Červenec 2010

PANGEONA - KAPITOLA 2.

30. července 2010 v 8:58 | Kyle |  PANGEONA - 1. SÉRIE

kapitola 2: NA VLNÁCH MOŘE

Vlny na moři

Noc se nesla v duchu očekávání. A to nejen pro odborníky na klimatické vlivy, ale i pro doktora a kapitána lodi, kteří byli rovněž členy přísně tajného týmu. Časně z rána loď opustil James
a jakmile jich bylo na palubě o jednoho méně, tak kapitán Thomas Shaw zažehl výkonné turbíny. Celou lodí to mírně otřeslo a současně naskočil hlasitý zvuk vodních hřídelí. U kýlu zadní části lodi se objevila pěna, kterou měli na svědomí výkonné motory, jež Storm boat poháněly. Celá loď byla přenesením dlouholetých ideí muže, pro kterého James pracoval. Co se týče délky, tak měla téměř sto metrů a byla speciálně zkonstruována pro účely, které Jeff a jeho skupina potřebovala. Byla schopna vydržet i ty nejextrémnější podmínky, které mohla příroda nastolit. Její výrobní parametry nebránily například plutí skrze silný arktický led, dno lodi odolá i silnému mechanickému poškození nebo plavbě napříč bouří. Celá byla postavena, aby odolala silným vlnám, povětrnostním vlivům a ostatním silám přírody. Po dobu tří let byla testována kapitánem Shawem, kterého si onen nejmenovaný muž vyhlédl, stejně tak jako čtveřici klimatologů.

Před tím než James odešel, vlastně ještě téhož dne předal kapitánovi Shaowi detailní plán cesty k místu, o kterém tak tajemně mluvil minulý večer. Podle těchto popisků se měl držet obchodní trasy a po třech dnech cesty z ní vybočit a pokračovat dál na jiho-západ. Pokud by šlo všechno jako po másle, tak by k lokaci výskytu podivných bouří měli dorazit do týdne.

První tři dny cesty ve vodách obchodních tras byly velmi klidné. Neustále svítilo slunce, bylo teplo a i moře zůstávalo klidné. Během této doby se čtyři klimatologové stačili lehce poznat a jejich častým tématem hovoru byla právě jejich práce.

Jeff se velmi brzce dobře spřátelil s aeroložkou Rachel Jeffersnovou. Dokázali si mezi sebou povídat celé hodiny. Nejčastěji sedávali na zádi lodi, kde vášnivě diskutovali o účelu a cíly této plavby.

"Proč si myslíte, že ten muž, hmm James mluvil tak podivně o místu, ke kterému míříme?" Pronesla jednoho odpoledne Rachel. Jeff na židli vedle ní malinko naskočil, opřel se lokty o stůl a Rachelinu otázku si ještě jednou zopakoval sám pro sebe v duchu. "Možná proto, že tyhle bouře jsou opravdu jiné, něčím odlišné." "Odlišné?" Pokrčila rameny Rachel, kterou čekání na cíl plavby začalo pořádně žrát. "Podívejte," spustil Jeff. "Svoji práci dělám už přes dvanáct let a za tu dobu jsem viděl věci, které si jen stěží dokážu racionálně vysvětlit. Myslím, že na všechny naše otázky dostaneme odpovědi až se k místu, o kterém James mluvil, dostaneme," zakončil Jeff.

Zlom však přišel šestého dne od vyplutí! Ze začátku tomu však nic nenasvědčovalo, ale následující sled událostí by nečekal snad vůbec nikdo. Byl krásný podvečer, světlo zapadajícího slunce se magicky třpytilo na malinkých vlnách moře a všude kolem se proháněl lehký, teplý vánek. Celou loď zachvátilo hromové ticho, každý si vychutnával zvláštní atmosféru, která byla něco jako předzvěstí následujících strastiplným minut. Dalo by se to nazvat a to doslova - klidem před bouří.

Najednou lodí trhl silný poryv větru, který vyděsil i samotného kapitána. Všichni na palubě se kolem sebe hekticky rozhlédli. V tom začal vítr podivně zesilovat. Začal shazovat dolů ze stolků sklenice, vázy, ubrusy a po dalších sekundách nadzvedával samotné židle, lehátka nebo i těžké dřevěné stoly. Slunce během chvilky zmizelo a spolu s ním jakoby zahalila celou loď temná tma. Vítr si i nadále pohrával s lodí, která však doposud zdatně odolávala. V tom ji však zahalila neprostupná bílá mlha, skrze kterou nešlo vidět ani dva metry před sebe. Kapitán Shaw se rozhodl vypnout motory, aby loď nenajela na útes nebo mělčinu. Nastalo děsivé ticho, trvající několik desítek sekund. Náhle přišla další rána, z dálky se ozval silný hrom, následovaný neskutečným žlutým bleskem, který se vinul napříč celou našedlou oblohou. Mraky se podivně rychle kupily všude okolo, hrom následoval blesk a stále dokola. Moře přestalo být klidné, vlny se postupně zvětšovaly a nabíraly na síle. Během několika minut se zvedly zhruba o deset metrů! Zběsile narážely do trupu lodi a házely s ním ze strany na stranu. Voda stříkala všude po palubě, loď začala nabírat vodu. Napříč palubami se ozýval zoufalý křik Cristine a Rachel, ale nikdo v tuto chvíli nemohl nic dělat. Moře surově bušilo do lodi, blesky lemovali černou oblohu a kvůli neustálému hřmění nebylo slyšet vlastního slova. Bouře však neustávala, nabývala stále na síle a to až do chvíle, kdy přišla další obrovská vlna…!!!

Po podlaze jedné z kabin Storm Boatu tekl malý proud krve, vytékající Jeffovi z levé ruky. Jeff se probudil z bezvědomí a zprvu vůbec nevěděl, kde byl a co se stalo. Pohlédl na svoji zraněnou ruku, která byla pořezaná od skla z okna, pod kterým ležel. Silně ho bolela hlava, ale musel zjistit, co se stalo. Opatrně vstal. Zapřel se o dřevěné obložení pod oknem a pomalu se postavil na nohy. Překontroloval si zbytek těla, jestli neutrpěl další zranění a poté si kusem bílého prostěradla obvázal poraněnou levici.

Dveře od kajuty byly zpříčené, a proto vylezl ven rozbitým oknem. Pravačkou se držel za poraněnou levou ruku a pomalu postupoval po palubě. Dorazil až k přídi, kde nalezl zbytek klimatologů včetně kapitána Shawa. Nikdo není vážně zraněn. Mezi přeživšími byl však i někdo nový, mladý údržbář lodních motorů. Co ale teď?

Jeff nahlédl dolů z lodi a uviděl, že loď narazila na velký útes, který byl součástí nějakého nejspíš ostrova. Loď byla jasně nepoužitelná, hrůzostrašná bouře ji totálně zdevastovala. Kapitán z velící kabiny donesl lano, po kterém se všichni spustili dolů. Opatrně sešplhali a lano nechají vyset z lodi dolů, kdyby se na palubu potřebovali vrátit. Vedle útesu se nacházela podlouhlá pláž a dál od břehu hustý tropický les. Každý přemýšlel, kde to teď asi jsou a jak se odsud dostanou. Posadili se do stínu stromů a navzájem si pomohli ošetřit utržená zranění.

Jediná Cristine nepocíťovala bolest a nad něčím nepřetržitě dumala. Na zem si rozprostřela mapu, jež zatížila kameny z pláže, aby jí ji vítr neodvál. Vedle ní si odložila menší přístroj o velikosti notebooku, který na palubě našla. K jejímu úžasu nebyl nijak poškozený, a proto jej využila pro své účely. Na zadní část mapy si napsala nějaké poznámky a výpočty. Když pak přišla ke konci jejího úsilí, tak se úplně zděsila! Zavolala si k sobě Jeffa, aby mu vše co nejdřív oznámila.

"Myslím, že něco není v pořádku." Nastínila tajemně a její výraz v očích mluvil jasně o tom, že mluví vážně. "O co jde?" Zjišťoval Jeff, který se posadil vedle ní a jeho pohled spočinul na rozprostřené mapě. "Podle výpočtů jsem došla na to, že se právě teď nacházíme právě zde, potvrdil mi to i tento přístroj." Ukázala na mapu. Jeff se na ni zadíval a nevěřícně pokrčil rameny. "Tady, ale žádná pevnina nebo ostrov není." "No právě, ale když se podíváš na monitor tohoto přístroje, tak tě jistě zamrazí. Tahle věcička ukazuje strukturu pevniny a to do vzdálenosti 10 000 km čtverečních. A místo, kde teď právě jsme, je ještě větší. Radar nezabere všechno. Takže pokud jsme opravdu na těchto souřadnicích a na mapě žádná pevnina není, tak, kde to k čertu jsme?!"

OTAZNÍKY???


Jak je možné, že jsou na pevnině, která není zaznamenána na mapě?

FELIX HOLZMANN

29. července 2010 v 14:18 | Kyle |  MOJE ŽVÁSTY
Felix Holzmann
Poslední dobou není nějak dobrý počasí a o to víc mě přitahují televizní obrazovky. Už od včerejšího rána jsem se těšil na večer, protože na ČT 1 ve 20:00 běžel sestříhaný pořad věnovaný skvělému komikovi - Felixi Holzmannovi. Scénky s ním jsou nezapomenutelné. Jeho podání bezkonkurenční a originální. Kloubouk a široké kulaté brýle jsou nebo vlastně už byli jeho poznávacím znamením. Holzmann zastupoval skvělý humor, který se vyvaroval vulgarismů, jak je tomu v mnoha případech dnes. Díky svých scénkám, kde vystupoval hlavně s Ivou Janžurovou, Lubomírem Lipským nebo i Karlem Gottem, se stal nezapomenutelným.

      SCÉNKA NAZVANÁ SKLERÓZA, PODLE MĚ NEJLEPŠÍ! DOPORUČUJU



TITANIC

29. července 2010 v 8:49 | Kyle |  MOJE ŽVÁSTY
titanic

Před včerejšekem jsem si ze zajímavosti na netu četl o tragdii Titanicu a tak mě to navnadilo, že jsem se musel podívat na samotný film - samozřejmě ten s Leonardem di Capriem a Kate Whinslet. Když jsem ho znovu viděl, jen mě to utvrdilo, jak skvělý tento film je. Cameron je zkrátka mistr své profese. Připadalo mi to, jako bych na té lodi byl s nimi, jako bych cítil čerstvý vzduch od moře. Prožíval jsem s pasežéry lodi emoce, napětí, strach. Prostě vyplnil jsem si tím tří hodinovou část odpoledne a vůbec nelituju. Nejsem zrovna romantik, ale tenhle film žeru!



8. ČÁST: ZA SVITU MĚSÍCE

28. července 2010 v 10:12 | Kyle |  VLČÍ BOJOVNÍCI - III. ŘADA
in38


Všichni do jednoho obrátí hlavu na Konkita, který pohotově zasáhl. Vytáhlý Scot zůstává ležet na zemi a pár sekund potom, co ho oštěp provrtal, sebou posmrtně škubne. Další z vlivných Levretových mužů je zabit. Zbývá už jen jeden a poté přijde řada na samotného Levreta. Konkito prozkoumá mrtvolu lovce, vytáhne z jeho těla oštěp a otře ho v trávě od krve. "Tak, co s jeho tělem?" Ptá se ostatních. Tonkava pohlédne na Scota a v hlavě mu bleskne nápad. "Mohli bychom s ním lovce trošku vyděsit, poslouchejte…"

7. ČÁST: STOPAŘ JEFFERSEN

27. července 2010 v 8:42 | Kyle |  VLČÍ BOJOVNÍCI - III. ŘADA
IN37

Den 42. (3. Června)

Přichází další ráno. Pro lovce bizonů obzvláště hořké ráno. Utrpěli velkou ztrátu. Jejich dalším obchodním artiklem bylo právě petrolejové pole, ze kterého těžili jednak pro sebe, ale také jim navyšovalo už tak tučný zisk. V hlavní budově, která jen o chlup unikla plamenům, svolává Charles Levret mimořádnou diskuzi. Účastní se jí všech zbylých, 22 mužů. Celí unavení, špinaví od popele a v mnoha případech i ošklivě popálení, stojí naproti Levretovi, který se chystá uvést chod tábor opět do klidu.

"Včerejší událost s petrolejovým polem jasně ukázala, že tu už není tak bezpečno, jak jsme předpokládali. Je jasné, že nám někdo jde po krku. Vsadil bych se, dokonce bych za to položil hlavu na špalek, že v tom má prsty ta krysa Paul Blackmoor! To on nám navykládal, že se není čeho bát. A otázku mám další? Kam tak rychle zmizel? Hned pár hodin po tom, co sem tak stranně moc unavený dorazil, se ze všeho nejdřív vyptával na toho jeho přítelíčka Johnsona. Oba jsou pryč! Johnson kácel spolu se zabitými muži v lese dřevo. Jeho tělo jsme tam nenašli. Po Blackmoorovi taky jako by se slehla zem. Mám takové tušení, že nás zradili. Vím to, jsou to zrádci!"

Z přítomných se ozve štíhlý dlouhán stojící hned v první řadě, nejblíže k Levretovi - Scot Jeffersen, muž jež je hlavním organizátorem lovů bizonů. "Co navrhuješ?" Levret si na klobouku poupraví liščí ohon a odkašle si. "V prvé řadě musíme zdvojnásobit stráže. Vím, že ztráta devíti mužů, když budu počítat i Blackmoora s Johnsonem, je citelná, ale tohle je mimořádná situace. Prozatím musíme zastavit dodávky bizoních kůží na východ. Někdo musí zajet k našim obchodním partnerům a vyřídit potřebné náležitosti. Předně nikdo se nebude od tábora vzdalovat víc, než bude nutné. A co se týče těch dvou, tak o dalším postupu si promluvím tady se Scotem."

Dlouhán přikročí k Levretovi a oba počkají, až se místnost vyprázdní a poté začnou vymýšlet další strategii. "Tak co uděláme?" Dychtí po odpovědi vysoký Scot. Levret povzdechne. "Můžeme udělat jediné. Najít je a poslat je tam kam patří. To bude tvůj úkol. Vem si sebou pět mužů a pročesejte okolí. Určitě narazíte na nějaké stopy. Pokud nás chtějí opravdu dostat, tak musí být blízko, schovaní někde v lese. Pokud vše půjde dobře, tak ti za každý skalp, který mi doneseš, vyplatím tisíc dolarů. Jen tobě. Tady, malá záloha." Scot nakoukne do balíčku, který mu do ruky nastrčil Levret a když jej letmým pohledem prozkoumá, zjistí, že uvnitř jsou snad dva tisíce dolarů! "Buď opatrný Scote. Může jich být víc, protože pochybuju, že by Blackmoor s Johnsonem vyřídili sedm statných chlapů. Bohužel ti nemůžu poskytnout víc mužů, takže si musíš poradit."
Dlouhán se šalamounsky ušklíbne a místnost svižným krokem opustí.

Den 44. (5. Června)

Šajené stále vyčkávají v místech, kde se řeka různě zaplétá. Tohle místo je natolik uchvátilo svojí malebnou přírodou a klidem, který z něj sálá, že ho pojmenovali - "Zátoka věků," protože tohle místo tuto energii musí vyzařovat přes stovky let a další stovky bude. Přichází další střídání vládců oblohy. Slunce se musí sklonit před měsícem, který se během chvíle vyhoupne nahoru na tmavou oblohu, posetou tisícero hvězdami. Kolem zpívá lehký proud řeky, který doplňují nárazy vody na kameny či malé vodní převisy.

S nocí přichází také únava z celého dne. Nejdříve začínají přimhuřovat oči, následně podřimují a vše končí tvrdým spánkem. Na hlídce tradičně zůstávají dva, aby jeden druhého hlídali před úpadkem do spánku. Nathan a Konkito sedí na velkých balvanech, které z jedné strany omývá koryto řeky. Nemůžou se ubránit pohledu k nebi, které působí stejně jako "Zátoka věků" podobně kouzelným dojmem. Navzájem si ukazují souhvězdní, která jsou většinou pojmenovaná podle nějakého zvířete nebo indiánského proroka. Když v tom…

Se ozve výstřel!!! Tichou nocí prosviští kulka a zasahuje nic netušícího Nathana ze zadu do levé paže. Ostatní Šajeny to pochopitelně probudí. Ohlédnou se nahoru na skálu a spatřují tam matný pohyb. Je temná noc a viditelnost je prakticky nulová. Lovci bizonů v čele s dlouhánem Scotem Jeffersnem mají tu výhodu, že dole v táboře Šajenů plápolá oheň, který okolní tmu alespoň trošku pročesává. Proto Tonkava a jeho bojovníci sahají po zbraních a prchají se schovat pár metrů vedle, aby je tma pohltila stejně jako jejich nepřítele.

"Jak nás zatraceně našli?" Sykne zlostně Tiéko a nestačí se divit, jak je lovci doběhli. "Co ruka Nathane?" Zajímá se ho vážnost zranění Tonkava. Nathan jako správný tvrďák nemyslí na bolest ale na to, jak se vymanit z nepříjemné situace. "Jsem v pohodě. Na mě neberte ohledy."

"Podmínky k boji hrají jasně v jejich prospěch. Co budeme dělat?" Říká San Aloka. "No, máme dvě možnosti. Stále je tu šance, že bychom jim mohli uprchnout. Nebo se je pokusit nějakým způsobem vyřídit!" Pronáší odhodlaně Tonkava a z tónu, kterým tato slova řekl je jasně patrné, kterou možnost by si vybral. "Ale jak na ně? Do zad se jim nedostaneme a bezhlavě tam naběhnout by byla sebevražda." Zamýšlí se Konkito. V tom mu do řeči skočí Paul. "Mám nápad. Ty San Aloko na ně pal jeden zápalný šíp za druhým. Nesmíme jim dovolit, aby si vydechli. Vy ostatní my dejte veškerou munici, kterou máte." "Co se chystáš udělat?" Vyzvídá Tonkava. "Rozdělit je a hlavně, dostat je dolů z té skály!" Odvětil přímočaře Paul.

Paul za pomoci malých kleštiček rozmontuje hlavičky nábojů a ze samotné nábojnice nasype na nařezané kousky kožené látky několik hromádek střelného prachu. Závěrem koženku sváže rohy k sobě a jednu část látky nechá volně vyset. Právě tento kousek bude nahrazovat zápalnou šňůru. Celkem vyhotovil sedm pomyslných výbušnin, protože nechtěl vypotřebovat všechnu munici. Každému dá do ruky jednu a na sjednaný signál zároveň vrhnou ohnivé překvapení na skálu, ze které na ně Scotovi muži zaútočili.

Z míst se krátce po dopadu začnou ozývat tlumené výbuchy, doprovázené o hustý kouř a plameny. Následují další a další a někteří z lovců úkryt opuštění. Odvážnými skoky se vrhají dolů ze srázů a skáčou střemhlav do řeky z výšky přes deset metrů! Dva z nich tento pád nepřežijí a kosti si přerazí o balvany, jež jsou ve tmě naprosto neviditelné. Ostatní čtyři nemohou ani ustoupit protože skála za jejich zády je velmi strmá a mohlo by to s nimi dopadnout podobně. Seběhnou dolů po vyšlapané stezce, po které na skálu vystoupili a připravují se na osobní souboj s Šajeny. Nestačí se divit, kolik protivníkům proti nim stojí.

San Aloka hned za běhu nasazuje na tětivu rovnou dva šípy, zacílí na lovce který je k němu nejblíže a neohroženě pálí. Oba šípy muže zasáhnou smrtelně! Zbývají tři lovci. Paul po jednom z nich pálí puškou. Záměrně si nevybírá Scota, protože toho budou chtít Šajeni vyřídit osobně. Vystřelí dvakrát a když se kolem sebe osamocený Scot rozhlédne, tak se mu rozklepou kolena.

Paul na něj namíří zbraní a hlasitě mu přikazuje. "Odhoď tu zbraň a dej ruce za hlavu!" Scot ji vztekle zahodí a neodpustí si poznámku směrem na Paula. "Levret měl pravdu. Jsi zrádce a odporná krysa!!!" "To by stačilo." Umravňuje Scota Tonkava. Přikročí k němu a z opasku mu ještě pro jistou vytáhne kolt a odhodí ho. Scot skloní hlavu na Tonkavu a dlouze se ušklíbne. "Co se mnou teď uděláte?" Tonkava mu úšklebek opětuje. "Zabijeme tě, protože lidé jako jsi, jsou nenapravitelní! Ty si druhou šanci nezasloužíš!" Scot polkne, ale se svým osudem se nechce smířit. Tonkavu odkopne a kotoulem do zadu od něj odskakuje. Z úkrytu v kožené botě vytahuje skrytý nůž a chystá se s ním zaútočit právě na Tonkavu. Než to však stačí udělat, tak ho k zemi přišpendlí Konkito svým oštěpem!

KISS PÍSEŇ TÝDNE - NOTHING CAN KEEP ME FROM YOU

26. července 2010 v 10:09 | Kyle |  KISS PÍSEŇ TÝDNE
Je tu další týden a to se rovná písničce od KISS. Tentokrát jsem vybral song, který není na žádném jejich albu, protože ho nakonec nevydali, bohužel. Písnička je krásnou rockovou baladou a na youtube je bezvadný klip, který mapuje všechny členy KISS, kteří v kaple, kdy hráli. Pro ty, co KISS znají jen okrajově, může být velkým překvapením, kolik se jich ve skupině vystřídalo.




PANGEONA - KAPTOLA 1.

23. července 2010 v 8:32 | Kyle |  PANGEONA - 1. SÉRIE

Kapitola 1: STORM BOAT

Svět. Obklopuje nás všude kolem. Skládá se z mnoha kontinentů. Avšak byly už objeveny všechny? Co když ne? Co když jsme se až všichni doposud mýlili a naivně si říkali, že lidstvo už vkročilo všude, kde to jen šlo? Je to vůbec možné? V dnešní moderní době, plné vesmírných satelitů nebo supervýkonných počítačů?

Lidé od pradávna chtěli přijít na kloub věcem, které neznali. Mnoho let bylo pro všechny velkou záhadou, zdali za mořem existuje nějaká další pevnina. Před stovkami let přišli mořeplavci a zbytek světa objevili. Téměř…

Kdo jsem? Na tom nezáleží. Jaké je mé jméno? Na tom rovněž nezáleží. Na čem však záleží? Na příběhu, který jsem zažil…

Lod storm boat


Přístav města Portland, r. 2010:

Nastalo horké a na slunce velmi bohaté odpoledne. Během několika málo hodin dorazilo do nitra Portlandu mnoho lodí a stejně tak jich velké množství vyplulo na svoje další cesty po dalekých končinách rozlehlých moří. Jedna z lodí, která připlula, se od těch ostatních v několika směrech lišila. Nejen svojí délkou, mohutností či poměrně netypickým vzhledem. Tato loď byla určena pro posádku lidí, kteří vůbec neměli ponětí, co je čeká…

Loď přistála u nejdelšího mola, které v přístavu vůbec bylo. Z horní paluby se sesunuly schody, ze kterých sestoupal dolů muž v noblesním černém kvádru, kravatou a naleštěných botách. Několikrát se kolem sebe bedlivě rozhlédl a teprve po několika minutách spatřil ty, pro které vlastně dorazil. Hned na první pohled mu bylo jasné, že to jsou ti, kteří na loď měli nastoupit. Pomalým krokem k nim přikročil a gestem ruky jim naznačil, že můžou vstoupit na palubu lodi. "Očekáváme vás, všechno je připraveno."

Celkem čtyři osoby se společně s mužem v černém kvádru vydaly po schodech nahoru. Ten je zavedl do podpalubí, kde si odložili svá zavazadla. "Dříve než se vydáme na plavbu, tak byste měli být se vším seznámeni," oznámil pasažérům opět ten samý chlapík. Následně otevřel několik dalších dveří, kterými ony čtyři osoby přivedl do další místnosti, která však od té předchozí nebyla prázdná. Kromě křesel, stolu nebo lampy zde postávali dva muži. Jeden oblečen celý v bílé uniformě, druhý v chirurgickém plášti.

"Posaďte se," ukázal na křesla . Čtyři, sobě naprosto neznámí lidé, zaujali místa a utvořili malý polokruh. Naproti nim se postavil muž, který je lodí prováděl a ze všeho nejdřív se představil. "Jmenuji se James O'Conelli a zastupuji jistého nejmenovaného muže, o kterém není podstatné v tuto chvíli mluvit." Následně přistoupil k věci, na kterou všichni přítomní chtěli znát odpověď. "Asi se ptáte, proč jste tu? Kladete si otázku, proč jsme vás hledali? Odpověď je jednoduchá. Jste nejlepší! Ve svém oboru jste naprostá špička. Byli jste osloveni, abyste se podíleli na naprosto unikátním projektu. Všechny vás spojuje věda, týkající se klimatu a počaší. A kromě toho, výzkum doposud nevysvětlených klimatických a přírodních anomálií. Teď bych vás měl jeden druhému představit. Vezmu to zleva."

"Zde tato blondýnka se jmenuje Rachel Jeffersonová, která pracuje jako aeroložka pro jeden významný americký institut. Hned vedle ní se nachází klimatolog Mathew Heller, původem z Kalifornie. Třetím z vás je specialistka na výzkum bouří a tornád Cristine Taylorová. A posledním členem vašeho týmu je Jeff Actinson, který celý svůj dosavadní život zasvětil nevysvětlitelným klimatickým vlivům."

"A teď k tomu nejdůležitějšímu. Pracuju pro jistého muže, kterého stejně jako vás zajímají doposud nezodpovězené otázky týkající se záhadných klimatických anomálií. Několik let čekal na někoho, jako jste vy. Na lidi, kteří se nebudou bát o těchto věcech zjistit, co nejvíce informací. Abych to zkrátil. Před několika desítkami let narazil na místo, na kterém se vyskytují tajemné bouře, které si nikdo nedokáže vysvětlit. Jsou nevysvětlitelné! Jejich neskutečná síla, nepředvídatelnost či přesun z jednoho místa na druhé je naprosto ojedinělé. Jsou to jediné bouře tohoto druhu. Mnoho plavidel nebo i letadel v nich našlo záhubu. Rád by o nich zjistil, co nejvíc. Proto vybudoval loď, která by měla odolat i těm nejhrůznějším nebezpečím, které na tomto místě číhají. Na té lodi právě stojíme. Vítám Vás na palubě lodi Storm Boat!"

"Málem bych byl zapomněl," vyhrkl ze sebe James a hlavou se otočil na dvojici mužů, stojící doposud mlčky opodál. "Ten gentelman v uniformě je kapitán této lodi - Thomas Shaw. Podstoupil speciální výcvik, aby přesně věděl, jak se chovat v těch nejděsivějších podmínkách, které může příroda vytvořit. A posledním členem vašeho týmu bude lodní doktor Joe Carew.

kufr

Čtveřice zůstala zaraženě sedět. Vůbec nečekali, že půjde o záležitost takovýchto rozměrů. Čím více toho slyšeli, tak tím víc si uvědomovali, že zde jde o naprosto výjimečnou situaci, která je však spojena s velkým nebezpečím. Je to prakticky výprava do neznáma. "A co z toho budeme mít, když vaši nabídku přijmeme?" Pronesl Jeff, jenž si ze všech přítomných asi nejvíce uvědomil, že tu nejde jen tak o něco. James se zvláštně pousmál. Otočil se zády k Jeffovi a ze stolní zásuvky vytáhl kufřík. "Pokud na palubě zůstanete a zjistíte to, co máte, tak na vás čeká odměna ve výši tří milionů dolarů pro každého z vás!"

Otevřel kufřík a v něm byly utvořeny čtyři hromádky, pro každou ze sedících osob. "Mimo to, pro někoho jako jste vy, je to jedinečná příležitost, která se vám nemusí už vůbec naskytnout. Podobné klimatické jevy nenajde nikde jinde. Pouze na místu, o kterém jsem vám řekl" James kufřík zavřel, položil ho na stůl za sebe a potom se k Jeffovi a ostatním opět otočil. "Teď chci slyšet vaše rozhodnutí. Pokud odmítnete, propásnete tak jedinečnou šanci, která se už nemusí opakovat. Jestli pojedete, tak zažijete dobrodružství, o kterém jste ani nesnili."

První se ozval Jeff, který už od začátku jeví velký zájem o tento projekt. "Nejde mi o peníze, ale jestli je alespoň něco pravdy na tom místě, kde se vyskytují ony nevysvětlitelné bouře, tak v tom mám jasno - pojedu!"

Další se vyjádřila Rachel. "Tři miliony je lákavá nabídka, která se nedá odmítnout. Když k tomu připočítám fantastický objev, který by byl průlomový, tak je jasné, že má odpověď bude stejná jako Jeffova."

Ostatní dva specialisté na klimatické vlivy také souhlasí. I kdyby o své účasti pochybovali, tak vidina tří milionů dolarů rozhodla prakticky za ně. Kromě toho, Jamesův projev byl tak přesvědčivý, že nešel odmítnout. A bylo z něj jasně patrné, že pokud může člověk, pro kterého pracuje, jen tak vyplatit čtyřem lidem celkem dvanáct milionů, tak bylo naprosto zřejmé, že to tihle pánové myslí opravdu vážně.

"Dobrá, jsem rád, že jste všichni na naše podmínky přistoupili. Byl bych rád, kdyby vaši skupinu vedl Jeff, který z vás má nejvíce zkušeností. Avšak mám pro vás menší překvapení. Na tu cestu s vámi nepojedu. Mám ještě na starost jednu záležitost v New Yorku. Pokud vše půjde hladce, tak se k vám připojím za pár dní. Do té doby vám bude k dispozici kapitán Shaw, který zná přesnou polohu výskytu bouří, které byly naposledy zaznamenány," pronese James

"Zítra ráno odjedu, a jakmile loď opustím, tak se vy vydáte na cestu. Plavba do neznáma zítřkem začne…"

OTAZNÍKY ???

  1. Pro koho James pracuje a proč se tak zajímá o tyto zvláštní bouře?
  2. Kdo je vypravěčem příběhu?

PANGEONA

23. července 2010 v 7:34 | Kyle |  PANGEONA
PANGEONA

Skupina čtyř vědců se vydává na speciálně vybavené lodi Storm Boat k místu, na němž byl zaznamenán výskyt podivných bouří, sahající za hranice našeho chápání. Přímo do jedné z nich se tito lidé zapletou a díky ní se dostanou na povrch neznámé pevniny, jež není zaznamenána na mapě světa!

pangeona II

Příběh pevniny, která je nedotčena okolním světem, pokračuje. Tentokrát je její původ postupně odhalován mužem, který ji zná ze všech lidí nejlépe. Abrahamem Hugesem, mnou!


piii

Na Pangeonu dorazila hrozba. Hrozba války z okolního světa. Kosty jsou vrženy, karty rozdány, otázky položeny. Jaké jsou odpovědi na záhadné otázky? To vám odhalí závěrečná řada, plná odhalení a nenadálých zvratů





PANGEONA UŽ ZÍTRA !!!

22. července 2010 v 19:47 | Kyle |  NOVINKY
Takže ještě jednou. Zítřejším dnem začínám publikovat svoji další povídku. Bude to moje úplně první dílo, které se nebude točit kolem Divokého západu a westernu. Doufám, že si Pangeona najde svoje fanoušky a pravidelně se bude ponořovat do tajemných zákoutí, kterých je tento příběh plný. Na úvod prozradím, že název první, z dvanácti kapitol první série je Storm Boat a co se délky týče, tak má něco kolem 1 100 slov...
PANGEONA

6. ČÁST: PETROLEJÁŘ O'COLLINS

21. července 2010 v 8:18 | Kyle |  VLČÍ BOJOVNÍCI - III. ŘADA
in36

Neplánovaný boj utichl. V bukovém lese nastalo hromové ticho, přerušované pouze zvuky divokých zvířat. Šajené se ujistí, že nikoho nenechali jít a pořádně prozkoumají těla padlých Levretových mužů. Paul se však zajímá o jedinou věc - o Andrewa. Vyběhne nahoru na mez, kde ho zasáhla kulka a kleká si k jeho bezvládně ležícímu tělu. Paul ho uchopí ze zadu pod krkem a nadzdvihne mu hlavu a lehce s ní zatřese. "Andrew?! Andrew??!!" Opakuje rozechvělým hlasem. Ještě jednou s ním zatřese, tentokrát o trochu víc. Stále nic. Paul jeho hlavu položí na zem a přiloží svoje ucho Andreowi před nos a ústa. Nedýchá!!! Paul zaboří svoji tvář do dlaní. Nechce věřit, že by jeho přítel vydechnul naposled. "Ne, to sakra ne!!!" Pronese zuřivě. Položí obě ruce na hruď Andrewa a začíná mu masírovat srdce. Prokládá to i umělým dýcháním, ale nic se neděje. Šajeni se na Paula už nemůžou dívat. Nemůžou sledovat, jak se trápí. Oni už vědí, že s tím nic nenadělá.

Tonkava pokládá ruku Paulovi na rameno. "Je konec, už nic nezmůžeš." Paul však jako by jeho slova neslyšel. Pokračuje v oživování, aniž by si připustil, že to nemá žádný smysl. Tonkava opakuje. "Je po všem. ON umřel." Paul přestane. Obrátí se směrem na Tonkavu a z pravého oka mu vytryskne slza, která putuje dolů po jeho tváři. "Je nám to moc líto Paule," Soucítí s bílým lovcem Kitika, která si teď plně uvědomila, jaký Paul doopravdy je.

"Musím ho pohřbít," procedí skrze zuby Paul a opatrně zvedne ze země Andreowo bezvládné tělo. Tonkava uvažuje jako pravý vůdce a snaží se myslet dopředu. "Měli bychom se teď stáhnout. Až lovci zjistí, že přišli o sedm, vlastně osm mužů, tak bude zle. Navrhuju ustoupit a někde se na pár dní utábořit.

Z míst, kde svedli souboj s lovci bizonů, se přesunou do útrob lesa. Konkito společně s Paulem vyhotoví primitivní nosítka, aby si cestu, co nejvíce usnadnili. Vezmou dvě bukové, alespoň dva metry dlouhé větve, které mezi sebou na šířku propletou lany. Na tuto plochu položí Andrewa. Lesem postupují přes tři hodiny. Uvědomují si, že se musí utábořit na velmi bezpečném místě. Na večer dne jsou od tábora lovců bizonů vzdáleni přes deset mil. To už by mohla být bezpečná vzdálenost. Ke všemu dorazili k řece, u které se vždy dobře táboří.

Není to jen jednosměrný proud, ale řeka se tu různě točí, vytváří vodopády a v podvečerním slunci se náramně leskne. Všude kolem jsou bílé nebo našedlé skalky, balvany či vyplavené dřevo. Zelení se to tu jenom hemží, keře, stromy, prérijní rostliny. Všeho je tu dostatek. Působí to jako kouzelné místo, plné života a naděje.

Šajeni vystaví tábor a Paul mezi tím za pomoci speciálně upravené větve vykope téměř půlmetrový hrob. Následně ze dvou placatých kusů dřeva, které zřejmě tvořilo nějakou loďku, vyhotoví kříž, do kterého vyryje jméno ANDREW JOHNSON. Paulovi pomůže uložit tělo do hrobu silný Nathan. "Chceš něco říct?" Obrací se na Paula Tonkava. Paul předstoupí před hrob a stoupne si čelem k Šajenům a Kititě. "Pomstím tě příteli. Pomstím všechny lidi, se kterými si osud tak ošklivě zahrál. Sbohem, odpočívej v pokoji."

Slunce pár desítek minut po Andreowě pohřbu zmizí za dalekými vrcholky hor. Šajeni rozdělají oheň a nezbývá jim než čekat, co přinese další den. Paul posedává stranou od ostatních a zamyšleným pohledem pozoruje odlesky, třpytící se na hladině řeky. San Aloka ho už dlouhou chvíli pozoruje a nakonec se odhodlává a přisedá si k němu.

"Vím Paule, že tě není možno utěšit slovy, ale to cos prožil znám moc dobře."
"Taky jsi někdy přišel o někoho velmi blízkého?" Ptá se Paul
"Kromě svého celého kmene, který odešel na sever, jsem musel stejně jako ty pohřbít svého dobrého přítele."
"Koho?"
"Jmenoval se Jeff. Dlouhá léta žil v horách pár mil od naší osady. Spřátelili jsme se, ale lovci ho zabili."
Paul zbystří. Máš na mysli takového staršího muže, který lovil ryby vysoko v Black Hills?"
San Aloka přikývne. "Znals ho?"
"Ano, ne důvěrně, ale párkrát jsem ho viděl. Levret ho dlouho hledal a nakonec se mu to i podařilo. Věděl, kde leží tábor lovců, a proto ho zabili. Báli se, že by to mohl někomu prozradit."
San Aloka zlostně udeří do země. "Kdo ho zabil?"
Paul odpověď zná. "Petrolejář jménem Frank O'Collins!!!

Den 41. (2. Června)

Po celé čtyři dny se drželi Šajené stranou. Čekali, až události v táboře lovců bizonů trošku zpomalí na tempu. Po minulé čtyři dny neustále sledovali, co se dole v údolí děje, aby si mohli co možná nejlépe namyslet, jak lovce porazit.

Tonkava všechny shromáždí u ohně a žádá Paula, aby mu řekl co nejvíc informací o vlivných lidech v táboře. Paul se nadechne a zavalí Šajeny množstvím informací.

"Celá komunita těchto lidí stojí na čtyřech mužích. Prvním z nich je vůdce, šéf a spojenec kapitána Waldrona - Charles Levret. Po celém Západě prodává kůže nejen bizonů, ale i ostatních vzácných zvířat. Pod tohoto muže spadají další tři, kteří plní všechny jeho rozkazy. Scot Jeffersen, Richard Eliot a Frank O'Collins. Scot Jeffersen organizuje většinu lovů a co se týče úcty k přírodě a ke zvířatům, tak tu snad žádnou nemá. Richard Eliot je správce skladiště, zásobující Levretovi lidi veškerými proviantem. A posledním z nich je Frank O'Conelli - správce petrolejového pole. Pokud nejdříve odstraníme Levretovi tři muže, tak to bude první krok k našemu vítězství!"

"Dobrá, koho z nich si vybereme?" Nadhodí mezi ostatní Tonkava. "Já jsem pro toho petrolejáře," vyhrkne ze sebe San Aloka. "To on zabil Jeffa! Paul mi to včera prozradil," dodává. "Ať je po tvém příteli. Naším cílem bude tento muž." Pronese s odhodláním Tonkava. "Ale tvá touha po pomstě nesmí ohrozit naše životy," umravňuje San Aloku.

Šajeni opatrně celý tábor Levretových lovců obejdou. Toto plížení jim zabere přes tři hodiny, ale na druhou stranu si můžou být pevně jisti, že je nikdo nesleduje. Po strmém kopci, pár desítek metrů od petrolejového pole, se sesunou dolů a zaujmou pozice mezi velkými balvany a keři. Čekají, až opadne denní světlo.

"Pamatujte, stačí zapálit petrolej, jakmile bude ten chlap v jeho blízkosti. Pokud budeme mít štěstí, tak se nám podaří oddělat i někoho dalšího." Šeptá Tonkava. "San Aloko, mysli na to, že se musíš trefit na poprvé. Druhá šance nebude. Budeš muset rychle zapálit šíp a přesně zacílit.

Konkto s Paulem vystoupí z roští a keřů a pokouší se dostat blíž k petrolejovému poli, aby tak mohli ostatním předat bližší informace. San Aloka je od domku petrolejáře vzdálen přes třicet metrů a proto je jasné, že se bude muset podobně jako Konkito a Paul připlížit na menší vzdálenost. Paul s Konktikem jsou v bezprostřední blízkosti pole. Ukryti mezi stromy pozorují, co se tu právě děje. Vše vypadá dobře. V okolí domu se pohybuje petrolejář, ale není u něj tak blízko, jak by Šajeni potřebovali. I přesto dává krátkým zahoukáním, připomínající zpěv tetřeva, Konkito San Alokovi znamení, že se může přiblížit. Ten přeskočí z jednoho keře do druhého a vzdálenost mezi ním a petrolejovým polem si zkrátí o necelou polovinu. Zaujme bojové postavení a do rukou si přichystá křesadlo a šíp. Několik desítek minut s napětím čeká, až dostane znamení ke střele. Ozve se další zahoukání. Je to jasné. O'Collins je blízko petroleje.

San Aloka rychle zapálí šíp, nechá ho pořádně rozhořet, mistrně zamíří a pálí. Vzduchem se pronese hlasité zasyčení a dříve než si lovci uvědomí, co se děje, tak se ocitá petrolejové pole v plamenech!!! Vše v blízkosti pohlcuje oheň a dým. Ozývají se křiky mužů, kteří s horoucím peklem svádí nevyrovnaný boj. O'Collinse zasáhla hned první ohnivá vlna a šance, že by přežil je nulová! Plameny jdou jen těžko uhasit. Celý petrolejářův dům zahalují vysoké plameny a táborem lovců bizonů se ozývají děsivé výbuchy. Teď už Šajené vědí, že není cesty zpět.

TANEC S VLKY

20. července 2010 v 8:30 | Kyle |  MOJE ŽVÁSTY
dvw
V sobotu jsem se na ČT 1 díval na jeden z mých nejoblíbenějších filmů - Tanec s vlky, v hlavní roli s Kevinem Costnerem. I když jsem ho viděl už nejmíň po sto padesáté, tak stále dokola prožívám ty stejné pocity, jako když jsem ho viděl poprvé. Pro ty co neviděli (doufám, že je vás co nejmíň).

Plukovník John Dunbar je převelen na opuštěnou pevnost někde na území Siuxů, kde má čekat na posili. Postupem času se nejdříve spřátelí s nesmělým vlkem, kterého nazve "Podkolenka." Následuje konfrontace se samotnými indiány, učení jejich jazyka a vše vyvrcholí jeho přidáním na jejich stranu. Mezi Siuxi žije i bílá žena, jejíž jméno v překladu znamená "Stojí s pěstí." Právě do ní se John, zvaný mezi indiány "Ten co tančí s vlky" zamiluje. Avšak později je zajat vojáky, kteří ho za jeho činy nazvou zrádcem. Zabijou mu koně a když ho převáží pryč z pevnosti, tak zastřelí i vlka "Podkolenku." Siuxové ovšem Dunbara osvobodí, ale ten po určitém čase od nich raději se "Stojí s pěstí" odejde, protože armáda po něm nikdy nepřestane pátrat a on nechce ohrozit Siuxe.

Tohle dílo Kevina Costnera je jasný příklad filmu, který nemusí obsahovat nějaké převratné efekty, jak je tomu hlavně v dnešní době. Při jeho sledování zažijete radost, napětí ale i moře smutku. Vše dokresluje krásná, dobrodružná hudba. Zkrátka Tanec s vlky je úžasný a přitom tak smutný film.



KISS PÍSEŇ TÝDNE

19. července 2010 v 2:00 | Kyle |  KISS PÍSEŇ TÝDNE
Dnes jsem pro vás vybral písničku, která není zpívána klasickými zpěváky Paulem Stanleyem ani Genem Simonsem, nýbrž bubeníkem! U KISS je "tradice," že písničky, které nazpíval Peter Criss, zakládající člen kapeli, tak tyto písničky zpívali i bubeníci, kteří jej nahradili. Jde hlavně o písničku Beth, krásnou rockovou baladu, která je jednou z nejznámějších písniček KISS vůbec.




PANGEONA PŘICHÁZÍ

16. července 2010 v 18:00 | Kyle |  NOVINKY
PANGEONA

Před časem jsem vás upozornil na trojici nových povídek, které v průběhu následujících měsíců na blogu zveřejním. První z nich bude asi nejočekávanější. Jedná se o Pangeonu, jejíž příběh bude plný sci-fi, nadpřirozena, tajemna, mystiky a dávné minulosti.

Klasicky jsem si vše promyslel a mám jasnou předtuchu o tom, jak se bude příběh vyvíjet a jak by měl skončit. Povídka bude opět rozdělena na série. Nevím přesně kolik jich bude, záleží také na tom, jaký sklidí u vás úspěch. První řada se bude skládat ze 12 kapitol.

Takže pro všechny, 1. kapča se tu objeví příští pátek 23. 7.

UPOUTÁVKA NA 1. KAPITOLU



5. ČÁST: LESNÍ POTYČKA

13. července 2010 v 13:14 | Kyle |  VLČÍ BOJOVNÍCI - III. ŘADA
in35


Paul s Andrewem vybíhají na nedalekou mez s velkými balvany, na které se objevili Tonkava a jeho bojovníci. Než se tam však dostanou, tak mrtvolu zabitého lovce objeví ostatní muži, pracující v lese. "Podívejte, támhle někdo je!" Vykřikují jeden přes druhého. Na nic nečekají, popadají zbraně a chystají se Paula s Andrewem zastřelit. Ti jsou téměř v úkrytu u indiánů. Paul už je skoro v bezpečí, když v tom zazní výstřel. Kulka však neprovrtala jeho, ale Andrewa, běžícího necelý metr za ním! Paul, by nejradši přiskočil ke svému příteli a pomohl mu, ale uvědomuje si, že by mohl být postřelen i on.

Andrew se svíjí kousek od skalnatého úkrytu a Paula nezajímá nic jiného, než jak mu pomoci. Tonkava ho uklidňuje, zároveň nechce, aby Paulovo výstřední chování neohrozilo ostatní válečníky. "Klid příteli, zachráníme ho. Na ty čtyři muže dole postačíme. Neměli bychom však
příliš střílet, abychom nepřivolali další lovce. Zvuky jejich zbraní stačí. Na boj s přesilou v tuto chvíli nejsme připraveni." "Co navrhuješ?" Pídí se po plánu Paul. "Polovina z nás, by je měla obejít a zaútočit jim do zad. Jakmile tak udělají, můžeme vyběhnout z úkrytu a udělat, co musíme!" Paul přikyvuje. Tonkava dává další pokyny. "Konkito, Tiéko a San Aloko. Vy tři jim vpadnete do zad. Já, Nathan, Paul a Kitika zaútočíme odsud."

Obejít lovce není nic složitého. Jsou jen kousek od nich. Naštěstí je všude kolem spousta stromů a hustého roští, které je dobře kryje. Tonkava, Paul, Nathan i Kitika napětím ani nedýchají. Každou chvíli musí zahájit útok, říkají si v duchu. V tom se ozve bojový pokřik z úst Konkita a to je pádné znamení, že zaútočili. Na nic nečekají a odhodlaně vybíhají z úkrytu za velkými kameny. Neohroženým během míří střemhlav proti překvapeným lovcům, kteří jsou zaskočeni bleskovým útokem ze strany Šajenů.

Nathan s pouzder, umístěných na zádech, vytahuje dvojici černých tomahavků a s bojovým odhodláním si to namířil proti rozklepanému lovci, jež se křečovitě pokouší nabýt zbraň. Nathan napřáhne a dvojitým švihem nejdříve zarazí ostří svých zbraní do hrudi. Běloch pouští pušku na zem. Nathan ho "elegantně" odkopne a okamžitě se ohlíží po dalším nepříteli.

Paulovi oči jsou plné hněvu a vzteku. Se zaťatými zuby svádí vyrovnaný pěstní souboj s o hlavu větším soupeřem. Levou rukou se snaží odrážet tvrdé lovcovi údery. Občas k tomuto bránění používá i pravou ruku. Využívá své hbitosti a ve chvílích nepozornosti útočí. Pěsti má zalité krví protivníka. Ten sice není tak hbitý, ale o to více statný a plný sil. Paul si je vědom, že před ním stojí soupeř, který toho hodně snese. Po krátké pěstní potyčce vytahuje vypracovaný běloch nůž. Paul reflexivně poodskočí, aby mohl v bezpečné vzdálenosti balancovat na špičkách a tak nejlépe uhýbat útočným manévrům bílého lovce. Protivník postrádá při svých výpadech rychlost. Několikrát mine, avšak Paula zradí příroda. Noha se mu zasekne o kořen a on padá nečekaně na vyprahlou zem. Nepřítel k němu okamžitě přiskakuje. Výraz v jeho očích je děsivý!!! Celý rudý se pokouší čepel zarazit Paulovi do srdce. Ten se však statečně brání. Několikrát se s obrovitým soupeřem převalí ze strany na stranu. Kolenem ho párkrát udeří do žeber. Nicméně Paulovi docházejí síly. Ostří nože se začíná nebezpečně přibližovat k jeho hrudi. Paul ale zachovává chladnou tvář. Z posledních sil ruku lovce odrazí a bleskově ho převalí tváří k zemi. Ruku, ve které svírá nůž, mu přiklekne kolenem a škubne s ní směrem nahoru, čímž mu ji ošklivě zlomí. Lovec zuřivě zařve bolestí. Zlomenina je to děsivá - otevřená! Z rány vyčuhuje kost, zalitá krví. Paul na nic nečeká. Popadne lovcův nůž, obrátí ho čelem k sobě a udělá to, co mu chtěl udělat jeho nepřítel - vrazí mu ho přímo do hrudi!!!

Tiéko vbíhá lovcům do zad. Přimhouřenýma očima hledá nepřítele. Najednou pohlédne na muže, který právě na něj míří dlouhou puškou. Na tváři mu naskočí šokující výraz. První, co ho napadne, je skočit stranou do křoví, což taky udělá. Zároveň s výstřelem se odrazí od země a kulka ho jen tak tak mine. Ze záchytů na vestě popadá dva nože. Vyskakuje ze křoví a podivnýma otočkama vrhá jeden nůž za druhým na nepřítele, který ho málem zasáhl.

Vše se seběhne velmi rychle. Lovec na nic nestačí reagovat. Tiéko mu během několika sekund zarazil do těla sedmero nožů. Lovec padá na kolena, z úst mu vytéká malý proud krve. Za nedlouho přimhouří oči a pomalu se svalí na zem. Tiéko k němu přiskočí a z těla muže, které připomíná cedník, si vytáhne svoje nože.

San Alokovi docházejí šípy a proto každou svoji střelu promýšlí. Nechce zbytečně minout a ztratit tak cenné šípy. V tom do něj ze zadu někdo udeří silnou větví. San Aloka padá na zem a během pádu ztrácí z rukou svůj luk. Toulec s šípy mu však na zádech zůstal a právě z něj chce šajenský bylinkář těžit. Kotrmelcem do zadu se hbitě vyhne dalšímu útoku lovce bizonů. Z toulce za hlavou vytáhne dva šípy a uchopí je tak, že hroty střel umístí mezi prostředníček a prsteníček ruky. Tím pádem, když udeří svého nepřítele pěstí, tak mu také zarazí do těla několik centimetrů velký ostrý hrot. Lovec kolem sebe neustále mává větví, ale San Aloka se neukvapuje. Čeká na správný moment, kdy bude moct skrze bělochovu obranu proniknout, a bezpečně zaútočit. Vyráží!!! Lovec švihnul větví, San Aloka se přikrčil a vzápětí zaútočil. Kombinací rychlých úderů do obličeje a do hrudi lovce nejen zaskočil, ale také oslabil. Kopem mu vyrazí větev z rukou a rychlou otočkou povalí lovce na zem. Šípy uchopí za dřevěnou část, hroty k zemi a oba vrazí lovci do těla!
Běloch naposledy vydechne a umírá.

Tonkava bojuje s dalším bělochem u vozu se dřevem. Lovec, který proti němu stojí, není žádný zelenáč, ale zkušený a ostřílený chlap. Tonkava se ho však pokouší znervóznit přeříkáváním prastarých šajenských modliteb a jak vidno, lovce to vychyluje z bojové pohody. Nepřítel proti Tonkavovi stojí s kudlou, dlouhou téměř jako lidské předloktí. Oba vyčkávají. Nechtějí se dopustit hned na kraji souboje nějaké osudové chyby, která by je stála život. Napětí už nemůže déle snášet bílý lovec a jako první provádí výpad proti šajenskému šamanovi. Ten se však elegantním skokem vyhne a z otočky se pokouší soupeře překvapit. Ten se však rychle zformoval do obraného postoje a útok v poklidu hranou ostří vykryl. Tonkava vzápětí naznačí útok na levou ruku lovce, ale chytře švihne tomahavkem na druhou stranu. Bělocha to zaskočilo a nestačil se pořádně krýt. Toho Šajen využije. Vykopne mu kudlu z ruky a to tak, že ji před tím než spadne na zem, uchopí sám. Teď stojí proti neozbrojenému lovci s tomahavkem a kudlou. Krátkým kopem mu podrazí nohy. Ten spadne na záda. Tonkava dlouhým a dobře mířeným švihem zasáhne ležícího bělocha přímo do zápěstí a doslova mu ho amputuje. Bílý dobyvatel řve bolestí, drží se za ruku, ale v tom mu Tonkava zarazí jeho vlastní kudlu přímo do srdce!

Konkito společně s Kitikou stojí proti osamocenému bělochovi. Konkito mu nejdříve vykopl z náručí zbraň, ale lovec ještě neřekl poslední slovo. Dlouhým bičem se kolem sebe ohání a Šajen se mu nemůže dostat blíže k tělu. V tom mu pomáhá Kitika. Do foukačky vloží jednu jedovatou šipku, napuštěnou výtažkem z brouka přezdívaného "Zloděj dechu," kterého před časem chytla. Nepřítele zasáhne do krku a během několika desítek sekund se dostaví první příznaky. Lovec přestává tak rapidně útočit, zhoršuje se mu dýchání a celého ho zalévá pot. Následuje vrávorání a ztráta rovnováhy. Konkito na nic nečeká. Vyráží kupředu a oštěpem soupeře probodává skrz na skrz. První ostrá konfrontace s lovci bizonů byla úspěšná. Co ale Andrew? Je v pořádku?

KISS PÍSEŇ TÝDNE - I LOVE IT LOUD

12. července 2010 v 7:41 | Kyle |  KISS PÍSEŇ TÝDNE
Je tu pondělí a to se rovná písničce od KISS. Dnes jsem pro vás vybral song, zpívaný baskytaristou Genem Simonsem - I love it loud. Podle mého názoru je velmi povedený. Jeho chytlavý refrén vám jistě uvízne v hlavě...



MŮJ BLOG SLAVÍ 1. NAROZENINY

10. července 2010 v 20:40 | Kyle |  NOVINKY
Ano je to tak. Blog věnovaný převážně Divokému západu zítřejším dnem slaví své 1. narozeniny. Pojďme si ve zkratce schrnout, čím vším, za posledních 365 dní prošel.

Vše začalo v jedné nejmenované hospodě, kde jsem s jistým Nojmikem (Torenem SB) byl na pivu a nějak jsme najeli na jeho blog. Následující den jsem si založil blog vlastní, protože mě jeho vyprávění hodně zaujalo. Mým prvotním úmyslem bylo vytvořit blog věnovaný povídce Banditi. Avšak po jejím dopsání jsem si uvědomil, že mě tvorba povídek velmi chytla a tak jsem se rozhodl v psaní pokračovat. Začal jsem s Vlčímí bojovníky a jejich psaní jsem si dokonale užíval.

Postupem času jsem orientaci jen na Divoký západ lehce přehodnotil a rozhodl jsem se ho rozšířit. Velký úspěch u vás sklidila rubrika KISS PÍSEŇ TÝDNE nebo MOJE ZÁJMY. Více jste se o mě jako autorovi dozvěděli a já jsem se touto cestu víc dozvěděl o vás. A posledním rázným krokem bylo rozhodnutí psát i povídky, které se netýkají Divokého západu...

Blogu bych chtěl popřát, aby se mu dařilo minimálně tak jak do teď a jsem vděčný každému z vás, kdo si u mě něco přečte. A tady je ode mě malý narozeninový dárek.

Na co se můžete těšit na tomto blogu?

Určitě to bude nový desing, ale nevím přesně kdy...

Potom rozhodně několik nových povídek, tady je malá nabídka:

PANGEONA

Newesternová povídka plná tajemna a nevysvětlitelných věcí, která se tu, co nejdříve objeví.


Shantkan

Příběh z Divokého západu o bájném místě, které v sobě skrývá tajemství života a smrti.


Kiss STory

Povídka o mladých lidech pohybujících se na hraně zákona, pro které je hudba více než náboženství.

ŘIDIČÁK

9. července 2010 v 12:57 | Kyle |  MOJE ŽVÁSTY
Tak právě dnes jsem absolvoval závěrečnou zkoušku na získání řidičáku (na auto a na motorku). Testy jsem zvládl na plný počet bodů, otázky z konstrukce se daly a jízdy, až na malé chybičky, taky byly OK. Jsem rád, že už je to za mnou a můžu si plně užívat prázdnin. Večer to jdu jak se patří zapít!!!

4. ČÁST: TÁBOR LOVCŮ BIZONŮ

7. července 2010 v 13:31 | Kyle |  VLČÍ BOJOVNÍCI - III. ŘADA
IN34

Den 37. (29. Května)

Od Ponijského starce si vyslechli, že by se někde v oblasti hor měli pohybovat Šajeni. To je však nemožné. Už mnoho desítek dní jsou někde na severu, daleko od Black Hills. Ještě to odpoledne vyrazili Tonkava a ostatní dál podél proudu řeky na východ. Nepřetržitě šli celý den až pozdě do noci. Přenocovali a dlouhý pochod si ještě dvakrát zopakovali. Nyní jsou už u svého cíle. Paul je zavedl nahoru na nedalekou skálu, která je jen pár desítek metrů od samotného tábora lovců bizonů. Skalní plošina, na které se neslyšně plíží, je zarostlá vysokou stepní trávou, která jim jejich plížení usnadňuje. Břichem k zemi se opatrně sunou centimetr po centimetru, až se dostanou k srázu, ze kterého jde vidět na celý tábor Levretových mužů.

Pokud si někdo z bojovníků pořádně neuvědomoval vážnou situace, tak teď už je naprosto jasné, že před nimi stojí nadlidský úkol. Tábor lovců je větší než si mysleli. Je postaven na strategickém místě - z jedné strany obklopen skálou do tvaru písmene U a z dalších ho kryje hustý les. Prostředek tábora tvoří velká ohrada kruhového tvaru, ve které pobíhá přes deset koní. Několik metrů od nich se tyčí podlouhlá dřevěná budova, na první pohled poměrně komfortně zařízená. Z provizorního komínu se k nebi šine našedlý kouř, což svědčí o tom, že pokud je tábor tak dobře zařízen, tak tu jsou lovci hodně dlouho. V ostatních koutech tábora jsou různě rozmístěny menší chatky, které slouží jako přístřeší pro dva až tři lovce. U jedné z nich je však ještě něco navíc - petrolejové pole.

"Támhle v zadu je kůlna se zbraněmi a výbušninami," ukazuje prstem Paul. Tato budova by pro nás měla být velmi důležitá. V našem úkolu nám může hodně pomoct. "A k čemu je támhle ten přístřešek, vedle té největší budovy?"Dotazuje se Konkito. Paul lítostně skloní hlavu. "Tam se ukládají mrtvá těla bizonů, jejichž kůže ještě nebyla stažena."

"Když jsem tu byl naposledy, tak jejich celkový počet byl kolem dvaceti pěti. Může jich být míň, ale taky víc, protože Levret rád verbuje další a další." Upřesňuje opět Paul. "Dobrá, co teď?" Ptá se na další postup Tiéko. Tonkava nakročuje, že promluví, ale předběhne ho Paul. "Rád, bych varoval Andrewa. Někde tam dole je a já ho od tamtud musím dostat,"naléhá na ostatní.
"Jak to chceš udělat?" Zjišťuje Tonkava.

"Jednoduše, sejdu dolů, jako, že jsem nějakým způsobem vyvázl. Najdu Andrewa a potom za tmy zmizíme."

"Zní to riskantně, ale nenapadá mě jiná cesta, jak ho kontaktovat. Musíš, se ale převléct do svého starého oblečení. Podle toho, co máš teď na sobě, by tě okamžitě prokoukli." Zamýšlí se Tonkava a z koženého vaku vytáhne Paulovi kožené kalhoty, košili a vestu. "Taky si dávej pozor, aby nespatřili tvoje tetování na rukou. To by jim také bylo divné." Dodává. "Pokud vše klapne, tak v noci dorazíme zase sem." Praví Paul a pomalým krokem schází dolů ze srázu, jenž vede k táboru. "Buď opatrný…"

Paul vše musí dokonale zahrát, aby Levret a ostatní neprokoukli jeho lest. Do tábora postupuje vrávoravým krokem, jakoby opravdu byl vyčerpán a unavený. Nahodí patřičný výraz v obličeji a vstoupí mezi chaty lovců bizonů. "Podívejte, tamhle je Paul!" Zazní z úst jednoho muže, který ho spatřil jako první. Okamžitě se k němu seběhne celý tábor. Paul tam padne na zem, jako že vyčerpáním. Lovci ho odnesou do hlavní budovy a dají mu pořádně napít. "Co se stalo Paule?" Zní první otázka, kterou položil Levret. Paul se posadí na židli a začne plnit další část jeho plánu. Lživými větami se je pokouší naprosto zmást. "Před několika dny nás přepadla skupinka indiánů. Všechny zabili, ale mě se podařilo utéct. Bylo mi jasné, že pokud chci přežít, musím se vrátit zpět sem. Na nohou jsem už několik dní, ale povedlo se. Jsem tady."

"A kde jsou ti indiáni teď?" Zajímá Levreta, který se obává útoku na tábor. "Už se není čeho bát. Počíhal jsem si na ně, a všechny jsem je navedl do pasti, kde našli smrt." Lstivě pronese Paul. "Dobrá Paule, zatím si odpočiň a naber nové síly. Jakmile budeš schopen pokračovat v lovu, tak dej vědět." Zakončuje Levret. "Mohl bych vědět, kde je Andrew Johnson?" Vystřelí z úst Paul. Levret se k němu obrátí čelem, nasadí si klobouk a zapálí doutník. "Ráno odjel ještě se sedmi muži pro dřevo. Stromy kácíme půl míle odsud, nechceme strhávat stromy, které nás kryjí."
Paul počká, až se místnost vyprázdní a potom opatrně vyklouzne ven. Nepozorovaně projde kolem ohrady, petrolejového pole a vzápětí se úzkou uličkou vydá do lesa. Pokud Levret nelhal, tak by měl narazit na skupinku kácející stromy, včetně Andrewa. Sebou má jen pušku, avšak doufá, že ji nebude muset použít.

Do třiceti minut je na místě, na kterém je k vidění spousta velkých klád, odřezaných větví a pařezů. Práci lovcům ulehčují koně, které dlouhé klády tahají za sebou, až do tábora. Některé z nich jsou ale už na místě rozřezány na menší polena a naložena na vůz. Paul okamžitě pohledem šmátrá po Andreowi.

Konečně ho vidí. Oděn jen do kožené vesty sekyrou rozsekává jedno velké poleno, vedle vozu, na který se dřevo nakládá. Po tolika dnech ho opět vidí. Andrew se po chvíli kolem sebe rozhlédne a to i směrem, kde stojí jeho přítel. Když ho vidí, tak pouští sekeru na zem a svižným krokem se za ním rozejde. Potřesou si rukou a neubrání se ani krátkému objetí. "Paule, už jsem si myslel, že jsi mrtev."

"Jak vidíš, nejsem," radostně odvětí Paul. "Poslyš, musím s tebou ihned mluvit. O samotě. Něco se totiž chystá."Pronese tajuplně a Andrewa tím úplně znervózní.

Popojde s ním stranou od ostatních lovců, kacejících dřevo. Ještě jednou pro jistotu překontroluje, zdali je nikdo neposlouchá. Jsou sami, takže může začít mluvit. "O co tu jde Paule?" Nevydrží mlčet Andrew a snaží se zjistit, proč se jeho přítel, tak podivně chová. "Poslouchej, velmi pozorně. Levretovi a jeho kumpánům jsem nakukal, že mě přepadli indiáni. Taky jsem jim řekl, že jsem je všechny zabil." Andrew si přetře zpocené čelo a hlasitě vydechne. "A zabil?" Paul krátce zavrtí hlavou. "Nezabil!!! Přidal jsem se na jejich stranu!" Andrewho zalije palčivý pot a dlouze polkne.

"Takže ty jsi na straně indiánů?" "Ano, jsou to úžasní lidé. Takové lidi jsem vždy hledal. Já k nim patřím příteli." Objasňuje Paul. "A co chceš po mě?" Dotazuje se Andrew, který nechápe, kam tím Paul míří. "Musíš se mnou odejít. Spolu s těmi indiány se chystám na tábor lovců zaútočit!" Andrewa zelije další vlna horoucího potu. "Cože? To snad nemyslíš vážně." Paul chytá Andrewa za ruku. "Pokud nepůjdeš se mnou, tak tě moji indiánští přátelé zabijí. Oni jdou po lovcích bizonů a ty jím jsi. Zaručil jsem se jim za tebe. Prosím nechci, abys zemřel." Žádá o pochopení Paul. Andrew se zamyslí. Uvědomuje si, že tu jde o krk. "Tak dobrá Paule. Doufám, že víš, o čem mluvíš. Ale co teď?"

"No já myslím, že by tohle všechno rád slyšel Levret!!!" Zazní zpoza Paulových zad! Přímo za Andrewem stojí vysoký, vousem zarostlý chlap. V ruce drží kolt a míří s ním Paulovi do oblasti zad. "Takže ty ses přidal na stranu rudokožců?" Zní z úst zarostlého lovce. Paul na něj jedním okem nahlédne přes rameno, aby věděl s kým tu má čest, když najednou vzduchem prosviští šíp z luku, který muže zasahuje přímo do krku!!! Paul i Andrew se ohlédnou směrem, odkud byl vystřelen a nevidí jen San Aloku, ale i ostatní Šajeny s Kitikou. "Vidíš, to jsou moji lidé," mrkne na Andrewa Paul a pobízí ho, aby se spolu s ním k nim přidal.

KISS PÍSEŇ TÝDNE (YOU MAKE ME) ROCK HARD

5. července 2010 v 13:43 | Kyle |  KISS PÍSEŇ TÝDNE
I prázdniny se ponesou v duchu pondělních Kiss písní týdne. Tentokrát jsem vybral odmaskovaný song, jenž byl prezentován poněkud šílenějším klipem. Však uvidíte. Co se však týče hudební části, tak ta se mě hafec líbí. Paulův hlas je suprovej a tahle písnička mi velmi rychle přirostla k srdci...



POLICEJNÍ AKADEMIE

2. července 2010 v 22:10 | Kyle |  MOJE ŽVÁSTY
police academy

Včera jsem se na TV Prima díval na Policejní akademii 1 a jenom mě to utvrdilo, že tahle série se američanům velmi povedla. Pokud to teda beru pouze do 4. pokračování, které bylo posledním pro Steva Guttenberga, představitele rebeláka Mahoneyho. Ostatní díly nesahají prvním čtyřem ani po kotníky. Humor je trefný, není trapný a i když to vidíme po sté, tak se tomu i tak smějem. Už se těším na příští pátek, to bude v bedně dvojka - jejich první nasazení.

Charaktery postav jsou bravůrně vymyslené a každá z nich má specifické vlastnosti.

Rošťák Mahoney, obr "Hajtaur," tvrďák "Teklbery," slábý hlásek Hooksová, nepříjemný poručík Haris, náčelní Lasard, zvukový génius Jones, patolízal Mauzr nebo úplný pitomec Proctor. Zkártka Police academy je BESTOVNÍ.