Duben 2010

MÁYOVKY Z DIVOKÉHO ZÁPADU

29. dubna 2010 v 19:09 | Kyle |  MÉ ZÁJMY
vinnetou
Není snad na světě televizního diváka, který by nikdy neviděl alespoň jedno dobrodružství Vinnetoua a Old Shatterhanda. Tyto, pro mě nezapomenutelné filmy, se staly symbolem své doby a perlou německé kinematrografie 60. let. Dnes jsou spíše brány jako pohádky pro děti, i když když se dneska zeptáte nějakého školáka, kdo je to Vinnetou, Old Shatterhadnd nebo Sam Hawkens, tak od málo koho se dozvíte správnou odpověď. Dnešní děti spíše zajímá akční podívaná nebo hraní na PC.

Filmy nejen ze Západu, ale také z Orientu či Mexika byly ve své době ohromě populární a vydělávaly mraky peněz. V tom vidím důvod, proč v posledních letech natáčení úroveň těchto dobrodružných příběhů strmě klesla. Tvůrci na nich chtěli vydělat neskutečné peníze a proto natáčeli třeba i 4 nebo 5 filmů za rok. Tudíš je jasné, že úpadek popularity musel přijít. Všechny spekulace o nějakém dalším natáčení utla tragická smrt Lexe Barkera (Old Shatterhand) v roce 1973.

Já na tyto filmy nedám dopustit. Ohromili mě v dětství a i teď se na ně velmi rád podívám. Vím, že ve skutečnosti to bylo jinak, vím, že je to obrovské klišé, vím, že je to plné nostalgie, ale i přesto je zbožňuju. Je to pro mě srdcová záležitost. Podobný příběh o přátelství, cti, odvaze a boji proti bezpráví snad už nikdo nenatočí. Vše dokreslila malebná, andělsky romantická Jugoslávská příroda, plná vysokých skal, dlouhých vyprahlích plání, hustých lesů a křišťálově čistých jezer.



3. ČÁST: NATHANOVA ZÁŠŤ

26. dubna 2010 v 21:27 | Kyle |  VLČÍ BOJOVNÍCI - II. ŘADA
INL

Den 25. (17. Května)

Celkem pět dní strávili Šajeni nedaleko zaplaveného kaňonu. Po celou tuhle dobu dávali pozor na Tiéka, jehož uštkl zákeřný chřestýš. Jak se však zdá, tak protijed mu byl podán v čas. Smrtelná hrozba byla zažehnána. Tiéko se už cítí skvěle, žádné problémy nepociťuje. Proto se Šajené domlouvají, že se opět můžou vydat na cestu. Tábor mají sbalený do několika minut, skládal se prakticky z ohniště, několika dek a prutů na chytání ryb. Tonkava odvazuje od stromu Paula.
Ruce mu sváže k sobě a jeden dlouhý kus lana nechá vyset volně dolů. Za tento konec provazu ho budou neustále držet a táhnout za sebou. Tonkava předá Paula San Alokovi, na kterého připadla stráž. Než se však vydají dál, tak za Tonkavou přichází Nathan. "Deset," vyhrkne ze sebe. Tonkava zůstává nechápavě stát. "Už je to deset dní, co toho muže tady držíme. A stále nic. Není to na pováženou?" Tonkava si uvědomuje, že Nathan má v určitém směru pravdu. Ví, že za normálních okolností by se udělalo to, na co myslí Nathan, ale tahle situace mu přijde jiná. "Vím, že bys ho nejraději poslal tam, kam patří, ale nesmíme zapomínat, že pokud ho zabijeme, tak jsme tam, kde jsme byli na začátku." Nathan však namítá. " A co když nás zavede do nebezpečí. Co když se nám to vymkne z kontroly?" Tonkava zůstává klidný, pokládá Nathanovi na rameno ruku a snaží se ho přesvědčit o opaku. "Prosím Nathane, dej mu ještě pár dní. Věřím, že promluví. Dej mu tři dny. Pokud do té doby nepromluví, tak dostaneš slovo ty a tvůj tomahavk!!!"

Tato slova Nathana uklidnila. Oba udělali kompromis. Pokud Paul nepromluví, tak mu zbývají pouhé tři dny života a je taky jasné, že by zemřel pomalou a velmi bolestivou smrtí. "Dobrá, ale kam se vydáme teď?" Vznáší dotaz San Aloka jenž v rukou pevně drží lano s připoutaným Paulem. Tonkava se mírně pousměje. "Není to snad jasné? Dole u skalní průrvy, která vedla z kaňonu, jsme našli tábor s Paulem. To znamená, že ti lovci tam odněkud museli dorazit. Proto navrhuju, abychom sestoupili dolů k průrvě. Třeba tam objevíme nějakou stopu kudy vyrazit." San Aloka s údivem přikývne. "To zní jako dobrý nápad," přidává se Konkito. "Dobrá, tak tedy vyrážíme," Burcuje ostatní Tonkava a následně se spolu s nimi vydává dolů z kopce zpět k místu, kde narazili na jejich zajatce.

Oblast, kde tábořil Paul a jeho dva přátelé je jasně patrná a to hlavně kvůli takřka nesnesitelnému zápachu, který vychází ze křoví, do kterého ukryli mršinu bizona. Pobyt na tomto místě není vůbec příjemný. Všichni indiáni si přes nos dávají kusy látky, neboť zápach je to opravdu hrozný. Šajeni se kolem sebe rozhlížejí. Hledají něco, co by je navedlo určitým směrem. Tráva je tu dost vysoká a nějaké stopy se v ní špatně hledají. Konkito se od celé skupinky odtrhl. Od místa, kde je cítit mrtvý bizon je téměř padesát metrů, když v tom ho do nosu udeří další mrtvolný zápach. Je mu to divné. Od bizona je vzdálen přece na několik desítek metrů. Proto se kolem sebe bedlivě rozhlédne. Hledá příčinu tohoto zápachu. Dlouho marně pátrá. Svým oštěpem prohledává vysokou trávu, ale nic nenalézá. Potom se čelem otočí k nedalekému shluku kamení a malých balvanů a pohled to není příjemný. Spatřuje tam mrtvolu mladé ženy.

Okamžitě se k ní přesune a během toho volá na ostatní. "Rychle sem, je tady další mrtvola!!!" Žena leží tváří k zemi. Konkito jí hlavu otočí a pohlédne jí do očí. To však neměl dělat, nic pěkného to není. Žena má naprosto zkrvavěný obličej. Je to indiánka, ve vlasech má zapleteno několik orlích per a je oblečena do střapcovitých bílých šatů. Nathan svižným krokem přistupuje k Paulovi, chytá ho za jeho dlouhé vlasy a ostrým tónem se ho ptá: "To je vaše práce co! Kdo ji zabil???!" Paul je z Nathanova chování vystrašen. "Uklidni se, já jsem ji nezabil. Ani ti dva, co tady se mnou byli." "Tak kdo teda?" Ptá se ještě důrazněji Nathan. "Nech ho Nathane," zasahuje San Aloka. Mluví pravdu. On ani ti dva to být nemohli." "Jak nemohli? Jak to můžeš zatraceně vědět?" Ptá se namíchnutý Nathan. San Aloka mu stručně a jasně odpoví: "Tady, kousek od té mrtvé indiánky je několik stop. Když se na ně podíváš, tak zjistíš, že jsou velmi čerstvé. Řekl bych tak den staré. A Paula jsme chytli už před deseti dny, on to udělat prostě nemohl." "Proč se ho všichni zastáváte??! Co pak jste zapomněli, co je zač??! V tomhle vás podporovat nebudu!!!" Křičí na ostatní Nathan, který snad úplně zešílel. "Co chceš dělat?" Ptá se Tonkava a to velmi vysokým tónem. Natahan se s odpovědí nijak nerozmýšlí. "Odcházím!" Vy klidně jděte dál, ale beze mě. Já se o sebe postarám, o to nemějte obavy!" Čtveřice je naprosto zaskočena. Konkito se chce rozeběhnout za Nathanem a ještě ho zkusit přemluvit, ale Tonkava ho zastavuje. "Nech ho. Potřebuje čas. Nejhorší však je, že má z části pravdu. Nemějte o něj strach. On se o sebe postará. Za pár dní se sám vrátí."

Už jen čtveřice Šajenů společně s Paulem se vydává po stopách, které San Aloka objevil. Jsou opravdu velmi čerstvé a bez pochyb patří bílým lovcům. V zemi jsou jasně otisky odtěžkých bot, které nosí hlavně běloši. Po zhruba míli cesty se Šajené zastavují. Jakoby něco slyšeli. Chvíli mlčky poslouchají okolí, když tu náhle Tiéko vykřikne. "To je přece volání o pomoc. Někdo je v nebezpečí" Ostatní to jenom potvrdí. Výkřiky nepřicházejí z daleka. Tonkava a ostatní se k místu, odkud nářky slyší, rozebíhají. Po běhu, který zabere asi deset minut, narážejí na skupinku sedmi indiánských žen, které v lese svádí nevyrovnaný souboj s početnější skupinou lovců bizonů. Ti se je ze začátku snaží pouze pochytat a zajmout, avšak indiánky se brání. Vytahují nože a dýky a za jejich pomoci se snaží lovce zabít. Je to však marné. Bělochů je deset a každý z nich má v ruce kolt nebo dlouhou opakovačku. Najednou se stává hrozná věc. Lovci mění svůj plán. Jeden z nich na ostatní křičí. "Raději je zabijte, nebo ony zabijí nás," a vzápětí do jedné z křičících indiánek střelí. Ta okamžitě padá k zemi s prostřelenou hrudí.

Když to Šajeni vidí, tak se jich zmocňuje touha po pomstě. Musí přece těmto bezbranným ženám pomoci. Je to jejich povinnost!!! San Aloka a Tiéko zaujímají pozici kousek stranou od ohniska boje. Skryti za stromy se chystají udeřit. Ještě před tím však musel San Aloka omráčit Paula, aby během boje neutekl. Ranou do hlavy ho "uspal" a položil za jeden ze stromů. Tonkava a Konkito se odhodlaně zapojují do řinčícího boje. Jejich úkolem je dostat se k lovcům co nejblíže, aby s nimi mi mohli bojovat v souboji muže proti muži, kde běloši nebudou moci použít střelné zbraně. Konkito vstupuje do boje vynikajícím způsobem. Ze všeho nejdříve vrhá svůj oštěp přímo jednomu z lovců do hrudi. Ten je útokem ze zálohy zaskočen. Padá k zemi s bodnou ranou, ze které mu vytéká rudý potok krve. Konkito si rychlými kroky doběhne pro oštěp a vytahuje ho mrtvému bělochovi z těla. Vzápětí ho zpozoruje další lovec. Konkito na nic nečeká. K lovci se rozebíhá, vůbec nemyslí na to, že by ho mohl bílý muž zastřelit. Lovec je z Konkita vystrašen, není schopen si pušku nabít a toho Konkito využije. Dobíhá k lovci, oštěpem mu podlomí nohy a následně mu ho vráží do zad. Hrot oštěpu projede lovci celým tělem a zkrvavěný prorazí hruď ve předu. Tonkava dobíhá o něco později. Ze zadu zaútočí na lovce, který vůbec neví, že za ním někdo je. Skočí na něj a svůj stříbrný tomahavk, mu vráží do hlavy. Na Tonkavovu tvář vystříkla krev. A nejen to. I ruce má celé zalité krví mrtvého bělocha. Okamžitě si bere do ruky zbraň, kterou běloch upustil a pálí s ní do ostatních nepřátel.

Zasáhne celkem dva, když v tom ho do hlavy ze zadu udeří další z lovců. Tonkava se okamžitě otáčí, aby se mohl bránit, avšak dřív než se stačí rozmáchnout tomahavkem, tak lovcem projede skrz na skrz šíp, vystřelený ze San Alokova luku.

Když Tonkava vstane, tak vidí, že lovci jsou už jen dva. Všechny ostatní indiánky jsou už mrtvé až na jednu, která stále statečně odolává. Tonkava považuje za svoji povinnost ji zachránit. Vydává se směrem k jednomu ze dvou mužů. Na pomoc mu přispěchává Konkito. Oštěpem jednoho z nich udeří do ruky, ve které drží zbraň. Tonkava se s ničím nerozpakuje. Prudkým švihem vrhá svůj tomahavk lovci přímo do hlavy. Posledního bělocha dostává Tiéko, když do jeho těla zabodne celkově čtyři nože. Je po boji. Ze sedmi indiánek přežila jen jedna. Když se na ni San Aloka zadívá, tak si uvědomí, že je to ta, kterou spatřil nahoře na kopci, když hledal chřestýše s protijedem…

KISS PÍSEŇ TÝDNE - GONIN' BLIND

26. dubna 2010 v 2:30 | Kyle |  KISS PÍSEŇ TÝDNE
A je tu zase něco v maskách. Going bling je krásná rocková bala, která je spívána baskytarystou Genem Simonsem. Je to tak první písnička této rubriky, ve které nezpívá klasický zpěvák Paul Stanley. Záznam je z koncertu Alive symphony 2003.


POHÁDKY

24. dubna 2010 v 20:17 | Kyle |  MÉ ZÁJMY
Většina lidí si myslí, že když vyroste, tak že se na pohádky přestane dívat. Já si však myslím, že teprve s přibývajícím věkem si uvědomujeme, co vlastně znamenají. Já osobně je mám i přes svůj věk (18 let) stále rád. Beru hlavně hrané české pohádky, které si myslím, že jsou naprosto senzační. Jsou vtipné a hlavně plny nefalšovaného českého humoru. Můj osobní názor je takový, že české pohádky jsou na světové úrovni. V posledních letech však trošku klesá jejich kvalita. Moderní pohádky ztrácí kouzlo těch starých. Mezi mé oblíbené patří bezkonkurenčně tato dvojice - Hrátky s čertem a S čerty nejsou žerty. Jsou jednoduše úžasné, skvěle hrané a plny humoru, o kterém jsem se zmínil.

hsč


Někdo si může myslet, že jsem divnej, ale já prostě pohádky mám stále v oblibě. (Ne že bych na ně koukal pořád, namísto např. vyražení s kamarády do hospůdky atd.., ale prostě příležitostně. Třeba Vánoce bez nich si nedovedu představit) A co vy? Jaký je váš vztah k pohádkám? Už jste je zavrhli nebo tu a tam rádi zavzpomínáte?...

Karbanická scéna z Hrátek s čertem



2. ČÁST: BÁJE O KMENI ŠAJENŮ

20. dubna 2010 v 13:06 | Kyle |  VLČÍ BOJOVNÍCI - II. ŘADA
ind

Slibovaná kapitola o Šajenském kmeni je tu. Pokusil jsem se ji nějak zakomponovat do příběhu, tak snad to oceníte. Za dobu psaní Vlčích bojovníků jsem přečetl mnoho stran o Šajenech, jejich kultuře, mystice, víře nebo kmenových hridinech. A to nejdůležitější je, že téměř vše, co se v této části dočtete, vychází ze skutečnosti. Pokusil jsem se nic nepoupravovat. Mým cílem je, seznámit vás s šajenskou kulturou a mytologií. Myslím, že kdo se dá do čtení, tak bude velmi překvapen, v co tito lidé věřili...

Den, kdy byl Tiéko hadem napaden se chýlí ke svému konci. Šajeni se utábořili přímo před jeskyní, ve které se ukryli před bílými lovci. U raněného po celou tu dobu posedává San Aloka, který jeho zdravotní stav bedlivě hlídá. Konkito i nadále střeží Paula a Tonkava s Nathanem se postarali o rozdělání ohně, na kterém upekli několik ryb. Tiéko nemá na rybu ani pomyšlení, je i nadále velmi vyčerpaný. Šajené se najedí a jednu rybu, která zbyla, zanese Tonkava Paulovi. Ten ji bez jakýchkoli okolků přijímá. "Stále nebudeš mluvit?" ptá se Tonkava, který už ani nevěří, že by se od Paula mohl něco dozvědět. "Mluvit budu, ale ne o mých lidech." Říká výmluvně zajatý lovec. "Tak o čem bys chtěl mluvit?" Ptá se znovu Tonkava a sedá si vedle Paula na malý pařez. Ten dokouše sousto a odpoví: "Třeba o tobě a tvém kmeni. Když jsem vás dnes odpoledne pozoroval, jak se snažíte zachránit vašeho přítele, tak jsem si uvědomil hodně věcí." "Jaké například?" Vyzvídá Tonkava. "Například, že indiáni nejsou jen krvelačné zrůdy, které přepadají vlaky, farmy nebo i celá města." Poprvé v životě jsem viděl indiány z naprosto jiné stránky," praví Paul se zvláštním pohledem v očích. Jakoby začínal chápat, že vše co se o indiánech vypraví, nemusí být zákonitě pravda. Tonkava si jeho slova bedlivě vyslechl a je velmi překvapen Paulovými názory. "To je chválihodné, ale na naší situaci to nic nemění. Jsi jeden z nich a s tím se nedá nic dělat." Paul odhodí zbylé kosti z ryby a dodá. "Nežádám tě o milost, jen jsem chtěl, abys věděl, že nejsem krvelačná zrůda."

Paul náhle mění téma rozhovoru. "Co kdybys mi něco řekl a o Šajenech. Moc jsem o nich neslyšel." Tonkavovi se to ze začátku nezdá jako dobrý nápad, bavit se s mužem, co vybíjí stáda jejich bizonů, o šajenské kultuře. Nicméně po kratším přemýšlení si řekne, že tím nemůže nic pokazit. A tak začne…

"Náš lid nikdy nedal dopustit na hory, ve kterých se právě teď nacházíme. Za celou svou historii svedl nespočet bitev s mnoha indiánskými kmeny, aby si nad nimi nadvládu vydobyl. Black Hills, neboli v řeči indiánů "Pa Sapa" jsou posvátné hory všech prérijních indiánů, odkud z "Jeskyně větrů" kdysi "Wakan Tanka" vypustil na prérie bizony, aby je živili, obouvali a šatili. Wakan Tanka je nejen pro nás, ale pro všechny ostatní indiány velkým prorokem. Obdaroval nás posvátnými bizony, pro které je dnešní doba velmi krutá."

Paul s otevřenou pustou zírá. O indiánské kultuře zhola nic nevěděl a Tonkavovo povídání ho neskutečným způsobem zaujalo. I způsob jakým to Tonkava říká je velmi specifický. Mluví a vůbec si nepřipouští, že vede rozhovor s nepřítelem. I sám šajenský šaman je překvapen, že bílý lovec projevuje takový zájem o šajenské báje, pověsti a mystické síly. Paul pobízí Tonkavu, aby pokračoval.

"Šajeni věří v posvátnou tvořivou sílu, kterou nazýváme Ma'hēō'o. Ta podle naší mytologie stvořila posvátné osoby či mocné duchy, kterými naplnila vesmír, a kteří se podílejí na jeho běhu. Čtyři duchové sídlí na jihovýchodním, jihozápadním, severozápadním a severovýchodním okraji světa. Další duchové jsou na obloze - sluneční a měsíční duch, duch hromu, duch deště, hvězdní duchové, větrný vír a nesmím zapomenout ani na duchy posvátných ptáků. V zemi je jeden zvláštní duch, se zvláštním jménem. Šajeni ho oslovují "Naše babička. Původ tohoto pojmenování mi není znám."
"Svět vnímáme opravdu odlišnějším způsobem než běloši. Věříme, že naše životy jsou řízeny nadřazenějšími stvořeními. Pro nás to jsou duchové z "Hory obdarování". Vidíme svět jako místo, které vytvářejí vzájemným působením protikladní duchové. Duch hromu, který přináší z jihozápadu teplo, bojuje se Zimním starcem o nadvládu nad světem v horizontu ročních období. Sluneční a měsíční duch se spolu střídají každý den "

"Další významnou myšlenkou našeho náboženství je respekt k duchovní hierarchii. Ma'hēō'o vyzařuje energii do celého vesmíru. Největší množství získávají mocní duchové. Každé stvoření je nadáno duchem. Síla jeho ducha závisí na tom, jak blízko je mocným duchům, od nichž může čerpat sílu. Za velice silné a posvátné jsou považováni např. ptáci, protože mají blízko k mocným duchům na obloze, nebo jezevec, který vyhrabává hluboké nory a žije v blízkosti zemního ducha. Paradoxně člověk je až na konci této hierarchie. Je považován za ubohého a nevědomého. Posvátná tvořivá síla nás však obdařila vynalézavostí, abychom si ulehčili hmotný život, a také náboženstvím, abychom získali poučení o tom, jak získat sílu od mocných duchů, ale i zvířecích a rostlinných duchů"
"Na vzniku lidského života se podílejí muž a žena, kteří poskytují krev a tkáně, a Ma'hēō'o, která oživuje a dává duši. Tento dar má dvě složky: tzv. "dar dechu" a "stín," duchovní potenciál složený ze čtyř oddělených sil, dvou prospěšných a dvou spíše škodlivých."

Paul žasne. O indiánském životě si myslel naprosto něco jiného. Nikdy si neuvědomoval, že indiáni mají tak pevnou víru. Pod tímto slovem si vždy představoval křesťanské misionáře, jež rozšiřují náboženství po celém Západě. Teď si však uvědomil, že víra indiánů je od té klasické v mnohém zajímavější. Je plná mystiky, ale i přesto jí indiáni věří a jednají podle ní. Poprvé ve svém životě pochopil, že existují jisté duchovní hodnoty, které by se měli ctít. "Nikdy jsem se o indiány příliš nezajímal, ale pár věcí jsem o nich slyšel. Hodně o obřadech a rituálech." Zmiňuje se Paul.

"Obřady pokládáme za potřebné pro zdravý a úspěšný život nejen jednotlivce, ale celé rodiny a kmene. Připomínají nám vesmírný řád, připravují nás na přijetí síly a přinášejí požehnání. Jejich součástí jsou písně, motlitby, malování těla, kouření dýmky, ale i menší oběti. Naše obřady řídí a provádějí zasvěcení obřadníci a to muži i ženy. Autoritu těchto lidí všeobecně uznáváme. Tradicionalisté však varují před tím, aby obřady neprováděli nepoučení lidé s nesprávnou motivací. V takovýchto případech se síla může obrátit proti nim a jejich blízkým. Obřadníci se zaměřují na jeden, nebo několik málo obřadů. Pokud indián potřebuje uskutečnit určitý obřad, vyhledá příslušného "specialistu," nejčastěji člena rady starších a nabídne mu dary. Popřípadě s ním vykouří dýmku, aby byla dohoda mezi nimi stvrzena v přítomnosti Duchů. Naší nejdůležitější ceremonií je Dýmkový obřad, který se provádí na "Hoře obdarování." Kromě obřadů, které mají osobní nebo rodinný charakter a účastí se jich jen nanejvýš několik lidí, provádíme obřady, které připravují na přijetí síly celý náš národ. Konají se, nebo lépe řečeno, konali jsme je hlavně v letním období a to několik dní. Specifickým rituálem tohoto druhu je "Obřad slunečního tance."

"No už je pozdě," povzdechne Tonkava a vstane. "Měli bychom jít na kutě." Paul však namítá: "Počkej. Doufal jsem, že mi ještě povíš o některých hrdinech vašeho kmene." Tonkava se k Paulovi obrátí, na chvíli se zamyslí a pak si opět sedá. "Náš kmen příliš hrdinů nemá. Můžu zmínit jen pár. Máme vlastně jenom jednoho velkého hrdinu. Byl jím prorok, Motsé'eóeve, což v jazyce bílých lidí znamená "Sladký kořen." Ten šajenskému kmeni přinesl posvátné šípy, první šťít a skalpovou košili. Všemi těmito věcmi ho obdařili mocní Duchové v útrobách posvátné "Hory obdarování." V naší řeči se této hoře říká Nóávóse."

Tak to by bylo ve stručnosti všechno. O naší kultuře už víš poměrně dost, na to, že jsi běloch,"dodává Tonkava. Paul zůstává sedět jako přimražený k zemi. Jsem rád, že jsi mě o vás řekl tolik věcí. Takže, vy opravdu věříte, že vaše životy jsou řízeny Duchy z Black Hills?" Tonkava se na Paula upřeně zadívá. "Ano. Samozřejmě najdou se i tací, kteří mají převratné názory, ale Šajeni jako kmen věří v nadpozemské síly Duchů a posvátné energie." Paul přikývne a chystá se vyslovit další otázku. "A co ty? Ty věříš v posvátné Duchy?" Tonkava na malý moment mlčí, jakoby se rozmýšlel, zdali má na Paulův dotaz odpovědět. Nakonec se však odhodlává a promluví. "V posvátné Duchy věřím. Jako šaman mám pochopení pro mystiku. Duchové mě naplňují a jsem o jejich počínání přesvědčen. Jejich přítomnost cítím," říká odhodlaně. Paul je ze slov Tonkavi překvapen. Přijde mu to naprosto nemožné, ale Tonkava svůj názor říká velmi přesvědčivě. Stojí si za ním. Ke všemu ještě dodává. "Myslím, že jsme byli velkými Duchy vybráni." "Vybrání? Pro co?" Nechápavě opakuje Paul, který neví, co má šajenský šaman na mysli. Tonkava bleskově odpoví. "Věřím, že já a moji čtyři bojovníci jsme měli náš lid opustit. Byli jsme předurčeni, abychom od našeho kmene utekli a nedostali se tak do indiánské rezervace na severu. Jsem si jist, že posvátní Duchové nás vybrali, abychom našli a potrestali lovce bizonů, kteří ničí náš lid. To je náš osud…"

KISS PÍSEŇ TÝDNE - THRILLS IN THE NIGHT

19. dubna 2010 v 2:30 | Kyle |  KISS PÍSEŇ TÝDNE
A opět je tu rubrika Kiss píseň týdne. Dnes vám přínáším 26 let starou skladbu - Thrills in the night, která pochází z alba Animalize, což znamená proměna ve zvíře. Tohle album bych přirovnal k "divočině." Ostatně taky kostými, ve kterých KISS vystupovali tomu odpovídají, tak to berte s rezervou. Já osobně tuhle písničku doslova žeru, má skvělej text a zvláštní melodii...




PSANÍ POVÍDEK

17. dubna 2010 v 22:16 | Kyle |  MÉ ZÁJMY
Jeden z mých nejčerstvějších koníčků. Až poměrně do nedávna byl mojí největší láskou fotbal a hudba, hlavně Kiss. Avšak asi před třičtvrtě rokem jsem založil povídkový blog a ten všechno změnil. Psaní vlastních příběhů jsem si doslova zamiloval. Hrozně mě baví vymýšlet osudy smyšlených postav a vědomí, že pouhou jednou jedinou větou můžu děj jakkoli změnit nebo zdramatizovat je prostě úžasná.

Většina povídkových blogů je zaměřena na určité okruhy. Já se věnuju westernu, což je poměrně rarita. Tato doba už není u dnešní mládeže příliš populární a ani se tomu nedivím. V konkurenci fantasy a akčních sci-fi se prosazuje velmi těžko. Své povídky se snažím psát takovým způsobem, abych zaujal i čtenáře, které Divoký západ nikterak nezajímá. Western má své specifické rysy, které na něm obdivuju. Už v dětství mě tato doba ostrých kovbojů, pistolníků, lovců, falešných hráčů pokru, majitelů saloonu, sherifů a indiánů velmi zaujala a zůstalo mi to dodnes. I když western není na blogách příliš oblíbený, tak i přesto povídky z Divokého západu píšu rád. Nejvíce potěší koment, ve kterém se píše, že po návštěvě mého blogu onen dotyčný pozměnil svůj názor na věci ohledně westernu. A od toho tu tento blog vlastně je...

TORENŮV FILMOVÝ BLOG

15. dubna 2010 v 19:52 | Kyle |  NOVINKY
A mám tu pro vás zajímavý tip, pokud jste fanoušci filmu. Jedno z mých sbček Toren rozjel nový blog věnovaný filmu a všeho kolem toho. Znám ho osobně a dobře vím, že film je jeho velkou vášní a co chvíli mě informuje o všelijakých filmovných trhácích. Takže prosím mrkněte na jeho blog, určitě stojí za navštívení. Když jsem začal s tímto blogem, tak mi touto cestou taky pomohl, takže tohle je vlastně na revandž...       Adresa na tento filmový blog !!!TADY!!!

1.ČÁST: SOUBOJ S ČASEM

15. dubna 2010 v 9:00 | Kyle |  VLČÍ BOJOVNÍCI - II. ŘADA
VB 222

Vydali se na cestu, která je plná nebezpečí. Pouze v pěti, procházejí napříč pohořím Black Hills, aby objevili lovce bizonů, kteří musí být potrestání. Jednoho z nich se jim podařilo zajmout. Potvrdí se jejich slova, že bílí muži jsou převážně špatní než dobří? Boj Tonkavovi a jeho bojovníkům
proti bezpráví se ale stane ještě složitějším, než jakým doposud byl. Black Hills nepatří jen Šajenům, ale i Poniům z východu hor, kteří ještě neřekli poslední slovo…


Věci nabraly obrovský spád. Vše začalo zajetím bílého lovce Paula Blackmora. Následoval nepřímý kontakt s početnější skupinou lovců bizonů a celé to skončilo zákeřným útokem chřestýše na Tiéka uvnitř jeskyně, ve které se Šajeni skrývali. Čas je teď proti šajenským bojovníkům. San Aloka si musí pospíšit, jinak Tiéko zahyne.

Nahoře na kopci je pro odchyt hadů ideální místo. Je zde spousta kamení, kde se mohou plazy vyhřívat. Není zde příliš stromů, spíše keře a mnoho trávy. San Aloka však žádné chřestýše nemůže najít. Jediné co zahlédl, bylo několik malých nejedovatých hadů a neznámá indiánka, která zmizela v nedalekém houští. San Aloka ví, že pokud okamžitě chřestýše nenajde, tak Tiéko je odsouzen k bolestivé smrti. Účinek jedu v jeho těle začne působit téměř okamžitě a do několika hodin může být mrtev. Obrací každý kámen, na který narazí, prohrabuje vysokou trávu avšak po chřestýších ani památka. Pomalu si začíná připouštět, že by nemusel uspět. Tyhle negativní myšlenky ale musí dostat z hlavy. Vnitřně si musí říkat, že všechno zvládne.Tiéko bude žít, opakuje si.

Vystoupal už na vrchol kopce, kde se nachází malá rovina s velkým množstvím placatých kamenů. V tom hada spatří! Přes čtyři metry od něj se na slunci vyhřívá téměř metrový chřestýš. Svým chřestítkem na ocasu o sobě dává jasně vědět a San Aloka si uvědomuje, že tohle je možná jeho jediná šance. Ze všeho nejdříve musí najít nějaký klacek. Za jeho pomoci odláká chřestýšovu pozornost a poté by ho měl rychle rukou uchopit těsně za hlavou. Protijed ale musí do něčeho nabrat. Ale do čeho? Žádnou nádobu si s sebou nevzal. Rozhlédne se kolem sebe a pohledem hledá něco, do čeho by mohl protijed dát. Nic ale nenachází a to až do chvíle, když pohlédne pod jeden blízký kámen. Leží pod ním vystřelená nábojnice, do které se pár kapek protijedu určitě vejde. V této chvíli má vše připraveno. Opatrnými kroky se připlíží ke svinutému chřestýši. Ten když vidí, že se k němu někdo přibližuje, tak hlasitě syčí a ocasem s chřestítkem prudce mává. San Aloka přistupuje na vzdálenost půl metru. Klackem se snaží chřestýše trošku podráždit a hlavně na něj upoutat pozornost. Pravou rukou se mezi tím opatrně přibližuje k hlavě chřestýše. Chystá se ho uchopit, když v tom si chřestýš přestává všímat klacku a rychlým výpadem útočí na San Alokovu pravou ruku. Naštěstí stačil uskočit, ale bylo to jen tak tak. San Aloka to musí zkusit znovu. Větví opět do chřestýše různě šťourá, dráždí ho s ní a stejně jako před tím se pravicí pomalu přibližuje k hlavě hada.

Na druhý pokus to vyšlo. Hbitým pohybem San Aloka chytá chřestýše za hlavu a druhou rukou kontroluje zbytek těla. Snaží se ho udržet celou vahou svého těla na zemi. Prsty ho chytá kousek za očními laloky na hlavě, čímž ho donutí otevřít tlamu s jeho špičatými zuby. Hlavu pevně sevře a k jednomu z jedových zubů přikládá nalezenou nábojnici. Nabere do ní několik kapek a opatrně ji pokládá na kámen, na kterém ležel chřestýš. Vzápětí z toulce vytahuje jeden šíp a ten bodá hadovi přímo do hlavy. Zvíře sebou ještě několikrát škubne, zahází ocasem a umírá. San Aloka se raději ještě přesvědčí, zdali je had opravdu mrtev a potom mu opět otvírá tlamu. Kamenem mu urazí jeden ze zubů, který je po celé své ose dutý. Za jeho pomoci vpíchne Tiékovi protijed do krve. Hada bere sebou, hodí si ho přes krk jako "šátek" a spěchá dolů do jeskyně, kde zatím Tiéko bolestivě trpí.

Za několik málo minut je dole. Svižným klusem za sebou zanechal strmý kopec a za cenu i několika pádů se sem dostal rychle jako vítr. Tonkava a ostatní jsou už venku z jeskyně. Namočeným kusem látky otírají z Tiékova čela pot. Šajenský vrhač nožů se nezadržitelně třese, v očích má hrůzostrašný výraz a rána na noze, kde ho had kousl, stále krvácí. San Aloka k němu okamžitě přistupuje. Svou malou brašnu, do které si uschoval protijed a hadí zub si sundá přes hlavu a položí ji vedle ležícího Tiéka. Jed začal působit velmi intenzivně. Chřestýš musel Tiéka kousnout hodně hluboko. Čas teď hraje prim. Nejdřív ze své malé brašny vytahuje nábojnici, do které uschoval pár kapek protijedu a ukořistěný zub chřestýše. Tyto dvě věci dává Tonkavovi do rukou, aby je střežil jako oko v hlavě. Následně ze svých kožených kalhot uřízne jednu třáseň a tou Tiékovi zaškrtí ruku, aby mu naběhly žíly. Tiéko z posledních sil rukou párkrát zahýbá a za pár okamžiků mu může být vpíchnut protijed. San Aloka si bere do rukou zub, který ještě pro jistotu opláchne v čutoře s vodou a pak už může všechno začít. "Tiéko, rád bych ti řekl, že to nebude bolestivé, ale lhal bych ti. Tenčí věc na vpíchnutí nemáme." San Aloka ještě poprosí o jednu věc Nathana. "Podej mi támhle ten klacek. Dej mu ho mezi zuby, to kvůli bolesti. Byl bych ti taky vděčný, kdybys ho pevně držel, nemůžeme vědět, jak bude reagovat, až mu do ruky zarazím ten zub." "Dobře, chápu," přikyvuje Nathan a oběma rukama uchopí Tiéka za ramena.

Mezi tím Konkito střeží Paula, se kterým se nachází opodál. Paul ze sebe nevydává ani hlásku. Jen se zvláštním výrazem v očích sleduje Šajeny, jak se za pomoci přírody snaží svého přítele zachránit. Najednou však pár slov přece jen vyřkne. "Je mladý, pokud protijed zabere, tak se z toho za pár dní dostane." Konkito překvapeně pokrčí obočím a nepatrně vypoulí oči. "Co, že jsi se rozhodl mluvit?"

Paul chytře odpoví: "Mlčení mě už unavilo. Nicméně na žádnou z vašich otázek neodpovím." Konkito nijak nereaguje, ale po chvíli mlčení přece jen pokládá další otázku. "Proč? To jsi tak zarytým členem lidí, kteří nám vybíjejí naše stáda bizonů." "To právě vůbec ne, ale nechci přivést do nebezpečí jednoho z mých přátel," poklidně odpovídá Paul. Konkito následně dává Blackmoorovi radu, ač je to jejich nepřítel. "Poslouchej, na tvém místě bych promluvil. Vidíš támhle toho," ukazuje na Nathana. "Ten bledé tváře nenávidí. Pár dní tě může ještě Tonkava hájit a bránit tě před ním. Ale pokud budeš držet jazyk za zuby až příliš dlouho, tak nevím, jak dlouho zůstaneš na živu. Nathan po tobě půjde a my tě nebudeme moct hájit. Ostatně, proč bychom to dělali, když patříš k lovcům," dokončuje myšlenku Konkito. Po dořeknutí věty však Paul opět mlčí. Nijak nereaguje a opět obrací pohled směrem k ležícímu Tiékovi.

San Aloka se odhodlává. Uchopí Tiékovu levou ruku a chystá se do ní vrazit špičatý hadí zub. Moc dobře ví, že to nebude nikterak příjemné, ale udělat to musí. Zub přiloží k žíle a rychlým pohybem ho do ní zapíchne. Z Tiékovi ruky vytryskává krev, avšak díky zaškrcení se po malé chvilce krvácení stabilizuje a není už tak markantní. Zub je teď přímo v žíle. San Aloka bere nábojnici a  protijed nakape do dutého tesáku. Protilátka se malým otvorem v hadím zubu dostává Tiékovi do krevního oběhu. San Aloka zub v ráně ponechá co nejdéle, aby se do těla jeho přítele dostalo co nejvíce protijedu. Po zhruba minutě ho vydělává. Ránu musí řádně obvázat, aby Tiéko nevykrvácel. Na místo, kde krvácí, mu přikládá velké listy a provazem ránu pevně stahuje. Ze všeho nejdřív musí zastavit krvácení. Podobným způsobem mu ošetří i nohu, kde ho had napadl. Avšak ne tak radikálním způsobem. Zde není krvácení nijak hrozné. Dalo by se říct, že zde se jedná hlavně o zamezení výskytu infekce. Poslední věcí, kterou udělá je, že ze své brašny vytáhne několik bílých kořínků, které vloží Tiékovi do úst. "Rozžvíkej je, pomohou ti proti bolesti."
Už za pár minut je patrné, že protijed zabírá. Tiéko už se tak straně nepotí a i nepříjemný třas zmizel. Šajeni však nesmí nic uspěchat. Jejich přítel je velmi osláblý a účinky jedu se můžou i nadále projevit. "Teď rozhodně nemůžeme vyrazit dál," oznamuje San Aloka. "Tiéko je stále ve velkém nebezpečí," dodává. Tonkava povzdechne. Nejvíce ze všeho ho trápí, že v okolí mohou být lovci bizonů a setrvání zde, je velmi nebezpečné. Avšak vystavovat Tiéka velké námaze by nebylo dobré. "Jak dlouho bude trvat, než bude schopen opět pokračovat v cestě?" San Aloka pokrčí rameny. "Pokud protijed zabere, tak možná za čtyři dny. " "A pokud ne?" Ptá se s obavami Tonkava. San Aloka nechce působit nijak pesimisticky, ale s podobnými útoky hadů se už setkal, a proto ví, co se může stát. "V tom případě se Tiéko nedožije zítřejšího rána…

VLČÍ BOJOVNÍCI - II. SÉRIE

13. dubna 2010 v 6:40 | Kyle |  NOVINKY
Tak dlouho napínat vás nenechám. Druhou sérii už mám značně rozpracovanou a dalo by se říci, že ji za pár dnů dokončím. První řada Vlčích bojovníků žádný podtitul nenesla. Ke druhé jsem hoale přidal. Celkový název tedy zní - Vlčí bojovníci II. - Hory nepřátelských kmenů

První část II. série bude zveřejněna tento čtvrtek

A co vůbec přinese?
  • Hlavně to bude více akce protože I. série bojem nijak zvlášť nedisponovala
  • Děj dostane mnohem větší spád a napětí
  • Jak napovídá samotný podtitul, tak do příběhu více vstoupí Poniové z východu Black Hills
  • Do dění velkou měrou zasáhnou hned dvě nové postavy
  • Dozvíte se jméno vůdce lovců bizonů
  • Jedna z prvních částí bude obsahovat několik informací o indiánské kultuře a mythologii a většina této kapitoly vychází ze skutečnosti!
  • Dojde i k rozporům mezi samotnými Šajeny
  • Konec série bude zakončen nefalšovaným závěrečným soubojem mezi Tonkavou a nejmenovaným protivníkem...

Vlčí bojovníci II.

Hory nepřátelských kmenů

vb 2

UPOUTÁVKA




KISS PÍSEŃ TÝDNE - TURN ON THE NIGHT

12. dubna 2010 v 2:30 | Kyle |  KISS PÍSEŇ TÝDNE
Po hitu ze 70. let Detroit rock city jsem dávám písničku, která pochází z 80. let a to konkrétně z alba Crazy Nights. Opět má v sobě zakomponované diskotékové prvky a celý klip je nabytý pozitivní energií. Mezi zarytými fandy sedmdesátkových Kiss tato píseň nezklidila příliš mnoho  úspěchů. Mě však éra osmaskovaných Kiss nikdy nevadila a dokonce mi přijde, že v sobě měla i několik velice dobrých pozitiv

Klip berte opět s rezervnou. Je přes 20 let starý a některé efekty jsou trošku úsměvné...



HOSPODA: 1. DÍL: ROK SE S ROKEM SEŠEL

8. dubna 2010 v 18:45 | Kyle |  HOSPODA
SLIBOVANÉ PŘEKVAPENÍ, NA KTERÉ JSEM VÁS UPOZORŇOVAL V OZNAMECH JE TADY....

V rubrice Mé zájmy je článek o seriálu hospoda. Tento seriál mám hrozně rád, avšak má bohužel jen 52 dílů a už dlouho se nenatáčí. Herci zestárli, mají zdravotní potíže, takže nových dílů na obrazovkách se už nikdy nedočkáme. Proto jsem si řekl, že bych mohl na Hospodu navázat a pokusit se napsat pár dílů. Pokud by měli úspěch, tak budu v psaní pokračovat. Je to poměrně radikální krok v historii mého blogu. Doufám, že mezi vámi je pár fandů Hospody, které by to mohlo zaujmout....

Hospoda bude moje první newesternová povídka, takže je to pro mě dost nezvyk. Budu se snažit, aby díly, které napíšu byla alespoň trošku vtipné a tudíž vás pobavily.

Úvod do děje:
Předposlední díl Hospody skončil tak, že si kuchař Kachna bere roční neplacené volno, aby se mohl vrátit k cirkusu. Ne však k medvědům, ale ke svému příteli, který je drezérem koz šroubonohých. Rok se s rokem sešel a právě dnes je to přesně rok ode dne, kdy "Kachna" hospodu opustil.

A jak, že se to "Kachna" dostal do hospody? Přivedl ho Babula a tady je scéna ze seriálu



Do naší hospůdky vedou jen tři schudky, to je ten důvod má milá..., že já tam ras, dva, tři sem....

Nastává chladný podzimní večer. Hospoda výčepního Duška se začíná plnit lidmi, kteří si sem jdou polít jazyk nejčastěji pivem neboj jinou výčepní lihovinou. Naproti pípy u dlouhého dřevěného stolu se šesti židlemi, sedí klasické osazenstvo štamgastů. V čele stolu ze trany od výčepu posedává "špeditér" Novák, kterému se od ruky vyne kouř se zapálené cigarety. Na levo od něj popíjí jedno pivo za druhým topič Babula. Dalším je psychiatr a zároveň radní Prášek, jenž zahání žízeň červeným vínem. Dalším štamgastem s vysokou školou není nikdo jiný než právník Vladimír Zatloukal. Na jedné straně od něj stojí orosený půl litr piva a na druhé štamprle rumu. Hospodskkou hudbu obstarává harmonikář Joska vedle něhož se nachází poslední člen jejich partičky kamelot Goliáš. Hospodský Dušek roznáší pivo po lokále a nic mimořádného se v hospodě neděje. Štampasti nevyvádí žádné hlouposti, nejčastěji směřované na pana domácího Jonáše nebo babku Jiráskovou. Oba tady ovšem nejsou, tak se není čemu divit.

Najednou se však otevřou dveře a do hospody pronikne široký sloup světla. Hospodský společně s osazenstvem stolu u výčepu zbystří a zrakem zašmátrají ke vchodu, aby zjistili, koho to čerti do hospody nesou. Když sem obrátí svůj pohled tak v chlapíkovi, který stojí na jedmom ze schodů spatří starou známou tvář. S velikou krosnou tu stojí kuchař "Kachna" s širokým úsměvem od ucha k uchu.

"Poklona, pánové," vysloví ze všeho nejdřív. Výčepák Dušek zůstává s pokrčeným obočím nečinně stát. Zírá směrem ke "Kachnovi" a několikrát rychle za sebou mrkne, aby zjistil, že se mu to nezdá. "Kachna" sestoupí dolů ze schodů před pípu a jakmile sem dorazí, tak se k němu rozejde hospodský Jarda Dušek. Kachna, ty medajle jedna stará rakouská vysloužilá. Tak ty ses vrátil." Kachna odloží ze zad velkou krosnu a sundá si huňatý kabát. "A co jste si myslel pane šéf? Však jsem vám říkal, že to bude jenom rok. A krom toho, vzal jsem si to jako neplacený volno, vzpomínáte???" Říká s úsměvem. I když Dušek s Kachnou začil všelijaké maléry, svým způsobem ho měl vždy rád a v této chvíli nic neskrýval. "Ty mezuláne, a to moje trápení s tebou začne na novo. Ale i tak jsem rád, že ses vrátil," a následně Kachnu krátce obejme.

Štamgasti u stolu neskrývají svoje nadšení podobně jako Dušek. Všichni vztanou a štrádují si to přímo ke Kachnovi. "Vítej zpátky," vyjde z úst Nováka, který ho šibalsky několikrát poplácá po hlavě. Ne však, že by mu vadilo, že se jejich kuchař vrátil, nýbrž z velké radosti. Jako další s ním navazuje řeč Babula. "Já sice jedu na pivo, ale ten kuchař, co tady za tebe zaskakoval, tak to bylo větší kopyto než ty." Kachna na to reaguje: "No když budeš chtít, tak rozšířím sortiment o pivo v prášku, to by sis třeba dal ne?" Postupně se Kachna s ostatními přivítá. Ke stolu si přisune židli a přisedne si ke svým přátelům. "Tak, co? Jaký to bylo s cirkusem?" Ptá se Zatloukal a rázem do sebe kopne štamprli rumu. Poté prázdnou skleničkou zamává na Duška, aby mu donesl další tuzemák. Avšak ne jenom sobě, ale i všem ostatním včetně něho. Kachna se z hluboka nadechne a začne povídat, co během celého roku s cirskusem vyváděl, kam s ním zavítal a co s ním prožil.

"Štaci jsme začali ve Vídni. Pane šéf," obrací se k pípě. "To je tak nádherný město," dodává. Heleďte se . Já jsem se tam dokonce naučil pár slov německy. "Ne?" Vystřelí z pusy Zatloukal. Kachna kývne hlavou a nejen Vláďu Zatlkoula přesvědčuje o opaku. " Mein name is Kachna. I komme aus Tsechische republic…" a dále pokračuje. Ostatní se popadají za břicha protože Kachnův přízvuk je velmi netypický. Jakoby ani nemluvil německy, spíše korejsky nebo nějakým podobným asijským jazykem. "Potom jsme pokračovali na Bratislavu." Navazuje Kachna. "A tam ses naučil slovensky?" Popichuje Novák. Kachna jen zakroutí hlavou... Následně přichází Dušek s osmi rumy a podobně jako Kachna si ke stolu přirazí další židli a sedá si k ostatním. Kachna pokračuje ve vyprávění. Z Bratislavi vedli naše kroky do Švýcarska, konkrétně do Bernu. Tam jsem se pánové naučil vařit pravý typický švýcarský jídlo - Fondue. To vám někdy udělám." Dušek drobátko poskočí na židli a jemně se pousměje. "Aby to zase nebyl nějakej blivajz." Kachna se na něj obrátí a s pokrčenýma ramenama praví. "Uvařil jsem snad někdy nějakem blivajz?" "No blivajz ne, ale u tebe člověk nikdy neví," odvětí Dušek. "Zkrátka projeli jsme světa kraj. Různý příhody vám můžu povyprávě pozdějc, ale co vy? Jak jste to tady beze mě přežili?" Říká ironicky.

Babula dopije jedno ze svých mnoha piv, u servírky Janinky se objedná další a začne mluvit. "No tady bylo všechno v normálu. Až teda na to, žes tu nebyl. Nebylo na koho svádět maléry, a hlavně, z koho si měl Jarda dělat šprťouchlata?" Kachna se zvolna zhopune na židli a trošku skepticky říká. "No, tak to se mám zase na co těšit, viďte pane šéf." Novák vidí, jak se Kachna houpe na židli a v hlavě se mu vybaví rok stará vzpomínka. "Jé, to už je taky hezky dávno, vzpomínáte, jak jsem tady sebou praštil, když tady byla ta věštkyně?" "Prosimtě co to sem teď taháš?" Nechápěvě sykl skrze zuby Dušek.

Novák na to okamžitě odpoví: "No teď, když jsem viděl , jak se Kachna zhoupl na židli tak se mi to vybavilo před očima, jako kdyby to bylo včera." Babula taky krátce zavzpomíná. "A pamatuješ Kachna, jaks nás tady všechny léčil?" Můj prst, nohu Jonáše nebo jak ses snažil nakrmit Vencův žaludek s vředama?" "Na takový momenty se nezapomíná," odpoví Kachna. "A co Jonáš?" Pokládá otázku pro změnu on. "Jo Jonáš?" Hlasitě vykřikne Zatloukal. "No nic, furt je to jeho barák a furt sem chodí. Občas se s ním dostanme do sporu, ale jinak všechno při starým." Kachna se odsune od stolu a začne se hlasitě smát. "Pánové vzpomínáte, jak byl Venca pod parou a házel po něm ty šipky? Nebo jak ho tady Václav s Babulou honil po lokále, když chtěli s tou jejich stranou národního blahobytu schůzovat u vašeho stolu. Jejda pánové, tady tohle mi chybělo. Rajzovat po světě to už není pro mě. Abych nezapomněl pane šéf, kdy můžu zase nastoupit?" Dušek se kolem sebe rozhlédne, jako by tím něco naznačoval. "Už si tady hezkou chvíli a to sis ničeho nevšiml. Vidíš tady s nad nějakýho kuchaře. Ten co tady dělal posledně tu dlouho nevydržel. Na přání samotných hostů letěl jak namidlenej. Takže pokud nemáš námitky, tak zítra ráno." "Kachna" je štěstím bez sebe. Od zítřejšího dne se vrací do hospody a všecno začne na novo. Společně se štamgasty, Duškem, dědou Horáčkem, babkou Jiráskovou a neotrlým panem domácím bude zažívat veselé i méně veselé zážitky, po kterých se mu tak stýskalo.

Z té naší hospody, stoupají tři schody. To je ten důvod má milá, že se jde tak těžko ven...

11. ČÁST: BÍLÝ LOVEC

6. dubna 2010 v 14:14 | Kyle |  VLČÍ BOJOVNÍCI - I. ŘADA
GHGFHGHD


Konečně se stalo to, na co Šajeni čekali. Klíčovou věcí v jejich putování bylo zajmout jednoho z mužů, který patří k lovcům bizonům. Muž, kterého se zmocnili, je středně vysoké postavy. Něco kolem 175 cm. Má poměrně delší, lehce kudrnaté černé vlasy k ramenům. Na hlavě nosí ošuntělý a na některých místech potrhaný hnědý klobouk. Na obličeji dominuje výrazné obočí vlnovitého tvaru a jasně hnědé oči.

A právě tohoto muže teď pevně svírají v rukou. Konkrétně Tonkava s Nathanem. Ostatní tři, kteří zneškodnili zbylé dva lovce, když vidí, že se jejich plán i s komplikacemi povedl, tak rychle spěchají za svými přáteli, aby zjistili, co dál. Zajatý muž sebou různě cuká a snaží se ze spárů provazů dostat. Je to však marné, z područí Šajenů se nedostane, i přesto to se o to pokouší dál a dál. Toho využije pomstychtivý Nathan, který kravál, který tropí bílý lovec, nemůže vystát. Silně uchopí muže za rameno a donutí ho vstát. Šátek, který má přes oči, mu sundá dolů, aby bělochovi viděl do očí, a potom ho z čista jasna začne surově pěstí mlátit do hlavy. Několik ran způsobí lovci krvavé šrámy po celém obličeji. "Co to do tebe ksakru vělo?" Vyhrkne Tonkava a okamžitě přiskočí k Nathanovi a muže mu vytrhává z rukou. "Patří k nim a nic jiného si nezaslouží!!!"Prohlašuje odvážně Nathan, jehož ruce jsou potřísněny krví neznámého lovce.
Tonkava však trvá na svém: "To ale není důvod, abys mu bezdůvodně ubližoval!" Nathan je však paličatý jako mezek a v tomto případě nehodlá ustoupit. "A oni nám můžou bezdůvodně krást zem, lovnou zvěř a naše tradice?" Tonkava polkne a na malou chvíli mlčí. "Každá věc má dvě stránky, a proto i my se teď musíme na tohoto muže podívat z té druhé stránky, která je možná tobě proti srsti. Vím, že bys ho nejradši umučil u kůlu, ale to nejde. Musíme o těch lovcích zjistit něco víc a on je klíč." Promlouvá Tonkava a to nejen k rozčílenému Nathanovi, který se chová, jako by měl zatměno před očima. K Tonkavovi se přidávají i ostatní. "Neblázni
Nathane, tím, že ho zabiješ, nic nevyřešíš," argumentují ostatní. Nathan si otře zkrvavěné ruce a s hlubokým povzdechem odpovídá: "Ať je tedy po vašem…"

Začíná se stmívat, a proto musí Šajené zlikvidovat tábor, ve kterém lovce chytili. Vůz s mrtvým bizonem rozštípou pomocí tomahavků na malé trámy a schovají je v nedalekém křoví spolu s mrtvolou bizona. Těla mrtvých lovců hodí do vody, jež protéká kaňonem. Oheň rozhrabou a kameny, které ho obepínaly, odhodí do trávy. Jediné, co si ponechají, jsou tři střelné zbraně, které se jim budou zajisté hodit. Tábor bílých mužů je už minulostí. Tonkava ještě překontroluje pevnost svázání neznámého lovce a poté se skalní průrvou vydávají nahoru k nedalekému lesu, u kterého protéká řeka Whiteshawe. K tomuto místu dorazí až je úplná tma. I přesto
San Aloka vyhotovuje jeden prut a i pozdě večer se pokusí ulovit nějakou večeři. Docela se mu to i daří. Během necelé hodinky chytne sedm ryb. Ne moc velkých, ale i tak je s úlovkem spokojen. U rozdělaného ohně umístí sedm placatých kamenů, které nahřeje a ryby na nich upeče. Jakmile jsou ryby hotové, tak je za teplého stavu všichni snědí, neboť jsou velmi hladoví. Lovec bizonů sedí opodál přivázán hned několika provazy ke stromu a jen křečovitě přihlíží jak Šajeni posedávají u plápolajícího ohně. Najednou vidí, jak se od ostatních jeden z nich zvedá. Míří k němu a v ruce drží velký list, na němž je položen kus rybího masa. Není to nikdo jiný než Tonkava. Sedá si vedle lovce, povolí mu lana na rukou a rybu mu nabízí. "Jistě máš hlad." Lovec podivně pokrčí obočí a po kratičkém váhání upečené maso přijímá. "Mohl bych znát tvé jméno," ptá se Tonkava, jehož už unavuje nazývat ho "lovcem." Muž se na něj podívá, polkne sousto a ostýchavě odpoví: "Paul, ehm Paul Blackmoor…" Tonkava se mu přirozeně představí. "Já jsem Tonkava.

"Proč tu jsi, ty a tvoji lidé?" Začíná s výslechem šajenský šaman. Paul se ušklíbne. "Vůbec nezáleží na tom, co ti odpovím. Stejně mě zabijete. Támhle ten se té chvíle nemůže dočkat,"ukazuje směrem na Nathana, který na něj nepřetržitě zírá. "Pro nic za nic tě nezabijeme Paule, jen kdybychom opravdu museli," uklidňuje zajatce Tonkava, jenž se z něj snaží dostat nějaké informace. "Už je pozdě na nějaké dlouhé řečnění. V našem rozhovoru budeme pokračovat ráno," zakončuje Tonkava a poté se zvedá a odchází zpět k ohni. Po celou noc se budou šajenští válečníci střídat na stráži u Paula, aby jim neuprchl. To by celou situaci velmi zkomplikovalo.


Den 16. (8. Května)

Je rozbřesk. Tma ustupuje a na zelené trávě se objevuje rosa. Přichází další teplé ráno a spolu s ním spousta otázek, které Šajeny trápí. San Aloka vstává jako první a ze všeho nejdříve přichází ke stromu, kde dřímá svázaný Paul. Jemně do něj strčí, čímž ho probudí. Paul se zprvu lekne a pak už jen zůstává s napětím hledět San Alokovi do očí. "Já jsem San Aloka," říká. "Tohle je Ševak,"ukáže na svého orla, který mu sedí na levici. "Já jsem…," chce se představit lovec, ale šajenský bylinkář ho přeruší. "Vím, jak se jmenuješ. Zajímalo by mě něco jiného. Proč to děláte? Proč nám vybíjíte stáda bizonů." Paul s odpovědí neotálí. "Chceš vědět přesný důvod, proč to dělám já, dobře. Pro co jiného než pro peníze. Veškeré trofeje získané z lovu bizonů jsou velmi cenné." San Aloka povzdechne. "Vám jde jenom o peníze, o nic jiného," kroutí nešťastně hlavou. Za malou chvíli se k San Alokovi přidává Tonkava, ale ani on nedokáže z lovce dostat nic kloudného. "Kde se tvoji lidé skrývají?!" Naléhá na něj Tonkava, který s ním ztrácí nervy. "Kdo vás vede?!" Dodává hlasitě. Na žádnou z otázek ale neodpovídá. Paul se nechce zmínit ani sám o sobě, o svém osobním životě, o rodině. Zkrátka mlčí jako hrob. Tak to pokračuje několik dalších dní. Šajeni to zkouší i nadále, nic ale nezabírá. Paul je tvrdohlavý a na žádný z indiánských dotazů neodpovídá.


Den 20. (12. Května)

Čtyři dny potom, co Paula zajali, se nic nového nedozvěděli, a proto musí přistoupit k věci, kterou použít rozhodně nechtěli. K mlčícímu Paulovi přistupuje obrovitý Nathan s podivnými nástroji. Informace se z něj pokusí vydolovat tím neprostším způsobem - mučením!!! Ze všeho nejdřív ho několikrát udeří. Střídavě do obličeje a do hrudi. Paul křičí bolestí, ale stále mlčí. Nathan vytahuje z opasku zastrčený nůž a pomalu jím řeže Paula do ruky. Krev mu vytéká z rány a pokračuje dolů k zápěstí, odkud se vsakuje do vyprahlé země. Paul se zaťatými zuby pokouší překonat bolest. Je to však neúnosné. Jeho bolestivý křik je stále hlasitější. Hrozně sebou hází, ale Nathan ho pevně drží a ve zvráceném mučení pokračuje. Náhle je však ze své odporné činnosti vyrušen. Z dáli se ozývají výstřely, a to hned několik!!!

Stejně jako Nathan, tak i ostatní zbystří. Je to situace, ve které vědí, co mají dělat. Rychle sbalí celý tábor a prchají pryč. Nejdříve se snaží dostat, co nejdál, ale výstřely jsou stále hlasitější, takže lidé, co z pušek střílí, jsou blízko. Pár minut prchají pryč od řeky a hledají nějaký úkryt. Paul se je přirozeně snaží zpomalovat a to jim dělá potíže. Po pár okamžicích nacházejí malou jeskyni, která směřuje do země. Je docela dobře skrytá za keři a proto se zde Šajené se svým zajatcem schovávají. Nastává ticho. Nathan pevně drží ruku na puse Paula, aby nemohl vydat ani hlásek. Napětí by se dalo krájet, srdce indiánů buší jako kostelní zvony. Výstřely ale ustávají. Šajené si myslí, že je všemu konec. Avšak není tomu tak. Už se chtějí vydat pryč z jeskyně, když v tom těsně před jeskyní, ve které jsou ukryti, projde asi deset bílých mužů. Tonkavovi a ostatním se tají dech a krev jim tuhne v žilách. Jen tak, tak je minuli. S vyděšenými obličeji se po sobě dívají. Jejich pohledy mluví za vše. V jeskyni setrvají ještě asi půl hodiny, pro jistotu, aby na lovce nenarazili.

Všemu nebezpečí, ale i tak není konec. Jeskyní se ozývají prapodivné zvuky a po malé chvilce vykřikne bolestivě Tiéko. "Bože,au!!!Co se to sakra stalo?" Ostatní se otočí a vidí u Tiékovi nohy asi metr a půl dlouhého chřestýše. Jakmile ho zahlédnou, tak had hbitě zmizí do jedné z trhlin a nenávratně mizí. To je ale problém. Tiéko okamžitě potřebuje protijed, který se musí získat ze samotného hada. San Aloka, který se v těchto věcech vyzná, začíná jednat: "Okamžitě musíme najít dalšího chřestýše odebrat z něj protilátku!" Tonkava je událostí s hadem zaskočen. "Kde ho chceš hledat?" "Nahoře na kopci se hadi vyhřívají, tam začnu."
Tonkava se zamyslí. "Musíš jít, ale sám. Nevíme jestli tady ještě jsou, a kdybychom šli všichni, tak by nás snáze zahlédli." San Aloka přikyvuje a následně se vydává z jeskyně ven.

Během se vydává nahoru na louku, kde předpokládá, že by se mohli vyhřívat hadi, včetně chřestýšů. Zrakem pročesává každý kout, kde by mohl hada spatřit. Musí však dbát na to, aby plaz neuštkl i jeho. Hadů zahlédl už několik, ale ani jeden nebyl chřestýš. To ho nejvíc štve. Kromě hada, ale objeví i někoho jiného. Kousek opodál v nedalekém houští něco nebo někdo je. Od keřů přicházejí divné zvuky, jako když se někdo skrze ně prodírá. Obrátí k nim zrak a nestačí se divit. V houští vidí dlouhovlasou indiánků, jak se snaží dostat přes spletité větve keřů a hustého roští. Ta jakmile San Aloku spatří, hekticky vykřikne a náhle prchá. San Aloka by se za ní nejraději vydal, ale jeho úkolem je najít chřestýše a odebrat z něj protijed jinak Tiéko zemře. Avšak kdo byla ta neznámá indiánka, mu stále vězí v hlavě…

VB 2

KONEC I. SÉRIE


KISS PÍSEŇ TÝDNE - DETROIT ROCK CITY

5. dubna 2010 v 0:11 | Kyle |  KISS PÍSEŇ TÝDNE
A je tu další mega hit. Detroit Rock city pochází ze 70. let, tudíž z jejich nejvěší slávy. Musím přiznat, že když jsem tuhle písničku slyšel poprvé, tak mě moc nezaujala. S opětovným pouštěním jsem jí však přišel hodně na chuť a dnes je pro mě naprosto geniální.

Videjko je z koncertu Alive symphony IV., který považuju za jeden z nejlepších, co jsem kdy viděl. Hlavně bych vyzdvyhl senzační efekty, kterými se Kiss proslavili a také parádní souhru s orchestrem. Celé to pak skvěle do sebe zapadá. Zpívá jako obvykle Paul Stanley...



NĚKOLIK OZNAMŮ

3. dubna 2010 v 21:17 | Kyle |  NOVINKY
Tak po nějaké době je tu něco málo informací ohledně chodu blog a jeho nejbližší budoucnosti.

1.) Začal bych rubrikou, kterou jsem založil před měsícem - Kiss píseň týdne. S potěšením musím oznámit, že se vám celkem zalíbila a pravidelně komentujete, za což vám moc děkuju. I když tato kapela není v dnešní době tak oblíbená jak bývala, tak jsem rád, že vám ji mohu alespoň tímto způsobem přiblížit a trošku vám pomoct udělat si o ní svůj obrázek

2.) Pokračovat budu povídkou Vlčí bojovníci. Podle komentů ji moc lidí nečte, ale těm málo čtenářům, kteří si na ni najdou čas rovněž děkuju. Na druhou stranu je oblíbenější než Banditi, takže nějaký posun tu snad je. Psaní tohoto příběhu mě velmi baví, musím přiznat, že daleko víc než Bandity a dalo by se říct, že mě něčím naplňuje. Snažím se do ní vkládat určité zamyšlení a taky přemýšlet nad rasovými problémi tehdejší doby...

3. Do třetice chystám docela radikální "překvapení" které se na blogu objeví po skončení I. série Vlčích bojovníků. I. řada má 11. dílů, takže zhruba za týden se tu objeví další nová povídka, ale s trošku jinačím zaměřením a hlavně, určitě vám bude povědomá....

Tak to zatím bylo, měj te se....

10. ČÁST: NA DNĚ KAŇONU

2. dubna 2010 v 9:39 | Kyle |  VLČÍ BOJOVNÍCI - I. ŘADA
INDIÁNII

Den se přehoupl do své druhé poloviny, přesněji řečeno za ni. Slunce svítí vysoko na obloze a podle jeho polohy se dá usoudit, že je něco kolem druhé hodiny odpoledne. Právě této době podstupují šajenští válečníci nebezpečný sestup do zaplaveného kaňonu, který náhodně objevili nedaleko místa, kam stopovali vojáky. Podle San Alokové rady si vyhlédli spletité shluky kořenů, od nejrůznějších stromů a možná i větších keřů, jež se v okolí nacházejí. Žádný z nich však nevede úplně dolů a proto musí Tonkavovi lidé hbitě přeskakovat z jednoho kořenu na druhý. Jejich namáhavou práci jim neusnadňuje i oranžovohnědý kámen jenž tvoří hlavní dvě skalní stěny podlouhlého kaňonu. Ten se jim pod nohama přímo drolí, a proto musí Šajeni každý kousek skály více krát vyzkoušet, než na něj přenesou celou svoji váhu. Sestup je to náročný a hodně zdlouhavý. Kořeny jsou mnohdy jen několik metrů dlouhé a největší problémy jim dělá přešplhávání z jednoho na druhý. V hodně případech jsou od sebe vzdáleny přes metr a půl a jakýkoli chybný krok v tomto případě znamená jasnou smrt. Po patnácti minutách sešplhávání po vyprahlé skále narážejí na malou skalní římsu, která je široká něco přes dva metry. Zde si můžou v poklidu odpočinout a načerpat novou energii. Naneštěstí pro Šajeny se skalní římsa nachází přímo naproti slunce, které ji doslova opéká svými silnými paprsky. Tonkava a ostatní zde nemůžou setrvat příliš dlouho, neboť zásoby vody se jim zužují a také hrozí nebezpečí, že by je někdo mohl zahlédnout. Proto se po malé přestávce opět spouští po kořenech vystupujících ze skalních průrev a prasklin a co možná nejrychleji spěchají dolů, neboť na dně kaňonu se nachází obrovské množství vody, ze které se můžou jednak napít, ale také příjemně osvěžit.

"Už tam skoro jsme,"zvolává radostně Konkito, jehož potem orosené čelo se leskne na všechny strany. "Viděl bych to tak na pět, možná šest metrů,"dodává a ještě jednou pohledne dolů, aby se ujistil, že jim v cestě nic nehrozí avšak jakmile skloní dolů zrak, tak jakoby se přestal plně soustředit na to, kam našlapuje. Sypká a sluncem vysušená hornina se najednou rozdrolí
jako prach a Konkito podklouzává a nezadržitelně padá dolů. Nicméně bleskurychle zasahuje Nathan, jenž je k padajícímu Konktovi nejblíže. Rychle vystřelí pravicí směrem ke svému příteli a na poslední chvíli ho chytá za ruku, kterou se ještě snažil někde zachytit. Svaly a pevné šlachy se na Nathanově ruce zatínají a jejich proporce je přímo úžasná. Avšak i silný Nathan nemá nekonečno energie. Naneštěstí mu žádný z Šajenů nemůže přispěchat na pomoc, neboť hrozí, že se i pod Nathanem uvolní nestabilní kameny. Konkito se snaží nějak vysápat nahoru a zrakem hledá místo, kde by se mohl zapřít a tím pádem tak nechat odpočinout Nathanově vypracované ruce. Pátrá však marně, skála všude kolem něj je hladká a ke šplhání naprosto nevyhovující. Po několika dalších sekundách je už Nathan na dně svých sil. Celý zpocený a se zaťatými zuby se ještě snaží Konkita vytáhnout, ale nejde to. Druhou rukou si nemůže nijak pomoci, protože se s ní drží za jeden z mnoha kořenů. To ,co si nikdo nepřál se právě stává. Nathan povoluje a Konkita pouští.

Ten se i během svého pádu snaží nějak zachytit, nějakého místečka ve skále, větve nebo kořenu.
Vypadá to velmi bledě, nikdo si neumí představit, co se mu stane, až dopadne na zem. Napětí drancuje Tonkavu a ostatní, avšak najednou se Konkito chytá jedné velmi malé větve, která čouhá ze skalní trhliny. V to už nikdo nedoufal! Na tvářích Šajenů se objeví úsměv. Za jejich cestu je to poprvé, kdy se na jejich stranu přiklonila štěstěna. "Hned budeme u tebe," volá směrem ke Konkitovi Tonkava. "Hlavně opatrně," varuje ještě své přátele ten, který málem na následky pádu zahynul. Zbylá čtveřice opatrně sešplhá k místu, kde se Konkito zachytil. Lišácky se na něj usmějí a při pohledu na něj si velmi důvěryhodně uvědomí, že smrt číhá opravdu na každém kroku. Dolů to jsou už jen necelé tři metry. Pětice sestoupí ještě o něco níže a poté seskočí dolů.

Šajené vstupují na půdu kaňonu, jehož korytem protéká docela velký, asi patnáct metrů široký tok vody po nedávné bouři. Několik hodin se Tonkava a ostatní postupují po suchém břehu, avšak zhruba před setměním se dostávají k místu, kde se skalní stěny kaňonu zužují a jedině, jak se dá pokračovat je se skrze další část kaňonu proplavat. I když nahoře nad kaňonem zuří obrovské horko, tak dole ve stínu velkých skal se teplota drží radikálně nízko a teplota vody tomu patřičně odpovídá. Při vstupu do ní Šajenští válečníci pociťují velký chlad a pobyt v ní není příliš příjemný. Avšak nedá se nic dělat. Jiná cesta nevede a tohle je jediné možné řešení. Velké zbraně si upevní řemeny nebo provazy na záda a menší nástroje si ponechávají v rukou. Jediný Tiéko, si svoji jedenáctku nožů sváže do malého koženého vaku, který po celou dobu plavání drží pevně v rukou. Voda je opravdu studená, není to sice nic nesnesitelného, ale Šajeni v duchu doufají, že se kaňon co nejdříve opět rozestoupí více do stran a bude zase možné kráčet po souši.

Nicméně při pohledu před sebe, je nic takového nečeká. V dohledu sta metrů je k vidění pouze voda a velké množství odlesků, které způsobují sluneční paprsky, které se od hladiny průzračné vody odrážejí. Šajeni plavou ve velmi rychlém tempu, čímž se chtějí hlavně zahřát a taky jejich touha objevit něco nového je žene kupředu.

Ve vodě jsou už přes půl hodiny a za tuto dobu urazili téměř šest set metrů, když v tom vidí, že skalní stěny kaňonu se zmenšují a stejně tak ostatní rysy typické pro kaňon. Zdá se, že se blíží buď ke konci, nebo se v kaňonu nachází obrovská skalní průrva vedoucí bokem ven. Šajené zbystří. Vidí, co se před nimi naskýtá. Oblast, kde se skály snižují a téměř vytrácejí, důkladně sledují. Při bližším průzkumu si uvědomují, že tok vody pokračuje dál, takže to znamená, že na konci kaňonu nejsou. Voda vytéká po straně ven ze skalní průrvy a vytváří tam malé jezírko.
Zbytek vody teče v poklidu dál kaňonem.

V tom Šajené spatří další, a to o poznání zajímavější věc. Z míst, kde je skalní průrva vychází kouř. Tonkava a jeho přátelé se opatrně připlíží na samý okraj skalní průrvy, aby viděli, jestli se v těchto místech někdo nevyskytuje. Nikdo z nich snad v to ani nedoufal, ale když pohlédnou asi padesát metrů před sebe, tak je zamrazí v zádech. Nedaleko od nich se nachází skupinka tří mužů - bělochů! To by nebylo nic neobvyklého, jenže hned vedle nich stojí vůz s mrtvým bizonem zapřažený za jednoho koně!!! Poprvé za celých patnáct dní, co se vydali na cestu, narazili na lovce bizonů. Jsou pouze tři, ale i tak je to obrovský úspěch a jsou si vědomi, že teď nesmí udělat ani jeden chybný krok. Tonkava si k sobě ostatní volá, aby věděli, jak se má vše provést. "Pamatujte, že chceme alespoň jednoho z nich živého. Pokud je všechny zabijeme, tak nám to bude k ničemu." Zbylí čtyři na důkaz souhlasu pokývnou. "Dobrá, ale jak se k nim dostaneme?" Pokládá velmi důležitou otázku San Aloka. "Viděl bych to takhle," začíná se sdělováním plánu Tonkava. "Jsou tři. Chceme alespoň jednoho živého. Proto se musíme dostat na dostřel. Ty San Aloko přesně zamíříš a jednoho z nich dostaneš. Druhého musí zneškodnit Tiéko s noži, společně s Konkitem, který se ho bude snažit dostat hodem kopí. Já a Nathan zajmeme toho třetího. V místech, kde táboří je poměrně vysoká tráva, takže bychom se tam měli snadno připlížit. Vy středem a já s Nathanem po straně," zakončuje.

Šajeni splynou s okolní trávou a pomalými pohyby se soukají na vzdálenost zhruba deseti metrů k lovcům bizonů. Důležité je, aby je nezpozorovali příliš brzy. V půli jejich plížení se od San Aloky, Tiéka a Konkita oddělují Tonkava s Nathanem a na posledního z lovců, který má přežít zaútočí z boku. Zbylí pokračují dál. Najedou je však celý plán k ničemu. Jeden z lovců bizonů si všiml podezřelých pohybů v nedaleké trávě a upozornil na ně zbylé dva lovce. Ti okamžitě zbystřili. San Aloka tuší, že se něco děje. Jsou už docela blízko, a proto dává Tiékovi s Konkitem znamení, že můžou vypálit. Na mrknutí oka vyskakují z trávy a plní první fázi jejich předem vymyté akce. San Aloka pálí a vzápětí po něm vrhá Tiéko směrem na druhého lovce směsici nožů. Běloch zasažený San Alokovým šípem padá okamžitě k zemi, nestačil ani zbraní na San Aloku zamířit. Kdežto druhého lovce Tiékovi nožem pouze zranili. Svou dlouhou opakovačkou zaciluje na bezbranného Tiéka. V tu ránu však vzduchem prosviští pomalovaný oštěp vržený z rukou Konkita, jenž celou situaci zachraňuje. Následně se z trávy vynořují Tonkava s Nathanem, kteří svalí na zem jediného lovce, který přežil. Nahtan ho pevně svírá v rukou a Tonkava mu svazuje ruce a přes oči mu nasazuje šátek. Mají jednoho z nich!!!