Září 2010

NOVÁ POVÍDKA: SHANTKAN

27. září 2010 v 14:33 | Kyle |  NOVINKY
Shantkan

Je to poměrně dávno, kdy jsem se poprvé na blogu zmínil o nově chystané povídce, jménem Shantkan. Původně jsem ji plánoval na pozdější dobu, ale vzhledem k tomu, jak mizerně si u vás vede Pangeona, rozhodl jsem se, že ji začnu zveřejňovat místo ní...

Hned úvodem řeknu, že pokud se vám líbili Vlčí bojovníci, tak tohle by vás určitě mělo zaujmout. Shantkan je psaný v podobném duchu. Je plný charakterních postav, popisů divoké přirody a v neposlední řadě doplněn o tajemnou mystiku.

Je psaný z pohledu hlavní postavy - inidánského zvěda Rikeata, kterému jednoho dne zaklepou na dveře tři muži, jež potřebují průvodce bájnými Tančícími horami, ve kterých něco hledají...






Můžete se těšit na strhující dobrodružství, které tu myslím ještě nebylo. Zažijete akci, napětí, mystiku ale i smutek a překvapení. Shantkan píšu podle klasických westernových pravidel, které jsem ještě doplnil o moderní složku, aby pro vás čtenáře, byl ještě více zajímavý.

Bude první mojí povídkou, která nebude rozdělena na série. Opět se můžete těšit na napínavé upoutávky a videa. První kapitola, se tu objeví, co nevidět!!!




UPOUTÁVKA





PANGEONA - CO SNÍ?

23. září 2010 v 14:33 | Kyle |  NOVINKY
PANGEONA
Ani nevím, jak bych začal. Vezmu to asi od podlahy! Pangeona si u vás vede prach bídně. Už je to hezký čas, co u některé z kapitol přibyl nějaký ten koment. Proto si říkám, čím to asi je. Buď vás tento příběh neoslovil nebo je moje pojetí nezáživné.

Avšak musím se vám přiznat, že psaní této povídky mě až tak nenadchlo, jak jsem si napřed myslel. Vypadáto, že neumím psát nic jiného než Divoký západ a western. Proto se ptám.

Chcete abych v psaní Pangeony pokračoval???

Napadá mě několik alternativ

  1. Povídku nechám rozpracovanou a pokud by se našla skupina lidí, která by stála o její dokončení, tak bych něco napsal
  2. Nebo můžu sepsat stručný děj, jakým by se Pangeona asi ubírala
  3. Nechat povídku nedokončenou a třeba se k ní někdy vrátit

PANGEONA - KAPITOLA 11.

22. září 2010 v 13:52 | Kyle |  PANGEONA - 1. SÉRIE
Posledí kapča I. série Pangeony je tady. Včera jsem se zmínil, že bude asi poslední, ale ohledně osudu Pangeony ještě sepíšu speciální článek, ve kterém se rozhodne, zda-li budu v jejím psaní pokračovat nebo ne...

11. KAPITOLA: ABRAHAM

Zbylí Kattichové byli úspěšně odraženi. K-hunteři splnili svoji úlohu a tábor uchránili před běsnícími tvory, útočící z tajemných zákoutí hluboké džungle. Ztrátám na životech, však zabránit nedokázali. Během bleskového útoku zahynulo dvacet dva lidí, včetně jednoho z posádky lodi Storm Boat. Klimatalog Mathew Heller nepřežil útok rudookého tvora a život v jeho těle vyhasl.

Přešivší muži z lodi nenacházeli těch správných slov. Jeden z nich zemřel. Sice ho neznali příliš důvěrně, ale to bylo úplně jedno. Byl to jeden z nich. Nastal však čas, aby se o jeho smrti dozvěděli i Cristine s Rachel. Ty se těsně před útokem schovali do podzemního úkrytu, kde v bezpečí přečkali. Pár desítek minut po skončení boje se otevřeli poklopy od této skrýše. Po vysutých žebřících z otvorů v země vystoupilo zpět na povrch přes několik desítek žen, dětí a starců. Jeff, Joe, Charlie a kapitán Shaw stáli u vstupu, kudy dovnitř vešli jejich přítelkyně. Neměli před sebou lehký úkol. Oznámit smrt jednoho z nich nebylo nic lehkého.

Za nedlouho se před nimi objevili. Když viděli výrazy mužů, bylo jim hned jasné, že se něco stalo. "Co se děje?" Začala okamžitě zjišťovat Rachel. "A kde je Mathew?" Přidala se vzápětí Cristine. Jeff zakroutil bezmocně hlavou, polkl a tiše promluvil. "On…Mathew…zaútočilo na něho jedno z těch stvoření. Než jsme stačili cokoli udělat, tak bylo pozdě. Mathew to nepřežil." Rachel s Cristine zůstali zaraženě stát s kamenným výrazem. Rachel sklonila hlavu a z tváře si setřela ronící se slzu. "Co teď?" Povzdechla Rachel. Jeff zatnul zuby a odhodlaně pronesl. "Musíme zjistit, co jsou ti tvorové, Kattichové zač, abychom věděli, co ho zabilo. A jediný způsob, jak na to přijít je jenom jeden!" "Jaký?" Nepochopil Joe a položil svou ruku Jeffovi na rameno. "Musíme se setkat s tím Abrahámem!" Odvětil Jeff.

O dva dny později

Den po útoku byly pochovány všechny oběti útoku. Na místním pohřebišti byl uložen k věčnému spánku i Mathew Heller, jež zahynul v pouhých třiceti šesti letech. Všichni se za padlé pomodlili a poté nechali jejich duše plout svoji posmrtnou pouť. Další ho dne se Jeff vydal k Alesandrovi. Zaťukal na jeho dveře jeho domu, který stál kousek od oné kamenné budovy. Ve dveřích se po pár vteřinách objevil Alesandro. "Jeffe, co potřebuješ?" Vyslovil nejdřív a Jeff vešel dovnitř, aniž by se dotazoval povolení.
Alesandro zavřel a pokusil se zjistit, co Jeffa zajímá. "O co jde?"

Jeff zpustil. "Všechno to tu na mě začíná padat. Matheowa smrt vše vyhrotila. Já, ty i moji lidé potřebujeme znát odpovědi a jediný způsob, jak je získat spočívá v Abrahamovi. Já se s tím mužem musím setkat." "Ty ses zbláznil?!" Kroutil hlavou Alesandro a nestačil se divit, o co ho Jeff žádá. "Proč? Co je na tom špatného? Musím prostě vědět, kde se tu ti Kattichové vzali! A pokud neznáš odpověď ty, tak se vsadím, že on ji určitě znát bude!" "Pochop Jeffe, i kdyby znal odpověď, tak ti ji neřekne. Za ty léta, co jsem tu, tak jsem se nikdy nevypravil k jejich městu na severu." Pronesl Alesandro a vůbec ho nenapadlo o celé věci uvažovat. Udělal to za něj Jeff. "Uvažuj, za ty stovky let, co si žila Pangeona svoji vlastní historii, tak se sem nikdo z vnějšího světa nedostal. Až nyní, já a moji lidé. Nepřipadá ti to jako znamení? To přece není jenom tak." Alesandro ztichl. Začal přemýšlet a po krátkém tichu promluvil. "Možná máš pravdu. Pokud teď není vhodná doba vydat se na jejich území a promluvit si s Abrahamem, tak kdy tedy? Dobrá Jeffe, uděláme to!"

Navečer toho dne se Jeff opět zasstavil u Alesandra, aby se domluvili na podrobnostech jejich cesty na sever. Alesandro nejdříve Jeffa informoval, že to nebude nic lehkého přejít přes celou Pangeonu. "Zabere nám to mnoho dní a to, i když pojedeme na koních. V džungli číhá velké nebezpečí, které nepředstavují jenom Kattichové, ale i ostatní zvířata. Pojedeme tou nejkratší cestou a hlavně by nás nemělo být příliš." Jeff přikývl. "Ano, souhlasím." Alesandro dodal. "Pojedeš ty, tvoji lidé, já a pro jistotu bych sebou vzal ještě Raula. Jeden K-hunter se nám bude určitě hodit." "Domluveno, zítra ráno u hlavní brány," Zakončil rozhovor Jeff a opustil Alesandrův dům.

Nastalo osudové ráno. Po téměř 143 letech se někdo z rodu la Cavů vydal napříč celou Pangeonou, aby se setkal s jejich úhlavním nepřítelem - Abrahámem. Mužem, o kterém každý mluvil jen v superlativech. Časně z rána se u hlavní brány střetla celá výprava vedená právě Alsendrem. Skupina byla tvořena celkem osmi lidmi. Jeff a zbytek jeho posádky, Alesandro a K-hunter Raul. Lidé z tábora jim připravili osm nejlepších koní, vybavené zásobami jídla a vody. Vyjetí nic nebránilo.

Před nimi bylo mnoho stovek mil. Vypořádat se museli s všudypřítomným horkem a vlhkostí, které byla džungle plná. Alesandro všechny neustále varoval před jedovatými živočichy, kteří mohou zaútočit v mžiku sekundy. Vydali se směrem ke starodávnému městu, kde Alesandrovi lidé zajali posádku Strom Boatu. Odtud směřovali stále na sever. Cesta byla v prvních dnech velmi klidná, což však přestalo platit dvacátého prvního dne!

Byl pozdní podvečer, výprava už nebyla v sedlech koních, ale na zemi a připravovala si nocleh. Rozdělali skromný oheň a za pomoci dek si vytvořili provizorní lůžka. Nad oheň Jeff s Alesandrem umístil dřevěný rošt, na kterém se chystali upéct několik divokých ptáků, které během cesty ulovili. Cristine a Rachel se zrovna vraceli od řeky s vodou, když v tom všechny postihlo něco, což už jednou zažili. Bylo ticho, džungle se chystala ke spánku, když z ničeho nic zalilo okolí ostře bílé světlo, znemožňující výhled! Všem bylo jasné, o co jde. Svit trval déle než před tím. Najednou zmizel a mezi členy výpravy se prohnal bílý přelud, pozvolně se vznášející se ve vzduchu. "Co to sakra je?" Nevydržel mlčet kapitán Shaw a pomalými kroky se začal k přeludu přibližovat. Ten zůstával na jednom místě, pohupoval se ve vzduchu a ni se nehnul. Nicméně, než k němu Thomas přistoupil, tak se opět objevilo nepříjemné bílé světlo, bolestivě dráždící oči. Jakmile však ustalo, tak byl pryč i bílý přelud!

Jak si tohle vysvětlit? Na to snad najít odpověď ani nešlo. Jeff to však zkusil na Alesandra, který na Pangeoně žije už mnoho let. "Máš nějaké ponětí, co by mohla být tahle věc zač?" "Tak tohle jedna z věcí, která mi nedává už přes čtyřicet let spát. S tím bílým světlem jsem se setkal už několikrát," prozradil Alesandro a raději se posadil. "Bohužel nevím, proč se objevuje a už vůbec netuším, proč se někdy někoho dotkne svými dlouhými vlákny." "Ano, přesně, to se nám taky stalo, když jsme to viděli poprvé," Přikývla Rachel a na rukou jí naskočila husí kůže. "Moji lidé tuhle věc, tenhle přelud, nazývají Duší Pangeony. Nevím jestli to s tím nějak souvisí, ale každá nevysvětlitelnost by měla mít nějaký název." Dodal Alesandro a k věcem ohledně této děsivé záhady se už za celou cestu nevrátil.

Dalšího rána se vydali opět na sever. Bílý přelud nechali nevyřešen a pokračovali dál. Cestovali ještě šest dní, když jim dvacátého sedmého dne Alesandro oznámil. "Jsme blízko, za několik hodin dorazíme na jejich území." A taky se tak stalo, džungle před námi rapidně z řídla a mezi stromy se dalo vidět mnohem dál, než třeba před pár dny. Nastal ten osudový moment! Vyjeli z džungle a před nimi se do výše tyčila obrovitě vysoká zeď s velkou bránou, postavená z bílého kamene. Všem to připomínalo dřevěnou palisádu z Alesandrova tábora. Bylo tedy jasné, že lidé ze severu mají také co dočinění s nebezpečnými Kattichy. Avšak oproti dřevěné palisádě z tábora na jihu, bylo tohle něco mnohem jiného - bezpečnějšího. Hned na první pohled šlo poznat, že se jedná o modernější stavbu, pevně vyztuženou jednotlivými sloupy. A co udivovalo vůbec nejvíc, její výška. Drala se vysoko k nebi. Odhadem dosahovala téměř osmdesáti metrů!!! Zatím, co ostatní s otevřenou pusou hleděli na velkou zeď, vyhotovil Alesandro z kusu větve a bílé košile vlajku, signalizující, že on a zbytek výpravy přichází v míru. Alesandro předstoupil blízko ke zdi a zamával před ní bílou vlajkou. Stráže nahoře zdi uviděli tento signál a strnuly. Tohle tu ještě nikdy před tím nebylo. Nevěděli, co dělat a proto zavolali člověka, jež tyto lidi vedl.

Za nedlouho se vysoká brána otevřela. Nastalo hromové ticho. Před posádku předstoupil muž s dlouhými černými vlasy přes ramena, oděn do zvláštních šatů. Jeho oči byly jasně modré. Byl to muž, který byl na Pangeoně skloňován ve všech možných pádech. Tím mužem jsem byl já - Abrahám!!!

PANGEONA - KAPITOLA 10.

21. září 2010 v 13:51 | Kyle |  PANGEONA - 1. SÉRIE
Předposlední kapitola první a možná i poslední řady Pangeony přichází. Asi vás zaráží proč "asi poslední," ale to vám vysvětlím, až sem přidám kapitolu 11.

10. KAPITOLA: KATTICHOVÉ ÚTOČÍ


Alesandro odhalil každičkou věc, kterou o Pangeoně znal. Další odpovědi už od něj posádka lodi čekat nemohla. Avšak zajímali je podrobnosti o táboře, ve kterém Alesandrovi lidé žili. "Poslyš Alesandro, kolik vás tady vlastně žije?" Odlehčila situaci Rachel a nepatrně poskočila na židli. "Počet mých lidí se neustále mění, ale k dnešnímu dni nás zde přežívá něco přes sedm set." Vydechl zhluboka Alesandro a hlasitě si odkašlal. "Neber to špatně," promluvil Jeff, "ale když se tak kolem sebe rozhlédnu, tak mi to připadne, jako by se zde naprosto zastavil čas. Při pohledu na vaše oblečení, zbraně nebo budovy si připadám jako v době před stovkami let." Dořekl velmi odvážná slova Jeff. Alesandro jen povzdechl. "Ty a tví lidé si musíte uvědomit, že do roku 1867 jsme drželi kontakt s okolním světem a co se týče technických pokroků, tak jsme na tom byli mnohem lépe než vy. Ale od války mezi Abrahamem a mým dědem se tento pokrok zastavil. Alespoň na naší straně. Od konce 19. Století nemáme vůbec ponětí o tom, co se děje tam za hranicemi bouří. Když jsi mě zavedl k vaší lodi, tak jsem jenom zíral. Od dob plachetnic se toho hodně změnilo. Žijeme z toho, co známe, respektive, co nám předali naši předkové z tohoto tábora. A to byly hlavně věci, které znali převážně z dob dávno minulých." Dopověděl Alesandro a posádce se úplně sevřel žaludek. Psal se rok 2010 a oni stáli uprostřed místa, kde se technický a vědecký pokrok zastavil v jediný den!!! Sotva však Alesandro vyřkl svoje slova, tak se rozrazili dveře do kořán a do kamenné stavby vběhnul jeden z tamních mužů!

"Útočí na náš tábor!!!" Vyhrkl ze sebe, jak jen nejrychleji dovedl a Alesandro hned věděl koho má na mysli. "Cože? Kdo útočí?" Zděsila se Cristine a v tu ránu se jí roztřásli obě ruce. Alesandro odpověděl nejen jí. "Kattichové!" I na muži jako je Alesandro bylo jasně vidět, že tito tvorové nahánějí hrůzu a strach. Na Pangeoně se narodil, mnohokrát se s nimi setkal, ale pokaždé když slyší jejich jméno, tak se mu napříč celým tělem prožene husí kůže. "Budeme potřebovat pomoc každého z vás." Dodal vzápětí. "Támhle v těch dveřích," ukázal naproti vstupním dveřím, kterými vstoupil onen muž, "tam jsou zbraně. Nějaké muškety, sekery a šavle. Vezměte si ty zbraně, ale podotýkám, jenom ty Jeffe a ostatní tvoji muži. Ženy bojovat nepůjdou."

Mužská část posádky střelhbitě chytla za měděnou kliku vyřezávaných dveří, za kterými se skrývaly zbraně. Jeff popadl šavli a krátkou pistoli. Kapitán Shaw sekeru, Mathew dlouhou mušketu a stejně tak Charlie a Joe. Následně spolu s Alesandrem a ženami vyběhli ven z budovy. První co uslyšeli byl hlasitý zvuk zvonu. Kousek od kamenné stavby, ve které jim Alesandro vyprávěl o Pangeoně, stála dřevěná vět, na jejímž vrcholku nějaký muž byl na poplach do velkého zvonu. V táboře panoval chaos. Nicméně prvotním úkolem Alesandra bylo zajistit bezpečí ženám a dětem. Pro tyto účely byl v táboře vybudován velký podzemní úkryt, do kterého vedlo hned několik vstupních cest. Alesandro tam zavedl Cristine a Rachel. Teď už šlo opravdu do tuhého. Kattichové prolomili jednu z palisád a začali pronikat do nitra tábora.

Na tuto možnost však Alesandro myslel a proto měl v táboře připraveno několik mužů, kteří byli na boj s Kattichy od malička cvičení. Nazývali se K-hunters a bojovali se speciálními zbraněmi, jež představovali dlouhé hole, jejíž konce tvořily zahnuté hroty z neidentifikované horniny, která byla na Pangeoně k nalezení. Byl jí velký nedostatek, a proto se používala pouze na výrobu těchto hrotů a ne například na kulky či šavle. Tato hornina byla extrémně pevná a odolala i těm největším tlakům. Mnohdy se stalo, že se čepele nožů a šavlí v těle Katticha zlomily. Počet K-hunterů se rovnal číslu čtyřicet. Každý muž se nemohl stát lovcem Kattichů. Předpoklady pro velmi náročný výcvik musel disponovat už od narození.

Z hluboké džungle, která celý tábor obklopovala, se vynořili tvorové, jejíž původ je zahalen v nejasné historii tohoto místa. Nebyli však úplně totožní jako netvor, na kterého narazil Jeff a ostatní při lovu jaguára. Každý z Kattichů byl něčím jedinečný. Velikostí, tvarem těla, barvou srsti, řevem, kterým o sobě dával vědět. Byla to obludná stvoření, která svými drápy vytrhávala kusy masa z těl opařených mužů. Někteří z Kattichů se pohybovali po čtyřech nohou, jiní dokonce i po dvou. Za žádnou cenu se nesměla posádka rozdělit. Muži zůstali pohromadě, společně s Alesandrem. Na tábor zaútočilo zhruba patnáct Kattichů. Vzhledem k počtu bojeschopných mužů to nebylo mnoho, ale vezmeme-li v úvahu výzbroj, s kterou se mohli bránit, tak nebezpečí číhalo opravdu na každém rohu.

Alesandro, Jeff, Thomas a další z mužů se právě nacházeli pod věží se zvonem, když v tom z vrcholku uslyšeli hlasitý řev. Jeden z obrovitých Kattichů, vysoký nejméně tři metry se za pomoci několika skoků vysápal nahoru k muži, který hlásil poplach a v mžiku sekundy jej roztrhal na hadry. Zohavené tělo shodil dolů přímo před oči Alesandra a ostatních. Teď přišli na řadu oni! Kattich nahoře na věži seskočil dolů a hlasitě zařval. Jeho vzhled byl opravdu hrůzostrašný. Pohyboval se po čtyřech a na jeho mohutných tlapách se tyčily přes dvacet centimetrů dlouhé drápy. Oči měl rudé jako diamanty a neustále kolem sebe mával dlouhým ocasem. Vítr se mu proháněl jeho načervenalou srstí, která zahalovala jeho šlachovité tělo.

Krátce po dopadu se Kattich postavil na zadní dvě tlapy a hlasitě zařval! Opět se vrátil na všechny čtyři a dlouhým skokem si to namířil proti Mathewa. Skokem dlouhým přes pět metrů ho povalil na zem a drápy se mu zaklesl do zad. Mathew nemohl nic dělat, jen křičel bolestí a snažil se zebe rudookého netvora setřást. Jeff se nejdříve chtěl pokusit Katticha zastřelit, ale obával se, že by mohl zasáhnout i svého přítele. Proto raději zvolil šavli. Rozeběhl se na běsnící potvoru a lesklé ostří jí zabodl do levého boku. Kattich si okamžitě přestal všímat Mathewa a svůj rudý pohled obrátil k Jeffovi, jež okamžitě vytáhl šavli z Kattichovy rány. Rychle odskočil a uchopil do ruky pistoli. Stejně tak i ostatní. Kattich nechal Mathewa, ležícího bezvládně na zemi, a rozeběhl se na Jeffa. Ten okamžitě vystřelil z pistole. Vzápětí ho napodobili další a vzduchem prosvištělo hned několik kulek. Katticha to oslabilo, v jeden moment doslova upadl na zem, ale po krátké chvilce se opět postavil. Znovu nabýt zbraně nebylo tak jednoduché, protože do některých bylo potřeba nasypat pár zrnek střelného prachu. Kattich se blížil, když tu najednou se zpoza netvora vynořil muž, podivně oblečen do koženého brnění s dlouhou holí - K-hunter. Vrhl se přímo na Katticha a jeden z hrotů mu vrazil přímo do zad. Netvor zařval, že to rvalo uši. Avšak rána to byla smrtelná. Padl na zem a jeho rudé oči se zavřely. "Díky, že jsi nám přispěchal na pomoc Raule" Pronesl rozklepaným hlasem Alesandro.

Jeffa však nezajímal muž, patřící k K-hunterům, ale Mathew. Nehybně ležel na travnaté zemi nejevil žádné známky života. Okamžitě k němu přiskočil doktor Joe. Přiložil mu dva prsty na krk, ale puls nenahmatal. Mathew ani nedýchal. Proto začal s umělým dýcháním a masáží srdce. Pak si však všiml kaluže krve, která vytékala ze spod těla. Joe otočil Mathewa břichem k zemi a spatřil naprosto roztrhaná záda. Drápy Katticha je totálně roztrhaly. Tohle zranění se s životem rozhodně neslučovalo. Mathew útok běsnícího Katticha nepřežil.

PANGEONA - KAPITOLA 9.

17. září 2010 v 13:31 | Kyle |  PANGEONA - 1. SÉRIE

9. KAPITOLA: PANGEONA

p9
A je tu další kapča Pangeony. Opět velmi zásadní. Dozvíte se v ní střípky z historie tohoto místa, sahající stovky let do minulosti...

Jeff a Alesandro vyšli ven z chýše a namířili si to směrem k velké ohradě, v níž pobíhali koně. Během cesty sem se Jeff kolem sebe rozhlížel na všechny strany. Za celou tu dobu nenarazil na nějakou známku modernosti. Všechno bylo zastaralé, postavené podle starých metod, oděvy vypadaly, jakoby pocházely z dob dávno minulých. Ale nebylo tomu tak. Byly nové, ale ušité v tomto stylu. Většinu tábora, kam Jeff dohlédl, tvořily dřevěné chatky, v některých případech i kamenné.

Přistoupili ke vstupu do ohrady a Alesandro odklopil kovovou záklopku podlouhlé branky. Vešel do prostoru ohrady a vyhlédl si dva koně. Jednoho celého bílého, druhého hnědého s černou hřívou. Vyvedl je ven a gestem ruky dal znamení svým lidem, jež měli dohled nad ohradou, aby připravili dvě sedla. Bílého koně předal Jeffovi a společně s ním se odebral na kraj tábora. Tam si Jeff poprvé všiml, jak je celé tohle místo obklopené vysokou dřevěnou zdí, která je na některých místech obohacena vysokými věžemi. Jeffa tato skutečnost zaujala. Přemýšlel, proč zde ta dřevěná palisáda asi je. Nedalo mu to a musel se zastavit. Upřeně zíral na každičký dřevěný kůl, zapíchnutý do země. Tohle nebyla jen tak obyčejná palisáda, která za normálních okolností slouží jako ochrana proti divoké zvěři. Tohle vypadalo na něco jiného. Kůly z pokácených stromů se drali do výšky přes šest, možná sedm metrů. Zvědavost Jeffa překonala a ten neodolal vyšťourat z Alesandra nějakou odpověď.

"K čemu je to dřevěné opevnění?" Alesandro se zastavil a obrátil pohled k palisádě. Na chvíli váhal zda-li má odpovědět, ale nakonec usoudil, že už je to vlastně jedno, protože si už byl jistý, že Jeff nepatří k lidem, ke kterým myslel. "Udržuje nás na živu. Kdyby tu nebyla, tak tu nejsme i my!" Pronesl děsivě a Jeffovi naskočila po celém těle nefalšovaná husí kůže. Úplně se mu sevřelo hrdlo, dlouze polkl a raději se dál už na nic neptal.

Za pár minut dorazili na samotný kraj tábora a to konkrétně k velké dřevěné bráně, která se otvírala za pomoci velkého ozubeného kola. Jeff stále žasl nad způsobem, kterým se tito lidé před "něčím" brání. Právě u brány čekali dva muži se sedly, které předali Alesandrovi a Jeffovi. Oba jej přehodili koním přes hřbet a patřičně upevnili. Nasedli na koně a vyrazili do džungle. "Tak, kterým směrem?" Započal cestu Alesandro.

Jeff mu rukou ukázal kudy má jet a následně opustili tábor Alesandrových lidí. Vydali se do nitra džungle a po pár minutách jízdy si Jeff všiml, že Alesandro je po zuby vyzbrojený. Na pravé straně sedla vysela zahnutá šavle a přes záda měl upevněnou upravenou mušketu. Proboha proč? "Hej, na co máš u sebe ty zbraně?" Sykl na Alesndra Jeff a pobídl koně, aby zrychlil. Alesandro Jeffa okamžitě uklidnil. "Neměj starost, je to jen, kdybychom narazili na nebezpečné zvíře nebo na," když v tom se Alesandro zarazil. "Nebo na?" Zopakoval Jeff a snažil se dopídit odpovědi. Alesandro zastavil. "Prrr," zvolal na koně. "Nebo na jisté tvory." Dodal tajemně. "Jaké tvory?" Stále více naléhal Jeff, který prahl po odpovědi jako dravá šelma. "Podívej," začal Alesandro. "Vůbec tě neznám a dokud si nebudu stoprocentně jistý, že nepatříš k určité skupině lidí, tak musím zatím mlčet. Pokud nelžeš a vrak vaší lodi najdeme, tak ti vše řeknu." Zakončil a dále pokračovali napříč džunglí.

Za pár hodin dorazili k přístřešku, který si Jeff a ostatní pasažéři lodi vybudovali. Tím na Alesandra také zapůsobil. Urazili ještě pár mil a před jejich zraky rozprostřela nekonečná hladina modrého moře. Dostali se na pláž jež z levé strany lemovali velké útesy, na kterých uvízla loď Storm Boat. "To je ona, to je loď, na které jsme připluli." Ujistil Jeff Alesandra. "Dobrá, teď už je to jasné. Nevidím, důvod proč bychom se tu měli zdržovat. Vraťme se zpátky, pokud chcete znát odpovědi na vaše otázky, odpovím vám, co budu vědět." Ustoupil Alesandro a obrátil koně směrem k táboru.

Během cesty nazpět se Jeff pokusil něco vyloudit z Alesandra ohledně jistých tvorů, o kterých se mu zmínil. "Když už víš, že nejsem ten, za kterého si mě mylně považoval, mohl bys mi prozradit, proč jsi tak ozbrojen a na co máte tábor obehnaný vysokými palisádami? Myslím, že to nějak se sebou souvisí."

Alesandro krátce přikývl, ale poprosil Jeffa ještě o trošku trpělivosti. "Až budeme v táboře, tak se vše dozvíš. Povím to nejen tobě, ale i zbytku tvých lidí."

Těsně před setměním se Jeff s Alesandrem vrátili do tábora. Jen co dojeli, tak Alesandro zamířil k dřevěné chýši, ve které po celou dobu držel ostatní členy posádky. Rozvázal jim ruce a upřímně se omluvil. "Promiňte mi, že jsem vás tady držel, ale nemohl jsem jednat jinak. Ostatně, až uslyšíte, co vám chci říct, tak mi možná dáte i za pravdu." Cizince vyvedl ven z budovy a zavedl je do jiné. Do několika patrové kamenné budovy, které se tyčila v centru tábora. V přízemí této stavby se usadili na dřevěné židle, vyřezané z jednoho kusu dřeva. Alesndro se před ně postavil a začal odhalovat tajemství, o kterých posádka lodi neměla ani zdání.

"Ani nevím, kde bych začal. Je to mnoho, ale přesto ne dostatek. Vezmu to postupně od začátku. Tohle místo není na mapě, protože o něm zbytek světa vůbec neví. Proto tam není zaznamenáno. Nacházíte se na pevnině, kterou lidé před mnoha a mnoha lety nazvali Pangeona. Nevím, co je k tomuto názvu vedlo, ani kdo ho vymyslel. Je to zkrátka jen upřesnění pro vás, abyste věděli, kde to vlastně jste. Tábor, ve kterém se teď nacházíte, po dobu více než sto let vedl rod la Cavů. Napřed můj děd potom můj otec a nakonec já. Avšak vzniku tohoto tábora něco předcházelo.

Podle legendy, bylo tohle místo střeženo jistou ženou, jménem Enemoa, která je přirovnávána k božstvu. Ta tohle místo strážila a skrývala před okolním světem a čekala na vhodného člověka, který by byl hoden na tuto pevninu vstoupit. Dál o Enemoe moc nevím, je to jedna z velkých zdejších záhad.
Někdy v 16. Století se tu objevili první lidé. Z dochovaných knih víme, že měli vytvořit něco, čemu říkali "Obraz dokonalého světa." Proto, aby mohlo něco takového vzniknout, musela být Pangeona nějak strážena před okolním světem. Proto sem jistý Raimondus Pizzaro přivedl muže, jménem Abraham Huges. Ten byl výjimečný, naprosto jedinečný člověk. Setkal jsem se s ním jen párkrát a většina z nás si myslí, že právě on zodpovídá za bouře, které Pangeonu brání před okolním světem. Kdokoli se sem přiblížil, tak byl sestřelen neskutečně silnými přírodními anomáliemi.

"Počkej Alesandro," Nestačil se divit Jeff. "Pokud sem ten Pizzaro přivedl toho Abrahama v 16. Století, jak je možné, že se s ním setkal ty?"

On snad ani není člověk. Zmínka o něm je snad v každé historické knize Pangeony. Říká se, že dokáže oklamat smrt a proto tu je až do dneška. Přes 400 let žije na Pangeoně! Ale abych to zkrátil. Po všech těch letech, kdy byla Pangeona utajována před okolním světem se začala formovat určitá skupina lidí, která chtěla o Pangeoně říct okolnímu světu. Nechtěla tuto zem opustit, pouze žít v souladu s vnějším světem. Zdejší lidé se rozdělili na dvě frakce a nastala válka. Žádné záznamy nejsou dochované, jediné co víme je, že se to stalo v roce 1867. Od té doby existuje tento tábor. Ani jedna strana totiž nevyhrála. Většina Pangeony zahynula. Abrahamovi lidé se stáhli na sever. Lidé mého děda na jih a takto odděleně tu žijeme do dnes. Avšak přesně den po té, co bylo po bitvě , se s Pangeonou něco stalo. V džungli se začali objevovat neznámý tvorové, kteří byli později nazváni "Kattichové." Kvůli nim je náš tábor obehnán dřevěnou zdí.

Tak to je ve zkratce všechno, co vím. Moc toho není, ale víc informací neznám.

Posádka se na sebe udiveně podívala. Neměli ani ponětí kam se to dostali. Pangeona jim připadala jako místo, kde se vytratila realita!

OTAZNÍKY???

Kdo je Abraham a jak je možné, že dokáže "odolat" smrti?
Co přesně znamená, že Abraham zodpovídá za bouře kolem Pangeony?
Jak se na Pangeonu dostali oni neznámí tvorové (Kattichové)?
Co je zač Enemoa?

PATRICK SWAYZE - UŽ JE TO ROK

15. září 2010 v 17:47 | Kyle |  MOJE ŽVÁSTY
patrick
Včera to byl přesně rok, co zemřel slavný herec a tanečník Patrick Swayze. Moc dobře si pamatuju, když jsem sem na podzim minulého roku přidával článek, pojednávající o okolnostech jeho smrti. Zemřel na rakovninu slinivky břišní, se kterou bojoval dlouhé měsíce. Jako herce i člověka jsem ho strašně obdivoval a jeho smrt mě poměrně zasáhla.

Tento článek berte jako vzpomínku na herce, který se na filmovém plátně a tanečním parketě, stal nezapomenutelným.

Patrick R.I.P


PANGEONA - KAPITOLA 8.

14. září 2010 v 14:10 | Kyle |  PANGEONA - 1. SÉRIE

8. KAPITOLA: ALESANDRO LA CAVA

p8
Po další pauze se tu objevuje nová kapitola Pangeony. Poprvé se v ní setkáte s člověkem, který bude mít pro celkový děj velký význam a často se s ním budete setkávat...

Posádka Storm boatu nekladla žádný odpor. Byl by naprosto zbytečný. Plně ozbrojená přesila obklopila Jeffovy lidi a utvořila kolem nich kruh. Po celou dobu nepromluvili ani slovo. Mlčky přistoupili blíže a za pomoci lan svázali sedmero pasažérů lodi. Přes oči jim přetáhli černou pásku, aby neviděli ani na krok a dohromady je svázali k sobě. "Kdo jste? Kam nás to vedete?" Zaznělo z úst posádky, ale nikdo z únosců na jejich slova neodpovídal. A to bylo ještě horší. Strach z neznáma je svazoval po noc a den, kdy je tito neznámí lidé vedli napříč džunglí. Na večer dalšího dne dorazili k cíly. Šlo tak usuzovat podle slov jednoho z nich. "Blížíme se, za chvíli tam budeme." To byla taky poslední slova, která posádka slyšela. Vzápětí jim na tváři přistál nějaký kus hadru nebo látky, napuštěný uspávacími prostředky. Okamžitě začal působit. Do několika sekund všichni do jednoho ztratili vědomí a byly tak napospas vystaveni neznámým mužům z džungle.

Procitli uvnitř nějaké chýše. První se z bezvědomí probudil Jeff. Stále však na něj působil uspávací přípravek, který se ještě plně nevstřebal. Zrak měl rozmazaný a dělalo mu potíže se postavit. V těle cítil ohromnou slabost. Jen, co se postavil, opřel se ramenem o stěnu chýše a několikrát se zhluboka nadechl. Hlava ho třeštila, jako střep nejvíce ho znepokojoval nezlepšující se zrak. Vůbec netušil, kde právě byl, když v tom se otevřely dřevěné dveře a někdo vstoupil. Prkna podlahy se prohla pod tíhou nově příchozí osoby a hlasitě vrzla. "Neměj starost, zrak se ti za nedlouho zlepší," Vyslovil jako první muž, jež se postavil jen kousek od Atcinsona. Jeff si dlaněmi protřel oči, což mu svým způsobem pomohlo. Obrátil se směrem, odkud zaznamenal hlas muže a ve stínu chýše spatřil rozmazanou siluetu stojící postavy.

"Kdo jste?" Procedil z úst a pohybem hlavy ze strany na stranu si protáhl krk. Pan neznámý vystoupil ze stínu chýše a předstoupil těsně k Jeffovi. "Moje jméno je Alesandro la Cava a rád bych věděl, jak se jmenuješ ty." Jeff si odkašlal a odpověděl. "Já jsem Jeff, Jeff Atcinson." "Co jste to za lidi? Proč jste nás odvlekli?" Alesandro zvážní, přikáže Jeffovi sednout a rázně odvětí. "Nic na mě nehraj. Moc dobře vím, kdo jsi a ke komu patříš!" Jeff nechápavě pokrčil obličejem a celý zrudnul. "Já vám nerozumím, ke komu bych měl sakra patřit?!" "Mlč!!!" Zvýšil hlas neznámý Alesandro. "Vím, že ty a tvoji lidé patříte k Abrahamovi! Jste ti z druhé strany!!!" "Já vůbec nechápu, o čem to mluvíš. Jaký Abrahám a jací lidé?" Pronesl Jeff a nestačil se divit, co Alesandro blábolil za nesmysly.

V tom se začali probouzet další. Jejich těla se převalovala ze strany na stranu a po pár minutách byli při vědomí všichni. Ani se nestačili pořádně rozkoukat a hned je Alesandro zalil množstvím vět. "Radím vám, nic nezkoušejte. Venku mám svoje lidi a ti sem na moje znamení v případě nebezpečí vtrhnout, takže to by bylo za prvé." "A kdo sakra jste?!" Ušklíbla se na Rachel a hned na to se opřela o dřevěnou stěnu chýše. S odpovědí Alesandra předběhl Jeff. "Nějaký Alesandro la Cava…" V tom je tento muž rázně přerušil. "Ticho! Tímto se dostávám k druhé věci. Pokud vám neřeknu, abyste mluvili, tak budete držet jazyk za zuby, jinak to s vámi dopadne pěkně bledě!""A teď můžu přistoupit k věci. Tak dlouho jste dokázali zůstat schovaní za zdí a najednou se vydáte do džungle. Proč? Pro co vás tam Abrahám poslal?!"

Za posádku se rozhodl mluvit Jeff. "Vůbec nejsme lidé, za které nás pokládáte. Většina z nás jsou vědci klimatu. Před několika dny jsme tady ztroskotali." Alesandro byl však neúprosný. "Lžeš! Nikdo zde nemůže ztroskotat. To je nemožné. Možná někde jinde na světě ano, ale rozhodně ne tu!" Jeff s přesvědčováním pokračoval, dokud nepřinutil Alesandra k polemizování. "Opravdu, říkám ti pravdu. A jestli mi nevěříš, tak tě zavedu k vraku lodi, na které jsem já a moji přátelé připluli." "A jaké mám záruky, že mě nezavedeš do pasti?" Zjišťoval Alesandro, jehož čelo se celé orosilo potem. "Nevím, jak se ti mám zaručit. Můžu ti přesně říct, kde je. Popíšu ti celý náš příběh, od chvíle, kdy tu jsme." Alesandro z jednoho ze zákoutí chýše vytáhl malou stoličku. Posadil se na ni před své zajatce a kývnutím hlavy dal Jeffovi znamení, aby začal povídat. "Tak začni."

"Na plavbu sem nás naverboval nějaký muž, jméno neznáme. Jediné, co víme, že pro něj pracoval jistý James O'Conelli. Řekl nám jen, že kdesi na moři existuje záhadné místo, na němž jsou k vidění pozoruhodné bouře, jediné svého druhu. Měli jsme o nich něco zjistit, protože čtyři z nás se zabývají klimatem a záhadám s tím spojených. Po pár dnech plavby jsme se zapletli do bouře, kterou jsme nikdy před tím nezažili. Během chvilky nás obklopila, vlny si pohrávaly s lodí a z nebe na hladinu padal jeden blesk za druhým. Loď obklopila nejhustší mlha, kterou jsem kdy viděl. Bylo to neskutečné! Ráno jsme se probudili tady. Naše loď najela na zdejší útesy a byla totálně poničená. Pár dní jsme strávili na pláži, ale na pomoc jsme nenarazili. Tak jsme zkusili štěstí v džungli, ale tam také nic. Vybudovali jsme si v ní provizorní přístřešek, ale více jak na pomoc, jsme se setkávali s nevysvětlitelnými věcmi. Přepadl nás podivný tvor, našli jsme stovky let staré město, ale největší záhadou pro nás je, kde jsme se to ocitli. Podle souřadnic, by zde žádná pevnina být neměla, protože na mapě vyobrazena není." Domluvil Jeff.

Alesandra takový příval informací zaskočil. "Opravdu to vypadá, že jste zde ztroskotali. I když bych vám uvěřil, tak potřebuju nějaký důkaz protože pokud bych svým lidem řekl, že pro nás nejste nebezpeční, tak by chtěli vědět proč. Proto se budeme muset vydat k vraku vaší lodi. To bude klíčovým krokem. Pro tuto chvíli berme v úvahu, že jsem spíše nakloněn na vaši stranu i když jsem si ze začátku myslel úplný opak. Předpokládám, že k vaší lodi mě zavede Jeff, který vypadá na vašeho vůdce?" Jeff vstane a Alesandrovu domněnku potvrdí. "Ano, kdy vyrazíme?" Alesandro otevřel dveře chýše a denní světlo odhalilo jeho tvář a detailnější vzhled.

Dlouhé černé vlasy mu sahaly přes ramena. Už podle jména, šlo usuzovat, že se jedná o exotičtější typ člověka a snědá barva jeho kůže v tom posádku jenom utvrdila. Oblečením se od ostatních svých lidí téměř nelišil. Byli to staré plátěné kalhoty, kožené boty a tmavě modrá vojenská uniforma. Dříve než s Jeffem chýši opustil, tak ze sebe Rachel vyklubala poslední otázku. "Kde to teda jsme? Co je tohle za místo?" Alesandro se k ní obrátil a nepřímo ji odpověděl. "Máte pravdu. Jste na pevnině, která není zaznamenaná na mapě!"

OTAZNÍKY???

Kým Alesandro myslel "ty lidi z druhé strany, patřící k Abrahamovi?"

PRIMA VS. NOVA

12. září 2010 v 10:51 | Kyle |  MOJE ŽVÁSTY
Před nějakým časem, konkrétně koncem prázdnin jsem sem přidal článek o komernčím boji mezi Primou a Novou, na jejichž obrazovkách můžeme sledovat talentové show. Zatímco Prima přišla s originálním projektem - Česko Slovensko má talent, Nova si vymyslela "poupravenou" náhražku Talentmania. Odvisíláno bylo už několik dílů a mě by zajímalo, jaký je váš názor na obě show, když už víte, co od nich můžete zřejmě čekat...
talent

PODZIMNÍ POVÍDKOVÁ NOVINKA

3. září 2010 v 17:52 | Kyle |  NOVINKY
Už před časem jsem vás informoval o povídkách, které by se tu měli v nejbližší době objevit. Jako první zde přibyla, po skončení Vlčích bojovníků, Pangeona. No a teď na podzim se rozjede další. A bude to opět něco úplně jiného. Něco, co by jste ode mě asi nečekali.
kiss my story
Jak všichni víte, nebo aspoň většina z vás, jsem velký fanda amerických KISS. A právě do doby jejich největší slávy, ale i dalších let, jsem zasadil příběh několika mladých lidí, kteří se budou pohybovat na kraji zákona - KISS, MY STORY... Jejich velkou vášní budou právě KISS, budou pro ně žít, ale jejich životy budou naplněny i temnými aspekty. Alkhol, drogy, hazard, násilí a mnoho dalšího. Už teď říkám, že to nebude zrovna nic veselého, ale myslím si, že by to mohla být příjemná změna, takže budu jenom rád, když některý z dlouhých podzimních večerů strávíte přečtením tohoto příběhu.

Nebudu vůbec prozrazovat hlavní kostru děje ani čím bude hlavní příběh naplněn. Jediné, co se vám chystám odhalit je jméno hlavní postavy - Jack Harow, jehož osud započne v roce 1976.

PANGEONA - KAPITOLA 7.

3. září 2010 v 13:26 | Kyle |  PANGEONA - 1. SÉRIE

7. KAPITOLA: UPROSTŘED MINULOSTI

katedrala
Po krátké pauze je tu opět kapitola Pangeony. A řekl bych, že dost zásadní. A to od začátku až do konce. Pečlivě čtěte, na některé otázky by jste mohli třeba najít částečnou odpověď...

Všude kolem je obklopovala nekončící tma. Hořící lucerny jim umožňovali dohled jen pár metrů před sebe a ještě k tomu se po kotníky bořili do sypkého písku, který pokrýval zemi, uvnitř chodby. Šířka tajného podzemního tunelu byla dostačující, na obě strany šli natáhnout bez problému ruce, takže v ní nebylo až tak těsno, jak by se na první pohled mohlo zdát. Vzduch rapidně zřídnul, celá chodba byla zaplněna množstvím rozvířeného prachu a všechny trápilo nepříjemné dusno. Z dalekých částí šachty se ozýval tlumený zvuk kapání vody a právě tímto směrem se posádka vydala.

Postupovali opatrně, byli si vědomi, že šachta byla vybudována před mnoha desítkami, možná stovkami let a její bezpečnost byla minimální. Stěny, včetně stropní části tvořili stejně jako v případě kostela nad nimi, šedé tvárnice, které byli hlavním faktorem dosavadní neporušenosti podzemní chodby.

"Bože, připadá mi to jako cesta do pekla?" Vypustila na povrch svoje pocity Cristine. "Možná, že v pekle už jsme," Pronesl sarkasticky kapitán Shaw. "Co jsi tím myslel?" Obrátil se na něj Mathew a na malý moment se zastavil. Thomas zhluboka vydechl a rovněž zastavil. "Jsme na pevnině, která není zaznamenána na mapě, ztroskotali jsme zde kvůli neobvyklé bouři, v džungli žijí tvorové, o kterých nemáme vůbec zdání. Pokud nejsme v pekle, tak kde teda?" Vyhrocenou situaci se pokusil uklidnit Jeff. "Nechte toho, tímhle si nepomůžeme. Raději pojďme dál. Třeba narazíme na něco, co nás odsud dostane." Zakončil a přikázal pokračovat.

Po několika dalších metrech začala Rachel zlobit lucerna, zvláštně zablikala a jakoby tím chtěla Rachel na něco navést. Velký příval světla, který vyšel ze starého svítidla odkryl části zdí chodby, které byli nejrůznějšími způsoby pomalovany. Rachel se okamžitě zastavila, aby si vyobrazené symboly prohlédla. "Počkat, zastavte," zvolala na ostatní a zrak obrátila čelem k pomalované stěně. "Podívejte na ty symboly," ukázala na zeď a zbytek posádky k ní okamžitě přesunul.

Zvláštní symboly, vyobrazení postav, zvířat, budov, čísel nebo hvězd se táhla napříč celou chodbou. Význam těchto kreseb byl skryt pod rouškou tajemství, které svazovali nejen tuto chodbu, ale celé tohle místo. Přijít na jejich smysl by nebylo lehké. Pochopit šli pouze nejjednodušší symboly znázorňující boje vojáků, zemědělských prací nebo vyobrazení bohů.

Jedna malba je však zaujala více, než všechny ostatní. Jejím základem byla vysoká věž, deroucí se vysoko do nebe. Její horní část byla ze všech stran obklopena hustými mračny a na samém vrcholku věže se nacházelo něco jako kopule. Kousek od ní, bylo vyobrazeno slunce, které svými paprsky zalévalo okolní zem. Avšak některé paprsky pohlcovala ona kopule věže. Kresba byla doplněna velkým nápisem - "GENÉSIS TORMENTA MERCED LA DIOS." "Ví někdo, co znamená ten nápis? Zeptal se ostatních Jeff. Ti jen zakroutili hlavou. "Vypadá to jako španělština, možná latina, ale význam těchto slov neznám," pronesla Rachel a lucernu přiložila ještě blíže ke zdi, aby si mohla zvláštní kresbu detailněji prohlédnout.

Jen co skončili s obdivováním uměleckých částí chodby, tak po pár následujících krocích spatřili na konci šachty bílé světlo. Čím více se k němu přibližovali, tím více jejich tváře omýval čistý, čerstvý vzduch, který sem díky tomuto otvoru pronikal. Už se těšili, až opět vyjdou na denní světlo a proto přidali. S každým rychlejším krokem nabrali do bot ještě větší množství písku, ale v tuto chvíli jim to ani tak nevadilo. Po pár posledních metrech vystoupili z hlubin podzemní štoly a spatřili opět světlo světa. Ostré sluneční paprsky jim krátce po výstupu z chodby způsobovali malé obtíže, neboť nějakou dobu strávili v téměř naprosté tmě a tělo se muselo znovu aklimatizovat na jejich přítomnost. Když se však kolem sebe rozkoukali, tak je doslova zamrazilo v zádech. Kdo by čekal, že vyjdou někde v džungli, nebo u řeky, tak se šeredně mýlil. Byl to pro ně obrovský šok. Ani ve snu by nečekali, že něco takového je vůbec možné. Ocitli se uprostřed zchátralého města, z dob dávno minulých a přímo naproti nim se tyčila honosná katedrála!!!

Nevěřili svým očím. Křečovitě se točili na místě a rozhlíželi se ze strany na stranu. Kamkoli se jen podívali, tak viděli nějakou rozbořenou stavbu, temnou uličku nebo monumentální sochu. Stáli uprostřed něčeho, co je jen utvrzovalo v dojmu, že tu lidé byli už dávno před nimi. "Kriste pane! Kam jsme se to pro boha dostali," Odplivl si kapitán a namířil si to směrem ke katedrále. Cristine si to stejně jako ostatní nedokázala vysvětlit. Nehodlala však dál mlčet. "Jak je něco takového možné? Kam se všichni poděli? Co se s nimi stalo? Narazili jsme tu už na tolik známek civilizace, ale lidi, jakoby se do země propadli!" "Uklidni se Cristine," Zaznělo ze strany Jeffa. "Ale máš pravdu. Je to zvláštní a my bychom se měli pokusit to zjistit." Dodal a popošel za kapitánem ke katedrále.

Odsud se vydali na průzkum města, které bylo rozlehlejší, než by vůbec čekali. Uličky se mezi sebou nejrůzněji proplétali, jedno temné zákoutí střídalo druhé a honosnými budovami se to tu jenom hemžilo. Odhadem posádka vydedukovala, že takhle velké město mohlo být domovem nejméně pro sto až tři sta lidí. Kam se však poděli, bylo velkou otázkou. "Jak staré myslíte, že je tohle město?" Vznesl dotaz mezi zbytek posádky Charlie a sotva to dopověděl, Rachel nepřímo odpověděla. "Támhle," ukázala pár desítek metrů před sebe. Ostatní obrátili hlavy k místu, na které je upozornila a došlo jim to. Kousek od nich se nacházel hřbitov. Tam by se mohli orientačně dozvědět, z jaké doby tohle město pochází.

Vstup na hřbitov tvořila stará, zrezivělá branka, jež po celou dobu otevírání vrzala. Posádka ji nechala nepatrně pootevřenou a vítr, který se do ní opíral, způsoboval další a další vrzání. Jeff vedl svoji výpravu mezi náhrobními kameny a všichni do jednoho se nestačili divit, když viděli, jaké letopočty na hrobech figurují. V kamenech byla vyryta data ze sedmnáctého, osmnáctého ale i patnáctého století. Vůbec nejstarším datem bylo - 1478, což byl rok narození jistého Raimonduse Pizzara, jehož hrob se od těch ostatních markantně odlišoval. Nejen velikostí, ale také výběrem materiálu. Celý jeho hrob byl z bílého křemene.

Denní svit začal upadat a v prostředí novověkého města se posádka začala cítit nesvá. Rozhodli se, že město prozatím opustí a dříve než nastane tma, se vrátí zpět do úkrytu u potoka. Nejvíce jim dali zabrat zrádné uličky, které kolikrát končili slepými ulicemi, ale naštěstí východ z města šťastně našli. Vstoupili opět do nitra džungle a podle polohy slunce vyrazili na západ. Urazili pár mil, když v tom je něco znepokojilo. Jakoby slyšeli hlasy a kroky jiných lidí. Okamžitě zastavili a zaposlouchali. Že by konečně na někoho narazili? Když najednou se rozhrnula džungle před nimi a vynořilo se zní asi dvacet ozbrojených mužů, oděných do starých vojenských šatů. V ruce drželi muškety a namířili si to přímo k posádce Storm Boatu! Vypadalo to, jakoby je přepadli přízraky minulosti!

OTAZNÍKY???

Je naprosto jasné, že lidé tu opravdu byli. Kam se však poděli???
Kdo byl Raimondus Pizzaro?
Co jsou zač lidé z džungle, oblečení do starých vojenských uniforem?
Co znamená nápis "GENÉSIS TORMENTA MERCED LA DIOS" a jak souvisí s obrázkem vysoké věže?