Únor 2010

HOSPODA

26. února 2010 v 14:00 | Kyle |  MÉ ZÁJMY
A máme tu další seriál a musím přiznat, že tenhle je pro mě srdcová záležitost. Troufám si tvrdit, že alespoň jeden díl Hospody viděla nemalá většina z vás. Podle mého názoru jeden z nejlepších výplodů, co se seriálů týče, které spatřilo světlo světa z produkce TV Nova. Na české poměry je to docela zdařilý sitcom. Postavy, které v něm vystupují jsou naprosto geniální. Seriál přesně vystihuje hospodskou morálku, každý má své místo u stolu, vybrané nápoje a originální humor. Partička sedící naproti výčepu je toho jasným důkazem a během 52 dílů s hospodským Duškem prožijí nezapomenutelné momenty. Nejčastějším problémem této hospody je pan domácí, který jak on říká "pracuje jako profesor na gymnáziu s rozšířenou výukou jazyku." a stále se mu něco nelíbí. Hospoda je to opravdu neobyčejná. Už jen její stálí štamgasti se od těch ostatních odlišují.

Pomyslným strůjcem všech akciček, z kterých někdy vyvrcholý pěkný "průser" je špeditér Václav Novák. Kanistrem, co se týče pití piv je topič v kotelně Tomáš Babula. Další dva štamgasti jsou z vyšších vrstev - právník Vladimír a psychiatr s radním dohromady Prášek. Partičku uzavírají hospodský Dušek, kuchař "Kachna,", kamelot Goliáš, harmonikář Joska, paní Jirásková a děda Horáček společně se dvěmi servírkami. Do hospody během 52 dílů zavítají velice zajímavý hosté a také se v ní odehrají zajímavé akce. Např. žízeň sem přijde zahnat Marek Eben, ke stolu štamgastu se přisadí Abstinent bratr Šípek nebo šarlatánka, hádající budoucnost. V hospodě se natáčí reklama na pivo, Babula najde krabici uzenin patřící panovi domácímů a společně s ostatími ji sní, oslavují Vánoce v létě, když je neskutečný hic a dál bych mohl pokračovat...

Hospoda je velmi prostý seriál, který si myslím příliš neoslový dnešní diskotékovou mládež, ale pro mě je to naprosto krásná hospůdka, kterou bych si přál, aby doopravdy existovala. Sem bych chodil denně a rád.

FOTBÁLEK A SPORT JAKO TAKOVÝ...

24. února 2010 v 14:50 | Kyle |  MÉ ZÁJMY
Moji známí a přátelé o mě tvrdí, že jsem tak trochu posedlej sportem. Asi maji částečně pravdu, sice nic se nemá přehánět, ale co se týče sportu, tak se tímto heslem neřídím. Sportnovní aktivity mě bavily od malička a jelikož jsem z poměrně dost sportovní rodiny (taťka hrával závodně hokej a fotbal a mamka dělala krasobruslení - oba jen rekreačně), tak už je jasné po kom jsem. Dříve jsem závodně hrával florbal, ale od toho jsem přešel k fotbalu, lépe řečeno k malé kopané, která mě chytla a už nepustila. Ani nevím kolik let ji už hraju, ale už to nějaký pátek je. Nastupuju v barvách okresního týmu, který se jmenuje Orli Bučovice. Tvoří ho samo mladí kluci, avšak já patřím k nejmladším. Hrajeme sice nejnižší ligu, ale co na tom, když nás to baví. TADY je odkaz na náš klubový blog :-).

Jako správný fanda mám oblíbené týmy a hráče. Klub číslo jedna je u mě z naprostou převahou slavný Manchester United v jehož sestavě nastupuje i můj oblíbený hráč - Patrice Evra (obránce)


Mimo fotbal se zajímám o řadu sportů, v současé době horlivě držím palce českým hokejistům ve Vancuveru a i brzké vstávání mi nevadí. U hokeje ještě zůstanu, podobně jako téměř každý jihomoravák fandím Komětě Brno!!!

Sport je pro mě hodně a velmi mě mrzí, že v dnešní době už není mezi mládeží tak oblíbený. Většina mladých lidí, radši posedává doma u PC nebo radši fetuje někde pod mostem, místo toho, aby dělali nějakou smyslu plnou činnost (nemyslím jen hraní nějakého sportu)!

5. ČÁST: V ZAJETÍ PONIŮ

21. února 2010 v 10:10 | Kyle |  VLČÍ BOJOVNÍCI - I. ŘADA

Je po bitvě. Tonkava se svými přáteli dokázal odolat síle střelných zbraní a nikdo z nich nepřišel k úrazu. Šajeni z této bitvy hodně vytěžili. Získali totiž střelné zbraně a několik munice, což se jim bude v jejich dalším putování hodit. Nejmladší z indiánů Tiéko se jde podívat ke koním, které vlastnili v této chvíl uži mrtví zlatokopové. Ostatní mezi tím prohledávají padlé muže. Téko přistupuje k jednomu ke koním a na jeho hřbetě spatřuje další mrtvé tělo. Je to mrtvola indiána! A hned na první pohled poznává, že je to Poniec, jejich úhlavní nepřítel! Okamžitě se to chystá oznámit svým přátelům. " Hej, tam u jejich koní je mrtvola jednoho Ponijce!" Křičí na ostatní z míst, kde se tělo padlého indiána nachází. Ostatní zpozorní a po několika ostýchavých pohledech jeden na druhého vyrazí k místu, ze kterého na ně volal Tiéko. Přispěchají ke koním a poznají, žeTiéko nelhal. Na hřbetu jednoho z koní leží mrtvý indián, patřící ke kmeni Poniů sídlících daleko na západě Black Hills. Tonkava k mrtvému rudochovi přistupuje a prozkoumává jeho zohavené tělo. I když to je jejich úhlavní nepřítel, tak je mu ho jako indiána líto. Prohlíží si jeho rány, které mu způsobili smrt a během toho mluví: " Určitě ho mučili," říká ze všeho nejdřív. "Na mnoha místech je popálený a v hrudi má hned několik stop po úderech tupého předmětu. Smrt mu zřejmě způsobily tyto tři střelné rany," ukazuje na hrudník a tím taky završuje svoje slova. "Co teď s ním, neměli bychom ho tady nechat." Zamýšlí se nad vzniklou situací Konkito. Tonkava je stejného názoru a proto navrhuje: "Padlé bělochy bychom měli spálit, abychom po sobě nezanechávali příliš mnoho stop. Mrtvého Ponie pochováme do země, i když je to náš nepřítel." Ostatní souhlasí a proti slovům šamana nic nenamítají. San Aloka s Nathanem nanosí patřičné množství dřeva a padlé zlatokopy alespoň spálí. Jediné co si od nich ponechají jsou čtyři kolty a asi padesát kulek. Toto vybavení se jím bude báječně hodit a i oni jsou si toho jasně vědomi. Zbylé přenechají ohni, který za ně vykoná rozhodující ortel. Mezi tím, Tonkava, Tiéko a Konkito hloubí primitivními nástroji asi padesát centimetrů hluboký hrob, do kterého se chystají vložit umučeného Ponijce. Jakmile je jáma vykopána, tak Tonkava s Nathanem přinesou mrtvolu a chystají se ji uložit k věčnému spánku.

Náhle se však někdo objeví, nejsou to další zlatokopové ani jiní běloši. Z nedalekého shluku stromů a drobných prérijních keřů se vynořuje početná skupinka Poniů! Ti jak vidí, že znepřátelení Šajeni drží v rukou jednoho z jejich bojovníků, tak jsou z toho přímo uvitržení. Naprosto se jich zmocňuje záchvat šílenství a k Šajenům vedených Tonkavou okamžitě přistupují. Pětice ví, že odpor proti přesile nemá vůbec žádný význam. Jenom položí mrtvé tělo na zem a zůstávají v očekávání stát, co se bude dál odehrávat. Poniové přibíhají k Tonkavovi a jeho lidem a okamžitě se jich zmocňují. San Aloka ještě na poslední chvílí pouští ze své ruky orla Ševaka a nechává ho vzlétnout, aby nebyl zuřivými Ponii zraněn. Ti přinutí Šajeny
kleknout. Tupou stranou svých tomahavků je udeří do oblasti lýtek a zadní části kolen, čímž je povalí na zem. Jeden z nejagresivnějších Ponijců přistupuje s dlouhým nožem k nejmladšímu Tiékovi a chytá ho za jeho vlasy, čímž mu vykloní hlavu vzhůru. Nůž mu přikládá na krk a chystá se ho… Když v tom zasáhne Tonkava, který cítí potřebu svého přítele bránit. Vstane a udeří Ponijce do ruky, čímž na sebe upoutá pozornost. Rozzuřený indián je přichystán bezbranného Tonkavu usmrtit, když v tom do celého dění vstupuje velice vážený Poniec, který zřejmě tuto výpravu vede.

K Pětici klečícím Šajenům předstupuje postarší indián s mohutnými orlími pery s bizardně pomalovanou tváří, která se skládá z rudé a černé barvy. V ruce drží opravdu pozoruhodnou zbraň. Velice dlouhou hůl o délce přes metr a půl na jejímž horním konci je vysutý hrot, podobný tomu, který se nachází na tomahavku. Celé toporo zbraně je pomalováno podobně jak je tomu u tváře tohoto Ponijce. Tyto znaky mají jistě svůj význam… Tento ušlechtilý válečník směřuje svým zrakem ke klečícím zajatcům a když pohlédne do tváře jednoho z nich, tak v něm spatřuje starého známého. I jeden z Šajenů ví, o koho se jedná. Tonkava si na bizardně pomalovaného příslušníka kmene Poniů vzpomíná. Jméno tohoto indiána je Manucho a pro náčelníka Poniů dělá černou práci. Dalo by se říci, že je to jeho pravá ruka. Tonkava ho zná z toho důvodu, neboť je to šaman stejně jako on a šamani přilehlých kmenů se mezi sebou znají podobně jako náčelnici či rada starších. Když Manucho vidí, že před ním na kolenou klečí bezbranný šaman Šajenů jako opuštěný kojot, tak mu na tváři vysvitne posměšný úsměv, jako když časně ráno vyjde slunce. Manucho jen mezi zuby procedí: "Jsem rád, že vás opět vidím šamane Tonkavo. Náš náčelník bude jistě velmi potěšen, že jsem tě dostal. A ještě k tomu živého," Praví s velkou mírou zákeřnosti v jeho tmavých očích. Tonkava na jeho slova nereaguje. Nic by tím nezměnil a hlavně nechce už tak agresivní Ponie provokovat k dalším šarvátkám a potyčkám. Manucho si ještě rychlými pohledy prohlédne tváře ostatních šajenských válečníků a poté přikáže svým lidem: "Není proč je zabíjet. Odvedeme je na západ k naší osadě. Až tam budou odpraveni do země Manytuovi!" Poniové přikážou Tonkavovi a jeho lidem vstát a následně jim sváží ruce starým kusem lana a poté jim odeberou zbraně. Ke každému bojovníkovi je přidělen Poniec, který ho bude po celou cestu strážit.

Cesta na západ bude dlouhá, neboť kmen Poniů sídlí až na úplně druhé straně Black Hills. Během prvních hodin cesty se k Tonkavovi přibližuje zarputilý Manucho s otázkou, která mu vrtala po celou dobu v hlavě: "Co jste pohledávali u Rudých skalisek?" A kde je celý zbytek vašeho kmene?" Vaše osada jako by se do země propadla." Tonkava se nevlídným pohledem obrátí k Manuchovi a prozradí mu krutou pravdu o osudu šajenského lidu: "Vy to ještě nevíte co? Náš kmen byl odveden do rezervace!" Manucho pokrčí obočí a říká: "Tak co tu ty a tvoji lidé pohledáváte?" Tonkava na to: "Jsme tu z jediného důvodu - najít a usmrtit lovce bizonů!!!" "Ano o těch jsem slyšel," poklidně odvětí Manucho. Tonkava k tomu dodává: "Vy se ale o bizony nestaráte!" Manucho nahodí na tváří podivný výraz a vzápětí Tonkavovi poví: "Loví vaše bizony, ne naše!" Lovci bizonů mě vůbec nezajímají!" "V tom případě tu se mnou neztrácej čas, sykne Tonkava, kterému Manuchova návštěva není zrovna příjemná. Manucho se po několika dalších krocích vzdálí dopředu celé skupiny a Tonkavu nechá osamotě.

Tonkava začíná přemýšlet. Ví, že pokud se dostanou až na západ do osady Poniů, tak to bude jejich neodvratitelný konec. Proto se snaží přijít na to, jak sebe a své přátele osvobodit. Rozhlíží se kolem sebe. Potřebuje i podporu přírody, ve které by se mohl v případě svého osvobození ukrýt. Dalším faktorem, na který si ale musí počkat je tma. Pod rouškou noci snad bude možné uniknou ze zajetí, opakuje si v hlavě. Nesmí však otálet příliš dlouho, protože na noc, se Poniové budou chtít zajisté utábořit a to by pro útěk nebylo dobré. Tonkava tedy čeká, až se dostanou více do hor, kde je větší počet stromů, spletitých keřů, malých skalek a v neposlední řadě na setmění.

Slunce už začíná svádět boj s měsícem o nadvládu nad čistým nebem, které se pomalu zbarvuje do černa. Noc se blíží a slunce se neodvratitelně přibližuje k vysokým vrcholkům hor, za které za několik málo okamžiků zapadne. To je ten pravý moment pro realizaci Tonkavova osvobozujícího plánu. Chůzi začíná zpomalovat a to až do takové míry, že se dostane na samý konec zástupu indiánů. Po několika vrávoravých krocích upadne na zem a předstírá silnou dehydrataci. Víčka vykloní sloup, tak, že to vypadá, že s ním opravdu něco je. Ke všemu ještě přidá třesení celého těla, které vše výtečně dokresluje. Když ostatní Poniové vidí, co se děje, tak je to příliš neznepokojuje. Zastaví se a pozorují Tonkavu. "Dej mu napít a pak nás následujte," přikazuje Manucho indiánovi, který Tonkavu střeží a během toho mu hodí čutoru s vodou. S ostatními se pomalejším tempem vydává dál. Na to Tonkava čekal. Jakmile je skupinka vzdálena, tak s předstíráním vyčerpání přestává a když to Poniec nejméně čeká, tak vyrazí. Silným kopem do břicha nepřítele povaluje na zem. Skočí na něj a z pouzdra na jeho opasku vytahuje lesknoucí se nůž. Ten, útokem překvapenému Poniovi, vráží přímo do hrudi. Poté se Tonkava kolem sebe rohlédne a následně uchopí mrtvého indiána za nohy a skryje ho za jeden z přilehlých keřů. Vzápětí nožem rozřízne provazy, kterými měl spoutané ruce a potom i on mizí v hustých křoviskách.

PŘÁTELÉ

19. února 2010 v 23:23 | Kyle |  MÉ ZÁJMY
Po Ztracených přichází na řadu seriál, který je žánrově z naprosto jiného soudku. Představovat ho si myslím příliš nemusím. Přátelé patří k těm nejlepším sitcomům na světě a pro mě jasně vévodí. No možná se o první místo dělí s nezapomenutelným Krokem za Krokem... Úctihodných 10 řad, které byly natočeny mě zaručeně vždycky pobaví a přinutí mě se hlasitě zasmát. Kolikrát si říkám kam na to chodí... Seriál se už nenatáčí, velká škoda, taky herci už poměrně zestárli, takže nepředpokládám, že by se natáčení obnovilo. Před nějakým časem jsem zaslechl nějaké zprávy o tom, že by se měl snad natočit film, ale nic o tom nevím a ani v tom moc nevěřím... Myslím, že kouzlo tohoto sitcomu tkví v perfektně vymyšlených postavách. Každý z hlavních aktérů je originální a přitom mají něco společného.

POSTAVY

Rachel Green

Ze začátku namyšlená, rozmazlená holčička, která měla všechno na co si ukázala. Do seriálu zasahuje jako nevěsta, která utekla ze svatby a pomoc hledá u své přítelkyně Moniky... Postupem času se z ní stane naprosto jiná ženská, než jakou bývala. Osamostatní se, bude úspěšná ve své kariéře. Jejím osudovým mužem je Ross, se kterým se dá několikrát dohromady ale zase se s ním i párkrát rozejde. Nakonec se však k sobě vrátí, zapříčiní to i jedna neopratná noc, ze které vyustí jejich společná dcera Emma.


MOJE HODNOCENÍ: Rachel jsem měl vždycky rád, sice to není úplně typ ženské, kterou bych nějak obdivoval, ale její povaha mi přirostla k srdci. Vše dokresluje pěkný zevnějšek...

90 %








Monica Geller

Posedlá úklidem, vařením a touhou po dětech, tak by se možná dala jednou větou charakterizovat Monica Gellerová. I ona projde kariérním vývojem až se nakonec stane šévkuchařkou, což vždycky chtěla. Po nespočtu známostí, se uchytí až vztah s dlouholetým přítelem Chandlerem Bingem, kterého si na konci 7. řady vezme. Nicméně děti s ním mít nemůže a proto se odhodlají k adopci... Vzled je opět na jedničku!


MOJE HODNOCENÍ: Kuchařka Monica působí více domáctějším dojmem, než divočejší Rachel a právě proto ji dávám o 5 % víc. Nicméně Rachel a Monicu mám oblíbenou takřka stejně.


95 %













PHOEBE BUFFAY

Střeštěná Phoebe, vnáší do příběhu něco zvláštního. Svým podivným humorem se trošku odlišuje od ostatních. Její součástí je kytara, se kterou skládá písničky. Následně vystupuje v kavárně Central Perk. Její životní láskou se stane Mike Henigan, s kterým se seznámí prakticky náhodně. Dohodí jí ho Joey...



MOJE HODNOCENÍ: Phoepe mám ze tří ženských postav oblíbenou nejméně, rozhodně mi nevadí, ale její někdy bohužel "trapný" humor mě nikdy příliš nezaujal. Jsou však lidé, kteří ji milují. Musím však přiznat, že by bez ní Přátele nebyli tím, čím jsou


75 %









Joey Tribbiany

Zaručený popleta, ne příliš úspěšný herec a neskutečný jedlík, který v jednom díle sní na posezení osmikilového krocana! Podle mého názoru jedna z nejoblíbenějších postav co se týče všech diváků a fanoušků seriálu. Jeho přístup k životu je ojedinělý, nic příliš neřeší a mnohdy je velmi flegmatický. Musím vyzdvyhnout i perfektní dabing Petra Rychlého... Joey se nikdy pořádně nezamiloval, jen jednou do Rachel, se kterou i nějaký čas chodil, ale nevyšlo jim to...jako jediný z přátel zůstal nakonec sám :-(


MOJE HODNOCENÍ: Asi moje nejoblíbenější postava. Nic moc neřeší a bere život tak jak přichází. Neptá se proč je to tak, či onak, prostě to tak je a hotovo. Skvělý humor je jeho silnou předností a některé výroky, které se rovnají IQ malého dítě mě vždycky dostanou


100 %









Chandler Bing

Vyhlášený vtipálek, který z rukávu sype jeden šprím za druhým. Vztahově nikdy neoplýval a známostí moc neměl. Jeho zaměstnání je zvláštní tím, že jeho název si nikdo z jeho přátel nepamatoval. Bylo to - statistické faktorování a rekonfigurace dat. V druhé polovině seriálu se sblíží s Monicou a vše vyústí ve velkolepou svatbu a adopci dvou dětí. Následně se s Monicou přeštěhuje na okraj New Yorku...


MOJE HODNOCENÍ: Chandler je prostě týpek!!! Jeho humor je mi velmi blízký a přesně takoví lidé se mi líbí. V některých věcech se s ním myslím i stotožňuju.


100 %










Ross Geller

Zarputilý paleontolog, kterému snad žádné manželství nevydrží. V průběhu seriálu se 3x rozvede. Napřed s lesibičkou Keroll, následně s Angličankou Emily a do třetice s Rachel, s kterou se vezme v Las Vegas, když jsou oba na mol. Žena jeho života je právě Rachel, kterou miloval i na střední škole. Jeho sen se mu splní a s Rachel se dá dohromady a spolu s ní vychovává i dceru Emmu.


MOJE HODNOCENÍ: Skvělá postava se zajímavým humorem. Osobně si myslím, že český dabing je naprosto geniální. Daniel Rous ho skvěle namluvil a senzačně napodobil podivný smích skrze zuby, který je pro mě nezapomenutelný

97 %










Přátele pro mě znamenají hodně. Když běželi na Primě, tak jsem sledoval jejich osudy každý den a nikdy jsem si je nenechal ujít. Dofám, že se ještě některá z televizí pustí do repríz protože tato partička z New Yorku si to bezesporu zaslouží.

4. ČÁST: RUDÁ SKALISKA

16. února 2010 v 14:22 | Kyle |  VLČÍ BOJOVNÍCI - I. ŘADA

Po návštěvě posvátného místa, jejímž bez pochyb "Hora obdarování" je, se pětice vedená odhodlaným Tonkavou stahuje dolů k úpatí hory, kde si vybuduje skromný tábor. Tiéko s Nathanem nasbírají suché dřevo a následně z něj rozdělávají oheň. Každý z Šajenů si v úkrytu pod vysokou horou vybuduje primitivní lůžko a pod širým nebem plných hvězd usínají. Dvoučlenné hlídky se střídají každé čtyři hodiny, takže každý má dostatek času se alespoň částečně prospat.

Den 13. ( 5. Května)


Noc byla krátká a svítat začalo velmi brzy. Šajeni však jsou z dlouhé cesty unavení a proto si bdění ve spánku o pár hodin prodlouží. Když už však je slunce vysoko nad obzorem a svými paprsky prozkoumává okolí, tak musí šajenští válečníci opustit svá lůžka a postavit se na nohy. Nad ohněm si připraví několik nachytaných ryb, aby si doplnili energii v těle. Následně tábor sbalí a jsou připraveni vydat se na další cestu. Avšak co bude jejich cílem tentokrát? To ví pouze Tonkava, který dlouho přemýšlel, kam jejich další kroky povedou. Během noci dumal nad tím, kterým směrem se vydat. "Usoudil jsem," říká ostatním, "že bude nejlepší
když se vypravíme k menšímu pohoří, které je odsud vzdálené jen pár mil." Konkito tuší, kterou oblast má šaman Tonkava na mysli a proto se ptá: "Máš na mysli Rudá skaliska?" Tonkava přikyvuje a následně svoje rozhodnutí zdůvodňuje: "Pro lov bizonů je to ideální místo. Do planin to odtud není daleko, je tam les se zásobami dřeva a hned o kousek dál teče řeka s pitnou vodou a rybami." San Aloka se k Tonkavovi přiklání: "To z ní poměrně racionálně, ostatně je to odsud kousek a proto nemůžeme nic ztratit." Tonkava na to reaguje: "Cesta nám nezabere víc než tři hodiny, takže časově to není tak hrozné." Nathan také souhlasí a celý rozhovor ukončuje: "Dobrá, naše kroky povedou tam!"

Pětičlenná skupina se tedy vydává jižně od posvátné hory téměř na úplný okraj Black Hills. Cesta to není složitá. Horský terén tu už není tak drsný a nevypočitatelný a proto jejich putování není nikterak fyzicky náročný. Les a křoviska tu slábnou a jejich výskyt patřičně řídne. Není divu, velké pláně jsou odsud vzdálené jen několik málo mil a na přírodních lokacích to jde jasně znát. Během cesty se každý z Šajenů kolem sebe bedlivě rozhlíží, nejen kvůli tomu, aby je někdo nezahlédl, ale také by mohli objevit nějaké stopy, které by je mohli někam dovést. San Aloka si hrdě na své ruce nese svého ptačího přítele Ševaka, který by možné nebezpečí určitě vycítil. Na prahu odpoledne jsou už pro Šajeny "Rudá skaliska" jasně viditelná i z větší dálky. Jejich jméno je ostatně prozrazuje. Rudý kámen, který tvoří tohle pohoří, je nepřehlédnutelný.
Když však Tonkava a jeho lidé přistoupí k pohoří blíže, tak jim tu něco nehraje. U jednoho ze stromů jsou přivázány koně. Je to jasné, u Rudých skalisek někdo je! A je jich tam víc!!! Tiéko se obrátí k ostatním a rozporuplným tónem se jich ptá: "Že by to byli ti lovci?" Tonkava se k Rudým skaliskám bedlivě zadívá. "Odsud to nemůžeme jednoznačně posoudit, musíme se dostat blíž. Potom se uvidí." Pětice Šajenů se přikrčí a nepozorovaně se krůček po krůčku dostává blíže k Rudým skaliskům. Les tu řídne a plížení to není zrovna dokonalé. K samotné skále, u které jsou k vidění koně se dostanou na vzdálenost zhruba deseti - patnácti metrů. I tak to však stačí. Při bližším prozkoumání těchto skal je patrné, že se tu o lovce bizonů nejedná.

Na skále jsou rozmístěni čtyři muži, kteří drží v rukou zlatokopecká kladívka. V tuto chvíli je jasné, že u Rudých skalisek se utábořilo několik zlatokopů, hledajíc zde vzácné kovy, nejlépe zlato.
Konkito ostatním oznamuje: "Zbraň u sebe má jen jeden z nich, což je pro nás dobré. Kdyby nás objevili, tak nám hrozí prvotní nebezpečí nejdříve od támhle toho muže úplně nahoře" ukazuje pravou rukou směrem k rudé skále. "Co teď?" Ptá se ostatních Nathan. Tonkava na jeho otázku odpovídá takto: "Nebylo by zrovna vhodné se s těmi muži pustit do nějaké větší potyčky. Lepší bude se stáhnout." Nathan je však jiného názoru a s pokrčeným obočím tiše namítá. "Stáhnout se? To jako ustoupit? To snad nemyslíš vážně?!" Tonkava se k Nathanovi obrací a svoje rozhodnutí mu zdůvodňuje: "Nejsme tu kvůli nim, na to nesmíš zapomínat! Náš úkol je jiný. I když hledají zlato v naší zemi, tak pro dnešek je tady necháme" domlouvá. Nathan ale trvá na svém: "Bledým tvářím by jsme neměli ustupovat. Jsou to zloději a vrazy!" Říká odvážně. Tonkava na to: "Jsou dobří i špatní." "Tak už pojďme, pobízí ostatní San Aloka. Šajeni se otáčí a od místa ustupují.

Stejně obezřetně jak se k místu připlížili, se teď odsud snaží co nejrychleji a co nejbezpečněji zmizet. Najednou se však od Rudých skalisek ozve: "Támhle!!!! Indiáni!!!!" Pětice se otáčí a vidí, že zlatokopové si jich všimli. Střet s nimi je nevyhnutelný. Nathan se přece jen dočkal… Tonkava ostatní pobízí, aby přiběhli zpět k balvanu, od kterého zlatokopy pozorovali. Je mu naprosto jasné, že jakmile sestoupí dolů ze skály, tak bude příliš pozdě, neboť by si vzali pušky a kolty. Proto musí se svými přáteli zlatokopy dostat co nejdřív. Vyzve San Aloku s Tiékem, aby zahájili střelbu a vrhání nožů. Konkito si do rukou bere svůj oštěp a skálu, na níž se nachází zlatokopové, se chystá obejít, aby tak vpadl nepřátelům do zad. Jeden ze zlatokopů je téměř dole. Tiéko i San Aloka se snaží tohoto muže zasáhnout, ale obávají se dalšího hledače zlata, který má v ruce zbraň. Tiéko však riskuje a vyskakuje z úkrytu a vrhá směrem ke skalám nůž. A kupodivu hned na poprvé zasahuje zlatokopa, který už stál jednou nohou na pevné zemi. Následně se vrací zpět k balvanu, kde jsou ostatní. Muž, kterého zasáhl nožem není ještě zdaleka mrtvý. Nůž ho se mu zabodl do levého boku, ale i přesto se zlatokop vrávoravou chůzí dostává ke koni, na kterém má svůj revolver. Než však po něm sáhne, tak San Aloka přesně zamíří svým lukem a muže zasahuje přímo do hrudi, čímž ho zabíjí. Už jsou jen tři, říká si v duchu. Avšak jejich prvotní plán se jim nepodařilo splnit. Zbylí tři zlatokopové jsou už dole na zemi a v rukou drží své kolty.

Střílejí směrem k balvanu, kde jsou Tonkava, Nathan, San Aloka a Tiéko skryti. San Aloka se domlouvá s Tiékem na tom, že oba současně vyskočí ven z úkrytu a to tak, že jeden se vykloní z poza balvanu nalevo a ten druhý napravo. Jakmile tak učiní, tak se je pokusí zasáhnout šípem nebo vrhacím nožem. Tonkava k jejich plánu ještě přidává, že až vypálí, tak on a Nathan na zlatokopy vystartují a pokusí se je dostat. Vše je přichystáno. "Teď," vykřikne Tonkava a dává svým přátelům znamení k zaútočení. San Aloka s Tiékem se vyklání na stranu od balvanu a střílejí. Oba trefují a následně vybíhají Tonkava s Nathanem. Muž zasažený Tiékovým nožem stále žije, avšak zlatokop, jehož trefil San Aloka je po smrti. Šíp ho trefil přesně do hlavy! Nathan rychlostí větru přiskakuje k poraněnému zlatokopovi a svým tomahavkem ho posílá do říše smrti jednou, přesně mířenou ránou do oblasti hlavy. Nekompromisním způsobem mu ostří svého tomahavku zasekává do hlavy, čímž ho okamžitě usmrcuje! Celý jeho tomahavk je v této chvíli ponořen v rudé krvi a to nejen ostří, ale také dřevěné držadlo. Naproti tomu Tonkava ještě není v bezprostřední blízkosti posledního zlatokopa. Muž hledající vzácné kovy na něj míří a chystá se zmáčknout spoušť. San Aloka se snaží muže zneškodnit za pomoci šípu a luku, ale obává se, že by mohl zranit i Tonkavu. Najednou však zlatokop padá na zem a skrze jeho hruď projíždí oštěp, vržený Konkitovou rukou. Ten na poslední chvíli přispěchal šajenskému šamanovi na pomoc a lépe zasáhnout nemohl. Svým hodem muže téměř okamžitě usmrtil a přestřelku tak ukončil.

UPOUTÁVKY NA VLASTNÍ POVÍDKY

13. února 2010 v 15:33 | Kyle
Upoutávky na vlastní tvorbu nejsou na blogág příliš obvyklé. Abych se přiznal, moc jsem jich neviděl, lépe řečeno téměř žádnou. Já se snažím krátká videa, která naznačí něco málo o příběhu, připravovat ke každé povídce. Takové upoutávky můžou potencionálního čtenáře zaujat a třeba ho to donutí si danou povídku i přečíst. Vybrat kvalitní muziku a správná slova je to hlavní. Avšak moc nevím jaký je váš názor na upoutávky mnou tvořené. Proto jsem se rozhodl pár jich sem dát a rád bych slyšel na ně váš názor. Myslíte si, že můžou k získání čtenáře hrát určitou roli? Budu rád, když odpovíte...

UPOUTÁVKY NA MÉ PRVNÍ DVĚ POVÍDKY

BANDITI



VLČÍ BOJOVNÍCI (má aktuální povídka)



U první zmíněné povídky Banditi bylo typické, že pokaždé skončené řadě jsem připravil upoutávku, která měla nalákat na řadu následující. Řad bylo celkem pět.

UPOUTÁVKY NA DALŠÍ ŘADY

NAPŘ. NA IV. ŘADU



Tak co vy na to???

LOST

10. února 2010 v 14:28 | Kyle |  MÉ ZÁJMY
Tento seriál myslím, že není nutno příliš představovat. Fenomén Ztracených zasáhl mnoho diváků, avšak od prvních řad jich poměrně ubylo. Ze začátku děj vůbec nevypadal na to, že se z něj vyvine hodně pompézní sci-fi, ale to na věci téměř nic nemění. Do třetí řady zde mnoho sci-fi prvků nebylo až na příklad monstrum v podobě černého kouře nebo zjevování Cristiana Shepharda, mrtvého otce jednoho z trosečníků. Od čtvrté sezony se Ztraceni trošku změnily a v této chvíli nastal ten zlom, který jsem i odpozoroval z okolí. Z příběhu se stalo, nutno podotknout velice dobré sci-fi, ale pro někoho tento seriál už přestal být tím, čím býval. Bohužel... Nicméně pro mě je to naprosto geniální trhák a jeho velké množství nevysvětlitelných záhad má své kouzlo a totálně mě dostalo. Ti co četli Bandity a někdy viděli Losty jistě poznali, že jsem se nechal tímto fenoménem v určité míře inspirovat avšak nebyl to záměr.

V současné době vypukla poslední 6. série, která by měla odhalit nemalé množství záhad a tajemství. V neposlední řadě ukončit už tak zamotaný děj. Ve Spojených stách se Losti vysílají každé úterý večer a tak každou středu ráno vstávám o hodinu dřív abych si to stáhl a hned jak přišel ze škole na to mrkl. Někdo si může myslet, že jsem blázen, ale mě to nevadí. Vím, že je lidí jako já spousta. Apropo někdo si může říct, že by radši ráno spalo, ale o hodinu míň slintání do polštáře mě nezabije.


MÉ OBLÍBENÉ POSTAVY

Předem chci říct, že každá z postav má něco do sebe a v příběhu zastává určité postavení.

Jack Shephard - rozhodně moje nejoblíbenější postava. V prvních řadách byl sice více dominantní, ale jeho tvrdohlavost a do jisté míry i šílenost se mi vždycky líbili.

Richard - záhadný člen "Druhých," který nestárné, doposud nevyřešená otázka, která zřejmě trápí mnoho fanoušků

Hugo "Hearly" Reyes - trošku obéznější chlapík se skvělým smyslem pro humor.

Kate Austen - pohledná ženská, která ze začátku spíše sympatizovala s Jackem později se Sawyerem

Said Jarrah - chlapík, kterému není násilí vůbec proti srsti avšak zabiják s velkým charakterem

Oblbíených postav mám daleko víc všechny je jmenovat nebudu, tohle je jen torzo těch top.

Co dodat, Ztraceni mě hodně baví, doufám, že i pár z vás. Jsem hodně zvědavej jak to celé dopadne. Přeju si, aby byl děj ukončen co možná nejlépe a hlavně tak, aby nás všechny nezklamal.

3. ČÁST: HORA OBDAROVÁNÍ

5. února 2010 v 12:18 | Kyle |  VLČÍ BOJOVNÍCI - I. ŘADA
Po velmi vyčerpávajícím boji s rozzuřeným medvědem je nutné ošetřit jednoho z Šajenů. Konkito sice medvěda usmrtil, ale jen za cenu toho, že si při svém výpadu ránu ještě více roztrhl a je nutné ji patřičně ošetřit, neboť krvácení Konkitovy ruky neustává. Jakmile medvěd padl na zem, tak za pár sekund se svalil i poraněný Konkito. Okamžitě k němu všichni jeho přátelé přiskakují a svým zrakem prozkoumávají jeho zranění, které mu způsobil velký baribal. Šrámy od medvědových drápů jsou hrůzostrašné. Čtyři poměrně hluboké rány působí Konkitovi obrovskou bolest, ale on se snaží zůstat při vědomí a neomdlít. San Aloka si bere do rukou svoji brašnu s bylinkami a léčivými rostlinkami. Po krátkém prohledávání svých zásob bylinek vytahuje několik fialových lístků a asi půl metra dlouhý provázek. Poté si na zemi vyhlédne dva placaté kameny a na spodní z nich dá několik fialových květů a poté na ně přitiskne druhý kámen. Z květů tak vytlačuje šťávu. Mezi tím dává Tonkavovi pokyn, aby přinesl několik listů ze zdejších stromů. Jakmile je šťáva z květů vymačkána, tak San Aloka výtažkem z těchto bylin potře Konkitovi ránu a následně ji překryje několika listy. Vše upevní provázkem, aby nic z podlistu nevypadlo. Následně dá Konikitovi napít, aby ho trošku probudil, neboť upadl do lehkého bezvědomí. Jakmile je zraněný Šajen při smyslech, pomohou mu jeho přátelé vstát. Zdá se, že bude v pořádku, ale Tonkava raději po poradě se San Alokou prohlašuje, že bude lepší se v okolí "Stříbrné zátoky" utábořit a přečkat tu pár dní, než bude Konkito naprosto v pořádku.

Den 6. (28. dubna)

Čtyři dny po útoku medvěda je Konkitův stav dobrý a proto se můžou Šajeni opět vydat na cestu. Sbalí vzniklý tábor, ve kterém přežili čtyři noci a předtím než vyrazí dál, tak je Tonkava seznámí s jejich dalším putováním. "Všichni víte, že jsme se rozhodli postavit obrovské přesile. Možná stojíme proti neporazitelnému soupeři, ale v to co jsme se odhodlali, dřímá síla našeho lidu. Proto navrhuju, abychom se vydali k "Hoře obdarování," kde bychom posvátné duchy poprosily o náklonnost v našem tuhém boji proti bledým tvářím." Tiéko je ze všech přítomných Šajenů nejmladší a o "Hoře obdarování" toho moc neví, jen několik základních údajů a proto se Tonkavi ptá na bližší informace. "Hora obdarování? O té jsem něco málo slyšel, ale pochybuju, že tolik co ty. Co je to za místo?" ptá se nejmladší z indiánů. Tonkava jako šaman kmene horu už několikrát navštívil a ví o ní nejvíc informací z celé pětice. Ostatním pravý: "Šajeni měli velkého proroka jménem "Sladký lék" či "Sladký kořen," který nám podle legendy přinesl posvátné šípy, první štít, skalpovou košili a myšlenku založit válečnické společnosti. Všemi těmito věcmi ho obdarovali duchové v útrobách této hory. Ta se nachází na severovýchodním okraji Black Hills, což znamená, že tam budeme, tak za 6 dní, pokud bude vyhovující počasí. Vzápětí Tonkava dodává: " Pokud chceme lovce bizonů porazit, tak bez pochyb potřebuje mít na své straně duchy z "Hory obdarování." Ostatní jsou ze slov Tonkavi ohromeni, poněvadž k posvátné hoře Šajenského kmene můžou jen vedoucí představitelé - náčelník, podnáčelník, šaman a rada starších. Pro obyčejného šajenského bojovníka je to naprosto nemyslitelné, ale situace jejich přítomnost u této hory vyžaduje. Po Tonkavových větách se můžou vydat na cestu. Jejich cílem je sestoupit níže do údolí a držet se severovýchodního směru.

Den 8. (30. Dubna)

Dva dny od vyražení na cestu ze "Stříbrné zátoky" narážejí Šajeni na stopu lovců bizonů. Poměrně daleko od velkých plání na kraji řeky Whiteshave nachází již několik dní mrtvé tělo bizona. Toho sem asi zatáhly na nějakém vozu a zde ho nechali. Na jeho mrtvém těle hodují mrchožrouti, zejména mouchy a malí slizcí červy. Pohled na bizona, kterého bílí lovci jen tak zabili je pro Šajeny opravdu zarážející. Jejich víra sice říká, že bizon je posvátné zvíře, ale rozhodně taky netvrdí, že se nesmí zabíjet. Avšak pokud už se bizon usmrtí, musí to být z nějakého oprávněného důvodu. Získat z něj kůži nebo maso. Lovci bizonů, však bizony zabíjí, převážně kvůli rohům a nebo jen tak pro zábavu, aby si vyzkoušeli své střelecké schopnosti. Mrtvého bizona tady nemůžou nechat jen tak ležet a proto kolem něj i přes nepříjemný zápach naskládají mnoho dřeva, které pak zapálí. Obrovský oheň pohlcuje tělo mrtvého zvířete a za doprovodu modliteb mu šajenští válečníci vzdávají čest. Za praskání hořícího dřeva se opět vydávají na cestu k posvátnému místu jejich kmene.

Den 12. (4. Května)

Po převelice náročné cestě se v dáli před Šajenskými zraky začíná tyčit posvátná "Hora obdarování," o které každý z válečníků snil, že ji alespoň jednou spatří. Netušili však, že to bude za této situace a za této nelehké doby. Od malička jim jejich matky a otcové vyprávěli příběhy s tímto místem spojené. Z úst svých rodičů a převážně prarodičů se dozvídali o legendách a bájích jejich kmene, který se v této chvíli bohužel již nachází někde na severu v daleké rezervaci Pine Ridge. Hora je však stále ještě několik mil vzdálená a na její vrchol vede stará indiánská stezka. Výstup nebude lehký, ale každý z indiánů je na spatření hory z blízka tak zvědav, že naprosto zapomíná na únavu, která jeho tělo svazuje. Na večer šestého dne cesty dorážejí šajenští válečníci k úpatí hory. Za normálních okolností by zde rozdělali tábor a přečkali noc, ale jejich touha po vrcholku hory je nezaměnitelná. Za každou cenu se chtějí dostat nahoru. Tonkava zprvu naléhá na své přátele, aby se utábořili: "Měli bychom tu přečkat noc a až ráno se vydat nahoru po stezce." Avšak ostatní čtyři indiáni se shodují na tom, že ještě nejsou tak vyčerpaní. Slova se ujímá Nathan: "Celý náš život jsme snili o tom, že se dostaneme sem, k duchům našeho lidu. Vrcholek hory už máme na dosah, pokračujme v cestě." K Nathanovi se přidávají zbylí tři Šajeni a tím Tonkavu přehlasují. Ipro něj, který na vrcholku "Hory obdarování" už byl je to výjimečná situace, neboť tohle místo je naplněno zvláštní atmosférou, která nikde jinde v Black Hills není a proto se Tonkava přidává k názoru většiny. Předtím než vstoupí na indiánskou stezku, tak si každý vyhotoví pochodeň, protože je zřejmé, že nahoru se dostanou za hluboké tmy. Slunce už teď ztrácí na síle a je jasné, že brzy zapadne za obzor. Po několika minutách jsou louče hotovy a zapáleny. Můžou se tedy vydat na cestu. Terén je velmi obtížný kamenitý a za tmy trvá výstup nahoru dvakrát tak dlouho. Stezka se vine těmi nejlépe přístupnými místy,ale i přesto to není zrovna procházka růžovým sadem. Nicméně jediný Tonkava ví, že jejich kroky nesměřují na úplný vrcholek hory, nýbrž do míst, zhruba deset metrů pod samotným vrchem. V těchto místech se totiž nachází velká skalní římsa, na jejíž konci je jeskyně, v níž se ukrývají šajenští duchové. Svým přátelům to však neřekne, chce, aby byli překvapeni stejně jako on před mnoha lety. Po necelých dvou hodinách cesty po složité stezce jsou na místě, o kterém věděl jen Tonkava. Skalní římsa je tu vyzdobena malbami a několika totemy. Hlavní je však jeskyně, do níž se nikdy nesmí vstoupit. Na nebi je rozseto nekončící množství hvězd a na vše dohlíží měsíc v tvaru srpu. Je to kouzelný okamžik pro Konkita, San Aloku, Nathana a Tiéka, kteří posvátnou jeskyni poprvé spatřili. Nastává několik bezeslovných momentů, během kterých si všichni prohlíží okolí jeskyně. Poté všechny pochodně položí před vchod a pokleknou. Ruce zvednou směrem k nebi a Tonkava začíná promlouvat k duchům "Hory obdarování:" Velcí duchové Šajenského lidu, dorazili jsme sem, abychom Vás požádali o náklonnost v našem nelehkém boji proti bledým tvářím. Věříme, že s Vaší pomocí dosáhneme úspěchu. Náš osud je ve Vašich rukou. Dofáme, že za Vaší pomoci a tvořivé energie Ma'hēō'o dokážeme vybojovat právo, které se našemu kmeni a všem indiánům nedostává. Poté Tonkava do rukou uchopí dýmku a spolu se svými přáteli ji před jeskyní vykouří. Duchové by tedy v jejich nelehkém boji měli stát na jejich straně. I když je jim to proti vůli, musí vrcholek hory opustit a sejít dolů do úpatí, kde se utáboří na zbytek noci…

KOMENTÁŘE - NEBO-LI MÍSTO, KDE MĚ TLAČÍ BOTA

1. února 2010 v 19:02 | Kyle |  NOVINKY
Už delší dobu si kladu otázku, proč na mém blogu nepříbývají komentáře. Když se podívám na návštěvnost, tak ta se pohybuje kolem 30 návštěv za den (což není špatné, alespoň pro mě), ale během týdne nepřibude třeba ani jeden komentík. Světlou vyjímkou jsou mý dva stálí čtenáři neblogeři Kid a Lestet. Kladu si otázku proč? Je téma Divokého západu opravdu tak nezáživné pro dnešní čtenáře? Nebo špatně píšu, nepoutavě? Proto jsem se rozhodl sestavit krátký dotazník, ve kterém Vám položím několik otázek, na které bych byl rád, kdyby alespoň pár z Vás odpovědělo. Mým cílem je zjistit co by jste na blogu uvítali, aby se pro Vás stal zajímavějším, popřípadě, aby jste tu zanechali nějaký ten koment.

1. Co ty a Divoký západ?

2. Povídky píšu hlavně kapitolové, uvítali by jste jednorázovky?

3. Měli by jste zájem o povídky na přání?

4. Pro oživení bych mohl přidávat na blog týdenní novinky...?

5. Pod pátou otázku bych zařadil připomínky z Vašich řad. Piště, co by jste tu uvítali, rád Vám vyhovým


Těm co dotazník vyplní moc děkuju, doufám, že se Vás pár najde...