty jsi kdo?" Zeptal jsem se. On se mi bez jakýchkoli okolků představil a náš rozhovor mohl pokračovat. On se mi představil a já mu zodpověděl jeho otázku. "Tohle místo, přesněji řečeno, tohle město se jmenuje Erkeuka a je staré téměř sto padesát let. Na Jeffovi šlo jasně vidět, jak je zvědavý. Od svých lidí se lišil. Ti byli hlavně hodně zaražení a nebyli schopni ze sebe dostat jakés takés kloudné slovo. Naproti tomu Jeff oplýval otázkami a vše, co se týkalo Pangeony ho ohromně zajímalo. "O téhle zemi bych se chtěl dozvědět co možná nejvíc informací," vyloudil ze sebe po několika dalších krocích. To mě zaujalo. Musel jsem toho o něm zjistit víc, proto jsem v naší rozmluvě pokračoval i nadále. "Řekni mi pár slov o sobě Jeffe. Jaké je například tvá práce?" Zajímalo mě. Krátce na to Jeff spustil. "Celkově vzato jsem úplně normální chlap, nicméně mojí velkou vášní jsou nevysvětlitelné klimatické anomálie - bouře, tornáda a tak podobně. A pokud Alesandro tvrdil pravdu a vy opravdu máte něco společného s těmi bouřemi, které jsou okolo této země, dalo by se říct, že tu jsem hlavně díky vám." Pronesl odvážně. "Takže ty jsi prostě se svými lidmi vzal loď a jeli jste sem, abyste mě našli?" Otázal jsem se pro změnu já a vůbec jsem nechápal, odkud má Jeff tolik informací o mě a mojí zemi. "Ne ne," upřesnil pro začátek. "Já a ostatní členové jsme byli najati jistým mužem, o kterém jsme vůbec nic nevěděli. Ani jeho jméno. Poslal pro nás svého člověka jménem James O'Collins. Zmínil se nám o místě, kde jsou k vidění naprosto ojedinělé bouře. Jedinečné. Dal nám souřadnice a na lodi Storm Boat jsme sem vypluli. Nicméně po pár dnech jsme se dostali do velké bouře. Naštěstí jsme přežili a dostali se skrze ni až sem."

Zarazilo mě to! Jeff řekl něco, co mě velmi znepokojilo.

OTAZNÍKY???

Co měl Abraham na mysli, za ty okolnosti ohledně ztroskotání Storm Boatu?

PANGEONA - POŘÁD JE TU NADĚJE

2. října 2010 v 18:48 | Kyle |  NOVINKY
pangeona II
Pangeona, povídka, která se stala poslední dny velmi diskutovanou na tomto blogu. Ne tím, že by uchvátila mnoho čtenářů, ale spíš naopak. Její úspěch jsem upřímě čekal větší. Spousta lidí mi říkala, abych zkusil napsat povídku, která  nebude z prostředí westernu a pro tyto účely jsem vymyslel Pangeonu. Bohužel, své fandy si příliš nenašla. Nicméně jedno z mých Sbéček, konkrétně Shina-Shan mě přesvědčila abych v ní pokračoval.

Rozhodl jsem se takto. Dokončím druhou řadu (asi 10-11 kapitol) a dám Pangeoně "druhou šanci." Třeba se to na podruhé chytne...

A abyste měli jistotu, že to beru vážně, tak tady je upoutávka !!!




PORAĎTE MI...

1. října 2010 v 12:31 | Kyle |  NOVINKY
Poslední dobou mi na blogu nepřibývají skoro vůbec komentáře. A nejvíc mě to štve u povídek. Sám sebe se ptám čím to jo.

Když se nad tím zamyslím, tak tomu nemůžu přijít na kloub. Vždyť je zveřejňuju pravidelně, snažím se, aby v nich nebyli pravopisné chyby a pokouším se je psát poutavě a originálně. Možná, že tématika Divokého západu je odpuzující, ale to mi nepřijde až tak podstatné. Usuzuju tak podle povídky Pangeona, s kterou jsem měl velké plány, ale čtenáře blogu vůbec nezaujala. A to nebyla z prostředí westernu.

Sám sebe se ptám jestli je to tím, že moje povídky stojí "za prd?" Pokud je to tak, řekněte mi to na rovinu!!!

Ale přece jen, pokud je někdo, kdo není tohoto názoru, poraďte mi. Jak získat čtenáře a udržet si je??? Dělám pro to hodně, ale má snaha přichází v niveč...