Srpen 2010

VLADIMÍR MENŠÍK

31. srpna 2010 v 11:19 | Kyle |  OBLÍBENÉ OSOBNOSTI
Vladimír menšík
Kdo by neznal našeho slavného herce, vypravěče a komika Vladimíra Menšíka? Takový člověk snad ani není. Já osobně jsem jeho velký obdivovatel, převážně originálních vyprávění, které byly z velké části vymyšlené.

Vladimír se narodil 9. října 1929 v Ivančicích. Zemřel 29. května 1988. Byl skvělý herec a vůbec člověk, ale jeho temnou stránkou byla záliba v konzumaci alkoholu. Ta ho nakonec předčasně usmrtila.

Co se týče filmů a seriálů, nejvíc mě okouzlili tyto:
  • Arabela
  • Létající Čestmír
  • Jak se budí princezny
  • Jak utopit dr. Mráčka
  • Dívka na koštěti
  • Tři oříšky pro Popelku
Vtipy, vyprávění, scénky a další humorné situace si často a vždy rád pouštím. V počítaču mám stáhnuty převážně silvestrovské vyprávění nebo zážitky z natáčení. Člověk jako Vladimír Menšík se už nikdy nenarodí. Před dva a dvaceti lety jsme definitivně přišli o národního umělce, kterého nebude nikdy rovno.




MŮJ DRUHÝ BLOG...

30. srpna 2010 v 15:03 | Kyle |  NOVINKY
Asi si říkáte, co to sakra je???! Ale ano, rozhodl jsem se rozšířit "sortiment" a vytvořit blog věnovaný hádejte čemu? KISS?? Samá voda. Columbo? Ano, to už je lepší. Rozhodl jsem se tak z jediného prostého důvodu. Na internetu není žádná kloudná stránka o tomto seriálu a tak jsem si řekl, že vytvořím vlastní. Doufám, že na jednou za čas zaskočíte, hlavně moje SBéčka. Adresa je TADY !!!!

Většinu informací se dozvíte právě tam. Nejde o nějakou dessingovou parádu, zaměřuje se hlavně na obsah. Berte prosím v úvahu, že blog se dnešním dnem rozjíždí. Aktualizován nebude tak často jako tento, ale to vám asi ani tak nevadí.

KISS PÍSEŇ TÝDNE - PSYCHO CIRCUS

30. srpna 2010 v 10:04 | Kyle |  KISS PÍSEŇ TÝDNE
Předposlední den prázdnin jsem se vám rozhodl předhodit písničku Psycho Circus, ze stejnojmeného Alba, jež bylo vydáno po jejich opětovném namaskování. Písnička má slušné tempo a chytlavý refrén. Videjko je z koncertu Alive IV. symphony 2003.



ČR A SK MÁ TALENT VS. TALENTMANIA

29. srpna 2010 v 15:24 | Kyle |  MOJE ŽVÁSTY
talent
Tak a je to tu zas. Dneším dnem se rozjíždí další davové šílenství, týkající se dvou talentových soutěží. Hned na začátku se vám přiznám, že celosvětově známá a originální show, původním jménem "GOT TALENT" v Česku tedy ČR má talent se mi zamlouvá mnohem více, než novácká kopie Talentmania.

Na tuhle soutěž jsem moc zvědavý. Nebude to jenom o zpěvu, ale každý člověk, který je v něčem vyjímečný, může okouzliz porotu a diváky. Osobně budu sledovat Česko - Slovensko má Talent.

Na Talentmanii se mi nelíbí hned několik věcí. Nova snad neumí vybrat jinačího moderátora než Leoše Mareše...opět!!! A dál to jejich "NEJLEPŠÍ TALENTOVÁ SHOW U NÁS." Jak to můžou říct, že je nejlepší. Vždyť ještě ani nezačala. No prostě klasika na Nově. Prima vybrala zajímavé moderátory. Pico Rausch je sice na Slovensku velmi populární, ale Prachař je mladý a neokoukaný. Jsem na ně moc zvědav.

A jak jste na tom vy? Česko-Slovensko má talent nebo Talentmania???

PANGEONA - KAPITOLA 6.

27. srpna 2010 v 13:34 | Kyle |  PANGEONA - 1. SÉRIE

6. KAPITOLA: KOSTEL

p6
Hrůzostrašný netvor, jenž na kusy rozcupoval stopovaného jaguára, výrazným způsobem poznamenal tělo Thomase Shawa. Na zádech mu obtiskl trojici špičatých drápů a do levé ruky se mu ošklivě zakousl. Okamžitě po útoku této bestie přiskočil k raněnému doktor Joe, aby nejdříve zjistil rozsah zranění, které kapitán utrpěl. Nejvíce ho znepokojila krvácející rána na ruce, která potřebovala okamžitě zašít, aby Thomas neztratil příliš mnoho krve. Ve svém lékařském kufříku bohužel neměl žádná anestetika, která by tlumila bolest. Musel tedy kapitána ošetřit bez nich. Stopy po tesácích neznámého tvora byly velmi hluboké. Joe proto kapitánovu ruku důkladně vyčistil a taky se přesvědčil, že v ní nezůstaly žádné úlomky zubů. Jeffa požádal, aby kapitána po celou dobu zašívání držel, nic příjemného to pro něj rozhodně nebude. Vzápětí navlékl na zakřivenou jehlu tenkou nit a s prvním protáhnutím kůží kapitána se napříč celou džunglí ozval hlasitý a bolestivý výkřik!

Joe strávil ošetřením kapitána třicet minut. Zašitou ruku mu ještě zajistil obvazem a naneštěstí musel šití zopakovat i na zraněných zádech. Pro Thomase to byla nepříjemná půl hodinka. Nyní by však měl být v pořádku. Proto se jak nejrychleji to šlo, vydali nazpět. Sice se vrátí s prázdnou, ale to je v tu chvíli nikterak netížilo. Hlavní bylo, že se vrátí naživu.

Zraněného kapitána opatrně vytáhli nahoru do přístřešku, a když ostatní spatřili jeho zakrvácené tělo, zamrazilo je v zádech. "Co se stalo?" Vyhrkla ze sebe zděšením Cristine a okamžitě přiskočila k Jeffovi s Joem, aby jim pomohla podepírat kapitána. "Nejdřív se postarejme o Thomase. Na vysvětlení bude času dost." Odvětil Jeff a za pomoci ostatních postrčil Shawa o necelý metr kupředu. Opatrně jej položili
břichem na vystlané lůžko a dali mu pořádně napít. Joe se obával, aby neztratil příliš mnoho krve, ale to ukáže až čas. Nezbývá než čekat…

"Co se mu přihodila?" Zopakovala svoji otázku s větším důrazem
Cristine. Jeff se před ostatní postavil, opřel o zeď mušketu, kterou si sebou nesl Thomas a pomalu začal odkrývat tajemství, ohledně záhadného tvora, který zranil kapitána.

"Když jsme vyrazili ráno na lov, tak se nám dlouho nedařilo najít žádnou stopu. Marně jsme bloudili džunglí křížem krážem, ale stále nic. Celé ráno pro nás bylo nepříznivé, kromě několika ovocných stromů a keřů jsme na žádnou možnost jak si doplnit zásoby nenarazili. V odpoledních hodinách však přišel zlom. V kaluži bláta, zhruba sedm mil odsud, jsme objevili stopu kočkovité šelmy. Vydali jsme se po ní a tento otisk v zemi nás zavedl až na menší paseku s jezírkem. U něj se pohyboval jaguár. Už jsme se ho chystali ulovit, když v tom se celou džunglí ozval podivný řev. A nepřestávalo to! Co víc, blížilo se to k nám. Během chvíle se naproti nám vyřítilo neznámé zvíře, hrůzostrašný netvor, jenž si nejdříve za svoji kořist vyhlédl právě toho jaguára. Ten proti němu neměl šanci. Sotva vyřídil jeho, zaútočil na nás - na kapitána! Nicméně podařilo se nám ho zabít. Vůbec nevíme, co to bylo zač a kde se to tu sakra vzalo. Pohybovalo se to jenom po dvou nohách, celé to bylo obrostlé ostrými ostny a skokem překonávalo vzdálenost nejméně čtyř metrů. Děsivý, ale přesto pozoruhodný tvor!"

Jakmile Jeff domluvil, ostatním úplně vyschlo v hrdle. Čekali ledacos, ale tohle opravdu ne. "Jestli chcete, klidně vás k mršině toho zvířete zavedu, abyste to viděli na vlastní oči," dodal ještě Jeff a všem, kteří se lovu neúčastnili, bylo jasné, že mluví naprosto vážně. Ostatní jen krátce přikývli…

Dalších pět dní strávili pouze v okolí úkrytu. Nikdo nevěděl, jestli kapitán neutrpěl nějaké skryté zranění, ale vše nasvědčovalo, že bude úplně v pořádku. Zranění ho už jen lehce omezovali, a proto se mohli vydat na jejich další průzkumnou cestu džunglí. Jeff splnil slovo. Od přístřešku vyšel směrem na východ, aby si ostatní mohli prohlédnout mrtvolu útočného netvora. Za sebou zanechali množství ovocných keřů, vyhnuli se několika zrádným bažinám, až se dostali k místu, odkud vyrazili po jaguárově stopě. Zanedlouho se před nimi zjevilo mrtvé, ostnaté tělo, zabité bestie.

Posádka lodi nestačila žasnout. Nepřipadalo jim to vůbec reálné. Tohle přece není možné, honilo se jim hlavou. Jejich úžas byl až takových rozměrů, že naprosto ignorovali nepříjemný zápach, který vycházel z rozkládajícího se těla. Nebylo by však moudré, kdyby se tu zdržovali nad rámec dlouho. Mrtvé tělo mohlo přilákat mrchožrouty, a kdo ví, jestli podobných netvorů nežije v džungli víc. Proto raději pokračovali dál v cestě. Džunglí postupovali stále na východ a oproti jinačím průzkumům pocítili výraznou změnu. Země se strmě zvedala do kopce a stromy v okolí řídli. Na místo stromů zde bylo k vidění mnoho kamenů, zarostlých mechem, nebo jinými rostlinami, které na povrchu kamene parazitovali. Konečně spatřili samotný vrchol kopce, na jehož konci se cosi tyčilo.

Nějaká budova s věží - starý kostel! Posádka jen údivem vypoulila oči a zrychleným tempem si to namířila přímo ke stavbě. Nebyla velká, spíše malá, ale opět je velmi zaujalo, jak stará byla. Žádný letopočet na zdech nenašli, ale odhadem to tipovali na 18. možná i 17. století i když architektonicky to nešlo jednoznačně přirovnat k nějakému období. Kostel byl postaven z velkých, šedých kvádrů. Jeho přední část tvořila vysoká věžička, kde byl úplně nahoře zavěšen měděný zvon. Zdi kostela zdobili sochy, malby nebo zvláštní symboly. Okna byla barevná a neporušená. Zub času si na něm však uždibl svůj kousek. Při kontaktu se zdí, se šedé tvárnice drolili a základy kostela se propadali do země. Posádka v zadní části objevila staré dřevěné dveře vedoucí dovnitř.

Byl to spíše kostelík, než honosný kostel. Kromě podlouhlých dřevěných lavic, několika biblí, soch a skromného oltáře toho zde k vidění nebylo mnoho. Podlaha byla stará, prožraná červy a při každém stoupnutí na jednotlivá prkna strašidelně zavrzala. Celá byla pokryta vrstvou prachu. Bylo zřejmé, že se v něm dlouho žádná živá duše neukázala.

Nicméně, něco zajímavého zde přece jen bylo. Mathew Heller se zrovna pohyboval v okolí oltáře se svícny, když si všiml, že prach z podlahy se ztrácí někde pod ni dolů. Jakoby tam bylo nějaké duté místo. Nohou kousek před oltářem lehce zadupal a nestačil se divit. Ze spod prožraných prken se ozýval dutý zvuk. Rukou zašmátral po zemi, až nalezl mezi jednotlivými prky škvíru za kterou zabral. Výsledkem bylo otevření malých, skrytých dvířek, které pod sebou ukrývali tajnou chodbu, vedoucí někam do neznámých temnot.

Hned na kraji, před vstupem do chodby bylo umístěno trio luceren, zaprášených stejným způsobem jako podlaha. Kupodivu byli funkční a tak je mohla posádka lodi bez problémů zažehnout. Naproti lucernám se do hloubky šinul žebř, o jehož bezpečnosti šlo silně polemizovat. Nejdříve dolů sešplhala mužská část, aby důkladně vyzkoušela jakou tíhu starý, dřevěný žebřík unese, a poté dali znamení Rachel s Cristine. Když byli všichni na dně chodby, napřed se kolem sebe bedlivě rozhlédli a napřímili lucerny před sebe. Na krátkou chodbu to rozhodně nevypadalo!

COLUMBO - NOVÉ VIDEO

27. srpna 2010 v 9:09 | Kyle |  MOJE ŽVÁSTY
Před pár dny na mě dopadla trošku nuda a tak jsem si řekl, co s tím? Rozhodl sem se udělat nové, v pořadí druhé video, věnované poručíku Columbovi. Moje první se těší poměrně velké oblibě, má něco kolem 3 500 shlédnutí. Vím, že to je málo, ale vzhledem k tomu, že na videa o Columbovi se moc lidí nedívá, to potěší.

Nové videjko je delší a texty v něm uvedené jsou psané Anglicky. Nicméně, každý kdo se učí tento jazyk by měl pochopit, co jsem tím chtěl říct. Tak co na něj říkáte?

Z nějakého důvodu mi sem nešlo vložit video, tak mi nezbylo nic jiné, než sem dát odkaz...

TADY !!!!


PANGEONA - KAPITOLA 5.

25. srpna 2010 v 9:52 | Kyle |  PANGEONA - 1. SÉRIE

5. KAPITOLA: NETVOR

netvor
"To snad ani nemůže být pravda?" Vyjádřila se na adresu stáří kostry Cristine. "Přece na pevnině, která není vůbec zaznamenaná na mapě, nemohl žít někdo už v 18. století. To by přece polygrafové do map zahrnuli," kroutila hlavou. "Je to opravdu podivné, ale aspoň nám to řeklo, že na této pevnině byli a možná pořád ještě jsou nějací lidé," Zamyslel se Jeff. "A to by pro nás měla být výhoda," dodal.

"Jeffe, mohl bych se podívat na tu zbraň?" Požádal kapitán Shaw a popošel k místu, kde byla stará mušketa objevena. Jeff si ji ještě jednou letmo prohlédl, napnul ruku s mušketou před kapitána a předal mu ji. "Jistě, tady ji máš." Thomas ji uchopil oběma rukama a zkusmo si ji potěžkal. Pohled mu utkvěl na letopočtu, jenž byl vyryt na levé straně pažby. "Ten rok tady," ukázal prstem, aby všichni dobře viděli, "tak to je datum výroby," odvětil v zápětí. "Ano, to už přece víme?" Pronesla Cristine, která nechápala, kam tím kapitán míří. "Ano, ale možná jsme si to mylně vyložili," poodkryl z části svoji myšlenku Thomas. "Je jisté, že v 18. století nebyl vývoj zbraní na takové úrovni jako dnes. Zkrátka, chci říct, že tahle zbraň mohla být vyrobena v roce 1756, ale její majitel, tento voják pravděpodobně, ji mohl používat i třeba o padesát let později, takže, čistě hypoteticky, vůbec nemusel žít v 18. století, ale třeba až v devatenáctém."

"Zajímavá teorie. Uvažuješ správně, ale ani kdybychom zjistili přesný rok, kdy tento člověk zemřel, tak nám to stejně nijak výrazně nepomůže." Pokrčil rameny Jeff. "Jisté je však jedno. Už dávno před námi tu byli lidé a je úplně jedno jestli před dvě stě lety nebo později, prostě tu byli," dodal zvláštním, až děsivým tónem.

Okolí, kolem jejich vybudovaného přístřešku prozkoumali už ze všech světových stran do vzdálenosti něco kolem deseti mil na každou stranu. Nicméně po dalších pěti dnech jejich pobytu na této neznámé pevnině jim začaly docházet zásoby. Všechny ovocné stromy v okolí otrhali, byliny vysbíraly. Jediné, čeho měli dostatek, byla voda. Všichni rapidně zhubli, a proto přišel čas, vydat se na lov. V džungli žije plno zvířat, která by se dala chytit. Důležité však bylo, nepřijít při této akci k úrazu.

20. den po ztroskotání

V úkrytu na stromech se členové posádky radili, ohledně jejich dalšího postupu. Jeff navrhl, aby se na lov vydali jen tři muži. Zbytek výpravy by zatím zůstal zde a strážil by přístřešek, kdyby nastalo nějaké nebezpečí. Do role lovců byli pasování Jeff, kapitán Thomas Shaw a doktor Joe Carew. Už před pár dny narazili v džungli na několik zvířecích stop, ale nikdy je nepronásledovali až do konce. Jeff navrhl, aby se vydali na východ, hluboko do džungle, kde byla větší pravděpodobnost, že na nějakou kořist natrefí. Sebou si vzali jednu pušku z lodi, dvě sekery a kapitán si na rameni nesl mušketu od padlého vojáka. Nebyla sice nabytá, ale v případě nouze by ji mohl použít jako vhodnou palici. Kromě toho ji neustále prozkoumával a nestačilo ho udivovat. Bylo na něm vidět, že zbraním rozumí a možná to byl i jeho koníček.

Dlouho se jim nedařilo objevit v zemi nějakou stopu. I když hlavním úkolem bylo ulovit zvíře, tak nepohrdli ani ovocným keřem, ze kterého si mohli doplnit zásoby. Avšak na přelomu poledne se na ně přece jen usmálo štěstí. Asi sedm mil od úkrytu zpozorovali v kaluži bláta stopu. "Podívejte, tady něco je." Ukázal Joe na obtisk v kaluži bláta. Všichni tři se přikrčili, aby si mohli stopu důkladněji prozkoumat. "Je to čerstvé," Prohlásil kapitán. "Vypadá to jako stopa pumy nebo jaguára. Každopádně nějaké kočkovité šelmy." Dodal obezřetně, ale podle tónu, kterým to řekl, šlo usuzovat, že si tím nebyl příliš jistý.

Ostražitě se vydali po stopě. Jedna stopa je vždy zavedla k té druhé a ta druhé k další a další. Bylo však nutné sledovat i okolí kolem sebe a nenechat se unést vidinou pečeného masa. Pokud se opravdu jednalo o jaguára nebo pumu, tak tyto kočkovité šelmy velmi rády přežívají v korunách stromů, odkud by mohli hbitě zaútočit na nic netušící trojici mužů z posádky lodi Storm Boat. Asi po půlhodině stopování dorážejí ke svému cíly. Došli až k místu, kde se v džungli rozprostírá menší paseka s volným prostranstvím. Uprostřed ní zavlažuje okolní zem malé jezírko, u něhož se zdržovala šelma, kterou pronásledovali. Byl to jaguár, takže kapitán to trefil téměř přesně.

Jeff okamžitě zbraní namířil směrem k jaguárovi a chystal se ho zastřelit, když najednou se ozval podivný řev! Velmi hlasitý, který přicházel z blízka! "Co to sakra bylo?" Zašeptal Joe. A najednou zase! Podivný zvuk se ozval znovu! Věc, která tyto strašidelné zvuky vydávala, se blížila! A rychle! I jaguár zpozoroval možné nebezpečí a od jezírka se několika hbitými skoky stahoval, když tu náhle se mezi stromy zjevilo něco nemožného!!! Něco, tak nepředstavitelného, co v životě neviděli!!!

Nějaké záhadné zvíře, stojící na dvou nohách, vysoké něco přes dva metry!!! Celé tělo mělo pokryto dlouhými ostny a tlapy se chlubily velkými drápy. Ocasem všemožně mávalo napravo i nalevo a neustále svou tlamou produkovalo onen nepříjemný řev. Hlava byla zahalena do malých ostnů a protáhlá tlama disponovala množstvím špičatých zubů, ostrých jako břitva. Šel z toho až mráz po zádech. Velký netvor zaryl své drápy do těla jaguára. Krev vystříkla na všechny strany a po malé chviličce byl celý jaguár rozsápán na kusy!

Jeffovi, kapitánovi i Joeovi se úplně tajil dech, krev jim tuhla v žilách. Tohle ještě nikdy neviděli. Jeffovi se úplně rozklepala ruka, ve které držel zbraň. Nestvůra na druhé straně jezírka pozřela kusy masa ze zabitého jaguára a zvedla hlavu od země. Zadívala se do křoví, ve kterém byla ukryta trojice z lodi a jakoby vycítila, že se tu skrývá další lovná kořist. Nemířila si to právě sem a všem bylo jasné, že je zle. Jeff ještě rychle překontroloval, jestli je zbraň opravdu nabytá a byl připraven střílet. Netvor se k nim přibližoval mílovými kroky. Každým svým skokem urazil přes čtyři metry, a když byl už opravdu velmi blízko, tak Jeff neváhal. Napřímil ruku před sebe a na zbrani zmáčknul spoušť. Kulka se zaryla hluboko do srsti, ale zdaleka běsnící potvoru nezastavila. Jeff vypálil další kulky, ale nestvůra nezpomalovala. Bylo jasné, že se střetu s tímhle děsivým tvorem nevyhnou. Netvor skočil přímo mezi ně a za svoji první oběť si vybral kapitána Shawa. Ocasem mu podtrhl nohy a vrhl se na něj. Thomasovi vypadla z rukou nalezená mušketa. Té se však chopil Jeff a ostrý hrot na konci hlavně zapíchl ostnatému netvorovi přímo do krku. Tohle zranění už bylo citelné a během chvilky se nestvůra sesunula z těla kapitána na zem vedle něj. Thomas naštěstí utrpěl jen lehká zranění, několik škrábanců od drápů, ale vzhledem k závažnosti situace, to vypadalo, jakoby se znovu narodil.

Hned po boji pohled všech tří utkvěl na hrůznou bestii, která na ně zaútočila. Takové zvíře ještě nikdy před tím neviděli!!!

OTAZNÍKY???

Co je zač záhadný netvor?

PANGEONA - KAPITOLA 4.

23. srpna 2010 v 14:16 | Kyle |  PANGEONA - 1. SÉRIE
p4
Zvláštní bílý přelud, připomínající lehce průhledný oblak, z čista jasna zmizel. V jednu chvíli tu stále byl a najednou byl pryč. Během sekundy se jakoby propadl do země. Vše se seběhlo tak rychle, že posádka lodi na sebe zůstala několik okamžiků jen tak nevěřícně hledět. Ticho by se dalo krájet. Konfrontace s tímto záhadným jevem jen vyhrotila sled událostí, které nastaly ztroskotáním Storm Boatu na této neznámé pevnině.

"Co to sakra bylo?" Vyhrkla ze sebe zděšením Rachel, jejíž hlas se třásl stejně tak, jako její rozklepané ruce. "Nemám ani zdání," procedil skrze zuby Jeff a důkladným pohledem si prozkoumal pravou ruku, kolem níž se mu omotalo jedno z vláken bílého přeldu. Žádnou výraznou stopu po sobě nezanechalo. Ruka vypadala úplně stejně jako před tím. "Co když se to znovu objeví?" Předhodila důvod k diskuzi Cristine. Jedna otázku střídala další. Byli to vesměs otázky, na které nikdo neznal odpovědi. Neustálé překřičování už nemohl dále snášet kapitán Shaw. Postavil se před ostatní a pokusil se je uklidnit. "Vůbec netuším, co byla ta věc zač. Avšak nezaútočila na nás. Přestává to tady být legrace ale to myslím, že si každý z vás už dostatečně uvědomil. Musíme se stáhnout a vybudovat si nějaký úkryt, protože pravděpodobnost, že tu narazíme na nějaké lidi, není zřejmě moc velká. Kdo ví, kde to vlastně jsme!"

"Ano, Thomas má pravdu," přiklonil se k názoru kapitána lodi Jeff. "Na tu věc, co jsme tady spatřili, musíme zapomenout, alespoň prozatím," zakončil. Sotva domluvil, tak se z dáli ozval řev! Hlasitý řev, který muselo vydat nějaké divoké zvíře. Zvuky z nitra džungle neodeznívaly, spíše se zvyšovala jejich frekvence. "Je to jasné," obrátí se k ostatním Jeff. "Pokud si nevybudujeme nějaký bezpečný úkryt, tak nám tady moc času nezbývá!!"

Obezřetně se vydali podél potoka dál, aby se porozhlédli po vhodném místě, kde by si mohli vybudovat prozatímní tábor, než zjistí, co dál. Prošli hustou směsicí keřů, na jejichž listech byly podivné červené tečky, které nikdy před tím neviděli. I stromy se od těch ostatních, které normálně rostou v džungli, odlišují. Některé byly sice totožné, ale našla se tu i spousta ostatních, které nutili k zamyšlení. Nikde jinde takhle rozmanitou přírodu neviděli. S údivem se kolem sebe rozhlíželi a kochali se krásnými přírodními scenériemi, které jim tato neznámá pevnina nabídla. Na chvíli úplně zapomněli na starosti, které je tížili. Nezůstalo však jen u rostlin nebo stromů, ale tu a tam narazili i na nějaké zvíře, jež jim také nebylo zrovna povědomé. Zaujal je už jen obyčejný hmyz. Na jednom z listů spatřili abnormálně velkou kudlanku, jejíž oči po určitém čase měnili svoji barvu. Bylo to neuvěřitelné a přitom tak magické. Posádka si připadala jako ve snu. To snad ani nemůže být skutečné a nemysleli jen onu kudlanku, ale tohle místo jako takové.

Nebylo však příliš mnoho času na kochání se přírodou. Čas je tlačil a oni stále nenašli místo, které by vyhovovalo jejím představám. V žhavém odpoledni, když slunce nejvíce peklo, se před nimi rozprostřela plocha plna velkých balvanů, kterými se potok všelijak proplétal. Nedaleko nich se do výšky tyčili čtyři stromy se silnými kmeny, které tvořily takřka dokonalý čtverec. Tohle je přesně to co hledali. Tohle místo bylo ideální, nabízelo velkou zásobu pitné vody a na stromech se dal vytvořit patřičný úkryt. V okolí pokáceli několik palem a jejich kmeny připevnili za pomoci lián, ke čtveřici stromů ve výšce zhruba dvou metrů nad zemí. To byl základ pro podlahu přístřešku. Ten samí úkon zopakovali ještě jednou, avšak další čtveřici kmenů umístili o další dva metry výš,
něž jak tomu bylo v předešlém případě. Tím tak zhotovili základní konstrukci úkrytu, který kopíroval čtvercový tvar polohy stromů. Kolem dokola vytvořili za pomoci ostatních klád stěny, na jejichž upevnění spotřebovali mnoho metrů lián. Na východní straně provizorní boudy nechali kousek volného místa, které sloužilo jako vchod. Nejjednodušším úkonem celé výstavby byla střecha. Z palmových stromů z okolí natrhali nemalé množství velkých listů, které na střechu naskládali hned ve třech vrstvách, aby dovnitř nezatíkalo. Úplně poslední věcí, na kterou nesměli zapomenout, bylo uchycení lián k příbytku, po kterých budou dolů sešplhávat a nahoru vylézat. V průběhu dne si zařídili vnitřek úkrytu. Nanosili do něj zásoby ovoce a vody. Také bylo nezbytné vytvořit lůžka na noc. To si vzal na starost Charlie s Cristine, kteří na to použili nespotřebované palmové listy na střechu.

S následujícími dny se přístřešek i nadále vylepšoval, až se z něj stalo docela útulné místo nejen na přenocování, ale i na běžný denní chod. Mužská část posádky si vzala na starost výrobu stolů a židlí a ženy se starali o vaření a zásoby vody.

15. den od ztroskotání

Přístřešek už byl hotov a žádné další úpravy už nebyly potřeba. Proto se mohla posádka v klidu vypravit na další průzkum do džungle. Za pomoci staré metody -zmagnetizované jehly, listu a pařezu s vodou si určili světové strany a jejich první průzkumná akce vedla na západ od vybudované chaty v korunách stromů. Vyrazili časně z rána, aby měli dostatek času objevit něco nového, co by jim mohlo pomoci. Několik hodin se prodírali skrze nepřístupnou džungli. Jejich těla byla od hlavy až k patě poznamenána střety s ostrými stébly trávy, ruce i nohy měli odřené do kamenů a každý do jednoho sváděl nevyrovnaný boj s obrovským horkem a vlhkostí. Bylo to nesnesitelné. Potom jin neustále stékal do očí a každou chvíli museli doplňovat hladinu vody v těle, když tu najednou ve vysoké trávě něco spatřili!

Okamžitě hodili za hlavu, co je právě trápilo, a spěchali k místu, které od nich bylo vzdálené jen pár metrů. Moment napětí netrval dlouho, o to delší byl údiv nad věcí, kterou objevili. V trávě našli starou kostru oděnou do otrhané vojenské uniformy. Nebyla to však uniforma z dnešní doby nebo doby nedávné, ale její vzhled se jevil daleko starší. Kostra na zemi neležela vůbec v přirozené poloze. Spíše naopak. Byla celá polámaná a zkroucená, z čehož vyplývalo, že na následky těchto zranění onen neznámý zemřel. Šel z toho až mráz po zádech. Každému z posádky se před očima vybavovali nejmožnější hrůzné scénáře smrti nalezeného "těla." Kostra však nebyla jedinou věcí, kterou vysoká tráva skrývala.

Kousek opodál se v ní nacházelo něco dalšího. Cosi se v ní zvláště třpytilo a odraz této věci utkvěl v oku Jeffa, který neváhal ani minutu a hned rukou odhrnul vysoká stébla, aby zjistil, co se zde tak krásně bliští. Předmět, který objevil nejen jemu, ale i všem ostatním zodpověděl otázku ohledně stáří kostry. V trávě se totiž nacházela dlouhá mušketa, na jejíž pažbě byl vyryt rok výroby - 1756!

OTAZNÍKY???

Podle nalezené kostry je jasné, že na této pevnině lidi byli. Proč tedy není zaznamenána na mapě?

KISS PÍSEŇ TÝDNE - BLACK DIAMOND

23. srpna 2010 v 11:46 | Kyle |  KISS PÍSEŇ TÝDNE
Ahoj, zdravím vás. Předem se chci omluvit, že blog poslední týden jenom tak podřimoval, ale konec prázdnin mám nabytý a furt je nějaká chlastačka nebo fotbal...

Dneší písnička v podání KISS pochází z éry Make-upu. Nezpívá ji Paul Stanley ani Gene Simmons, nýbrž bubeník, v tomto videu Peter Criss, původní člen kapely. Videjko je z koncertu Alive IV. Symphony 2003. Začátek se může zdát nemastný neslaný, ale kdo vydrží nebude litovat. Písnička má skvělé tempo a velmi chytlavou melodii.



PETER FALK - COLUMBO

20. srpna 2010 v 19:33 | Kyle |  OBLÍBENÉ OSOBNOSTI
Columbo
Další osobností, která je hluboko v mém srdci není ani tak Peter Falk, ale detektiv, kterého představuje. Poručíka Columba, o kterém jsem se na blogu už několikrát zmiňoval, neberu jen jako fiktivní seriálovou postavu, ale jako určitý životní směr. Na Peterovi Falkovi mi připadne, že hraje dovoluji si říct, téměř sám sebe.

Sympatického poručíka zná snad každý a za svoje úžasné herecké výkony už byl mnohokrát oceněn. Můžu zmínit:

  • 4 ceny Emmy (10x nominovaný!)
  • 1 Zlatý Globus (9x nominovaný!)
Columbo je velmi charakteristicá postava. Nejen vzhledem, ale hlavně chováním - starý obnošený baloňák (který byl jeho vlastní a nosil ho v letech 1958 až 1989!), rozkodrcané auto (Pegueot 403 Cabri), pes se jménem "Pes," řeči o manželce, kterou nikdy nikdo neviděl, čadící doutník, malý zápisníček s tužkou nebo hledání různých věcí po kapsách baloňáku a kalhot. A taky nesmím zapomenout na nesmrtelnou větu při většině svých odchodů: "Ještě jedna věc..."

Columbo je zkrátka mojí nejoblíbenější filmovou postavou, nedám na něj dopustit, i když jsem někdy kvůli němu terčem různých vtípků. Nejvíc mě však mrzí, že trpí Alzheimerovou chorobou a na roli poručíka si téměř nepamuje. Jeho čas se blíží, ale role Columba mu zajistala nesmrtelnost.

KISS PÍSEŇ TÝDNE - ROCK AND ROLL ALL NITE

17. srpna 2010 v 20:32 | Kyle |  KISS PÍSEŇ TÝDNE
S dvoudenním spožděním, ale přece. Snad jste si nemysleli, že jsem na "kissáky" zapomněl. Pro tento týden jsem pro vás vybral jejich první velký hit - Rock and roll all nite, kterým vždy zakončují koncerty. Zpěvákem je tentokrát bassák Gene Simmons.



VLČÍ BOJOVNÍCI HLASÍ NÁVRAT

15. srpna 2010 v 11:53 | Kyle |  NOVINKY
Už je to jasné. Pevně jsem se rozhodl. Napřed jsem měl v plánu vás chvíli napínat, zdali budu v této povídce pokračovat, ale nakonec jsem si řekl, že bude lepší vám vše říct na rovinu. První tři série měli svůj děj, který poslední částí skončil smrtí šajenských bojovníků. Nicméně je tu však ještě jedna postava, jejíž příběh může být dál rozvíjen. Ano - Paul Blackmoor. On bude ten, kdo nenechá příběh Vlčích bojovníků upadnout v zapomnění.

Teď už k samotnému pokračování. Název nebude Vlčí bojovníci IV, ale Vlčí bojovník. Název jsem trošku poupravil, aby lépe vystihoval hlavní postavu Paula. Děj budu psát z mého pohledu, takhle jsem ještě nikdy nepsal, takže doufám, že se vám to touhle formou bude líbit.

Něco málo k ději. Paul cestuje po západě a vypráví o Šajenech a událostech, které s nimi před jejich smrtí zažil. Úvodní kapitola se odehrává dva roky po původním ději, což je v roce 1865. Oproti Vlčím bojovníkům každá série bude mít uzavřený konec a jednotlivé řady mezi sebou nebudou až tak provázané. Avšak ne vždycky... Zatím vůbec netuším, jak budou konkrétní série dlouhé, ale viděl bych to na něco kolem 10 až 12 kapitol.

Vlčí bojovník - příběh pokračuje

UPOUTÁVKA


ROZHOVOR SE MNOU

14. srpna 2010 v 19:21 | Kyle |  MOJE ŽVÁSTY
Před časem mi jedno z mých Sbéček - Miselle sdělilo zajímavý návrch. Vytvořit spisovatelský blog, který bude reklamou na jednotlivé blogy, na kterých se publikují povídky a vlastní tvorba jako taková. Sama se toho ujala a myslím si, že to je úžasný nápad. Najdete zde hlavně profily amatérksých autorů, rozhovory s nimi nebo úryvky tvorby. Kdo má zajám, může nakouknout, aby viděl jak jsem odpovídal na kladené otáky. Miselle ještě jednou díky...

Adresa blogu TADY

VLČÍ BOJOVNÍCI POKRAČOVÁNÍ?

13. srpna 2010 v 18:16 | Kyle |  NOVINKY
IN9
Už je to nějaký čas, co jsem zakončil příběh o Vlčích bojovnících. Nicméně, už mnohokrát jsem se zmínil, že tato povídka mi přirostla k srdci. Tudíž v hlavě jsem začal přemýtat myšlenky na pokračování, které by se točilo hlavně kolem bílého lovce Paula.

Mojí otázkou je, zdali byste měli o pokračování zájem? Napište do komentu ať vím, na čem jsem. Moc díky...

FREDDIE MERCURY

12. srpna 2010 v 19:00 | Kyle |  OBLÍBENÉ OSOBNOSTI
fm
Další člověk, kterého v mnoha směrech uznávám je zesnulý zpěvák rockové kapely Queen. Všichni víme, jaký osud ho potkal, ale něco víc, už mnoho lidí neví. Takže jen ve zkratce.

Freddie se narodil 5. září 1946 a zemřel na zápal plic 24. listopadu 1991 (Schodou okolností ve stejný den umřel i bubeník skupiny KISS Eric Carr...). Jeho rodné jméno bylo Farrokh Bulsara a málo kdo ví, že se narodil na východoafrickém ostrově Zaznibar. Nechci tu však rozepisovat jeho sáhodlouhý životopis, to vůbec...

I když jsem zasvědcený fanda KISS, kteří jsou pro mě naprostým číslem jedna, tak prostě musím přiznat, že zpěvák formátu Mercuryho v kapele není. Paula Stanleyho, hlavního zpěváka "kissácků" zbožňuju, ale uznávám, že kvalit Mercury nedosahuje. (Samotnou skuipnu Queen si vždy rád poslechnu, hned po KISS). Freddie pro mě byl a vždy bude ten nejlepší zpěvák všech dob!!! To mi nikdo nevymluví!!! Když slyším jeho hlas, tak jen kroutím hlavou nad nejrůznějšími novými hudebními směry, ve kterých mi přijde, že zpěv je až na posledním místě - viz techno a podobné ptákoviny.

Freddieho obdivuju za věci, kterých dosáhl. Vyrůstal v chudých podímínkách a vše, co potřeboval si vlastní vůlí vydobyl. Avšak neproslavil ho jen jeho zpěv a hudební pojetí, ale také záliba v drogách, alkoholu a zvrhlých hrátkách. Onemocněl nemocí AIDS a pak to s ním šlo rychle z kopce.

  • Kolem roku 1989 se poprvé začalo vážně spekulovat o jeho nemoci. 
  • 24. listopadu v 19:00 hodin umírá.
  • 20. dubna 1992 stadion ve Wembley - ceremoniál pro uctění památky FM pro více než miliardu TV diváků.

R.I.P Freddie



PANGEONA - KAPITOLA 3.

10. srpna 2010 v 13:46 | Kyle |  PANGEONA - 1. SÉRIE

KAPITOLA 3. BÍLÝ PŘELUD

džungle
Jeff i Cristine zůstali nevěřícně civět do mapy, ale na jakýkoli rozumný způsob, jak vysvětlit nevysvětlitelnost místa, kde ztroskotali, nepřišli. Věci, se však museli pohnout dál. Krom toho, že vůbec netušili, kde jsou, si musí obstarat jídlo a rozdělat signální oheň. Pokud by kolem plula nějaká loď, tenhle moment nesmějí prováhat.

Přeživších je celkem sedm - čtyři odborníci na klimatické vlivy, jeden doktor, kapitán Storm Boatu a neznámý údržbář jménem Charlie Parker. Muži se vydali do džungle pro nějaké dřevo na podpal. Cristine a Rachel, se podél pobřeží poohlédli po nějakém tropickém ovoci nebo kokosových ořechách. Mimo to, z nízkých palem utrhli několik zelených větví s velkým listím, které když se vloží na hořící oheň, způsobí hustý dým, který je na dálku dobře viditelný. Vše odnesli zpět k vraku lodi. Pár desítek minut po nich dorazili muži s dlouhými kládami spadených stromů. Ty bylo nutno rozsekat na menší polena a stejně tak nebylo čím je zapálit. Kapitán Shaw si proto sebou vzal údržbáře Charlieho a klimatologa Mathewa. Společně se odebrali zpět k rozbité lodi Strom Boat a po jednom vyšplhali nazpět na palubu. Jejich úkolem bylo loď prozkoumat a vzít z ní vše, co by mohli jakkoli využít. Mimo jiné hledali sekeru a něco na zapálení ohně.

Vstoupili na horní palubu, kde se nacházel můstek. Zde se rozdělili, aby vznikla větší šance, že něco objeví. Údržbář Charlie se po požárních schodech odebral dolů do provizorního skladiště. Moc dobře věděl, že tu najde nástroj, který on i ostatní přeživší potřebují - sekeru. Těch tu bylo hned několik a proto ani na moment neváhal. Vzal jich, co unesl a odnesl je zpět na horní palubu. Kapitán se vydal do řídícího střediska, aby se pokusil nějak spojit s okolním světem pomocí vysílačky, ale ani jedna z nich není v pořádku. Všechny jsou rozbité a nepoužitelné. Klimatolog Mathew se přesunul na záď. Zde nic převratného neobjevil, a proto prozkoumal přilehlé pokoje. V jedné z kajut našel starý plynový zapalovač - funkční. Za pár minut se všichni sešli zpět na horní palubě. Podařilo se jim nashromáždit poměrně dost věcí. Charlie našel tři sekery a několik litrů pitné vody, Mathew zapalovač a pár nožů a kapitán Shaw přinesl signální pistoli a jednu funkční zbraň, která byla umístěna u kormidla, kdyby nastal nějaký problém během plavby.

Dolů po laně nejdříve sešplhal Thomas Shaw. Mathew a Charlie opatrně dolů spustili objevené věci a potom sešplhali dolů. Vše odnesli pod nedaleké palmy. Jeff, doktor Joe a ostatní muži naštípali dřevo na přiměřenou délku a ženy připravili něco k snědku. Jakmile bylo dřevo připraveno, tak byla polena poskládána do tvaru pyramidy. Pod nejtlustší větve se naskládal podpal a troud. Za pomoci plynového zapalovače zažehli jiskru a během několika sekund se k nebi šinuly vysoké plameny ohně.

Den se přehoupl do své druhé poloviny a právě odpoledne se odehrála další přírodní anomálie. Několik mil od pobřeží se během chvilky shluklo mnoho mraků. Jeff a ostatní na tento úchvatný jev s otevřenou pustou civěli. Tohle se snad opravdu vysvětlit nedá, prohánělo se většině z nich hlavou. Během takřka sekundy se rozpršelo, z nebe začali padat blesky, ale pouze na moři. Na pevninu nic takového nedorazilo. Jak bouře rychle začala, tak i skončila. Nebe se otevřelo a mraky jako lusknutím prstů zmizely!

Celkem sedm dní strávili na pobřeží. Žádnou loď nebo letadlo nezahlédli. V celém okolí dlouhé pláže už snědli veškeré ovoce a zásoby vody se jim rovněž ztenčovaly. "Měli bychom se vydat prozkoumat džungli a vnitrozemí. Tady už nic nezmůžeme."Oznámil ostatním Jeff. "Dobrá, ale kam půjdeme?" Namítala Cristine. "Prozkoumáme přilehlou džungli, třeba narazíme na nějaký zdroj pitné vody. Pokud se Cristine nemýlí, tak na tak velké ploše, jakou má tahle pevnina musí být lidé. Od těch bychom se mohli dozvědět, kde to přesně jsme." Pronesl uvážlivě Jeff, až se mu z toho orosilo celé tělo potem. "Jeff má pravdu," Přikývl hlavou kapitán Shaw. "Jiná možnost není," dodal.

Do čela průzkumu se postavili Jeff s Thomasem, kteří se zároveň nevědomky pasovali na pomyslné vůdce. Každý z přeživších sbalil určité věci, které po celou dobu cesty v džungli strážil a opatroval. Avšak nebylo by moudré, kdyby se bezhlavě vydali do vnitrozemí. Museli znát cestu zpátky, a proto se dohodli, že po zhruba sto až dvě stě metrech budou do palmových stromů dělat za pomoci sekery dvojité zářezy, podle kterých by se mohli dostat zpět k vraku lodi Srom Boat.

Džungle byla hned z kraje od pobřeží velmi hustá a neprostupná. Urazit jen pár metrů bylo velkým problém. Nicméně za pomoci seker se dala značná část cesty prosekat.
Naštěstí po dalších a dalších krocích tropický les řídnul a viditelnost se také zlepšila. Když tak postupovali napříč bujnou vegetací, tak si Rachel všimla, že některé stromy, které zde rostly, vůbec nezná. Vypadali jinak, neobyčejně. Sice se o tom ani slůvkem nikomu nezmínila, ale hned na první pohled ji to zaujalo.

Po pár hodinách cesty se na ně přece jen usmálo štěstí. Jejich kroky je zavedli až k malému potoku, který byl po stranách olemován placatými kameny a vymletými oblázky. Chvíli postupovali podél proudu, až se dostali k místu, odkud šlo slyšet hlasité šumění. Stále se drželi zvuku, který je zavedl až ke zdroji tohoto šumění - k menšímu vodopádu. Zde si skupina odložila nesené věci, které je v tomto nepříjemném horku tížili. Nikdo z nich neváhal ani na vteřinku. Okamžitě se osvěžili a některým ani nevadilo skočit do vody oblečen. Každý si nabral zásobu vody, která v posledních dnech, rapidně klesla. Bylo to velmi příhodné místo, a proto si tu udělali krátkou, dvacetiminutovou přestávku, během které načerpali trošku sil.

Necelá půlhodina utekla jako voda, tekoucí v tamním potoce. Sice se už pomalu začínalo smrákat, ale Jeff s kapitánem byli toho názoru, že bude lepší ještě kousek džungle prozkoumat. Než se však opět vydali na cestu, tak je zaskočil ostrý bílý svit, který všechny z nenadání oslinil jako světlo opuštěného majáku. Nikdo v tu chvíli nevěděl, co se to děje. Všichni si jen kryli oči a doufali, že vše brzy přestane. A taky se tak stalo, nicméně, nevysvětlitelným věcem nebyl konec. Přímo nad hladinou potoka se "cosi" lehce povznášelo. Něco jako nepatrně průhledný bílý přelud o velikosti námořního kormidla. Pár sekund se "to" jen tak pohupovalo ve vzduchu ze strany na stranu.
Najednou se z tohoto podivného přeludu začala šinou tenká vlákna, která se jemně omotala kolem každého přihlížejícího. Nikdo z posádky Storm Boat nepromluvil ani slovo. Všem se údivem stáhlo hrdlo a jazyk jako by jim zaskočil hluboko do žaludku. Každý byl neskutečně zaskočen záhadným bílým přeludem, který se u vodopádu nečekaně objevil.

V tom všechny opět zaskočil ostrý bílý svit, který trval už jen pár sekund. Jak rychle se bílý přelud objevil, tak ještě rychleji zmizel…!!!

OTAZNÍKY ???

Co způsobuje záhadné bouře?
Co je zač bílý přelud, vznášející se ve vzduchu?

KISS PÍSEŇ TÝDNE - TIME TRAVELER

9. srpna 2010 v 8:30 | Kyle |  KISS PÍSEŇ TÝDNE
A máme tu další písničku, která nebyla nikdy vydaná. Ven však prosákla a já si myslím, že je velká škoda, že se neobjevila na některé z desek. Klip mapuje celé působení KISS, od 70. let až po současnost. Jde v něm vidět jak se nejen kapela, ale i samotní členové vyvíjeli.



ROZLOUČENÍ S VLČÍMI BOJOVNÍKY

8. srpna 2010 v 13:29 | Kyle |  NOVINKY
Vlčí bojovníci final
Včerejším dnem skončil příběh Vlčích bojovníků. Nevím proč, ale tuto povídku jsem si zamiloval a když jsem ji ukončil, tak jsem si v hlavě ještě říkal, zdali nemám konec změnit. Avšak to by pak celý děj neměl smysl. Abych řekl pravdu, když se mi v hlavě zrodil nápad napsat tuto povídku, tak jsem neomylně věděl, jak děj začne a jak skončí.

Mým cílem bylo zamyslet se nad celou problematikou sporů mezi idniány a osadníky Ameriky. Tomu jsem taky uzpůsobil postavy. Paula coby muže, kterého přátelství s indiány definitivně změní. A pak tu je Tonkava, jež byl něco jako šajenský prorok, hlásající novodobé ideály, aby indiáni, pro ně tak nelehkou dobu, přežili...

Snažil jsem se, aby Vlčí bojovníci nebyli nepřirozeně natahovaní a abych tzv. "nevařil z vody." Doufám, že se vám příběh líbil a dál budete memu blogu věrní.

A abych trošku rozvířil klidné prázdninové vody, neříkám, že určitě, ale je zde šance, že by se mohlo vyskytnou něco jako pokračování...

POSLEDNÍ ČÁST: VLČÍ BOJOVNÍCI 2/2

7. srpna 2010 v 14:46 | Kyle |  VLČÍ BOJOVNÍCI - III. ŘADA
ÚPLNÉ FINÁLE JE TADY. PŘÍBĚH O ŠAJENSKÝCH BOJOVNÍCÍCH SE TOUTO KAPITOLOU UZAVÍRÁ

TIéko s Konkitem vytvoří velké valouny, utvořené z uschlé slámy. Polijí je troškou petroleje, kterou jim poskytl Akato. Nathan, San Aloka a Tonkava utvoří ze směsice uschlého křoví a roští velký kruh uvnitř průsmyku. A Paul, ten si vzal na starost výrobu několika výbušnin. Čas do příjezdu vojáků se nezadržitelně blíží.

Šajené zaujmou pozice nahoře na jedné ze skal tvořící průsmyk. Nejsou však pohromadě, ale každý na svém místě, které si předem určili. San Aloka je úplně nejvýše to jde. Jeho cílem bude zapálit kruh z roští a keřů. Jakmile začne hořet, tak z kouře se vytvoří kouřová clona, která zhorší dohled vojáků, kteří nebudou přesně vědět, odkud se na ně útočí.
Tonkava, Paul a Tiéko jsou ukryti pod skálou, na níž číhá San Aloka. Jejich hlavím úkolem bude mezi vojáky hodit výbušniny. Poslední skupinu tvoří Konkito s Nathanem, jež jsou úplně na druhé straně průsmyku. Ve vhodnou chvíli zapálí valouny slámy a pošlou je dolů z kopce proti vojákům.

"Už jedou," poklepe Paulovi na rameno Tiéko, když vidí, že v dáli jede několik jezdců na koních. Bez pochyb to jsou vojáci "Připravte se," zavelí Tonkava. Příslušníci armády nejedou nikterak rychle. Vůbec netuší, že v nepřehledném ohybu průsmyku na ně čeká nebezpečí. San Aloka nasadí na tětivu šíp a teprve až budou vojáci v dostatečné blízkosti, tak ho zapálí. Dbá na to, aby jejich nepřátelé nezpozorovali nebezpečí dřív, než zamýšleli.

Tlukot srdce se zrychluje, v těle se hromadí adrenalin. Slunce hřeje, jakoby mělo spálit vše, co mu přijde pod ruku. Svými paprsky olizuje každý kout průsmyku. Paul má od tohoto ostrého svitu oroseno celé čelo. Aniž by si uvědomoval, co říká, tak naprosto spontánně pronese. "To slunce snad spadne na zem." Na řečnění teď ale rozhodně není čas. Vojáci jsou na místě. Poslední bitva, bitva za lepší budoucnost pro indiány, právě začíná!

Tonkava dává pokynutím ruky San Alokovi znamení, že může zažehnout šíp. Bylinkář křesadlem zapálí malou hromádku slámy a vzniklý plamínek přenese na špičku šípu. Ze široka natáhne tětivu a přesně zamíří. Nesmí minout. Prsty pustí zadní část šípu a nechá jej prosvištět přes modré nebe. Neomylně se zapíchne do jedné části vytvořeného kruhu. Tento kruh je podobně jako valouny nasátý petrolejem takže oheň se bleskově rozšiřuje. Za několik málo sekund doběhne od jednoho konce až ke druhému. Vojáci netuší, co se děje. Hustý dým jim znemožňuje zjistit, kdo na ně útočí. Popadají zbraně a pokouší se utvořit obranné formace. Když v tom hustým sloupem dýmu, který je všude kolem, projede trojice asi metr a půl vysokých valounů, které jsou rovněž zapáleny.

Vojáci si připadají jako v pekle. Ohnivé valouny smetou několik vojáků a ty které nezabijí, ošklivě popálí. Tohle je vhodná chvíle pro Paula, Tonkavu a Tiéka. Ti když vidí, že mezi vojáky nastává chaos tak zapálí knoty výbušnin a hodí je dolů do běsnící ohnivé bouře. Křik napadených vojáků prolínají tlumené exploze, a jakmile doznění, nastane hromové ticho. Šajenům se povedl jejich záměr, kterým bylo zbavit vojáky výhody střelných zbraní.
Tonkava pozvedne nad hlavu tomahavk a hlasitě zakřičí. To je signál pro ostatní, aby se vydali do boje. Vystartují z úkrytů a chystají se na boj z blízka. Přeskočí hořící kruh a současně tasí zbraně.

Konkito namíří oštěp střemhlav před sebe a zaměří se na jednoho z vojáků. Rozeběhne se proti němu a ze zadu ho probodne skrz na skrz. Odhodí ho stranou a hledá dalšího nepřítele. Kousek od sebe spatří muže, který se zoufalým způsobem, pokouší nabít zbraň. Rychle k němu přiskočí a oštěpem mu zbraň vyrve z ruky. Hbitým kopem jej povalí na zem a za pomoci hrotu oštěpu prorazí soupeři hrudní koš. Najednou zazní výstřel a Konkito je zasažen do zad. Velmi bolestivě. Kulka mu proletěla ven hrudí a z rány okamžitě vytryskl potok krve.Konkito se ze všech sil pokouší udržet na nohou, ale i přes silnou vůli se mu to nedaří. Padne na kolena, pustí z ruky oštěp a snaží se zastavit krvácení. Je však pozdě, zranění je vážné a po několika dalších sekundách se svalí na zem. Tlukot srdce se mu zastaví a Konkitův život vyhasl…
Tiéko se drží v blízkosti Nathana a opět se jim jejich spolupráce daří. Vyřídili už několik nepřátel, avšak čím déle bojují, tak tím více si uvědomují, že z boje nevede lehká cesta. Tiéko se chystá vrhnout nůž po nepříteli stojícímu několik metrů od něj. Vůbec netuší, že se na něj řídí další voják s šavlí v ruce. Zahlédne ho až na poslední chvíli a to v momentě, kdy se muž napřahuje. Tiéko se pokouší uhnout, ale je pozdě. Když v tom před něj obětavě skočí Nathan a vlastním tělem svého přítele brání. Šavle se mu zabodne do levé části hrudi. Bolestivě vykřikne a upadne bezvládně na zem. "Nééééé!" Zakřičí Tiéko a chystá se Nathana pomstít, když v tom ho druhý voják popadne za vlasy a ze zadu ho dlouhou dýkou podřeže!

Paul se drží zuby nehty. Puškou už odpravil na onen svět přes pět vojáků, když v tom spatří někoho, koho by vůbec nečekal. Mezi vojáky se pohybuje i Levret! "Sem utekl!" Bleskne mu hlavou. Zaměří se na něj, ale když mačká spoušť, tak puška zůstává němá. Zkouší to znovu, ale nic. Zbraň se mu zasekla. Uchopí ji proto za hlaveň jako palici a rozeběhne se proti muži, který se zasloužil o zabití několika stovek bizonů. Naběhne na něj a tygřím skokem ho shodí na zem. Levret netuší, kdo to na něj zaútočil. Zmátoří se a vstane na nohy. Když vidí Paulovu tvář, tak ho zamrazí. "TY?" Paul přikývne. "Ano, já!" Levret okamžitě sahá po koltu, jež má umístěný na opasku, ale Paul brilantně reaguje a udeří vůdce lovců bizonů do ruky. Opět skočí na Levreta a několikrát se s ním převalí na zemi. Snaží se ho odzbrojit, protože si je vědom, že v souboji na blízku ho snáze porazí. Levret se však brání a několika údery kolen Paulovi jeho úsilí stěžuje. Nicméně podaří se mu to! Kolt zahodí opodál a od Levreta odskočí. Ten ze skrýše v botě vyloví nůž. Vstane a pokouší se Blackmoora bodnout. Avšak Paul zdatně uhýbá. Vyrazí proti Levretovi a zbaví ho nože. Vykopne mu jej z ruky. Sebere ho ze země a vrazí ho nepříteli do boku. Následně se dlouze rozmáchne a pažbou pušky zasáhne Levreta do hlavy!
Je mrtev dřív, než padl zem.

V tom však Paula někdo popadne za rameno. Tentokrát to ale není nepřítel, ale Tonkava!!! Ten Paula vyvede ven ze zuřícího boje nahoru ke kraji průsmyku. "Co to do tebe sakra vjelo?" Zjišťuje Paul. Tonkava ho zavede k prudké srázy a svůj počin mu vysvětlí. "Ty tady nemáš umřít Paule. Lidé jako ty musí žít! Na tobě bude, aby náš lid neupadl v zapomnění." Paul však chce zůstat po boku svých indiánských přátel. "Ne, budu bojovat až do konce. Bude to pro mě čest, umřít po vašem boku!!!" Tonkava si za svým tvrzením stojí. Tomahavkem Paula omráčí. Slovy by ho nedokázal přesvědčit, aby z boje utekl. Odnese jej dolů po srázu a pro jistotu jeho omráčené tělo zakryje větvemi. Potom se během vydává zpět ke svým bojovníkům, z nichž jsou už tři mrtví!

San Aloka musí opustit svůj úkryt, ze kterého odstřeloval vojáky, V boji z blízka není tak dobrý a to se mu stává osudným. Dvojice vojáků ho odzbrojí a zmocní se jeho luku. Jeden z nich jej drží, tak, že se San Aloka nemůže bránit. Druhý z nich napne tětivu luku a vypálí z ní šíp San Alokovi do břicha. Potom další a další. Šajenský bylinkář je usmrcen svými vlastními šípy!

Stranou od celého boje se pohybuje Tonkava. Hledá jednu určitou osobu. Tou je kapitán Waldron, který má na svědomí přesun Šajenů do rezervace Pine Ridge. Je mu jedno jestli padne, ale tohoto muže musí zabít! Waldron se zbaběle drží opodál v sedle svého koně. Když ho Tonkava spatří, tak jeho duši zalije vlna msti. Rozeběhne se na něj a vyskočí ze zadu na koně. Waldrona z něj shodí a seskočí dolů. "Chci, abys věděl, kdo tě poslal k čertu. Moje jméno je Tonkava - šajenský bojovník!!!" Zběsile na něj vystartuje a kopne ho do břicha. Waldron se jen těžce zvedne a tasí proti Tonkavovi šavli. Ten sáhne po tomahavku a vzápětí vyráží kupředu. Waldron však stačí uhnout a ke všemu šajenského šamana zasáhl do ruky. Naneštěstí bodl Tonkavu přímo do břicha. Tonkava to i přes nával bolesti zkouší znovu. Tentokrát se nijak nerozmýšlí. Prudce povalí Waldrona a vysápe se na něj. Kapitán leží zády k zemi. Tonkava ho uchopí za krk a napřáhne se. "Teď už můžu klidně zemřít!" Pronese jako hrdina a vzápětí zarazí ostří tomahavku Waldronovi do hlavy.

Těžce se postaví na nohy a vrací se k místu hlavního boje. Dým opadl a viditelnost se zlepšila. Po vojácích se slehla zem. Ti, co přežili, raději ustoupili. Stojí uprostřed kruhu a vrávoravým krokem prozkoumává mrtvoly. Doufá, že nalezne někoho ze svých bojovníků ještě na živu. Zranění si však vybírá svou daň. Krvácení nepřestává a Tonkavovi dělá problém udržet se na nohou. Dojde až k bezvládnému tělu Konkita. Tam pohlédne k nebi, které je modré jako nekonečný oceán. Najednou se před ním někdo objeví - indián s honosnou čelenkou, posetou barevnými pery divokých ptáků. Tonkava nevěří svým očím. Je to Motsé'eóeve - velký Duch a prorok Šajenů. Právě Motsé'eóeva Tonkava považoval za toho, kdo jej a jeho bojovníky vybral jako ochránce Black Hills. "Dokázal jsi to. Nyní jsi už volný."

Prorokův přelud se rozplyne a zmizí do neznáma. Tonkava padne na zem. Ještě několikrát vydechne, ale naděje na přežití je už dávno pryč.
Hlava mu sklesne na bok a pomalu se mu zavřou oči. I poslední z pětice šajenských bojovníků umírá. Nejen za svůj kmen, ale hlavně za vidinu přívětivější budoucnosti pro indiánské národy.

Pár hodin po boji se z bezvědomí probudil Paul. Vyběhl nahoru k místu boje, ale jediné, co objevil, byla jen bezvládná těla nejen vojáků, ale i Šajenů. Při pohledu na ně se neubrání slzám. Ti, co mu pomohli najít sebe sama, zemřeli… avšak svůj život nepoložili pro nic za nic. Jejich těla naloží na jednoho z vojenských koní a odveze je na místo, kde jsou hodni, aby tu byli pohřbeni - na Horu obdarování. Nad každým hrobem vyhotovil kříž, na který zavěsil zbraň daného bojovníka.
Jejich hrdinské duše patří zde, sem na posvátné místo jejich lidu. Paul za žádnou cenu nechtěl, aby na ně bylo zapomenuto. Jejich příběh musí žít. Proto cestoval po kraji a vyprávěl o pětici bojovníků, kteří se obětovali pro svůj lid. Celý západ se dozvěděl o Tonkavovi a jeho bojovnících. Nebylo Šajena, který by o těchto válečnících neslyšel. Den, kdy padli, nazval Paul dřív, než vlastně zemřeli - "Den, kdy slunce spadlo na zem." Aby se však příběh o šajenských bojovnících dobře vyprávěl a nezapomnělo se na něj, tak musel mít jméno. Paul ho nazval - Vlčí bojovníci.

EPILOG



KONEC


11. ČÁST: VLČÍ BOJOVNÍCI 1/2

6. srpna 2010 v 9:31 | Kyle |  VLČÍ BOJOVNÍCI - III. ŘADA
ZÁVĚR
První část finále je tady, přeju pěkné počteníčko...

Den 47. (8. Června)

Šajené společně s indiány, na které narazili, přečkali noc. Utábořili se nedaleko míst, kde bojovali.
Noc však utekla, jako když luskne prstem. Časně z rána museli znovu na nohy. Indiáni vedeni Himunaiem se musí vrátit ke svým lidem, kteří se nachází zhruba pět mil východně od zničeného táboru lovců bizonů. Obezřetně vyjdou z lesa, ubezpečí se, že v jeho blízkosti nejsou vojáci a poté zamíří směrem k průsmyku.

Cesta do něj není příliš snadná. Je zapotřebí sešplhat po zhruba deset metrů vysoké skalní stěně. Pohybově zdatným Šajenům to nedělá problémy. Stejně tak Paulovi. Avšak Kitika má obavu z velké výšky. Oporou se jí stává samozřejmě Tonkava a sestup dolů se jí pokouší usnadnit, jak jen dovede. Po necelých patnácti minutách spočinou na kamenité zemi protáhlého průsmyku, který se šine napříč celými horami. Podobně jako řeka Whiteshave.

Himunai se staví do čela celé skupiny, mířící na východ. Svižnou chůzí míří naproti jasnému slunci, které s přibývajícími minutami stále víc nabírá na intenzitě. "Dávejte si pozor, kam šlapete. V těchto končinách žije mnoho jedovatých hadů a v této chvíli rozhodně nechceme, aby někdo přišel k úrazu," upozorňuje Himunai. V průsmyku urazí přes pět mil a cesta je to unavující. Každou chvíli musí indiáni doplňovat hladinu vody v těle, neboť slunce z nich vysává vše, co vypijí. Na sklonku poledne dorážejí ke svému cíly.

Tábořiště uprchlíků z rezervace Pine ridge se rozprostírá v místech, kde je průsmyk velmi široký. Srze skalní prasklinu sem proudí malé množství vody, tvořící mělkou studánku. Nachází se zde směsice nejrůznějších kmenů. Od Šajenů, Asiniboinsů, Šošonů, Osagů, Navaků až po vzdálené kmeny jako jsou Apači nebo Siuxové. Všechny tyto národy stojí při sobě a společně míří k vysněnému mostu, zajišťující alespoň naději na lepší budoucnost. Tábor se skládá z provizorních přístřešků, stanů nebo jen lůžek umístěných ve stínu. Tu a tam plápolá slabý ohýnek, u kterého se sdružují především ženy, připravující jídlo pro ostatní uprchlíky.

"Kdo je váš vůdce," Táže se Himunaie po letmém prozkoumání tábora Tonkava. "Támhle ten indián z kmene Osagů - Akato. Himunai Šajeny zavede právě za tímto mužem a všemu vysvětlí. Sdělí mu, kdo jsou nově příchozí indiáni zač a hlavně, že jim tito cizinci pomohli. Než však stačí Akato cokoliv říct, tak šajenský šaman promluví. "Jmenuju se Tonkava a tohle jsou mí lidé. Z tohoto bílého muže nemusíte mít strach," poukazuje na Paula. "Je na naší straně a plně mu věřím. "Dobrá," zazní z úst Akata. "Ke kterému kmeni patříte?" "Jsme Šajeni, kteří neodešli do rezervace. Kromě támhle té ženy, jež patří k Arizonským divokým kočkám z jihu." Odvětí Tonkava. "Děkuji vám za záchranu mých bojovníků, předpokládám, že se k nám přidáte," pronese Himunai. Tonkava však zakroutí hlavou.

"Nepřišel jsem sem, abych sek vám přidal. Přišel jsem, abych vám nabídl pomoc." "Jakou pomoc?" Sykne Akato. Tonkava vše objasní. "Himunai mi řekl o těch průsmycích. O tom, že tam budou vojáci dřív. Potřebujete někoho, kdo by je zdržel, abyste se tam dostali před nimi." "Vy se to chystáte udělat?" Udiveně zvolá vůdce utečeneckých indiánů. "Ještě jsem o tom se svými bojovníky nemluvil, ale dovoluju si tvrdit, že do toho půjdou se mnou." Dodává Tonkava a z očí mu srší nefalšovaný odhodlaný výraz. "Vzhledem k vašemu celkovému počtu se mi to nezdá jako dobrý nápad," Zamýšlí se Akato. "To nech na mě. Pokud se do toho pustíme, tak musíte spěchat k mostu, protože každá minuta je drahá," říká moudře Tonkava. "Proberu to se svými lidmi a pokud budou souhlasit, tak se večer domluvíme na podrobnostech," dodá opět šajen a poté se od Akata vzdálí. Vrátí se ke svým bojovníkům a vážným hlasem pronese. "Musím si s vámi o něčem promluvit."

Šajené si v táboře uprchlých indiánů odpočinou. Tonkava na ně bezprostředně po příchodu nevychrlí skutečnost, že se chystá zdržet vojáky z druhého průsmyku. Čas je však neúprosný.
A hlavně, zajímá ho názor ostatních. Odebere se s nimi a Paulem stranou. Kitiku pro jistotu informovat prozatím nehodlá. V podvečer dne ke svým bojovníkům promluví. "Všichni víte, co se tady děje. Tito lidé míří k mostu, zajišťující život a naději na lepší zítřky. Avšak ať je jejich snažení jakkoli velké, vypadá to, že připadne v niveč. Někdo musí vojáky zdržet. A myslím, že bychom to měli být my." "Okamžik, ty chceš zaútočit na tři desítky po zuby ozbrojených vojáků?" Vyřkne úžasem Konkito div mu nevypadnou oči z důlků. Tonkava nic neskrývá. "Ano, vím, že je velmi pravděpodobné, že tam na nás číhá smrt, ale zamysleme se. Neděláme to pro nic za nic. Udělali bychom to nejen pro lidi našeho kmene, ale i pro ostatní. Právě na těchto indiánech, kteří se dostanou přes most, bude záviset chod našeho národu v budoucnosti. To oni budou generace, jež bude muset vyřešit problémy bílých s rudými. Všichni jsme si až doposud mylně mysleli, že naším osudem bylo zneškodnit lovce bizonů. Ve skutečnosti nás všechno vedlo sem. Tohle je to, co máme udělat. Tohle je to pro, co nás velcí Duchové z Hory obdarování vybrali. Tohle je náš osud, který musíme následovat!"

Tonkavův proslov na čtveřici Šajenů zapůsobil. Každý z nich si uvědomil, že to nedělá "jenom" pro sedm desítek indiánů, kterým hrozí záhuba, ale pro všechny indiánské národy. Moc dobře vědí, že půjde o život, ale po větách, jež vyřkl Tonkava u nich došlo k zamyšlení. "Půjdu s tebou," vysloví se jako první Nathan. "Já taky," Následuje z úst Tiéka. Postupně se přidají všichni. Pětice Šajenů drží při sobě a chystá se naplnit svůj nelehký osud.

Tonkava se obrátí směrem k Paulovi. "A co ty, jak ty se rozhodneš? Půjdeš s námi?" Paul ani vteřinu neváhá a přikývne hlavou. "Bude mi ctí, zemřít po vašem boku." Tonkava poplácá Paula po rameni. "Jsem rád, že jsem se v tobě nezmýlil. Paul se pousměje. "Co ale Kitika? Ta s naším úmyslem nebude souhlasit," namítne Paul. "Ano, kitika," povzdechne Tonkava. "Prozatím jí o tom neříkejme. Zítra až se vydáme k druhému průsmyku, tak jí to sdělím sám. Bude to pro ni tak lepší.
Teď však musíme vymyslet důkladný plán, abychom z toho všeho vyvázli živí…"

Přichází noc. Tonkava si s ostatními sedl k jednomu z ohňů a za přítomnosti tisíců hvězd vymysleli strategii útoku… Když však měli jít spát, tak nikdo z nich nemohl usnout. Hlavou se jim honili nejrůznější myšlenky. Možná je to jejich poslední noc v životě. Kdo ví, možná přežijí. Následující den vše vyřeší nebo zatratí.

San Aloka se rozhodl pustit na svobodu svého orla Ševaka. Vždy to byl jeho přítel, ale nechce riskovat, že by ho v boji někdo zabil. Naposledy si ho posadil na ruku, zahalenou do kožené rukavice s postraními druky a odebral se s ním stranou od tábora. Zadívá se mu do jeho průzračných očí a orel mu upřímný pohled opětuje. San Aloka se nedokáže ubránit slzám, nejde to. Po celý svůj život, žil pro Ševaka. Staral se o něj od mládí, kdy ho poraněného objevil v lese, nedaleko šajenské osady. Rukou ho pohladil po hedvábném peří, naposled. "Jsi volný, leť a už mě nikdy nehledej," pronese tiše. Odepne orla z kožené rukavice a nechává ho jít. Ševak je však opačného názoru a od svého pána se mu vůbec nechce. San Aloka ho ale pobídne a donutí ho vzlétnout. Oči obrátí nahoru k obloze a ještě jednou si vychutná Ševakův let. Celý smutný se vrátí zpět do tábora Akatových lidí. Koženou rukavici si sundá a hodí do ohně. Už ji nebude potřebovat
.

Den 48. (9. Května)

Nastává ráno. Šajené si brzy sbalí potřebné věci, zbraně a zásoby a chystají se vydat k druhému průsmyku, jež je vzdálen přes osm mil cesty na sever. Dříve než však vyrazí tak si s nimi promluví Akato. "Nevím, jak bych slovy vyjádřil náš vděk. Můžu vám poskytnout několik bojovníků na pomoc abyste…" Tonkava ho ale přeruší. "Nemusíš nám nikoho dávat. Lidé tady musí žít. My jsme  smířeni s tím, co se může stát." Akato skloní hlavu, natáhne před sebe pravici a potřese si s Tonkavou rukou. "Hodně štěstí."

"Jdeme?" Ptá se Tiéko. Tonkava však jako by nebyl duchem přítomen. Pohledem upřeně pozoruje Kitiku, kterou musí opustit. "Počkejte, ještě musím říct sbohem Kititě." Přistoupí k ní s výrazem, který jí už na první pohled naznačuje, že je něco v nepořádku. "Pamatuješ, jak jsem ti tehdy na tom kopci, když na nás útočili Poniové řekl, že tohle, co se děje všichni přežijme?" Kitika ostýchavě přikývne. "Obávám se, že nebudu moc svá slova dodržet." Kititě to dojde. Napadne ji, že Tonkava se spolu s ostatními chystá postavit proti přesile vojáků. "Nemusíš to dělat," pronese a současně jí po tváři sjede malá slza. "Musím, to je to, co mám udělat. Nedělám to jenom pro lidi tady, ale hlavně pro tebe. Abys mohla prožít lepší budoucnost, která možná nastane. Zůstaň tady s Akatou, prosím. Ty musíš žít. "Ne nechoď," žádá Kitika a popadá Tonkavu za ruku. Ten ji dlouze políbí. "Musím jít," Ač nerad, odtrhne se od ní a i on se neubrání slzám. "Uvidím tě ještě někdy?" Zavolá na něj Kitika. Tonkava by si nepřál nic jiného. "Pokud ne v tomto životě, tak určitě v zaslíbené zemi Manytouovi.

Tonkava si přetře z obličeje slzy a vrátí se ke svým bojovníkům. "Můžeme vyrazit." Opustí tábor a zamíří ven z průsmyku. Přejdou přes dlouhou prérii, malý lesík a kamenité stepy až k druhému průsmyku, jež mnohem větší. Tady se odehraje poslední bitva. Tonkava s ostatními vydedukoval, že vojáci sem dorazí někdy kolem pozdních odpoledních hodin. Proto mají na přípravu bojiště něco přes tři až čtyři hodiny. Je toho hodně, co se musí udělat.