Květen 2010

KISS PÍSEŇ TÝDNE - WHO WANTS TO BE LONELY

31. května 2010 v 2:30 | Kyle |  KISS PÍSEŇ TÝDNE
KISS jsou především známy svým černo-bílým makeupem a démonickými kostými. Avšak to, co uvidíte v tomto klipu tomu rozhodně neodpovídá. Písnička samotná se mě hafec líbí, ale ten klip. Podle mého názoru je to nejhorší klip KISS vůbec. Ostatně posuďte sami. Hlavně kostými Kissáků a jejich šílené pohyby. Jediné, co bych z ně vyzdvyhl je perfektní účes Paula Stanleyho




8. ČÁST: JSOU VŠUDE!!!

28. května 2010 v 17:47 | Kyle |  VLČÍ BOJOVNÍCI - II. ŘADA
IN8


Po ulovení jelena doběhne San Aloka pro Tonkavu a zbylé členy jejich skupiny, kteří doposud sbírali plody, kterými okolní les disponuje. Z jelena využijí téměř vše. Stáhnou z něj kůži, získají nemalé množství masa, jež jim postačí na několik dalších dnů a v neposlední řadě využijí jeho parohy coby pracovní nástroje.

Čeká je dlouhá cesta. Tábor lovců bizonů je vzdálen mnoho dní chůze a Šajeni nesmí ztrácet čas. Podle Paulových slov se vydávají na východ, kde by se měli tito lidé nacházet. První etapou této cesty je listnatý les, ve kterém svedli menší bitvu s Ponii, kteří je napadli ze zálohy. V ranním slunci je les překrásný. Na pavučinách uchycených mezi větvemi a kmenem stromů se třpytí rosa, všude kolem prozpěvují ptáci a v celém lese panuje neskutečné ticho. Každé šlápnutí do trávy nebo do shluku spadených větviček vydá specifický zvuk. Šajeni postupují proti lehce foukajícímu vánku, který se jim prohání mezi vlasy a všichni do jednoho jsou odhodlaní dotáhnout jejich úkol do konce. Musí však překonat velkou vzdálenost několika desítek mil, než se dostanou k samotnému tábořišti Paulových lidí.

Téměř po hodině nepřerušované chůze zavětří Kitika něco v okolní trávě. Nejdříve si není stoprocentně jistá, zdali se jedná o věc, kterou má na mysli. Dřepne si a hlavu téměř zaboří do vysoké trávy, aniž by ostatním vysvětlila, proč se tak podivně chová. Šajeni společně s Paulem vůbec netuší, co Kitiku zaujalo, ale jsou tak napnuti, že se jí na to ani neptají. Jen čekají, co z toho vzejde. Najednou se Kitika postaví a všem přikáže, aby trochu ustoupili. Ze svých šatů si odřízne kousek látky, kterou si omotá pravou ruku. Rychlým výpadem vystřelí rukou mezi stébla zelené trávy a když odtud ruku vydělá, tak se Šajeni nestačí divit. V kusu látky svírá zvláštně zbarveného brouka o velikosti lidského palce.

"Co to sakra je?" Nevydrží už déle mlčet Tiéko a přiskočí za Kitikou, by si mohl podivný hmyz prozkoumat z blízka. Kitika i nadále brouka pevně drží a ostatním začíná všechno vysvětlovat. "To, co tu mám je velmi zvláštní brouk. Často mu bývá přezdíváno, zloděj dechu. Tady z těchto kusadel," ukazuje prstem druhé ruky."Těmi vypouští velmi nebezpečný roztok, podobný jedu, který způsobí, že se člověkovi velmi rychle vytvoří v oblasti krku velký otok, jenž zamezuje řádné nadechnutí. Taková oběť pak během chvíle padne na zem a zemře. "Šajenům, v čele s Tonkavou, se doslova tají dech. O tomto hmyzu neslyšel ani San Aloka, který se v podobných věcech dobře orientuje. Kitika ke všemu dodá ještě několik doplňujících informací. "V horských oblastech se příliš nevyskytuje, spíše zřídka. Jeho domovinou jsou rozsáhlé prérie a travnaté pláně." "A co s ním plánuješ?" Ozve se z úst Konkita, kterého nejvíce zaujala podivná žlutá skvrna, jež je k vidění na hlavě děsivého chrobáka. Kitika odpoví jasně a pro všechny srozumitelně, i když některým se zdá její úmysl až příliš šílený. "Ponechám si ho a čas od času z jeho kusadel odeberu několik kapek roztoku, kterými nechám nasát své šipky do foukačky. Takovéto střely protivníka nejen ohromí, ale také účinně usmrtí." Kitika hned na místě naplní několik šipek roztokem z brouka a poté spolu s ostatními pokračuje dál v cestě.

Den se přehoupl do své druhé poloviny a Šajeni vystoupili z listnatého lesa a zamířili do jehličnatého hájku, který je plný pichlavých borovic, smrků a jedlí. Stromy jsou tu na sebe doslova nalepené a postupování mezi nimi není příliš lehké. Dlouho jim trvá, než se mezi jehličnany zorientují. Pomohla jim k tomu až stará stezka, po které už dlouhou dobu nikdo nekráčel. Ta se všelijak vine napříč hájem mezi stromy ulepených od vyvěrající pryskyřice. Na kraji odpoledne si udělají krátkou přestávku na napití a najezení. Chvíli posedí a nechají odpočinout nohám, které doposud nachodili nespočet mil. Avšak jejich úkol zahrnuje dlouhé cesty a pochody a proto se musí vyrazit dál.

Les je stále hustý a viditelnost s upadajícím šerem klesá. Po další hodině cesty se kolem sebe jenom tak porozhlédne Tonkava a pohledem projede přes celou skupinu svých lidí. Náhle však pokrčí obočí a hekticky vykřikne: "Kde je San Aloka???!" Ostatní se kolem sebe rozhlédnou. San Aloka není v dohlednu…Jak je to možné? Šajeni kráčeli pohromadě jen s minimálními rozestupy. Kitika z plných plic zvolává: "San Aloko!" Tonkava k ní hbitě přiskočí a na ústa jí přitiskne ruku. "Pšššt, je dost možné, že tu nejsme sami!!! Pokud se San Aloka mezi těmi stromy neztratil, tak je jasné, že ho někdo unesl!!!

Jakmile tato slova Tonkava vysloví, tak se všem zrychlí tep. Opatrně se kolem sebe rozhlížejí a v těle se jim hromadí pořádná dávka napětí a nervozity. Pokud San Aloku někdo unesl, tak kdo? Šajeni zůstávají stát. Nohy jim naprosto zdřevěněly. Paul na nic nečeká. Pušku, kterou nosí upevněnou na zádech, bere do rukou, aby byl na všechno připraven. Podobným způsobem to udělají i Šajeni s Kitikou. V lese je ale neskutečný klid, po nepříteli ani stopa. Tichá atmosféra se však z nenadání vytrácí.

Lesem se ozývá hlasitý křik, který připomíná bojové zvolání. Šajeni, Paul a Kitika se kolem sebe hekticky rozhlíží. Pátrají po lidech, kteří tyto zvuky vydávají. Marně, nikoho nevidí, a o to víc je to děsivější. Jak můžou bojovat s někým, koho nevidí? Křik se stupňuje a za několik minut je tak hlasitý, že Šajeni musí patřičně zvýšit hlas, aby se mezi sebou vůbec dorozuměli. A pak se to stane!!!

Z okolních keřů a jehličnatých stromů se vynoří obrovská skupina Poniů!!! Je jich mnoho! Neskutečný počet, proti kterému je jakýkoli odpor zbytečný. Hned jak Paul vidí, co se děje, tak odvážným skokem skáče do keře těsně vedle sebe, aby se tam ukryl. Avšak za tímto porostem se nachází strmá mez, kterou ze stezky nemohl vidět, protože byla tímto keřem zahalena. Zem pod Paulovou vahou se sesune a spolu s ní i Paul, jenž se svalí několik desítek metrů dolů. Mezi tím nahoře stezce upadají Šajené opět do zajetí. Tentokrát s tím rozdílem, že si na ně dají Poniové ještě větší pozor než před tím. Tonkava a jeho bojovníci stojí uprostřed klubka Poniů a čekají, co se bude dít. Ze zástupu nepřátelských indiánů vystoupí starý dobrý známý. Bizarně pomalovaný šaman Manucho. Zrakem projede přes všechny tváře Šajenů, kterých se tímto momentem zmocňuje a následně přikazuje svým válečníkům, aby je svázali. "Tentokrát mi ty ani tvoji lidé neuniknete, dovedu si vás do naší osady a tam umřete v neskutečných mukách!!!" Procedí skrze zuby.

Paul se snaží dostat zpět na stezku, ale mez je velmi strmá a výstup na horu mu zabere několik minut. Když se celý utrmácený a špinavý dostane nahoru, tak spatří pouze prázdnou stezku a pár stop vedoucích opačným směrem. Na nic nečeká, okamžitě se vydává po Ponijských stopách. Ty směřují ven z lesa a to k místu, kde měli Poniové uschované koně. Sem zřejmě odvlekli Šajeny a odsud vyrazili dál. I když stopování koní je takřka nemožné, tak to Paul zkusí. Může to zabrat mnoho hodin i dní, ale Paulovi nic jiného nezbývá.

Několik hodin po tmě postupuje napříč Black Hills a doufá, že nebude pozdě. Jeho výdrž a odhodlání se mu nakonec odmění. Hluboko v noci naráží na malou osadu Poniů a je mu jasné, že tohle je místo, kam byli jeho rudí přátelé odvedeni. Opatrnými kroky se připlíží k jednomu křoví, ve kterém osadu pozoruje. Najednou z čista jasna ho někdo popadne za hlavu a tvrdě ho udeří. Paul padne tváří k zemi a ze všeho nejdřív si myslí, že ho objevil někdo z Poniů. Skutečnost je ale jiná! Když se otočí, spatří sice indiiána, ale ne Ponie, nýbrž Nathana z kmene Šajenů!!!

7. ČÁST: NEDOSTATEK ZÁSOB

25. května 2010 v 6:17 | Kyle |  VLČÍ BOJOVNÍCI - II. ŘADA
IND 7

Den 27. (19. Května)

Paul se indiánům svěřil o své trpké minulosti. Přišel o svoji ženu a taky o ranč vysoko v horách. Když jim svůj příběh dopověděl, tak se Šajeni nestačili divit, čím vším tento běloch prošel. Bylo už pozdě v noci a před Tonkavovými lidmi, mezi které nyní patří i Paul, stále je mnoho dní dlouhé cesty za spravedlností a zadostiučinění.

Na začátku jejich putování stála pouze pětice bojovníků. Po dvaceti sedmi dnech se tento počet rozšířil na sedm, respektive na šest, neboť Nathan se rozhodl Tonkavovu družinu opustit. Jako první se k bojovníkům přidala Kitika, pocházející z kmene Arizonských divokých koček. Dalším členem se stal Paul, který jakoby našel mezi indiány to, co hledal celý svůj život, poté, co přišel o svoji ženu Cristine.

Svítá. Tráva okolo lůžek, které si Šajené vybudovali, je pokryta křišťálovými kapkami ranní rosy. V prostředí listnatého lesa se všemi směry táhne příjemná vůně lesních bylin. Skrze stromy profukuje jemný vánek, který jen malinko ohýbá větve přilehlých stromů, které pro Šajeny představují úkryt nejen před nepřáteli, ale také před ostrými slunečními paprsky. Paul leží na dvojité vrstvě huňatých kůží a už jaksi nemůže spát. Stále se převaluje ze strany na stranu. Rozhodne se, že vstane a sežene něco k jídlu. Než tak, ale udělá tak si všimne, že u ohně uprostřed tábora posedává San Aloka, vedle něhož na silnější ulomené větvi uzobává ze země malé červy orel Ševak. Každou chvíli lehce nadskočí a roztáhne svá mohutná křídla, která vytvářejí obrovské rozpětí. San Aloka u ohně něco připravuje, nad plameny vytvořil držák na kotlík, ve kterém něco vaří. Paul bylinkáře tiše pozdraví, aby ostatní nevzbudil, a následně si přisedne.

"Dobré ráno Paule," odvětí San Aloka. "Co pak to vaříš?" Vyzvídá Paul a nakloní se ke kotlíku, aby zjistil, co to v něm bublá. San Aloka se k Paulovi otočí a s malým úsměvem na tváři mu prozrazuje, co že to chystá. "Pro tebe to možná bude trochu neobvyklé jídlo, ale pro nás Šajeny je to skvělá pochoutka. Tady v tom kotlíku se dělá Hadí polévka." Paul skřiví nos a nepatrně se zašklebý. San Aloku to pochopitelně rozesměje. "Hadí polévka? Doufám, že to bude chutnat lépe, než jak se to jmenuje," Zamýšlí se Paul. San Aloka se opět zakření a snaží se lovce uklidnit. "Neměj starost, nechutná to špatně, jenom je to bílé osadníky, jako jsi ty nezvyklé, jíst něco takového." "Mohli bychom změnit téma," navrhuje Paul.
"Už dlouho se chci zeptat, jak vlastně přivoláváš svého orla? Někdy je na tvé ruce a jindy krouží nad našimi hlavami." San Aloka uchopí do ruky koženou rukavici, která San Aloku chrání před ostrými pařáty Ševaka a na té Paulovi všechno vysvětlí. "Vídíš, tak na tuhle koženou věc sedá. Tady na levé straně rukavice je kožený pásek, který se dá odepínat. Právě pod ním se nachází několik lesklých sklíček, na které Ševak reaguje, když se všelijak lesknou na slunci. Jakmile vidí sklíčka, tak přistane. Když ne, tak zůstává ve vzduchu." "Tak tak to tedy je," Pronese radostně Paul. "Už dlouho mi to vězelo v hlavě."

Pár minut po jejich rozhovoru o hadí polévce a orlovi Ševakovi se probouzí i ostatní indiáni. Přisednou si k Paulovi se San Alokou a společně se podělí o polévku z lesních hadů, kterou San Aloka připravil. Paul ze začátku váhá, zdali ji vůbec ochutná, ale prázdný žaludek ho nutí pár soust spolknout. Ze všeho nejdříve přivoní k polévce. Nevoní špatně, proběhne mu hlavou. Uchopí do ruky provizorní lžíci vydlabanou z dřeva a následně se odhodlává. Otevře pusu a polkne první doušek polévky. Ostatní čekají, jak bude na její chuť reagovat. Paul se na ně podívá a pohodově procedí skrze zuby. "No, jedl jsem už horší věci," a hupne si do pusy další vrchovatou lžičku hadího vývaru.

Po jídle Paul předstoupí před ostatní a s vážnou tváří jim sděluje velmi zajímavé věci, na které všichni čekali. "Včera jste mě vzali mezi sebe a já jsem vám slíbil, že vám pomůžu dopadnout lovce bizonů. Proto vám musím říct, všechno co vím. Jejich tábor se odsud nachází zhruba sedm dní chůze. Leží na východním kraji hor, dobře ukryt ve skalní soutěsce. Právě odtamtud tito lidé vyráží do plání, kde loví vaše bizony. Vůdcem těchto mužů je jistý Charles Levret. Moc toho o něm nevím, jen to, že pod sebou má několik odporných vrahounů, kteří pro něj dělají špinavou práci. Váš kmen byl poslán do rezervace z jediného prostého důvodu. Levretovy muže jste čas od času napadli a proto se tento lovec rozhodl kontaktovat svého přítele v armádě - kapitána Waldrona. Ten dokázal ostatní vedoucí vojenské představitele donutit, aby téměř celá oblast Black hills byla od indiánů zbavena. Proto váš kmen odvlekli do rezervace. A o výdělek z lovu bizonů se potom dělí fifty fifty."

Tonkava hlasitě zakleje. "Teď se vysvětluje, proč jsme narazili na tu malou skupinku vojáků, tam u té indiánské stezky. Zřejmě se s tím mužem s liščím ohonem na klobouku domlouvali ohledně zisku z lovu." Paul zbystří, Tonkava řekl něco velmi zajímavého, aniž by si to uvědomil. "Muž s liščím ohonem?" Tonkava přikývne. "Ano, zahlédli jsme ho tak míly od kaňonu, kde jsme na tebe narazili. Paul tajemným hlasem Šajenům oznámí další žhavou informaci. "Právě tento muž, s tím liščím ohonem na klobouku, je Levret. Vůdce lovců!!!"

Všechno, co Paul věděl, tak prozradil. Šajeni jsou z toho celkem zaskočeni. Takové množství odhalení nečekali. Zároveň je také straně zasáhlo, z jakého důvodu byl jejich kmen odveden do rezervace. Opět kvůli chamtivosti bílých lidí, kteří neznají v konání bezpráví mezí. Po Paulových větách se ozve Tonkava s návrhem jejich dalšího postupu. "To co nám právě Paul řekl jasně svědčí o tom, že se plně dal na naši stranu. Teď se však nesmíme bezhlavě vydat na východ k jejich táboru. Víme, kde jsou. To je důležité. Naším problémem jsou však zásoby jídla. Musíme si je doplnit, takže navrhuju tu ještě den zůstat a něco obstarat. Jak nám říkala Kitika, je tu spousta jelenů, tak se snažme nějakého ulovit. Měli bychom to udělat takto. Kitika, já a Tiéko se postaráme o nějaké ovoce. San Aloka, Konkito a Paul se podívají po nějakém jelenovi."
Zbylí spolubojovníci s jeho plánem souhlasí a okamžitě se pouští do jeho vykonávání. Tonkava společně s Kitikou a Tiékem vyráží do okolního lesa, nasbírat několik plodů, popřípadě léčivých bylin. Během toho se Tiéko ptá Tonkavi na Nathana. Šaman však stále mluví to samé. "Nathan moc dobře ví, jak se o sebe postarat. Věřím, že na něj, co nejdřív narazíme."

Paul, Konkito a San Aloka vyrazili opačným směrem, než Tonkava a ostatní. Celé hodiny mají zrak zabořený do země, protože doufají, že by v ní mohli objevit nějaké stopy od jelena. Dopoledne se jim příliš nedaří. Nicméně v odpoledních hodinách přece jen mají štěstí. Asi tři míle od jejich dosavadního tábořiště zachytili stopu. Podle velikosti kopyt a hloubky otisku to vypadá na pořádný kus, něco kolem tři sta kilo. Necelou hodinu opatrně postupují podél spletité mozaiky stop, až dorazí na malou kruhovou mýtinu. Právě na ní se pase velký jelen s honosným parožím. Nic netušíc, že mu hrozí nějaké nebezpečí. San Aloka a ostatní účastníci lovu zůstávají stát jako přibití na místě. Pomalu ani nedýchají. Jsou šťastní, že ho konečně vystopovali.

Přikrčí se a snaží se k němu dostat, co nejblíže, jak jen to bude možné. Nejvíce dbají na to, aby nedělali příliš velký hluk a tím pádem jelena nevyplašili. Paul se svojí zbraní může vypálit, ale San Aloka ho zastavuje a krouživým znamením ruky mu dává najevo, že by v okolí mohli být buď Poniové nebo lovci, a proto raději navrhuje, aby se ho pokusili zabít lukem. Dalším gestem se snaží Paulovi oznámit, že pokud luk selže, tak tehdy může použit zbraň. Paul naštěstí vše pochopí a spolu s Konkitem čeká, jestli San Aloka uspěje. Z toulce na zádech vytáhne šíp s ostrým hrotem na konci. Nasadí ho na tětivu a dlouhým táhlým pohybem napne luk. To způsobí nepatrné zvuky, které ovšem pasoucí se jelen zaslechne. Hlavu otočí směrem k San Alokovi, ale v tu chvíli šíp z luku vyletí. Než stačí jelen cokoli udělat, tak se mu hrot zaryje do těla. San Aloka opět pálí další šíp a pro jistotu zasahuje i Konkito svým oštěpem. Jelena se jim podařilo zabít. Dříve než k němu přistoupí, aby z něj odebrali maso a ostatní užitečné věci, ta se krátce pokloní, aby tak vzdali jelenovi svůj hold. To samé udělá i Paul a opět je velmi zasažen hlubokou morálkou indiánů, spjatých s přírodou…

KISS PÍSEŇ TÝDNE - LICK IT UP

24. května 2010 v 6:14 | Kyle |  KISS PÍSEŇ TÝDNE
A máme tu další týden, což se rovná další skladba od KISS. Stejně jako minulý týden, tak i tento bude patřit "odmaskovaným" KISS. Písnička Lick it up, patří k nejúspěšnějším songům z 80. let. Video, které jsem sem přidal je z turné Crazy nights tour 1988 a má docela svižné tempo. I kvalita je docela dobrá.



FANDĚME!!! ČR - ŠVÉDSKO

21. května 2010 v 21:07 | Kyle |  NOVINKY
Minulou sobotu jsem na blog přidal článek, týkající se působení našich reprezentantů na Mistrovství světa v ledním hokeji v Německu. To bylo před zápasem se Švýcarskem a tehdy nebylo vůbec jizda, zda se vůbec probojujeme do čtvrtfinalé. Odehráli jsme dva skvělé zápasy s Lotyši a Kanaďany a všem ukázali, co v nás je. A co víc, přešli jsme přes Finy do semifinále, kde nás čeká Švédsko! Zápas se hraje zítra v 14:00

Opět se děje to, co se dlouho nestávalo. Poslední dobou všichni na naše hokejisty nadávali. Teď však jde o hodně a mě se moc líbí, jak se celý národ semkl a fandí. Hospody a sport bary jsou plné lidí. A kdo nejde fandit s přáteli, sleduje doma.  Zahodí každodenní starosti a soustředí se jenom na zápas. Dnes jsem v rádiu slyšel, že si jeden fanda dokonce přeložil ze soboty svatbu, jen aby zápas viděl!!!

Naše poslední utkání s Finy jsem sledoval jako obvykle v hospůdce na plátnu a když naši vstřelili vyrovnávací gól, vypadalo to takhle... Není téměř nic vidět, jde hlavně o zvukouvou stopu!!!



KISS V ČR

20. května 2010 v 2:30 | Kyle


A je to tady. Po dvou letech se KISS vrací do České republiky v rámci turné Sonic boom over Europe - from the begining to the boom.

"Minulé turné byl pouze začátek. Tentokrát přivážíme novou scénu, nový program, nové kostými a nové album. Fanoušky také provedeme celou historií kapeli," pronesl Paul Stanley, zpěvák a kytarista kapely.

KISS vystoupí už tento pátek 21. 5 v Ostravě, kam jsem měl také namířeno, ale z blbých důvodů, které bych tu nerad rozebíral nejedu :-(. O dva dny později pak ukáží své umění v Praze.

YOU WANTED THE BEST, YOU GOT THE BEST - KISS!!!




6. ČÁST: PŘÍBĚH LOVCE BIZONŮ

18. května 2010 v 8:26 | Kyle |  VLČÍ BOJOVNÍCI - II. ŘADA
Paul Blackmoor

Tonkava podobně jako ostatní nemůže věřit svým očím. Pomoc přišla od muže, od kterého by to vůbec nečekali. Není však čas na nějaké řeči. Boj zuří dál. Stále zbývá čtveřice Poniů. Paul pokračuje v boji na straně Šajenů a s dlouhatánskou puškou si vybírá dalšího nepřítele. Ten je proti jeho střelné zbrani bezbranný. Hned dvojitým přídělem kulek posílá na věčnost dalšího z útočivých indiánů. Zbylá trojice se vydává na útěk. To se však nesmí dopustit.

Pokud uprchnou, tak by mohli informovat ostatní Ponie, kteří tu v okolí bezpochyby někde jsou. Paul opět přimhouří jedno oko a míří směrem k prchajícím Poniům. San Aloka vyskakuje ze svého úkrytu a znamením ruky dává Paulovi jasně vědět, že se chystá zasáhnout Ponie běžícího úplně na levo. Paul přikývne a vzápětí ukazovákem pravé ruky mačká spoušť. Téměř současně San Aloka vypouští z nataženého luku šíp. Jen co padnou jejich těla na zem, tak Paul pálí znovu a opět se nemýlí. I když má ruce svázané k sobě, tak i přesto neminul. Nečekaný útok Poniů byl úspěšně odražen a to i za pomoci bílého lovce Paula Blackmoora, jenž se zachoval opravdu zvláštně.

Po strastiplném hluku, který byl tvořen bojovými pokřiky, zoufalými nářky nebo hlasitými výstřely nastává v prostředí listnatého lesa hromové ticho. Ticho, které je až děsivé. Paul stojí jako přibitý k zemi. Bez mrknutí oka metá pohledy na své indiánské věznitele, přičemž v pravé ruce křečovitě svírá dlouhou opakovačku, z jejíž hlavně ještě stále vychází našedlý kouř. Stále všichni mlčí, až po několika ostýchavých sekundách se směrem k Paulovi rozejde kdo jiný, než Tonkava.
Staví se před něj a z pouzdra na opasku vytahuje malý lovecký nůž. Tense v jasně zářivém slunci zableskne na všechny strany a Tonkava přes jeho ostří opatrně přejede prstem. Čepel nože má natočenou směrem k Paulovi a i nadále mlčí. Pohledem se obrátí na své přátele, kteří stojí podobným způsobem jako Paul - nehybně. Po krátkém očním kontaktu se svými indiánskými druhy obrací svůj zrak zpět na Paula, v jehož očí jasně vidí velkou dávku nervozity a ohromného napětí. Tonkava pak už na nic nečeká. Ruku, ve které má nabroušený nůž, natahuje k Paulovi a svůj pohyb zastavuje mezi jeho levicí a pravicí. Paul pouští zbraň na zem. "Teď mi zasadí smrtelnou ránu," přemítne si v hlavě.

Avšak Tonkava nožem jemně řízne do provazu a než jej naprosto rozřízne, tak pohlédne Paulovi do tváře. V duchu si říká, že takové oči nemůže mít špatný člověk. To, že se dal na stranu lovců bizonů, musí mít určitě své pádné vysvětlení. Takhle by se přece rozumný člověk nikdy nezachoval, přebírá si myšlenku po myšlence. Následně krátkým švihem rozřízne hrubý provaz a Paulovi ruce jsou volné. V oblasti zápěstí jsou od drsného lana odřené a na některých místech ruky dokonce krvácí. Paul však v tuhle chvíli bolest necítí.

"Můžeš jít. Vrať se tam, odkud jsi přišel. Jsi volný, běž," praví se zvláštní jiskrou v očích šajenský šaman.

Paul si z rukou serve zbylé kusy provazů. Letmým pohledem prozkoumá své rány na zápěstí a poté se na místě otočí zády k Šajenům. Avšak hned se nerozejde ven z lesa. Jakoby váhal, zdali má vůbec odejít. Nicméně i přes tyto své myšlenky se pomalými kroky vydává pryč od šajenských válečníků, kteří na Paula hledí se smíšenými pocity. Bílý lovec se od nich pomalu vzdaluje, avšak po několika krocích, se zastavuje.

Hluboce vydechne a ostýchavým pohybem se otáčí čelem k Tonkavovi a jeho lidem. "Proč mám vůbec odcházet?" Sykne skrze zuby. Tonkava zaraženě pokrčí obočím, stejně tak jako ostatní Šajeni stojící opodál, kteří jeden na druhého překvapením zírají. "Jak to myslíš, proč bys měl odcházet? Jsi volný, tak můžeš svobodně odejít," namítá Tonkava.
Paul má však na mysli něco jiného, něco, co indiány zaskočí ještě víc. " Chtěl jsem tím říct, že nechci od vás odejít. Chci vám pomoct porazit lidi, jako jsem já - lovce bizonů!!!" Tak tohle Šajeny dostalo. Jsou naprosto v úžasu.

S vykulenýma očima civí směrem k Paulovi, jenž svá slova myslí naprosto vážně. "Prosím, nenuťte mě odejít. Rád bych byl na vaší straně." Žádá muže, kteří ho po dobu několika dní drželi v provazech. "Nežádám o odpuštění za činy, které jsem udělal, chci jen dostat druhou šanci," dodává ke svým strhujícím větám, které v průběhu posledních chvil odvážně pronesl. Tonkava od Paula poodstupuje zpátky ke svým přátelům. Něco s nimi prodiskutovává. Šajeni vůbec nevědí, co mají na Paulova slova říct. Zdá se jim na to naprosto šílené, aby se k nim bílý lovec přidal. Tonkava si však vybaví jeho nedávný rozhovor s Paulem, ve kterém se mu zmiňoval o indiánské kultuře. Moc dobře si pamatuje, jak jí byl Paul ohromen. Se zatajeným dechem hltal každé jeho slovo, které vyřkl. Každému z indiánů se v hlavě vybavilo několik posledních dnů, během kterých do jejich života Paul zasáhl. Jeho smýšlení od chvíle, co ho zajali, se do dnešního dne bezpochyby změnilo, avšak stačí to?

Po menší diskuzi se Tonkava obrací nazpět k Paulovi, který se zaťatými pěstmi čeká na verdikt. "Mluvíš o druhé šanci. Velmi zvláštní věc. Skutečnost je taková, že by ji každý z nás měl alespoň jednou za život dostat. Jsme lidé. Někteří z nás jsou bílí, jiní rudí. Nicméně chybu může udělat kdokoli, rudoch…, ale i běloch. V tomto směru jsou si naše národy podobné. Už od chvíle, co jsem tě poznal, jsi ve mně budil zvláštní dojem. Dojem, který mi napovídá, že ty si druhou šanci zasloužíš."

Na Paulově tváři se objeví úsměv. Po spadaném listí z korun stromů přistoupí nejprve k Tonkavovi, s kterým si na důkaz přátelství potřese rukou. "Díky za mou druhou šanci," říká velmi upřímně a od srdce. Poté se přesune k ostatním indiánům, se kterými si podobně podá ruku. Jediná Kitika je z jejich rozhodnutí trošku zaskočena. Paula zná teprve pár dní a tak pořádně neví, co si o něm má myslet…

Blíží se noc. Paul pomůže Šajenům ukrýt těla padlých bojovníků do křoví a poté se spolu s nimi odebere několik mil na západ. Jakmile je naprostá tma, tak rozdělají tábor a zapálí oheň, na kterém si připraví něco k snědku.

"Teď když jsi v podstatě jedním z nás, tak by mě zajímalo, jak ses dostal k lovcům bizonů? Pokládá Tonkava svoji ruku na lovcovo rameno. "Teď už nám můžeš říct, celý svůj příběh," dodává klidně. Paul se zhluboka nadechne. "Dobrá, poslouchejte…

Pocházím z Nového Mexika, kde jsem nedaleko města Roswell žil se svojí ženou. V horské oblasti jsme si postavili menší farmu, kde jsme chovali menší domácí zvířata. Moje žena Cristine se starala o farmu a je se často vydával do lesů na lov jelenů nebo medvědů. V poklidu jsme zde žili po několik let.

Jednoho večera jsem se jako obyčejně vypravil do lesa chytit nějaký úlovek, protože zásob jsme v této době neměli mnoho. Pryč jsem byl celou noc. Narazil jsem na několik stop, ale nic jsem neulovil. Časně z rána jsem se s nepořízenu vracel z lesů, když v tom jsem v dáli spatřil hustý černý kouř. Vycházel přímo z míst, ve kterých stála naše farma. Okamžitě jsem se tam rozeběhl a už z dálky jsem zoufale volal jméno své ženy. Jakmile jsem tam dorazil, tak se mi naskytl hrozivý pohled. Celá naše usedlost byla v plamenech a po mé ženě nebylo ani památky. Požár jsem se snažil uhasit, ale bylo pozdě. Spolu s farmou jsem ztratil jedinou věc, na které mi záleželo. V ten den Cristine zemřela. Pohřbil jsem ji i přesto, že jsem její tělo nenašel a krátce po tom jsem nedaleko farmy narazil na stopy. Nebyly to otisky indiánských koní, ale klasických podkov. Muži, kteří farmu přepadli, zřejmě byli běloši.

Přes celou tuhle věc jsem se nedokázal přenést. Stále jsem ji viděl před svýma očima, zdálo se mi o ní ve snech. Začal jsem hrozivě pít. Bez peněz, věčně o hladu jsem bloudil od jednoho města k druhému. Dospěl jsem až k bodu, kdy jsem chtěl všechno skončit, smrt pro mě byla vykoupením. Bohužel jsem to nikdy nedokázal, bál jsem se zemřít… Potom jsem, ale narazil na jistého muže - Charlese Levreta, který mi nabídl nebezpečnou práci lovce v indiánských lovištích. Je to velmi dobře placená práce. Naivně jsem si říkal, že peníze třeba vyřeší mé trable, a když ne, tak třeba na lovu zemřu... Tak takhle to se mnou je. U lovců bizonů jsem hledal svůj nový smysl života, kterým pro mě měla být smrt!

VLČÍ BOJOVNÍCI - 1. ČÁST

17. května 2010 v 12:39 | Kyle |  VLČÍ BOJOVNÍCI - I. ŘADA
VB 2

Vlčí bojovníci dosáhli nových rozměrů!!! Ti, co je pravidlně čtou, tak vědí, že v současné době se děj nachází v II. řadě. I. série je už dokončena a jedno z mých Sbček - Miselle tento příběh poměrně zaujal. Navrhla mi, že by Vlčí bojovníky mohla předělat do podoby elektronické knihy ve formátu pdf. Vše si vzala na starost, opravila chyby (no jo, čeština je těžkej oříšek) a hlavně se postaralagraficou podobu. Výsledek mě moc potěšil. Ještě jedou ti Miselle děkuju.

Kdo by měl zájem, tak si může první část Vlčích bojovníků stáhnout. I třeba ze zvědavosti, jak že to elektronická knížka vypadá. Uložena je na ulozto.cz, klasicky se opíše kód a máte to...

Odkaz ZDE

KISSS PÍSEŇ TÝDNE - A MILLION TO ONE

16. května 2010 v 16:57 | Kyle |  KISS PÍSEŇ TÝDNE
Jsem si vědom, že nový týden ještě nezačal, ale už se blíží. Proto sem Kissáckou písničku pro následující týden přidávám už dnes, pár hodin před započetím dalšího týdne...

Po kratší pauze vám přináším písničku, která pochází z "osmaskované" éry osmdesátkových KISS. Konkrétně z alba Lick it up, prvního alba, které KISS nahráli po odložení masek. Bohužel jsem nenašel adekvátní klip z 80. let, tak jsem sem hodil záznam z Paulova turné z roku 2003. Písnička patří k mým hodně oblíbeným, především bych ocenil zvláštní atmosféru, ve které je nazpívaná.




DRŽME PALCE ČESKÝM HOKEJISTŮM

15. května 2010 v 15:26 | Kyle |  MÉ ZÁJMY
Jak jistě víte, tak v současné době probíhá v Německu mistrovství světa v ledním hokeji. Jako velký fanda poctivě sleduju a dostatečně prožívám každý náš zápas. Hokej je náš národní sport, a tak mě štve, že už je to tak dávno, co jsme vyhráli nějakou trofej. Dnes večer v 20:15 hrajeme další utkání, tentokrát proti Švýcarsku, které porazilo i Kanadu. Takže doufám, že vyhrajeme a ukážeme kritikům, že náš hokej, je stále na vysoké úrovni.

FANDĚME ČESKÝM HOKEJISTŮM!!!!


jagr

5. ČÁST: STAŘÍ NEPŘÁTELÉ

11. května 2010 v 13:48 | Kyle |  VLČÍ BOJOVNÍCI - II. ŘADA
INDIANI 5

Den 26. (18. Května)

Je noc, přesněji řečeno něco málo nad ránem. Všude okolo je pouze nekončící tma a ta přinutila i strážícího San Aloku lehce přimhouřit očka.
Hlavou opřený o vysoký strom podřimuje a pomalu upadá do plného spánku. Několik minut poklidně dřímá. Z nenadání je však ze spaní vyrušen. Na rameni cítí něčí dotek. Ruka neznámé osoby na něj jemně klepe prsty, až se o rameno celá opře. Následuje menší šťouchnutí. Jakmile to San Aloka ucítí, tak nejdřív pozvolna otevře oči. Je si vědom, že za ním někdo stojí. Co teď? Kdo to sakra je? Honí se mu myslí. Může to snad být někdo z lovců bizonů? Nebo se Paul vymanil z pevných provazů? Uvažuje hekticky. Po malém váhání začíná jednat. Hbitým pohybem se otáčí směrem k někomu, kdo se za ním skrývá v husté tmě. Během toho sahá po šípu z toulce, který má umístěný na zádech, aby mohl na vetřelce v jejich táboře zaútočit. Když však pohlédne do očí oné osobě, tak se všemu musí zasmát. "Klid příteli, klid," ozývá se z Tonkavových úst, který se celou tu dobu nacházel za San Alokou.

Byla to právě jeho ruka, která poklepala šajenskému bylinkáři na rameno. "Co to sakra mělo znamenat?" Krčí rameny San Aloka, který se obával, že se do tábora dostal nějaký nežádoucí host. Tonkava gestem ruky vše vysvětluje, jediné, co chtěl, bylo San Aloku vzbudit v poklidu a ne s ním hned zatřást. Už když k němu přistoupil, tak si všiml, že na hlídce usnul. San Aloka kývne hlavou a do toulce na zádech vrátí vytažený šíp. "Proč jsi mě vlastně chtěl budit?" Ptá se. "Ale," zívne Tonkava. "Vůbec nemůžu spát. Když usnu, tak se mi zdají hrozné sny, které mi však přijdou, že znamenají něco víc." San Aloka zvážní. "Co se ti zdá?" Tonkava však mluví v otázkách a hádankách, jeho sny jakoby postrádaly logiku, nic určitého se v nich nevyskytuje. Jediné, co si ze snů vybavuje je, že se svými bojovníky stojí někde v lese, jenž je zaplněn listnatými stromy a ze všech stran na něj a ostatní číhá nebezpečí. "Všude kolem se ozývá křik, krev se vsakuje do země." Říká děsivě. "Avšak pak se něco stane. Najednou je po všem. Vzduchem prolétne několik výstřelů a my jsme v bezpečí. Někdo nám přispěchá na pomoc. Neznámý muž s dlouhou zbraní v ruce." San Aloka kroutí hlavou. Podobně jako Tonkava i on nemá žádné ponětí, co by mohly, tyto sledy snů znamenat. Tonkava je tím však zneklidněn. On sám dobře ví, že sny mají určitý duchovní význam. Mají svůj důvod a ten by v této chvíli potřeboval vědět. "Už tě tím nebudu zatěžovat, ty se jdi zatím vyspat. Do rána budu na stráži já," ukončuje rozhovor a sedá si na San Alokovo místo.

Nadvládu jasně zářivého měsíce na nočním nebi střídá hřejivé slunce na obloze zbarvené do modra. Tráva v okolí tábora Šajenů, Kitiky a jejich zajatce je poznamenána průzračnou rosou. Nastává ráno, a jakmile je sluce vysoko na obloze, tak Tonkava své lidi budí. "Vstávat, už je čas," vsugerovává ostatním. Ti si po dlouhé noci mnou ospalé oči a dlouze zívají. Probuzení to, ale není zas tak špatné. Všude kolem je vůně kvetoucích rostlin a z dáli jde slyšet hučení malého potůčku. Kolem hlasitě prozpěvuje ptactvo a při pohledu na jeden z pařezů se jim na tváři objevuje úsměv od ucha k uchu. Hned vedle něj je položeno několik listů s lesním ovocem, které jim poslouží jako menší snídaně. Lepší než se vydat na cestu s prázdným žaludkem.

Po nasnídání se opět vyráží. Stopy po lovcích se svažují nahoru do kopce. O Paula se v tuto chvíli zajímá hlavně Tiéko, jenž je pověřen jeho strážením. Stopy už nejsou tak kvalitní, jako byli u skalní průrvy a stopování je o to obtížnější. V čele zástupu se pohybuje Konkito, který umí ze všech nejlépe číst otisky těžkých bot, jenž převážně nosí bílí osadníci. Každý další postup bedlivě zvažuje, aby se nevydali špatným směrem. Je mu také jasné, že lovci mohli vytvořit falešnou stopu a právě té se chce v prvé řadě vyhnout. Na přelomu poledne si dělají menší pauzu, aby si trošku odpočinuli. Stále věří, že jdou správným směrem a že na konci jejich putování bude něco spojeného s lovci. Přestávka trvala něco přes půl hodiny. Kopec, po kterém postupují, už není tak prudký a cesta je to zase o něco méně náročná.

Uprostřed odpoledne vystupují z lesa a po krátké cestě po širém prostranství se opět vydávají do lesa dalšího. Ten je pro změnu plný listnatých stromů, nikoli jehličnatých. Po několika sekundách, začíná mít Tonkava zvláštní pocit. V hlavě mu probleskují ty sny, které ho celou noc trápily. Místo, kde teď právě jsou, mu připomíná onen les z jeho snů. Právě tady na ně číhalo nebezpečí!!! S rozpaky se kolem sebe rozhlíží. Celé mu to připomíná jeho sen. Do posledního detailu. Avšak sen mu nepověděl, kdo bude strůjcem tohoto nebezpečí. O nepřátelích nic nenaznačil.
Ostatní Šajeni v poklidu kráčí dál. O tom, co Tonkava prožívá, nemají tušení. Avšak najednou jsou z klidu vyvedeni, lesem se rozléhá hlasitý řev!!! Šajeni se kolem sebe rozhlížejí. Nikdo nikde. Křik nabírá na hlasitosti. Napětí stoupá. Náhle se z hustého lesa vynořuje dvanáctičlenná skupina indiánů - Poniů!!!

Šajeni musí bleskově reagovat. Jsou si vědomi, že je zle. Po několik posledních dnů se soustředili na jejich hlavní nepřátele, kterými jsou lovci bizonů a na Ponie naprosto zapomněli. Manucho sice není mezi skupinou, která útočí na Tonkavu a jeho bojovníky, ale je naprosto jasné, že slova šajesnkého šamana neuposlechl. Šajeni zaujímají bojový postoj. Rozestupují se. Musí Ponie oddělit, aby jeden nebojoval s velkou přesilou. Vše se odehrává velmi rychle.

Tiéko ještě na poslední chvíli uvazuje Paula ke stromu, aby neutekl a potom se i on vrhá do boje.
Zaměří si jednoho z Poniů. Otře si horoucí pot z čela a rukou sáhne po nabroušeném noži. Okem zacílí a prudkým švihem vrhá nůž na nepřítele, stojícího necelých šest metrů od něj. Trefa!!! Nůž se nepřátelskému indiánovi zaryl přímo do levého stehna a navíc zasáhl velice nepříjemné místo stehenního svalu. Poniec upadá na zem a bolestivě se drží za zraněnou nohu, ze které okamžitě vytryskl potok krve. Tiéko na nic dalšího nečeká, uvědomuje si, že k dispozici má i jednu střelnou zbraň a proto s ní namíří směrem k Ponii. S naprosto chladným pohledem mačká kohoutek zbraně. Lesem se ozve první hlasitý výstřel.

Poniové naštěstí stelné zbraně nemají, jenom luky, ale na druhou stranu je jich dvojnásobná přesila. Kitika se drží stranou. Schovaná za spadlým stromem sleduje celý boj. Dalo by se říct, že je šarvátkou mezi Šajeny a Ponii zaskočena. Až po pár minutách bere do rukou barevnou foukačku a vzápětí do ní vloží jednu jedovatou šipku. Ta nepřítele sice nezabije, ale výtažek z rostlin, kterým je střela naplněna, protivníka paralyzuje na několik hodin. Bohužel je těžké někoho z útočníků zasáhnout. Stále se nějak pohybují a různě mění bojové pozice.
Na Konkita si to vyšlápla hned dvojice Poniů. Jeden z nich se ohání tomahavkem a nožem. Druhý preferuje krátký tupý předmět, připomínající malou obuchu. Konkito je však mistr hbitosti. Svým dlouhým oštěpem a pohotovými skoky úspěšně uhýbá ponijským výpadům a ve chvíli nepozornosti svých nepřátel vyráží kupředu. Oštěpem kolem sebe několikrát prudce švihne, Poniové musí trošku poodstoupit a právě v tento okamžik zaútočí. Jedním koncem vyrazí prvnímu Ponii tomahavk a současně nohou odkopne druhého nepřítele. Bleskově se otočí a ležícího indiána s obuchem protíná skrz na skrz.

Bohužel se mu oštěp zapichuje v zemi a zřejmě se v ní zachytil o nějaký kořen. Konkito jej nemůže vydělat. Z toho pro změnu těží druhý Poniec. Dlouhým nápřahem se pokouší Konkita zasáhnout tomahavkem. Naštěstí minul. Avšak při úhybném manévru padá Konkito na zem. Nepřítel na něj skočí a s krvelačným výrazem se ho snaží usmrtit nožem. Šajen vzdoruje, jak jen může. Několikrát se na zemi s útočníkem převalí a to až k mrtvému Ponii, kterého před malým okamžikem zabil. Hned vedle jeho mrtvého těla leží onen obušek. Na nic nečeká. Sahá po něm a prudkým úderem Ponijci rozráží lebku.

Kousek od úkrytu Kitiky v pokleku pálí jeden šíp za druhým San Aloka. To, že má na rameni zavěšenou pušku, vůbec nevnímá. Je věrný svému luku. Co chvíli natahuje tětivu, aby co nejvíc Poniů dostal. Do karet mu hraje, že je i dobře ukryt mezi malým balvanem a velkým stromem. Za dosavadní průběh boje se mu podařilo odpravit do věčných lovišť už čtyři bojovníky z řad Poniů.

Tonkava je v úzkých, stojí proti němu vyskoký Poniec, velice atletické postavy. Těžkými údery dává šamanovi zabrat, ale ten se statečně drží. Bohužel všem útokům nedokázal uhnout a celá jeho levá ruka je zalita krví z důvodu tržné rány na předloktí. Na Tonkavovi je znát únava. V noci nemohl usnout a ještě k tomu svádí nerovný souboj s o hlavou větším soupeřem. Jedna z dalších ran povaluje vůdce Šajenů na zem, z ruky mu vypadá i pověstný tomahavk s perlou z "Hory obdarování." Poniec k Tonkavovi poklekává a chystá se mu uštědřit poslední ránu. V tom se však ozve další výstřel!!! Poniec je zasažen přímo do hlavy a dříve než padne na zem, tak je mrtev. Tonkava se otáčí, stejně jako ostatní Šajeni, aby zjistil, kdo mu zachránil život. Výstřel vyšel ze zbraně, jenž nedržel v rukou nikdo z indiánů, ale Paul, který se nějakým způsobem dostal ze sevření provazů…

KISS PÍSEŇ TÝDNE - MODERN DAY DELILAH

10. května 2010 v 3:20 | Kyle |  KISS PÍSEŇ TÝDNE
Tento týden vám přináším nejčerstvější hit kapely KISS - Modern day delilah. Ten se nachází na nejnovějším albu Sonic Boom, které "kissáci" vydali minulý rok. Písnička je zároveň pilotním singlem a je nahraná ve stylu 70. let. Mě se celkem líbí, klip je hodně zajímavý a dobře sestříhaný.


LEX BARKER 1919 - 1973

7. května 2010 v 6:58 | Kyle |  NOVINKY
Lex
Téměř všichni tuto tvář poznáváme. Ostatně, kdo by neznal slavného Old Shatterhanda? Tím to však pro většinu lidí koční. Kdo to je? Žije ještě? To už valná většina z vás asi neví.  Rolí Old Shatterhanda se proslavil americký herec Lex Barker, který se narodil 8. května 1919.

Lex žil život velmi podobný Old Shatterhandovi. Se svojí rodinou žil na velké farmě, kde choval plno zvířat, koně, psi, drůbež... Zkrátka jakoby hrál z části sám sebe...

Bohužel 11. května 1973 předčasně umírá. Když se podíváte do kalendáře, tak uvidíte, že osudová data pro Lexe Barkera se blíží a tento článek berte jako vzpomínku na svělého herce, který se stal nezapomenutelným... R. I. P. Lex


8. května 1919 - 11. května 1973



4. ČÁST: ARIZONSKÁ DIVOKÁ KOČKA

4. května 2010 v 12:25 | Kyle |  VLČÍ BOJOVNÍCI - II. ŘADA
INDIANS 4

Události opět nabrali na rychlosti. Během jednoho jediného dne se stala velká řádka věcí. Vše začalo úplným vyléčením Tiéka, následovalo nalezení mrtvého těla indiánky, oddělení Nathana od ostatních Šajenů a celé to skončilo soubojem mezi Tonkavou s jeho bojovníky a lovci bizonů, jež se pokoušeli zajmout neznámé indiánské ženy. Šajeni se snažili co nejvíce žen zachránit, avšak nepodařilo se. Ze sedmi přežila pouze jedna, které na poslední chvíli přispěchali na pomoc Tonkava s Konkitem. Vyčerpaná žena zůstává ležet na zemi. Vypadá jako typická indiánka. Má dlouhé černé vlasy přes ramena a snědší pleť. Ve vlasech se jí pohupují malá peříčka různých barev a mimo ně, taky několik kousků látky. Tělo jí pokrývají modrobílé šaty z jemného hedvábí, zdobeny nejpestřejšími barvami. Přes ramena je obepnutý hnědý řemínek s pouzdrem, ve kterém je nějaký oválovitý předmět.

Nejeví žádné známky fyzického poranění. Je spíše vyčerpaná a zesláblá. Tonkava si k ní skloní a zadívá se jí do její snědé tváře. "Už je po všem, nemusíš se ničeho obávat. Jsou pryč." Indiánka se zoufale kolem sebe porozhlédne. Jediné co vidí, jsou mrtví lovci bizonů a její přítelkyně, se kterými se znala. Je nešťastná. "Můžeš vstát?" Ptá se s ostychem Tonkava a následně před sebe natáhne ruku, aby jí pomohl stoupnout. Žena ho uchopí za pravici a opatrně vstane. "Jaké je tvé jméno?" Zní další Tonkavova otázka. Indiánka si opráší prach a jemný písek z šatů a poté odpoví. "Jmenuju se Kitika." Tonkava pokývne a představí sebe a ostatní. "Já jsem Tonkava. Támhle ten muž s orlem je San Aloka. Indián s oštěpem Konkito a tento mladík je Tiéko. Kitika se na ně přátelsky usměje. "Děkuju vám za pomoc. Kdybyste nedorazili, tak bych také zahynula. Ještě jednou díky." Tonkava si setře krev z tváře a z přilehlého stromu si utrhne několik listů, jimiž si očistí zkrvavěný tomahavk.

"Byla to naše povinnost. Ale vůbec, co jste tady ty a tvoje přítelkyně pohledávaly?" Kitika nešťastně povzdechne, není to pro ni vůbec jednoduché. "Já a několik ostatních žen patříme k indiánskému kmeni z jihu. Konkrétně z Arizony. Díky tomu nás bílí osadníci nazývají Arizonské divoké kočky." Tonkava přikyvuje a ještě jednou zopakuje otázku na kterou Kitika neodpověděla. "Pokud jste z Arizony, ta co jste tady dělali?" Kitika si rukou projede v černých vlasech rozpuštěných přes ramena a trošku si je upraví. "V Arizoně není bezpečno, vojáci tam pročesávají tamní prérie a lesy a proto jsme se rozhodli utéct přes Black Hills až daleko na západ, kde zatím bílí lidé nemají takový vliv. Bohužel nás několikrát přepadli tihle běloši a většinu nás postříleli." Tonkava smutně skloní hlavu. "To je nám líto." Ke všemu ještě dodá. "Ti bílí muži, co vás přepadli, patří k lovcům bizonům. Někde tady, v Black Hills, se skrývají a mi se je pokoušíme najít."

Kitka rozčarováním vypoulí oči a s otevřenou pusou zůstává zírat. "Ve čtyřech a bez moderních zbraní se je pokoušíte dostat? Odvaha vám zdá se nechybí. Mimochodem, z kterého kmene pocházíte?" Tonkava zahodí listí s kterým si očistil svůj tomahavk, rukou si ještě jedou přetře obličej a vzápětí odpoví. "Jsme Šajeni." Kitika opět upadá do úžasu. "Cože? Vy patříte ke kmeni od Hory obdarování? Vždyť Šajeni byli před několika dny odvedeni pryč, na sever." Tonkava na souhlas přikyvuje. "Ano, ale my jsme noc před tím utekli a teď se snažíme lovce najít a potrestat. Bizon patří k našim posvátným zvířatům a oni nám je hubí po stovkách. Musíme je zastavit!!!" Kitika je odhodláním Šajenů udivena. Nikdy před tím se s takovými lidmi nesetkala, ale hned jí padli do oka. "Sama tady v divočině nic nezmůžeš. Měla by ses k nám přidat," navrhuje Tonkava a ostatním bojovníkům dává znamení, aby prozkoumali mrtvoly. "Ráda se dám na vaši stranu," lichotí Šajenům Kitika a společně s nimi ohledává mrtvá těla lovců. Šajeni si od nich odeberou hlavně zbraně a munici a to tak, aby každý z nich měl jednu střenou zbraň. "Kitiko," volá na ni Tonkava. "Ano?" "Máš nějakou zbraň?" Pokračuje. Kitika se pousměje a z pouzdra, které má řemínkem upevněné na zádech vytahuje malou dřevěnou foukačku, zbarvenou do červenozelené barvy. "Mám k ní ještě tak padesát jedovatých šipek," praví Kitika a jednu z nich svým novým přátelům ukazuje.

San Aloka stále upřeně civí na Kitiku. Není si úplně jist, jestli je to ta samá žena, kterou viděl nahoře na kopci. Nakonec se odhodlává a přímo se jí ptá. "Neviděli jsme se už? Tam nahoře na louce?" Kitika bleskově odpovídá. "Ano, vzpomínám si na tebe." San Aloka na to. "Proč jsi tak rychle utekla?" Kitika pokrčí rameny. "Pochop, nevěděla jsem, co jsi zač, proto jsem raději zmizela." San Aloka se jemně usměje a šarlatánsky na Kitiku mrkne okem. "Teď už víš, co jsem zač, tak se mě nemusíš bát." Kitika úsměv opětuje. "Přesně tak." San Aloka se odebere ke stromu, kde před bojem omráčil Paula. Ten v mdlobách stále leží na zemi. San Aloka vytáhne čutoru s vodou, s kterou mu poleje tvář. Paul přichází k sobě. Na hlavě mu naběhla pěkná boule, od rány, kterou mu San Aloka uštědřil. Rukou si ji mne a druhou si otírá vodu z obličeje. "Co se to tady sakra stalo?" San Aloka se napřed několika kapkami osvěží a potom čutoru zašpuntuje. "Narazili jsme na několik tvých lidí, jak útočí na támhle tu indiánku a její přítelkyně." Paul na indiánskou ženu pohlédne, od shora dolů si je přejede pohledem a praví. "Co je zač?" "Jmenuje se Kitika a pochází z kmene, jež bílí lidé nazývají Arizonské divoké kočky. Dál půjde s námi, protože zůstala úplně sama." Odpovídá San Aloka a jakmile domluví tak si všímá, že Kitika k němu a k Paulovi míří.

"Kdo to je?" Vyhrkává se sebe. San Aloka ji ujišťuje, že jí žádné nebezpečí nehrozí. "Neměj strach, je pevně svázanej. Chytili jsme ho před pár dny." Kitika cítí v srdci zlobu. Vždyť lidé, jako je Paul, jí zabili přátele. "Jak se jmenuje? A proč ho vůbec necháváte na živu?" Ptá se podobně jako Nathan. V tom do jejich rozhovoru zasahuje Tonkava a Kitiku si bere stranou. Tichým hlasem jí šeptá do ucha, jak se věci mají. "Jmenuje se Paul Blackmoor a snažíme se z něj dostat, kde se ti lovci ukrývají. Už ho držíme dlouho. Pokud do tří dnů nepromluví, tak zemře." Kitika se k Paulovi obrátí, pohledem ho přímo probodává. "No tak dobrá, doufám, že víš, co děláš." "Naprosto,"odvětí Tonkava.

Vše, co potřebovali je vyřešeno. Teď už mají i střelné zbraně a do jejich skupinky přibyl nový člen. "Dobrá, ale kudy teď?" Dotazuje se ostatních San Aloka. Tonkava pohlédne k nebi. Slunce už nesvítí tak jasně jako před několika hodinami a za pár hodin zapadne. "Už je pozdě pokračovat dál v cestě. Měli bychom rozdělat tábor a hlavně si obstarat něco k snědku." Jakmile Tonkava domluví, tak Kitika sykne skrz zuby. "Něco k snědku? V této oblasti jsme narazili na hodně jelenů. Je jich tady mnoho, možná, že bychom na některého mohli narazit." "To není vůbec špatný nápad, ostatně se střelnými zbraněmi to nebude tak těžké," pochvalu je si San Aloka. "Dobrá, ty se v lovu vyznáš,"praví Tonkava. "Ty, Konkito a Tiéko se pokuste nějakého ulovit. Já a Kitika rozděláme tábor." "Ze všeho nejdřív však přivážu Paula k některému ze stromů, aby nám neutekl."

Tonkava provazy pevně Paula sváže ke stromu a když se mu zadívá do očí, tak v nich spatřuje něco, co nikdy před tím neviděl. Výraz je velmi zvláštní, plný zamyšlení. "Co to s tebou je?"Vyzvídá. Paul zaboří pohled do země a rozhodně se nechce s Tonkavou nijak bavit. "Nic, o nic nejde." Tonkavovi je jasné, že Paul nad něčím dumá, něco ho zdá se trápí a proto ho raději nechává o samotě. Za necelou hodinu, když už tma zahaluje každý kout lesa, se vrací San Aloka a ostatní s nepořízenou. Na stopy ani na jelena nenarazili. Zkusí to ještě ráno, třeba budou mít víc štěstí. Šajenům a Kititě nezbývá než se rozdělit o posledních pár ryb, které před pár dny chytli.

Paul sedí opřený o kmen stromu a pozoruje Šajeny s Kitikou, jak se k sobě chovají. Jakým žijí životem. Když se na ně tak dívá, tak si uvědomuje, že to nejsou ti samí lidé, o kterých slyšel z vyprávění cestovatelů po Západě, kteří indiány líčí jako krvelačné zrůdy. K tomuto nelichotivému názvu byli v mnoha případech přinuceni, neboť se už nemohli dívat na to, jak bílí lidé jednají v zájmu sobectví a chamtivosti, čímž indiánům kradou celou jejich zem. Najednou je viděl z úplně jiné stránky. Z té skutečné. Pochopil, jací Šajeni doopravdy jsou. V hlavě mu proběhlo i mnoho postřehů z rozhovorů s Tonkvavou, který mu líčili báje o svém kmeni a o dalších indiánských zvycích. Pochopil, že indiáni jsou lidé víry, za kterou si stojí a nejednají tak, jak se jim to zrovna hodí. Za svoji víru by i zemřeli, stejně tak, jako za ochranu svého lidu. Poprvé začíná pociťovat, že přidat se k lovcům bizonů, nebyla šťastná volba…

KISS PÍSEŇ TÝDNE - TONIGHT YOU BELONG TO ME

3. května 2010 v 2:30 | Kyle |  KISS PÍSEŇ TÝDNE
Tak tato písnička je moje mega mega hafo oblíbená. Pochází ze sólového alba Paula Stanleyho, hlavního zpěváka, ze 70. let. V té době natočil každý ze členů svoji sólovou desku. Tento song začíná velmi pomalu a vypadá spíše jako ploužák. Nicméně po chvilce se svižně rozjede a vždycky když ho slyším, tak jsem na vrcholu blaha. Ke všemu obsahuje parádní text, který si mnoho z vás dokáže přeložit.

Klip je z turné Paula Stanleyho k albu Live to win, které nahrál někdy kolem roku 2000. Kvalitní klip ze 70. let na netu bohužel není...Ale tato verze je naprosto bombová. Myslím, že tato písnička vás určitě nezklame...





PANGEONA

1. května 2010 v 20:47 | Kyle |  NOVINKY
Pangeona

Jak všichni víte, tento blog je zaměřen na Divoký západ a western. Jeho název WILD WEST STORIES myslím hovoří za vše. I přesto jsem se však rozhodl, že budu sem tam psát i newesternové povídky, abych tak třeba zaujal čtenáře, kteří této době příliš neholdují. A jednou z takovýchto povídek bude právě Pangeona. Zatím je jen ve velmi raném stádiu, ale značnou část dějové linie mám namyšlenou dopředu. A o co tam v kostce půjde?

Skupinka vědců se zabývá zkoumáním bouří, tornád a jiných přírodních jevů. Úvod povídky se odehrává na lodi, kde tito lidé pozorují podmínky bouří na moři. Mají na to speciálně postavenou loď a potřebné vybavení. Narazí na velké množství bouřek a silných větrných tornád, které se nepřetržitě vyskytují několik stovek mil od jejich polohy. Je to velmi zvláštní přírodní anomálie. K tomuto místo se vydají, ale ztroskotají tu. Z počátku si myslí, že je oceán vyplavil na nějakém ostrově ale podle jednoho ze svých zařízení zjistí, že to ostrov není, nebť pevnina, na které stojí má obrovskou rozlohu, rovnající se několika desítkám tisíc čtverečních mil. Podle mapy, by tu však žádná pevnina být neměla...

Tak to by bylo tak všechno, pro naladění atmosféry sem přidávám klasickou upoutávku...