Leden 2010

KISS - NESMRTELNÁ LEGENDA

29. ledna 2010 v 21:51 | Kyle |  MÉ ZÁJMY
Další přísvěk do rubriky Mé zájmy, se bude týkat mé vele oblíbené kapely - KISS. Pokusím se vám ji přiblíž co by lajkům, které nezajímají nějaká data či celková diskografie. Zkrátka zmíním se tu o nejvýznamějších meznících v jejich tvorbě a rád bych vás přesvědčil o tom, že KISS nejsou jen nějací pomalovaní rockový šílenci, což si mnozí lidé myslí.

Historie kapely KISS se začala psát v roce 1973, kdy Paul Stanley, Gene Simons, Peter Cris a Ace Frehley odstartovali svoji nezapomenutelnou show plnou démonických masek, kostýmů a do nebe šlehajících plamenů.

ČLENOVÉ

PAUL STANLEY
Hlavní zpěvák kapely a zároveň kytarysta, který je známý svým vysokým tónem hlasu. Svým
kostýmem znázorňuje tzv. Hvězdné dítě (Starchild)















GENE SIMONS
Baskytarista a druhý méně vytížený zpěvák, který fanoušky baví svým extrémně dlouhým jazykem, plíváním ohně a krve. Jeho maska představuje démona
















PETER CRISS
Bubeník převtělen do masky kočky...














ACE FREHLEY
Kytarysta s maskou SpaceAce...














Nicméně i ve svých originálních kostýmech lidi ze začátku příliš nelákali a jejich první dvě alba byly propadákem. Na jejich koncerty sice fanoušci chodili, ale horší to bylo s prodejem jednotlivých desek. Ty byly většinou nahrávané ve sterilním studiu a nepřekonatelná atmosféra koncertů posluchačům chyběla. Klíčový zlom přišel s vydáním dvoualba z živého koncertu Alive. V této době se začala budovat organizace, která neměla do té doby v hudebním světě obdoby. Vznilo KISSarmy, což byl klub všech fanoušků KISS, který nabíral jednoho člena za druhým. Zástup fanoušků tzv. "kissáků" se pohyboval v řádech statisíců ba i milionů. Popularita KISS nabírala na síle. Během několika let vidělali přes sto milionů dolarů a průzkum v celých Spojených státech, ukázal, že KISS je v této době nejoblíbenější kapela, což některé lidi dokonce zarazilo. Jejich koncerty byly vždy vyprodané, davy fanoušků po nich šílely a všichni členové se topily v penězích. KISS však chtěli ještě víc! Milionový zástup fanoušků jim byl stále málo a proto se rozhodli vyrazit na diskotéku. Když tam dorazili a uslyšeli, co se zde hraje, tak s naprostým klidem pronesli: "To zvládnem taky!" Pro tuto píseň trochu zjemnili a výsledkem byl jejich největší hit I was made for lovin' you. V této době jejich nadvláda vrcholila. Mimo to, každý z členů vydal i své sólové album, což bylo také velmi originální. Když v roce 1981 startovala nová hudební stanice MTV, tak jejich největším lákadlem pro diváky nebyl Michael Jackson, Madona nebo Queeni, ale démoničtí KISS! Avšak po deseti letech přišel v jejich kariéře zásadní zlom, dobrovolně se v roce 1983 rozhodli odmaskovat!


BEZ MASEK

Toto jejich rozhodnutí je dodnes bráno jako jedna z největších komerčních sebevražd hudebního showbussinisu. Pro fanoušky KISS to sice bylo něco nového, ale hudební kritici byli v tomto směru za jedno. KISS svým odmaskováním ztratili svoji démonickou tvář. I přesto jejich kostýmy byly i nadále velmi extravagantní. V módě 80. let se nejvíce vyžívali Paul Stanley a Gene Simons, kterým nevadilo si na sebe vzít růžové rukavičky, někdy až přehnaně barevné kostýmy a kdo ví co. Nutno dodat, že i styl jejich hudby se změnil. Už to nebyl ten pravý glam rock, nýbrž takový pop rock a někdy nasládlí i diskotékovými prvky, které jsou nejvíce viditelné v albu Crazy nights. Odmaskování si brzo vybralo svou daň. Sláva KISS postupně upadala a konecem 80. let na ně bylo téměř zapomenuto. V kapele se prostřídalo hned několik nových členů, problémového Petera Crise vystřídal Eric Carr a feťáka Ace Frehleyho nahrazovalo hned několik kytarystů - Vinie Vincent, Bruce Kulick, Tommy Thrayer a Mark st. John.




GRANDIÓZNÍ NÁVRAT

Začátek 90. let se nesl v podobném duchu, jak tomu bylo v 2. polovině 80. let. KISS už nebyla ta slavná kapela, ale průměrná stárnoucí skupina. V roce 1991 tragicky zemřel bubeník Eric Carr, který dal výborně zapomenout na svého předchůdce Petera Crisse. Další klíčový zlom nastal v roce 1996, kdy se KISS vrátili v původních maskách a v původní sestavě v rámci předávání cen Grammy. Další alba však nebyla nějak přelomová. Pořádně o sobě dali opět vědět v roce 2003, kdy s koncertem Alive IV. symphony zase pobláznili statisíce fanoušků a znovu se jim podařilo roztočit milionový bussiness.


SOUČASNOST

I když se tomu nechce věřit, tak i po 37 letech KISS stále hrají. To pravé torzo zakladatelů zastupují už jen Paul Stanley a Gene Simons, kteří jsou nesmrtelným srdcem kapely. Místo Petera Crise a Ace Frehleyho v kapele působí Eric Singer a Tommy Thrayer. V letošním roce tato partička rockových démonů zavítá i do České republiky a to konkrétně v květnu s novým albem Sonic boom.


MŮJ NÁZOR NA KISS

Fanoušci KISS se převážně dělí na dvě skupiny. Pro první kapela zemřela v roce 1983, kdy se odmaskovala. Druhé zase více oslovila jejich tvorba z 80. let. Je jen málo fanoušků, kteří by poslouchali obě dvě jejich období. Nicméně já mezi tuto méně početnou skupinku patřím. 70. léta jsou nepřekonatelná a není divu, že se svým repertoárem zasáhli celý svět. 80. léta jsou sice naprosto jiného, ale i přesto mě "kissácká" tvorba z této doby zaujala. Od roku 1996 jsou KISS opět tím, čím bývali. Koncerty sice nejsou tak démonické a šílené, vždyť členům KISS je už kolem šedesátky, ale i přes tento "hendikem" se KISS drží na slušné příčce co se týče žebříčku popularity.

Téměř 40 let jsou tu s námi. Jejich hudba, vystupování, show a masky se staly celosvětovým fenoménem. Legendární kapela nevypadá na to, že by chtěla ukončit svoji působnost v hudebním světě, ale jednoho dne nastane čas, kdy to už jinak nepůjde. Je však jasné, že KISS vždy zůstanou v naší paměti a dlouho se na ně bude vzpomínat. Dali světu nezapomenutelnou show a poprávu jim už dnes patří ty nejnablískanější příčky rockového nebe.

2. ČÁST: LOV RYB

25. ledna 2010 v 15:08 | Kyle |  VLČÍ BOJOVNÍCI - I. ŘADA
Tonkava snad ani nedoufal, že všichni vyzvaní válečníci dorazí. Je nesmírně šťasten, že jsou indiáni i jako on. Teď už ví, že na tento těžký úkol nebude sám a to ho těší ze všeho nejvíc. "Vidím, že jste se rozhodli pro nekončící dobrodružství spojené s velkým nebezpečím" Prohlašuje s úsměvem na rtech. Konikto na to reaguje těmito slovy: " I když bude hrozně obtížné se s lovci bizonů vypořádat jen s našimi zbraněmi, tak jsme ochotni za Šajeny bojovat." Tonkava je však duchovním člověkem a je si vědom, že někdy odhodlání a víra v nějakou věc dokážou přebýt i zbraně a bojovou přesilu. To svým indiánským soukmenovcům připomíná, neboť bez víry a odhodlání, by celá tato výprava byla k ničemu.

Hustá tma obklopuje pětici Šajenů, kteří tu jen tak postávají a čekají na to, co jim poví Tonkava, který se postavil do jejich čela. "A co koně?" Ptá se nesměle Tiéko, jenž doposud mlčel jako hrob. Tonkava si je svojí odpovědí naprosto jistý a i se zdůvodněním okamžitě odpovídá: " Koně s sebou vzít nemůžeme. Budeme se muset po Black Hills i velkých pláních pohybovat pěšky, neboť koně by nás mohli prozradit. A my hlavně potřebujeme být neustále v pohybu a pokud možno na sebe příliš neupozorňovat. S koňmi by to bylo těžké, chovat se nenápadně." Tonkava ke všemu ještě dodává: " Taky bychom neměli zůstávat na stejném místě příliš dlouho. Být v pohybu musí být naše priorita," sděluje ostatním svou strategii Tonkava, jenž má vše dokonale promyšlené. "Není času na mrhání! Musíme odsud co nejrychleji zmizet protože ráno je za chvíli." Radí ostatním Tonkava. "Kam se tedy vydáme?" Pokládá otázku San Aloka, na jehož levé ruce se nachází věrný orel Ševak. Tonkava opět s velmi racionálním uvážením prohlašuje, že by nebylo moudré hned se vydat hledat lovce bizonů. "Myslím, že by pro nás v tuto chvíli bylo nejlepší stáhnout se do ústraní. Měli bychom vyrazit hluboko do Black Hills, kde bychom se prozatím schovali, protože vojáci můžou zjistit, že pět Indiánů chybí. Nesmíme taky zapomenou, že někde musíme získat zásoby jídla a vody na naše další cesty. Pokud budeme postupovat přímo do hor, tak po cestě narazíme na řeku, ve které budeme moci nachytat pár ryb." Ostatním se plán zamlouvá a tak bez nějakých zbytečných řečí souhlasí. Vše už je jasné a proto cesta za právem a spravedlnosti může začít. Za temné noci se pětičlenná skupina vydává od "Měsíčního vrchu" po indiánské stezce nahoru do hor a lesů, kde se plánuje prozatím skrýt, než bude bezpečné začít prohledávat místa, kde by mohli být lovci bizonů utábořeni.

Den 2. (24. Dubna)

Osudný den pro Šajeny právě nabyl platnosti. Nastává ráno a hned za svítání doráží federální armáda k teepeeím Šajenského lidu, aby začala psát novou část jejich pochmurné historie. Po mnoho desetiletí Šajenský kmen bojoval za hory Black Hills. Znepřátelené kmeny se mu podařilo odvrátit, ale proti bílým lidem svůj triumf už zopakovat nedokázal, tímto dnem ztrácí svoji suverenitu a Šajeni jsou odvedeni ze svých rodných lovišť. Cílem jejich cesty je už několikrát zmiňovaná rezervace Pine Ridge, ve které se nachází i několik indiánů z ostatních lovišť. Zde, za dohledu "bílého muže" budou Šajeni žít. Avšak ne jako dřív. Jejich zvykům a obyčejům je konec. V rezervaci se budou učit mravům bílých lidí, aby se v této době, k jejich národu tak špatně nakloněné, neztratili… Jakmile je slunce vysoko na obzoru, tak se skupina asi sedmdesáti indiánů vydává za mohutného doprovodu vojáků na sever. Náčelník "Velký Bůvol" si zajisté povšiml, že někteří válečníci chybí. Hlavně ho na to upozornilo prázdné teepee jeho věrného přítele šamana Tonkavi, který je strůjcem útěku…

Za tohoto rána je na pochodu i pětičlenná skupinka Šajenů, v jejichž čele stojí odhodlaný Tonkava. Ten se sebevědomím jemu vlastním vede střemhlav svoje válečníky do hlubokého nitra Black Hills. Těsně nad ránem si tito indiáni udělali malou přestávku, aby si trošku odpočinuli, neboť celou noc kráčeli. Na pár hodin se nad ránem trošku prospali a potom za rozbřesku se vydali opět na cestu. Je něco kolem poledne a pětice Šajenů je od své osady vzdálena něco přes 15 mil. Po velice vyčerpávající cestě konečně dorážejí k prvnímu vytyčenému cíly, kterým je řeka Whiteshave, jenž je plná ryb. Ještě kdysi dávno, když bílí muži a ženy byli daleko od hor patřících Šajenům, tak tento kmen v této řece lovil ryby, dle potřeby, třeba i každý den. S příchodem přistěhovalců se počet ryb změnil, podobně jako počet rudochů na celém západě. Když Tonkava a ostatní spatří průzračný tok této řeky, která si jen tak v poklidu teče dolů do údolí, tak se na jejich tvářích objeví první větší úsměv po dlouhé době. Právě se nacházejí u "Stříbrné zátoky." Jako první se všichni do jednoho napijí a poté si ochladí křišťálově čistou vodou potem orosené čelo. Následuje naplnění čutor, aby měli dostatek vody i na další cestu. "Tak to bychom měli" promlouvá ještě s pusou plnou vody San Aloka, který už pilně omotává jednu z přilehlých větví tenkým provázkem za účelem chycení pár ryb. Jakmile vyhotoví jeden prut, předá ho do rukou Tiéka, který se k chytání ryb má ze všech nejvíce. Poté San Aloka nachází další větev a předchozí činnost na ní opakuje. Tímto způsobem vyrobí ještě dva pruty. Počet prutů se rovná číslu tři. To znamená, že trojice indiánů bude lovit a zbylí dva můžou odpočívat a načerpat energi a po třech hodinách se odpočívající dvojice vystřídá. Po několika hodinách rybaření se zdá, že chycených úlovků je už dost, ale Tonkava raději přesvědčuje své indiánské přátele, aby v lovu i nadále pokračovali. Primární věcí v této situaci je mít dostatek jídla a vody. U prutů s návnadou se v této chvíli nachází Tonkava, San Aloka a Konkito. Zbylí Nathan a Tiéko odpočívají opodál ve stínu z jednoho ze stromů. Všude kolem panuje nesmírné ticho, jen zpěv ptáků narušuje andělsky tichou atmosféru, která v malém hájku v okolí řeky Whiteshave panuje.

Avšak z ticha se začínají ozývat poněkud zvláštní zvuky, jako když praskají větvičky spadené na zem z korun přilehlých stromů. Nikdo z indiánů však tomuto faktu nevěnuje příliš pozornost a raději si hledí svého prutu. Nicméně ukazuje se, že nechání těchto zvuků bez povšimnutí byla velká chyba. Za pár minut se ze shluku keřů a nepřístupných křovisek vynořuje velký medvěd baribal a svým křikem o sobě dává poprvé jasně vidět. Staví se na zadní nohy a svojí pravou tlapou zasahuje uskakujícího Konkita, který velkého medvěda zpozoroval stejně jako ostatní na poslední chvíli. Nemalé drápy této šelmy Konkita zasáhly naštěstí pro něj nepřímo a tak jeho zranění není tak vážné, jak by se na první pohled zdálo. Konkito však zůstává ležet na zemi a je omeráčen. San Aloka bleskurychle odskakuje od rozzuřeného medvěda vzápětí sahá po svém luku a toulci šípů. Jedním z nich natahuje tětivu a míří medvědovi do hrudi, kde se bude zřejmě nejlehčí trefit. Podařilo se!!! Vystřelený projektil zasáhl medvěda tam, kam San Aloka chtěl, nicméně, medvědí kůže je velmi silná a na zabití velkého baribala určitě jeden šíp nestačí. Přítomnost medvěda velmi rychle brobudila dřímajícího Nathana a Tiéka. Druhý jmenovaný se ihned staví k San Alokovi a vrhá na běsnícího medvěda jeden nůž za druhým. Ne však každým toto zvíře zasáhne a krátké čepele, také nemají příliš velkou šanci na úspěch.

Medvěd však zuří dál a na to se už dál nemůže dívat Nathan. Ten do rukou uchopuje své dva černé tomahavky a s hlasitým pokřikem se odhodlává provést proti medvědovi rychlý výpad. Rozbíhá se střemhlav proti němu a s dlouhými kroky, které se téměř rovnají skokům se vrhá přímo na medvěda a několika ranami jej zasahuje svými tomahavky. Tohle zranění už začíná medvěd pořádně cítit. Nathan však ví, že nesmí v medvědí blízkosti zůstat příliš dlouho, a proto se raději stahuje do ústraní. Jakmile je od baribala vzdálen, tak San Aloka a Tiéko opět začínají se střelbou a vrháním nožů. Medvěd už je jasně zesláblý a toho využívá poraněný Konkito, jehož levá paže je zalita do ruda zbarvenou krví. Podobně jako Nathan se proti medvědovi rozbíhá střemhlav a hbitým výskokem sráží oslabeného medvěda na zem a během toho mu do oblasti krku vrazí naostřený oštěp. Tohle zranění je už pro medvěda osudné. Konkito zasáhl přesně a běsnící šelmu tak usmrtil. Je po boji, na který nebyl nikdo připravený. Mrtvé tělo medvěda naskýtá Šajenům mnoho možností jak ho využít, získají z něj maso, kůži a tuk…

LEGENDA SKUPINY KISS

22. ledna 2010 v 20:59 | Kyle |  MÉ ZÁJMY
Před dvěma dny a to konkrétně 20. ledna oslavil své už 58 narozeniny zpěvák a kytarista z dnes již legendární americké glam rockové skupiny KISS Paul Stanley. Paul se narodil v New Yorku 20. ledna 1958 s vrozenou deformací středního ucha. Před tím než s Genem Simonsem založil kapelu Kiss učinkoval ve skupinách Wicked Lester, Rainbow a Uncle Joe. V první jmenované se potkal právě s Genem Simonsem a spolu s Peterem Crisem a Ace Freleyem položili základní kámen fenomenální skupině, která ohromila celý svět. Svět poznal KISS!!! Bizardně pomalované oblyčeje, démonické kostými, do nebe šlehající plameny a plivání krve. To jsou asi nejznámější rysy "Kissáků." Paul v kapele představoval a dodnes představuje hlavního zpěváka a kytarystu. Svojí maskou znázorňuje "Hvězdné dítě,"a tato maska je něco jako protějšek jeho přítele Gena Simonse, jenž se ztotožnil s rolý démona plivajícího krev. Stanley je známý svým mečivým hlasem, který někteří obdivují, ale jiní i zatracují. Nicméně převládá skupina těch, která jeho hlas miluje a obdivuje. Své první sólové album vydal Paul v roce 1978, kdy vrcholila éra "sedmdesátkových kiss." Jednalo se tehdy o kousek, kdy každý ze zakládající čtveřice Kissáků vydal svoje sólové CD. Nadvláda Kiss v této době gradovala a její členové vydělávali astronomické částky rovnající se ziskům malých států. Avšak v 80. letech tento bussinis přestal fungovat a zdá se, že za všechno mohlo ono dnes dokola omýlané odmaskování členů skupiny. O tom však později v příspěvku věnovaném samotným KISS.



Po dlouhých 28 letech se Stanley odhodlal k vydaní svého druhého sólového alba, které nazval podle titulní písně LIVE TO WIN. Tímto kouskem si opět získal nemalé množství fanoušků a opět dokázal jak výborný je to zpěvák a skladatel. V některých týdnech to bylo dokonce nejprodávanější album v celé Americe a to musíme přihlédnout i k tomu, že ho vydala v podstatě stárnoucí rocková legenda a s naprostým přehledem obstálo v konkurecni moderních skupin. Stanley však vždy preferoval působení v kapele KISS a v té i v dnešní době, téměř po 40 letech působí spolu s Genem Simonsem, Ericem Singerem a Tommym Thayerem. Na konci května letošního roku KISS zavítají i do naší malebné vlasti a dvěma koncerty nám tak zpříjemní naše životy v rámci Sonic boom turné.


Paulovi přeju mnoho úspěchů nejen ve skupině, ale také v soukromém životě, neboť se mu před nedávnem narodil syn. Také doufám, že s KISS ještě nahraje několik alb a dál bude rozdávat kolem sebe spoustu rockové radosti.


1. ČÁST: PĚTICE ŠAJENŮ

16. ledna 2010 v 21:11 | Kyle |  VLČÍ BOJOVNÍCI - I. ŘADA


Den 1. (23. Dubna)

Pohoří Black Hills od pradávna patřilo indiánům, jež v něm nacházeli úkryt, lovnou zvěř a vzácné byliny. O tyto hory se přelo hned několik kmenů, mezi kterými byl i kmen Šajenů, který si je nakonec se svým odhodláním vydobyl. Dokázali ze svého rodného kraje vyhnat znepřátelené Lakoty, Kajowy, Jůty a v neposlední řadě úhlavní nepřátele Ponie, kteří se však pouze stáhli na západní okraj Black Hills. Avšak Šajenskému kmeni hrozí další, mnohem větší nebezpečí. Už několik měsíců jsou prérie východně od Black Hills pročesávany armádou, která je rozhodnuta problémové Šajeny přesunout na sever do rezervace Pine Ridge a tím uvolní celou oblast pro přistěhovalce z Evropy a jiných koutů světa. Šajené se nachází na hranici bytí a nebytí. Jejich počet se rapidně zmenšuje a jejich vyhubení se zdá být blízko. Naskýtají se dvě možnosti. Buď proti chamtivým bělochům bojovat, nebo se zachovat v zájmu života a dobrovolně odejít do rezervace na severu Velkých planin.

Nastává horké odpoledne a tento den se nese ve velmi nepříjemném duchu. Do osady Šajenů, která leží, v malém údolí ve spodní části hor Black Hills přijíždí armáda, která připravuje, celý kmen na zdlouhavý přesun na sever do rezervace Pine Ridge. V jejím čele stojí nevraživý kapitán Waldron, jenž je známý svým odporem k rudochům. Jejich primárním úkolem je v této chvíli Šajenské bojovníky odzbrojit a to hlavně od střelných zbraní, které by nejvíce mohli komplikovat jejich přesun. Několik zřízenců armády pročesává každý kout osady, obrací každou dečku, která se tu nachází. Každé teepee je hned několikrát obráceno vzhůru nohama, aby každá zbraň byla objevena. Po necelé půlhodině je všemu pátrání po puškách konec. Vojáci naloží na vůz nalezené zbraně a munici a zoufale stojícím indiánům oznamují, že příští den ráno budou odvedeni pryč. Pryč ze svých domovů. Daleko od jejich hor, rozlehlých plání, na kterých je rozseto mnoho tisíc posvátných bizonů, kteří pro Šajeny představují sílu a vytrvalost. Jak se zdá, jejich osud je zpečetěn bez jejich rozhodnutí. Děti prérie ztrácejí svou svobodu a jejich životy záleží na pokynech "bílého muže," kterému jde pouze o tučný zisk a co nejplnější kapsu. Náčelník "Velký Bůvol" je s osudem svého kmene dá se říct smířen. I on ví, že v této chvíli už nejsou schopni jakéhokoli odporu a proto raději zbytek kmene připravuje na dlouhý pochod do Pine Ridge, kde už nic nebude jako dřív. S tímto faktem se však nechce smířit šaman kmene Tonkava, v jehož duši dřímá zatím neobjevený vůdce a stratég. Po setmění svolává do svého stanu čtveřici nejoddanějších přátel, aby jim sdělil věc, kterou se chystá udělat. Slunce už dávno zapadlo za vrcholky hor a na nebe se vyhoupl jasně svítící měsíc, jenž svým svitem zalil nekonečné prérie táhnoucím do dalekého neznáma. "Svolal jsem vás sem, protože patříte k těm nejuznávanějším bojovníkův osadě. Jsem rád, že jste všichni přišli" vítá své přátele šaman Tonkava, který stojí uprostřed teepee. "Není třeba připomínat, co se má zítra stát. Náš kmen zítřejším dnem zaniká" prohlašuje Tonkava, který si je moc dobře vědom skutečností, které nastaly. Poté pokračuje dál ve svém řečnění: "Kladu si otázku jak jsme to mohli dopustit? Nebojovat…" První z pozvaných indiánů se ozve, jeden z mladších válečníků - San Aloka, který v osadě plní roli bylinkáře: "Co tím chceš říct?" Tonkava pokračuje v prozrazování své myšlenky, o které už několik nocí přemýšlel: "Už několik týdnů jsou počty našich bizonů menší a menší. Je jasné, že někde v Black Hills se skrývá banda, která naše bizony loví. Nehodlám tu naše posvátná zvířata nechat napospas bělochům, kteří jsou schopni všeho. Vy patříte k těm nejodvážnějším bojovníkům, kteří tady v osadě jsou, a proto vás žádám o pomoc. Ne o pomoc pro mě, ale pro celý náš kmen. Navrhuju, abychom se vydali do Black Hills a ty lovce našli a potrestali za jejich prohřešky vůči naší zemi! Tohle jsou naše pláně, ne jejich! Hory na západě patří také nám. Oni sem jen přišli a s nekončícím sobectvím nám začali brát tento kraj, podobně jako mnoha dalším kmenům na východě. Sám jsem proti nim bezmocný. Potřebuju se o někoho opřít. Mít u sebe někoho, kdo mi bude oporou. Za pomoci síly Ma'hēō'o se nám třeba ještě podaří osvobodit náš národ ze spárů bílých lidí, kteří neznají slitování." Tonkavova slova každého ze čtyř bojovníků zasáhnou hluboko u srdce. Tento kratičký proslov na ně udělal dojem. Všechno si uvědomili a donutilo je to se hluboce zamyslet a ponořit se do nitra své duše. Tonkava ke všemu ještě dodává: "Tak jako Sluneční duch den co den bojuje s Měsíčním duchem, tak my budeme bojovat s bílími zloději." "Ano, ale všichni nejsou špatní, zamyšlí se nad celou věcí další z přizvaných indiánů. Jméno tohoto rudocha je Konkito. Tonkava na to odpoví takto: "Jsou i dobří bílí lidé, ale na co nám to je? Převládá skupina těch špatných, kteří jsou připraveni nás vyhubit. Dobří bílí lidé jsou v podobné pasti jako my." Poté přistupuje k samotné věci: "Nemůžu na vás naléhat, je jasné, že pokud se do Black Hills vydáme je velká pravděpodobnost, že tam přijdeme o život, ale myslím, že máte dost kuráže na to, položit za svůj kmen život. Dám vám několik hodin na rozmyšlenou protože dnes o půlnoci budu čekat nedaleko odsud u "Měsíčního vrchu." S těmi co dorazí, se poté vydám na cestu. To je zatím vše, můžete jít."

Čtveřice bojovníků opouští Tonkavovo teepee. Kdopak jsou tito indiáni, do kterých šaman Šajenů vkládá svoji důvěru? Prvním z těchto udatných válečníků je bylinkář San Aloka, jehož duši naplňuje příroda. Jeho nejlepším přítelem není kupodivu člověk, ale jeho věrný orel - Ševak, což v překladu znamená "Jako vítr." Jeho zevnějšek je patřičně poznamenám k jeho lásce k lesům, řekám, horám a všem přírodním scenériím. Své černé vlasy nosí většinou stažené kusem pevného stébla do culíku. V nich má ještě několik upletených copů, ve kterých je zamotáno i několik zelených proužků látky. Vše doplňuje barevná čelenka s pírkem na temeni hlavy. Na hrudi má pestrobarevně pokreslenou hnědou vestu a přes rameno uchycenou malou brašnu se všelijakými bylinkami a vzácnými rostlinkami. Jeho levá ruka je od zápěstí až po loket pokryta husou vrstvou tvrdé kůže, na které často usedá orel Ševak. Celkový vzhled dokreslují hnědé střapcovité kalhoty s hnědými boty. San Aloka bojuje z povzdálí a na své nepřátele metá šípy ze svého luku.

Druhým válečníkem je statečný Nathan, který boj přímo vyhledává. Je velmi statné postavy a fyzická námaha mu není vůbec proti srsti. Vlasy má rozpuštěné až téměř do půli zad a má v nich zapletené malé kůstky s kousky potrhané látky. Hruď zakrývá sytě červená košile, na které se ještě nachází černá vesta se stříbrnými druky. Kalhoty má rovněž černé a u kotníků se na nich vyskytují zvláštní červené znaky. Při boji používá svoje dva černé tomahavky.

Dalším z bojovníků je Konkito, který je znám svým specifickým způsobem boje. Oproti Nathanovi sází na dokonale promyšlený plán, jak protivníka dostat tichou cestou, tak aby na sebe neupozornil. Jeho další specializací je stopování, ve kterém se vyzná velmi dobře. Jako svou hlavní zbraň používá bizardně pomalovaný oštěp. Oproti ostatním se Konkito svým vzhledem liší. Hlavu má kompletně vyholenou a v zadu na temeni hlavy má umístěno několik orlích per uskupené do menšího vějíře. V uších má zasazené kruhovité náušnice bílé barvy. Nosí hedvábnou bílou košili, která se dá rozepínat. Ruce mu pokrývá hned několik měděných náramků. Přes košili je ještě umístěn hnědý opasek.

Předposledním z Šajenských válečníků je Tiéko, který kombinuje boj San Aloky a Konkita. Jeho hlavními zbraněmi je jedenáct nožů. Nejraději zabíjí své protivníky z povzdálí, nejlépe tak, aby o tom nikdo další nevěděl. Boji z blízka se ale taky nevyhýbá. Kromě jedenáctky vrhacích nožů má u sebe i dvě větší čepele. Své vlasy má zapletené do dvou copů, jenž mu sahají přes ramena. V zadu na temeni hlavy se mu tyčí jedno ptačí pero. Na těle nenosí košili, ale pouze vestu, na které jsou vytvořeny záchyty pro jeho jedenáct nožů. Dvě velké čepele, určené na boj z blízka má uschované v pouzdrech na stehnech pravé a levé nohy. Kalhoty jsou střapcovité, zbarvené do hněda.

Posledním z pětice udatných bojovníků je samotný šaman Tonkava. Vlasy má po stranách vyholené a na spáncích má namalováno několik šajenských symbolů. Zbytek jeho vlasů mu sahá zhruba k lopatkám na zádech. Na temeni hlavy se nachází dvě orlí pera. Nosí černohnědý kabát s třásněmi. Na krku mu visí několik náhrdelníků a v obouch uších má napíchnuté špičaté hroty. V každém uchu čtyři. Jeho celkový vzhled působí hodně mysticky, tak jak má správný šaman vypdat… Nejraději bojuje jen za pomoci svého stříbrného tomahavku, na jehož držadle je umístěna vzácná perla z "Hory obdarování." Mezi jeho další silné zbraně patří různé prachy a omamné látky, kterými např. nepřátelům přivozuje halucinace či omdlení.

Nastává ona hodina, kdy se mají u "Měsíčního vrchu" sejít ti, co jsou ochotni vydat se do hlubin Black Hills a objevit tam zločince, kteří vybíjejí nejen Šajenská stáda bizonů. U úpatí kopce už několik minut postává šaman Tonkava, jenž netrpělivě překračuje od jednoho stromu k druhému. Celé nebe je poseto miliony zářivých hvězd a Tonkava vzhlíží k svítícímu nebi a ve skrytku duše doufá, že bude padat hvězda on si bude přát, aby všichni oslovení dorazili. Je už pár minut po smluvené hodině a San Aloka, Konkito, Nathan i Tiéko se neobjevují. Tonkava si už pomalu začíná myslet, že je na všechno sám, ale z této skutečnosti ho vyvede až Nathanův hlas, který ze tmy na Tonkavu volá. Následně se z husté černoty vynoří zbylí tři bojovníci a v tuto chvíli je jasné, že za svůj kmen jsou ochotni bojovat všichni čtyři oslovení Šajeni.

PROLOG

14. ledna 2010 v 19:45 | Kyle |  VLČÍ BOJOVNÍCI - I. ŘADA

ROK 1863

Působení bílého muže na území indiánů začíná být znát více než kdy před tím. Stále intenzivněji jsou zmenšována loviště indiánů, kterým hrozí neodvratné ztracení své domoviny a rodné kultury. Bez jakýchkoli dohadů se samotnými indiány konají bílí osadníci hrůzné činy za hranicemi všech lidských práv. Děti prérie jsou vytlačovány stále více na západ a jejich pláně se stády bizonů se jim vzdalují mílovými kroky.

V této nelehké situaci se nachází i kmen Šajenů, sídlící na okraji pohoří Black hills. Do jejich lovišť vpadla armáda a je rozhodnuta přesunout Šajenský kmen do indiánské rezervace Pine Ridge. Kromě toho jsou jejich stáda bizonů vybíjena nemilosrdnými lovci, kteří se skrývají někde v Black hills. Náčelník Šajenů "Velký Bůvol" je ochoten pro zachování svého národa ustoupit a odejít do rezervace. Avšak tento názor nezdílí všichni… Bledé tváře jsou chamtivé a jejich cílem je jen tučný zisk a bohatství, získané z lovu bizonů. Naproti tomu někteří Šajeni jsou za svůj kmen ochotni bojovat proti bílým dobyvatelům a za pomoci cti a odvahy odhalit lovce bizonů a následně osvobodit svůj národ ze spárů bílých lidí…


VLČÍ BOJOVNÍCI

14. ledna 2010 v 19:42 | Kyle |  VLČÍ BOJOVNÍCI

ŽÁNR: Indiánka, western, dobrodružné





Pětice Šajenských bojovníků, vedená váženým šamanem se vydává do útrob pohoří Black Hills, kde se pokusí odhalit muže, patřící k lovcům bizonů. Bizon pro Šajeny představuje posvátné zvíře a je jejich povinností zabránit jeho vyhubení. Nejen to je však jejich cílem. Pokusí se ještě zvrátit krutý osud svého inidánského kmene

vb 2
Hory nepřátelských kmenů

Už uplynulo 20 dní od chvíle, kdy pětičlenná skupina Šajenů opustila svůj kmen, mířící do indiánské rezervace Pine Ridge. Dlouho se jim nepodařilo najít jakoukoli důležitou stopu. Avšak teď ji mají. Zajali jednoho z nich, jednoho z lovců bizonů.
Hory Black Hills žijí svým vlastním životem a schyluje se v nich k velké bitvě nejen mezi bělochy a rudochy, ale i mezi indiány samotnými

Vlčí bojovníci III

VLČÍ BOJOVNÍCI III. SÉRIE

Ochránci Black Hills

Šajenští bojovníci společně s Paulem a Kitikou se blíží svému konci. Hrozbu Poniů odvrátili a nyní se můžou plně soustředit na své skutečné nepřátele. Cesta na východ hor je volná. Brzy naplní svůj osud. Konečná bitva o Black Hills se blíží!









Po smrti pětice Šajenů, které Paul Blackmoor pojmenoval Vlčí bojovníci, se tento muž nemůže smířit s tím, že své indiánské přátele už nikdy neuvidí. Cestuje napříč Západem a vykládá příběh o statečnosti pěti šajenských válečníků, kteří padli nejen za svůj kmen. Dva roky po původním ději doráží do Údolí zpívajících vod, ve kterém narazí na zraněného indiána. Ukáže se, že je to Šajen, který s Tonkavou a ostatními prožil dechberoucí dobrodružství. A právě na sklonku jednoho podvečera ho začne Paulovi vyprávět.

JIŽ BRZY!


NOVÁ POVÍDKA - VLČÍ BOJOVNÍCI PŘICHÁZEJÍ

12. ledna 2010 v 18:37 | Kyle |  NOVINKY
Banditi jsou už minulostí. Jejich příběh byl dopsán a definitivně ukončen. Neznamená to však, že příběhům z dob Divokého západu je konec. Právě naopak. V příštích měsících se na tomto blogu budete setkávat s mojí novou povídkou, kterou jsem nazval Vlčí bojovníci

CO POVÍDKA NABÍDNE

Jak už jsem psal v několika úvodních příspěvcích, tak to bude naprosto odlišná povídka než Banditi. Nebudou se tu vyskytovat žádné napřirozené a mystické jevy a nic těmto věcem podobného. Pokusím se Vám prostřednictvím příběhu Vlčích bojovníků přiblížit kulturu amerických indiánů, žijící v nelehké době 19. století. Některé informace v této povídce uvedené, budou sepsány na základě skutečných událostí, či legendárních indiánských bájí. Dále zde nebude tolik postav jako v Banditech, ve který bylo až možná přiliš mnoho hrdinů.

Podobně jako Banditi, i Vlčí bojovníci budou rozděleni na řady. Celkově budou 3 série, zhruba po 11 částech.

STRUČNÝ ZAČÁTEK DĚJE

Vše se bude točit kolem kmene Šajenů. Ti žijí na samém okraji Black Hills, ve kterých se nachází i jejich posvátné místo - "Hora obdarování." Posvátným zvířetem těchto indiánů je bizon, jenž křižuje rozsáhlé prérie a pláně po celé Americe. Tento tvor pro Šajeny znamená sílu a vytrvalost, nicméně někde v Black Hills se usídlila tlupa lidí, která bizony loví a následně na nich bohatne. Pro Šajeny to není jediný problém. Celá oblast na východ od Black Hills se má připravit na příjezd přistěhovalců a tak musí být několik kmenů včetně toho Šajenského přesunuto na sever do rezervace Pine Ridge. Nicméně tohoto přesunu se nezůčastní pětice Šajenů vedená šamanem Tonkavou. On a jeho čtyři oddaní bojovnící - Konkito, Nathan, San Aloka a Tiéko se vydávají do útrob pohoří Black Hills, aby zde objevili zákeřné lovce bizonů. S pomoci cti a odvahy se ještě pokusí zvrátit již spečetěný osud nejen Šajenů, ale i všech indiánských kmenů...

UPOUTÁVKA


HLAVNÍ POSTAVY

TONKAVA - Šaman a vůdce pětice Šajenů, jenž při boji používá slavný stříbrný tomahavk

SAN ALOKA - Bylinkář a lukostřelec, jehož nejlepším přítelem je věrný orel Ševak

KONKITO - Tichý stopař a hbitý bojovník, který své nepřátelé usmrcuje ostrým oštěpem

NATHAN - Bojovník, kterému není nebezpečí proti srsti. V boji používá své dva černé tomahavky

TIÉKO - Nejmladší z Šajenů, jenž vrhá na nepřátele nabroušené nože

CO VLČÍM BOJOVNÍK POPŘÁT?

Rozhodně bych jim přál o trošku větší úspěch než, který měli Banditi. Doufám, že si najdete čas a Vlčí bojovníky si přečtete a popřípadě ohodnotíte nějakým tím komentem...

SBOHEM BANDITI

9. ledna 2010 v 17:25 | Kyle |  NOVINKY
Moje první povídka na tomto blogu nazvaná Banditi, se začala psát 11. července 2009 a její psaní mě velmi bavilo. Den před tím, než jsem ji začal psát jsem seděl v hospodě s Torenem (sb), který mi vyprávěl o svém blogu a o jeho povídkách. Zaujalo mě to natolik, že jsem si založil svůj vlastní blog, na kterém jsem se rozhodl zveřejňovat svoji první psanou tvorbu. První řadu jsem napsal prakticky za jediný den a co se slohu týče, tak to není nic světoborného. Po ukončení každé řady vždy následovala krátká upoutávka vytvořená v programu Movie maker. Druhá a třetí řada následovala velmi rychle, neboť jsem ji psal přes prázdniny, kdy jsem nejen já měl hodně času. V září jsme opět začali chodit do školy a tak času ubylo. 18. září se tu objevila první část ze čtvrté, předposlední řady Banditů. A konečně závěrečná pátá řada vypukla 9. listopadu a skončila před pár dny a to konkrétně 5. ledna 2010. Poslední dvě řady měli asi největší ohlas z celkových pěti. Děj v nich více gradoval a i slohově to bylo lepší než první tři.

A jak jste mi povídku hodnotili?
Podle komentů se to docela dalo, na to, že to byla moje první povídka. Nicméně téma příběhu není přiš obvyklé a ani oblíbené a tak komentářů a stabilních čtenářů nebylo zas tak moc. Mezi stálé čtenáře bezkonkurenčně patřili Toren, Kid a Lestet, kteří s komenty nešetřili a rádi v nich uváděli svoje pocity a dojmy z jednotlivých částí. Za Vaši přízeň děkuju, doufám, že neupadne i s nově přicházejícími příběhy a hrdiny v nových povídkách.

A co říkají čísla?
Banditi mají 68 částí a skládají se celkem z 91 299 slov. V průměru na jednu část vychází 1 343 slov. V každé řadě se vždy nacházela alespoň jedna speciální část (sč), která vyprávěla většinou o nějaké postavě či události, která se stala v minulosti. Těmito částmi jsem se snažil obohatit děj a udělat ho zajímavější. Takovýchto kapitolek bylo celkově 9.

Banditi jsou za námi a mě nezbývá doufat, že jste se při jejich čtení alespoň trošku bavili a ten půl rok s nimi nebyl pro vás ztracený čas. Nicméně v blízké době se tu objeví nová povídka opět z prostředí Divokého západu - Vlčí bojovníci, o které vás budu průběžně informovat.

POSLEDNÍ ČÁST: LEGENDY, JEJICHŽ JMÉNA NIKDY NEZEMŘOU

5. ledna 2010 v 15:20 | Kyle |  BANDITI V.
Každý příběh má svůj konec...Poslední část Banditů je tady. Je poměrně delší a najdete v ní odpovědi na všechny doposud nevyřešené otázky. V úplném závěru se nachází krátké video, které děj naprosto uzavře...

Nastává ráno po grandiózním proslovu Kyla, podpořeného Johnatanem. V táboře panuje zvláštní atmosféra, která je naprosto jedinečná. "Skalní lidé" vědí, že konec jejich sporu s Delonem je blízko. Buďto zahyne on a jeho lidé nebo oni. To si ale nikdo nechce připustit, doufají, že jejich odhodlání dokáže překonat přesilu podpořenou a lepší zbraně. Ráno tohoto dne je hned od počátku velmi teplé. I když jsou noci poměrně chladné, tak dny jsou praví opak. Na nebi není ani mráček a jemný lehký vánek pofukuje okolo nedalekých stromů. Nebe je čisté jako lesní říčka a žádný z mraků nenarušuje modrou oblohu, která se táhne snad až na konec světa. Počasí je naprosto nostalgické a jakoby podtrhovalo význam, který tento den má pro "skalní lidi." Časně z rána se v saloonu schází Kyle, Johnatan, John a Gasket. Ti jsou odhodláni vydat se do útrob zamotaného kaňonu a vypátrat ležení Delonových lovců odměn, od kterého se pak bude odvíjet následující plán. Není už nic potřeba řešit a proto se čtveřice bez větších nebat přemisťuje na Frankovu farmu, aby si na ní vyzvedla koně a během této cesty se Johnatan nahlas zamýšlí: Nebude lehké lovce najít. Může to trvat mnoho hodin, možná i dnů. Nicméně když zaútočili na tábor mých lidí, tak určitě po sobě nechali ve východní části kaňonu nějaké stopy, které by nás měli dovést až k jejich táboru. Jeho slova si každý dobře vyslechl a poté se usoudilo, že nejlepší bude vyjet směrem na východ, kde je nejpravděpodobnější, že by se tam mohli lovci odměn skrývat. Jejich prvním mezníkem se stává řeka Rio pecos, která spojuje celý kaňon a posléze z něj vytéká do širé prérie odkud puteje dál směrem na jih. Řeka je v bezprostřední blízkosti tábora na Akamen aka a proto není těžké se jí držet. Po necelé půlhodině velmi svižné jízdy se pátrací skupina dostává k Vodopádu třpytu kaskád u kterého se na chvilku zastaví, aby si koně malinko odpočinuli a také aby si Kyle a ostatní doplnili zásoby vody. Řeka Rio Pecos je k tomu přímo předurčena. Lidská ruka její vodu žádným způsobem neznehodnotila a proto si každý z nich nabere plnou čutoru křišťálově čisté vody, která nejen, že zažene žízeň, ale také příjemně osvěží. Několika minutová pauza je pryč a proto se průzkumná výprava musí vydat opět na cestu. Během své cesty jsou neustále v pozoru, vědí, že by na Delona mohli narazit nečekaně a tato skutečnost vyžaduje naprostou připravenost. Den je to opravdu horký a slunce palí takovým způsobem, že někdy je to opravdu nesnesitelné. To jim putování příliš neusnadňuje a způsobuje to, že musí zastavovat a doplňovat zásoby vody. Po hodině a půl se dostávají přes průsmyk, který od sebe odděluje východní a západní část kaňonu a to znamená, že se niní nacházejí ve východním oddílu Kaňonu Duchů. Právě zde se Johnatan domnívá, že by se měl nacházet tábor lovců odměn. Po několika minutách pobytu na východě kaňonu je už zřetelně vidět v dáli Údolí ztracených výkřiků, které nejvíce prozrazuje deset monumentálních soch po jeho obvodu. Na toto místo jsou už více méně všichni zvyklí, jen Gasket se tímto směrem dívá poněkud zarážlivě. Má pokrčené obočí a jeho oči jakoby v dáli něco zaostřovali. Bez mrknutí oka civí do horoucí dáli a do zad ho zamrazuje zvláštní pocit, takový který nikdy před tím necítil. Jsou tam!!! Vychrlí ze sebe po chvilce pozorování obzoru. Cože? Ptá se za všechny Johnatan jehož Gasketova věta nejvíce zaskočila. Co tím chceš říct? Dodává zarážlivě. Gasket se ke všem otočí a s pohledem s jakým sledoval Údolí ztracených výkřiků pozoruje i své přátele. Myslím, že jsou utábořeni tam, říká mi to instikt. Kromě toho při pohledu na toto místo mě zalil hrozivě studený pot. A když se na to místo zadíváte, tak mi připadá, že se tam něco hýbe, prozrazuje svoje propletené dojmy a myšlenky Gasket. Johnatan zná Gasketa ze všech přítomných nejdéle a proto mu není divné, co Gasket řekl. Kyle s Johnem se na sebe dívání poněkud nevěřícně a na to co pronesl Gasket nevědí co říct. To ukáže až čas, zdali jsou tam, prohlašuje racionálně Johnatan. Jakmile nebudeme tak vzdáleni, tak uvidíme jestli se Gasket mýlil nebo ne, dodává po několika sekundách. Avšak Gasket se nepletl. NIkdo si to nedokáže vysvětlit, ale když skupinka dorazí k Údolí, tak ze vzdálenosti necelé míle před sebou spatří kruhový tábor lovců odměn. Je jasné, že se bude muset udělat velká oklika a celý tábor objet aby si jich nikdo nevšiml. Následně Kyle navrhuje, že by se mělo vystoupat po některé z okolních skal do vyšší pozice, odkud by bylo možné si celý tábor prohlédnout a podle toho uzpůsobit veškerý plán. A jak Kyle řekl, tak se i stává. Necelou míli před Údolím ztracených výkřiků zahýbají s koňmi doprava a velkou oklikou se dostávájí ke skalám, které tvoří okolní strany údolí. Koně přivážou dole k jednomu malému stromku a poté vyšplhají na vrcholek jedné skály, ze které budou mít optimální výhled. Nesmí se však prozradit, jinak by bylo vše ztraceno. Jakmile se blíží k samotnému vrchu skály, tak si lehnou na břicho a úplně nahoru se vyplazí a poté pohlédnou dolů do údolí. Pohled to není příliš příjemný. Tábor je utvořen z dvanácti vozů, které jsou nosníky celé kruhové formace. Po jejím obvodě je umístěno několik automatických kulometů s kliku na starně. Uvnitř samotného tábora se nachází pár stanů mezi, kterými se pohybují asi tři desítky mužů. Teď už je to jasné. Přesila bude znatelná, ale není neřešitelná. Kyle se po obhlédnutí tábora lovců odměn rozlíží po okolí a hledá nejvhodněnší místo pro útok. Místo by nemělo být příliš strmé, ale zároveň musí být dobře kryté, aby Delon "skalní lidi" nevypátral dříve než samotný útok začne. Já myslím, že stačí. Viděli jsme dost. Teď bychom se měli vrátit a všechno si dát dohromady. Co myslíte? Praví Kyle jemuž se už v hlavě začínají rýsovat první náznaky plánu.

Kyle, John, Johnatan a Gasket opatrně sestoupí dolů ze skály a jejich kroky vedou ke koním, na které vzápětí nasedávají. Opět oklikou se vydávají opačným směrem a chtějí co nejdříve dorazit na Akamen aka, aby ostatním sdělili svoje dojmy, které nabyli v Údolí ztacených výkřiků, jenž bude svědkem závěrečné přestřelky "skalních lidí" s lovci odměn. Hodinu po poledni se průzkumný tým vrací do tábora, jenž je v očekávání. Celá vesnice je semknuta uvnitř saloonu očekávajíc Kyla a ostatní. Před saloonem posedává velice netrpělivý Frank a když vidí, že se Kyle s ostatními vrací, tak to radostně běží oznámit svým přátelům dovnitř. Kyle s Johnatanem nad ničem neotálejí a po seskočení s koní okamžitě vstupují do saloonu. Kyle se opět staví na schodiště a vedlě něj ještě zbylí tři, kteří s ním přijeli. Jejich tábor jsme už našli, říká ze všeho nejdříve. Nachází se v Údolí ztracených výkřiků a tvoří ho celkem dvanáct vozů. Co mi dělá největší starosti jsou kulomety s klikou, kterých jsem napočítal celkově šest. Pokud chceme pomýšlet na úspěch, tak musíme jako první vyřadit tyto velmi nebezpečné zbraně. Jak už každý z vás ví, jsou v přesile, ale to nás nemusí znepokojovat. My jsme v pozici útočníků a proto budeme mít v prvních chvílích přestřelky výhodu. Samotnou bitvu bych si představoval takto: Tradičně by jsme měli použít dynamit, který použime hlavně na zničení kulometů, ale také na zaskočení nepřítele. Pokud Delonovi vyřadíme z provozu jeho kulomety, tak to bude první krok k vítězství. Útočit budeme se shora, takže budeme mít lovce pěkně na mušce. Poté už vše záleží na odhodlání každého z nás. Pokud jste připraveni, tak nám nic nebrání vyrazit na východ a uštědřit Delonovi poslední úder! Následně se saloon vyprazdňuje a všichni si jdou pořádně připravit věci. U východu ze saloonu zastaví Gasketa reverend Harvey a v rukou drží další kus pergamenu. Musím s tebou ihned mluvit, chytá za rameno Gasketa reverend z jehož očí lze vyčíst nenahodilý údiv. Gasket k němu přistoupí a s naprostým nezaujetím se ho ptá: Oč jde? Harvey pergamen rozmotává a na jeho ploše je namalovaný čtverec na jehož obvodě jsou napsána černým písmem jména. Z levého spodního rohu vychází první jméno za jehož koncem je vyobrazena šipka, která ukazuje na další jméno. Když se Gasket na pergamen pořádně podívá, tak na něm spatří i svoje jméno. Je poslední na spod pravého rohu. Co to sakra znamená? Ptá se nedútklivě. Reverend ukáže na pergamenu na jméno, které předchází tomu Gasketovému. Je to Luón. Reverend pak tajemně prozrazuje: Tento starý pergamen jsem náhodně našel ve svých záznamech. Našel jsem ho už dávno a teď jsem na něj narazil. Tato směsice jmen a šipek je pergamen, na kterém se zaznamenávali náčelníci kmene Jů Tů. Otce vždy v této funkci střídal syn a před tebou to byl legendární Luón, který chtěl promluvit s bohyní Anábee, to znamená, že to byl tvůj otec! Gasket je zalit potem a s nevěřícným výrazem hledí na pergamen. Luón byl můj otec? Harvey na to: Nemůžu to říct se stoprocentní přesností, ale je to velmi pravděpodobné. Já osobně tomu věřím. On i ty jste velmi zvláštní osoby. Jste výjmeční a proto se domnívám, že je to tvůj otec. Gasket se náhle uklidňuje a praví: Mé srdce je už klidné, až do dnes jsem nevěděl kdo je můj otec. Teď už vím, kdo to byl a on je strůjcem mé výjmečnosti...

V táboře "skalních lidí" se s Johnatanovými přáteli nachází celkově dvacet dva bojeschopných lidí. Ti za horkého odpoledne vyrážejí k Údolí ztracených výkřiků, aby zde svedli poslední bitvu s lovci odměn. Během cesty se příliš nemluví. Každý je ponořen hluboce v myšlenkách a pocitech, které pohlcují jeho smysly. Jen Kyle s Johnatanem ještě sem tam něco projednávají ohledně plánu jak Delona porazit, ale ani oni si uvědomují, že jde do tuhého. Po několika mílích cesty za Cortem přijíždí Gasket se zajímavou informací. Corso umřel v Údolí Ztracených výkřiků. Ty a ostatní tam teď jedeme. Když je dneska ten velký den, tak se možná vysvětlí to, proč výdáš mrtvého Roye Corsa. Cort se na Gasketa záhadně podívá a poté mu říká: Nepřál bych si nic jiného, než aby se to vysvětlilo. Gasket je přikývne a dále už nic neříká. V koutku duši doufá i za Corta, že bude všem záhadám konec. Poté ho však něco zaujme: Cotrt? Poněkud neobvyklé jméno. Cort na to odpoví: Ano, nikdo se nikdy neptal na mé pravé jméno. A to je?, ptá se Gasket. Cort krátce vydechne a popré někomu prozrazuje svoje křesní jméno s příměním: Courtis O'slay, ale nepoužívám ho. Proč? Ptá se zvědavě Gasket. Cort na to: Stejně se jmenuje i můj otec a s tím jsem se před mnoha lety pohádal. Nebudu ti říkam proč, nechci o tom mluvit, prostě mě zklamal. Gasket chápe a na Corta nenaléhá... Těsně před večerem dorážejí k Údolí ztracených výkřiků. Tentokrát však nepostupovali velkou oklikou, ale hned na počátku cesty uzpůsobili svůj postup tak, aby k údolí dorazili ze severní strany, která je nejméně přístupná a je zde nejmenší pravděpodobnost, že by je tu nepřítel spatřil. Frank ostatním radí, aby koně nechali dole v úpatí skal. Následně dvacetidvoučlenná skupina vystoupá na další z vrcholků, který je pro přepadení ideální. Vrcholek je totiž v polovině prasklý a vytváří menší skalní rozsedlinu, z níž je cesta dolů nejlépe přístupná. Jakmile jsou všichni nahoře, tak Lorenzo vytáhne ze své brašny několik válečků s dynamitem a postupně je rozdá. Hlavním cílem je zničit ty kulomety, připomíná ještě jednou Kyle. Podívejte, ukazuje náhle dolů Cort. Vidíte, támhle je ta měděná rakev. Všichni pohlédnou dolů a opravdu, rakev je tam, takže pokud se bitva zdaří, tak se navrátí do Keitaku a vše by se mělo vrátit k normálu. Po pohledu do údolí následuje opět Lorenzova příprava dynamitu Jakmile budou knoty zapáleny, tak není cesty zpět informuje ostatní Lorenzo, který nejlépe ví, jak s dynamitem zacházet. Výbušninu drží v rukou celkem deset lidí, pro ostatní už dynamit nesbyl. Hodíme všichni najedou, upřesňuje situaci Kyle. Malou louč během chvilky zhotovil Ponky a následně ji zažehl sirkou. K hořící pochodni přistoupí všech deset mužů, kteří v rukou dynamit drží a současně zapálí knoty. Skotačivá jiskra poskakuje po knotu a nezadržitelně se blíží k hlavičce dynamitu. Teď!!!! Dává znamení k útoku a vzápětí s devítí ostatními vystupuje ven ze svého úkrytu a metá válečky dynamitu dolů do údolí. Snaží se zasáhnout stanoviště, na kterých se nacházejí kulomety Delonovýchl lidí. Naneštěstí jeden z hozených dynamitů vybuchuje ve vzduchu, což ho automaticky vyřazuje ze hry. Zbylé dopadají na zem výbuch střídá další výbuch. Ran se ozve celkem devět a z celkových šesti kulometů se skalním lidem podaří zlikvidovat čtyři. To je dobré číslo, ale dva Delonovi stále zbyli. "Skalní lidé" zaujímají pozice a během toho se ozve několik dalších zvuků, které se v tomto záhadném údolí ozívají. Delonovi lovci odměn přiskakují ke kulometům začínájí střílet směrem nahoru ke skále, která se nachází asi čtyřicet metrů od jejich tábora. Kulomety pálí závratnou rychlostí, během několika sekund vypálí nemyslitelné množství kulek, nicméně bezúčelně, neboť "sklaní lidé" jsou dobře skryti ve skalních převisech. Avšak nemůžou se jen krýt, musí i opětovat palbu. Po doznění výstřelů se odhodlávají ke střelbě. Nakukují ze svých úkrytů a snaží se některé z lovců zaměřit. Nejméně si se vzniklou situací láme hlavu Sam. Nabyje zbraň a na svůj věk poměrně hbitě vyskočí ze své skrýše a pálí. Hned napoprvé zasahuje cíl a velmi přesně. Lovec odměn neměl šanci tuhle střelu přežít. O podobnou věc se snaží všichni nahoře, pokaždé se však nezadaří zasáhnout. Lovci se taktéž dobře kryjí. Náhle z velkého stanu vybíhá pětičlenná skupina lovců odměn a v rukou drží několik rozbušek dynamitu. Bleskurychle je zapalují a metají je směrem ke "skalním lidem." Výbuchy jsou to hrozivé. Celá skalní rozsedlina se třepe v základech a všude kolem je hustý prach a dým, který naprosto zakrývá výhled obou stran. I když je všude spousta prachu a kouře, tak Kyle pobízí své lidi, aby neustupovali. Snaží se je uklidňovat a jakmile nastane chvíle, kdy prach trošku ustane, tak radí svým přátelům, aby vypálili v salvě. Na tři a vystřelíme všichni zároveň!!! Informuje ostatní. Tři!!! Ozívá se z jeho úst. Přes dvacet lidí náhle pálí a mnoho lovců odměn je zasaženo. Náhle lovci odměn zapalují další dynamit a to velké množství. Opět ho vrhnou ke skále, za kterou jsou skryti Kylovi lidé a celkem se ozvou čtyři výbuchy a ten poslední je pro "skalní lidi osudný." Již prasklá skála nevydrží pod tlakem výbuchu a jedna její část se sesune dolů do údolí a spolu sní i všichni "skalní lidé." Nastává naprostý chaos. Vzduch opět zahaluje ještě silnější prach ze spadlé skály. Kyle se snaží zorganizovat svoje lidi do nějakého šiku a skrýt se někde dole. Kyle s ostatními ustupuje kousek opodál a stahují se do skalní průrvy, ve které se chtějí skrýt před svými protivníky. Avšak pár z nich je zasaženo při tomto ústupu. Hned čtveřice Johnatanových přátel badne a jedna z vypálených kulek se stává osudnou i pro Briana Maye, jehož zasáhne hned několik projektylů. Když to ostatní vídí, tak by se nejraději zastavili a Brianovo tělo vzali sebou, ale na to teď není část. Musí se dostat do bezpečí! Co teď sakra? Kleje nahlas Johnatan, jenž je vážně poraněn na boku. Teď jsme v silné nevýhodě! zatraceně, zařve Kyle. Kde je Paul? Vidíte ho někde? Ozívá se z úst Jeniffer. Pak všechny zamrazí. Pohlédnou k místu, kam se celá skála zřítila a tam spatří bezvládné Paulovo tělo kousek od mrtvého Briana. Je jasné, že život v jeho těle vyhasl. Přestřelka si vyžádala již několikátou oběť na straně "skalních lidí." Co budeme dělat? Povzdechává Ponkay. Gasket všechny zaráží svojí radou: Vyhodíme to tu celé do povětří! A jak asi, nemáme výbušninu a dynamit, kroutí hlavou Lorenzo. Gasket však ví, co říká: Ten vůbec nepotřebuje. Celé toto údolí je protkané zemním plynem, který ze zemních spár uchází. To způsobuje ony zvuky, nazvané též "výkřiky." Tohle místo není nijak výjmečná, aspoň ne v tomhle stylu. Tyto prurvy odkud zemní plyn uchází jsou vždy u soch, které jsou na nich postaveny. A oni u jedné z nich táboří. Proto by jsme ji měli objevit a stačí do ní hodit sirku, či zapalovač a výbuch dokoná vše zanás. Proč jsi mi to sakra neřekl Gaskte? Ptá se rozzuřený Johnatan. Gasket na to: Je to naše posvátné místo, to jsem našim lidem nemohl udělat. Váš spor teď není podstatný, skáče jim do řeči Kyle. Pokud je to pravda, tak to musíme odpálit co nejdříve, praví. Gasket na to: Ano a mám tu něco co nám pomůže odvést pozornost. Pošlu na ně "tajemného hřebce"Vzápětí Gasket rozdělá malý oheň a přidá do něj malé množství černých květů. Za pár minut bude tady, uklidňuje ostatní. Dobrá, ale kdo bude tak šílenej a vrhne se do samotného srdce jejich tábora? Ptá se Johnatan. Já ozve se ze adu!!!! Je to John, kdo promluvil. Kyle na to: Ty? Zbláznil ses, ten kdo tam půjde jde na smrt! Kyle se s Johnem odebere stranou od ostatních. Co se to chystáš udělat Johne? Ptá se Kyle jenž nechce aby John byl ten, kdo do tábora lovců vběhne. Stále přemýšlí, jak vše vyřešit jinak. Ne Kyle, já to udělat musím, přesvědčivě praví John. Dlužím to vám všem, hlavně tobě. Kyle bezmrknutí oka hledí Johnovi do očí a neskrývá náznaky slz. Je ti jasné, že jdeš na smrt? Říká nešťastný Kyle, jenž se snaží zachovat jako muž. Náhle se ozvou zvuky tajemného hřebce, který je už na cestě ke Gasketovi. Musím jít Kyle, oznamuje John a klusem se rozebíhá ke Gasketovi. U toho už stojí bájný hřebec. Toho vzápětí posílá na tábor lovců odměn. Ti když koně opět vidí, tak jsou naprosto vytržení. John se ještě krátce obejme s Jeniffer a poté se zhosťuje svého smrtonosného plánu. Následně vybíhá i John a v ruce pevně svírá zapalovač. "Tajemný hřebec" si to svižným cvalem míří do středu tábora a lovci odměn rychle přiskakují ke kulometům s klikou a snaží se ho trefit. Kůň však hodně kličkuje a snaží se kulkám vyhnout. John příbíhá k táboru lovců odměn a několik z nich si ho už všimlo. John však běží dál k soše, která je nedaleko hlavního stanu. Poté vybíhá na volné prostranství a před sebou už vidí, trhlinu, ze ktré ústí zemní plyn. Z posledních sil nasazuje vysoké tempo avšak ozívá se výstřel. John je zasažen do ruky, avšak běží dál. Je odhodlán přestřelku skončit. Následuje další výstřel, tentokrát do nohy a John padá k zemi na kolena. I toho však nesloží. Zatíná všechny zuby a s nesmírným odhodláním dobíhá k průrvě se zemním plynem. Následuje třetí a zároveň poslední výstřel. John zažehne zapalovač a háže ho dolů do trhliny a současně ho zasahuje třetí kulka. John okamžitě padá k zemi a téměř současně se ozve obrovský monstrózní výbuch, který rozmetá celý tábor lovců odměn. Výbuch je řetězový a zemní plyn způsobil obrovskou explozi. Jelikož se plyn nacházel hlavně pod sochami, tak všechny tyto vytesané sochy se zřítili dolů do údolí a doslova celé ho zavalili. I když "skalní lidé" byli skryti ve skalní průrvě, tak kus jedné ze spadlých soch spadl přímo na ně. Většina padajícím kamenům a velkým balvanům stačila uskočit, ale jednoho muže tato padající suť zasáhla. Přímo do hlavy byl zasažen Frederik Riese a se silně krvácející hlavou upadl na zem. Jeho bezvládně ležící tělo nenechalo nikoho chladným, avšak samotnému výbuchu není ještě konec. Ještě sem tam se dozve nějaký dozvuk exploze a padajícího kamení. Teprve až výbuch ustane, tak k Frederikovi přiskakuje Kyle a dívá se na rozsah jeho zranění. Je vážné a Kylovi je hned jasné, že se neslučuje se životem. Pomalým pohybem pokládá jeho do ruda zbarvenou hlavu na zem a se smutkem na srdci sklání hlavu. Ostatní přihlížející chápou, že přestřelka si vyžádala další lidský život na straně Kyla a jeho lidí. Kyle se k ostaním otáčí a pohlédne na Johnatana, který k němu klečí zády. Johnatane! Zavolá na něj se starostí ve tváři. Ten se však neozívá. Kylovi je jasné, že se něco stalo. Rychle k němu přiskakuje, aby zjistil co se stalo. Otočí Johnatana čelem k sobě a spatří další hrozivou věc. Johnatana zasáhl kus ostrého dřeva z některého z vozu a zasáhl ho do již, zraněného pravého boku. Johnatan silně krvácí a po chvilce začne vykašlávat i krev. Kyle ho musí stále silněji podepírat a za několik okamžiků Johnatan téměř nevnímá. Kyle se domnívá, že trpí ve strašných bolestech. Kyle...arrr....Kyle..., vysoukává ze sebe ještě několik slov Johnatan. Kyle se k němu obrátí a se zanícením v očích svému již příteli naslouchá. Kdybych věděl co jsi za člověka, tak bych z nás nikdy neudělal nepřítele. Mrzí mě, že jsme se nepoznali jako přátelé. Ve svém životě jsem nikdy nepotkal muže, jakým jsi ty. Jsem rád, že umírám jako tvůj přítel...Kyle.....Johnatan domluvil a jeho pohled zkameněl. Srdce přestalo být a ruka, kterou se Kyla držel bezvládně upadla na zem. Údolí Ztracených výkřiků si vyžádalo poslední oběť - pro toto místo velmi slavného Johnatana Cantvella. Kyle se zakrvácený zvedá ze země a pohlédne do očí svých přátel, kteří přestřelku přežili. Vidí na jejich výrazech,. že jsou nesmírně vyčerpaní, špinavý a co by nejvíce chtěli je návrat na Akemen aka. Je po všem! Říká s velmi smíšenými pocity Kyle. Společně s Gasketem a Ponkayem naloží na koně své mrtvé přátele a chystají se vydat zpět na Akamen aka.Gasket se pozastavuje v ústředí zničeného tábora lovců odměn. Váhavě se po něm rohlíží a pak mu do oka padne to, co chtěl najít. Na zemi objevil ohořelé a bezvládně ležící tělo "tajemného hřebce." Když ho spatří, tak mu vytrysknou slzy. Přistupuje k mršině koně a poklekne. Krátkou modlitbou mu vzdá hold za to, co pro kaňon představoval a co pro něj svým způsobem udělal. Poté se obrací na Kyla a říká mu: Nemůžu ho tady jen tak nechat ležet... Kyle ví co tím Gasket myslí a proto Gasketovi povoluje na místě o něco déle zůstat, aby mrtvolu koně spálil. S ostatními se vydává zpět do tábora. Gasket nasbírá několik prken z vozů mrvých lovců odměn a vytvoří znich větší vatru. Zkontroluje, zdali někde nevyvěrá plyn a následně vatru vystavěnou kolem "tajemného hřebce" zapaluje. Ještě jednou se nakrátko pomodlí a poté nechá vše na plamenech ohně. Po pár desítkách minut z koně zůstal jenom černý prach. "Tajemný hřebec" Kaňon Duchů opustil, teď už je volný....

Kyle sice slíbil Gasketovi, že ho nechá o samotě, ve skutečnosti čekal za nedalekým převisem, který ještě spadá do Údolí Ztracených výkřiků. Gasket Kyla a ostatní okamžitě nachází a chce se snimi vydat na západ kaňonu. Něco je však zarazí. Jakoby někdo v dálce práskal bičem. Všichni se kolem sebe rozlížejí a nevěřícně na sebe vrhají pochybovačné pohledy. Je poměrně šero a viditelnost není nejlepší. Náhle nastává ten moment. Přímo u skály, kde Roy Corso umřel se tento muž zjeví. Už ne jen Cortovi, ale všem. Každý ho vidí. Cort je u vytržení a spolu s nín hlavně Jeniffer. Všichni ze "skalních lidí" vidí Corsa, jak stojí u jednoho z velkých balvanů a něco do něj vyrívá. Nikdo se neodvažuje k němu přistoupit a po několika strastiplných momentech Corso rytí do kamene ukončuje. Obrací se ke svým bývalým lidem a hlasitě zvolává - sbohem!!! Na místě, kde stál se zableskne a jeho přelud mizí. Naprosto nikdo nechápe co se právě teď stalo. Všichni přistoupí k balvanu, do kterého Corso něco vyrýval a zaujatě si čtou řádky, které tu Corsův duch zanechal:

Kaňon mě nenechal umířt... Až nyní, teď jsou "skalní lidé" volní a já můžu odejít na druhý břeh kde vládne smrt a temnota...Corte, byl jsi jediný kdo měl schopnost mě vidět a slyšet. Proto jsem si vybral tebe...sbohem...

Gasket už všemu rozumí. Pohlédne na Corta a říká mu: To, že jsi ho vidával ty nebyla náhoda. Podle toho co tady stojí, máš dar vnímat některé zemřelé mrtvé duše. Corso se mohl pokoušet mluvit na kohokoli, ale ten někdo ho nemohl vidět, neboť nebyl výjmečný jako ty...Vypadá to, že Corso se ti už nikdy nezjeví. Lidé okolo vůbec neví, o čem to Gasket mluví, neboť Cort se nikomu z nich nezmínil o tom, že by Corsova ducha výdal. Po Gasketových slovech se konečně vydávají zpět na Akamen aka. Ještě ten večer Lorenzo připravuje celkově devět rakví na pohřeb, který se odehraje hluboko v noci. Už pod rouškou noci přichází za Kylem Rodger a silně kulhá. Stěžuje si na bolest nohy od kolene dolů. Kyle vyhrne Rodgerovi kalhoty zhrozí se nad tím co vidí. Rodger má nohu na několikrát zlomenou a má v ní zaražené kusy dřeva a ostré skály. Kyle si je vědom, že zranění jsou rozsáhla a proto Rodgerovi nohu z počátku zafixuje a chce počkat, co se stane až otok opadne. Za úderu deváté hodiny večerní je celý hřbitov skalních lidí rozsvícen loučemi a pochodněmi. Už jen dvanáctičlenná skupina se přesouvá na nedalekou louku za "skalní vesnicí" aby tady uctila památku devíti padlých přátel, které v Údolí ztracených výkřiků ztratili. První jsou do země položeny těla čtyř Johnatanových přátel. Poté následuje Paulovo tělo, během kterého Kyle pronáší krtákou řeč k uctění jeho života. Vzápětí následuje rakev s Brianem. Sam, Lorenzo, Ponkay a Cort ji za pomocí lan pokládají do země a během toho Kyle pronáší další smuteční řeč: Byl to člověk, který se staral o to, abychom měli vždy co vypít. Pro Corta je to nesmírná ztráta, stejně jako pro nás pro všechny. V kaňonu podobně jako ostatní našel to, co nikde jinde. Odpočívej v pokoji...Pohřeb se chýlí ke svému konci. Dalším, jehož tělo musí být pohřbeno je Frederik. Muž, jehož láskou byli koně. Čestný přítel, který neznal sobectví a klam. Všem nám budeš scházet Fredriku, věřím však že s námi stále bude žít tvůj duch, který jsi předal Frankovi, zamýšlí se nad Frederikovou osobou Kyle. Předposledním je Johnatan: Všichni si pamatujeme co pro nás znamenal před rokem. Byl to náš nepřítel. Jsem však šťasten, že jsme ho poznali i z té druhé stránky a stali se z nás nakonec přátelé. Johnatan byl muž, který vždy věděl co dělá a pokaždé si stál za svým slovem. Opustil nás člověk, kterého na světě není rovno... I když jsou všechna těla v rakvích a v zemi, tak Kyle pokračuje v řeči: Jako poslední bych chtěl uctít památku muže, jenž tu pohřben být nemůže. Tímto mužem je John Black jehož tělo nebylo možné nalézt. Všichni víme co udělal, ale kdo v životě nechybuje? John však věděl, co je jeho smyslem života a pro tento smyl položil život. Zemřel jako hrdina, jeho jméno navždy zůstane vyryto v našich srdích a zapíše se do historie celého Kaňonu Duchů. Podobně jako Johnatan i on je legendou, jejíž jméno nebude nikdy zapomenuto....

Následujícího dne odpoledne se v saloonu koná porada. Gasket ostatním připomíná, že sice lovce porazili, ale stále jim něco chybí. Ta věc už je však nenávratně ztracena. Má na mysli, měděnou rakev s tělem Gasketova otce, velkého náčelníka Luóna. Koně už tu nikdy nebou žít více jak 60 dní. Kletba tu zůstane už navěky, neboť plameny včrejšího výbuchu tuto rakev pohltily a spolu s ní i naději na to, že západní část kaňonu od této zlé kletby zbaví. Kyle je touto skutečností zasažen velmi moc, podobně jako Frank s Louisem, jejiž životem jsou koně. Několik dalších dnů se celý tábor nachází v pochmurné náladě a nic není jak bývalo dřív. Jakoby se kaňon změnil. Ohrada u Franka není zaplněna nejrůznějšími druhy koní, neustálé napětí co se stane následující den se vytratilo. Kaňon jakoby ztratil svoje kouzlo, své symboly pro toto místo tak typické - "Tajemný hřebec," Johnatan Cantvell, John Black, Lidé z východu, zarážející pravda o Údolí Ztracených výkřiků a v neposlední řadě spousta mrtvých přátel, kteří tu za poslední dobu zemřeli.. Jedním z největších faktorů je ten, že kaňon už pro "skalní lidi" není to co představoval. Koně se tu už chovat nedají a způsob jak tento problém vyřešit neexistuje. Nikdo se už nikdy nedoví, proč tu tato zvířata umírají. Lidé v táboře už nejsou tak šťastní. Celé toto místo jim připomíná přátele, které ztratili. Situaci nezlepšuje i fakt, že Kyle musel druhého dne po bitvě s lovci odměn Rodgerovi jeho zohavěnou nohu od kolene dolů amputovat. Rodger se s tím musí nějak vypořádat, nic jiného mu nezbývá. To byla další rána, které přeživští postihla. Kvůli všem těmto věcem se v saloonu, už sedmý den po přestřelce s Delonem koná další debata. I když Kyle kaňon duchů miluje nadevše, tak i on cítí, že to není jako dřív. Kaňon ztratil svoje kouzlo, které míval. Už jen dvanáct "skalních lidí" projednává co dál. Diskuze trvá téměř hodinu a její verdikt je jasný. I když bojovali za to, aby tu mohli žít svobodně a bezpečně, tak nyní si jsou vědomi, že chtěli žít v tom starém kaňonu, kterým už tento není. Kyle zakončuje poradu těmito slovy: I já cítím, že to není jako dřív. Vše se během několika málo hodin změnilo... Nikdy by mě nenapadlo, že tohle řeknu, ale bude lepší, když kaňon opustíme, navždy. Všichi přihlížející jsou těmito slovy ohromeni. Kyle pokračuje dál v řeči: Nesmíme však zapomenout, co nám kaňon dal. Prožili jsme tu nezapomenutelné okamžiky. Bylo to místo, ve kterém jsme zažili věci, které v jiných částech západu nezažijete, tím jsem si jist. Bylo to výjmečné místo, které bohužel zaniklo se smrtí Johnatana, Johna a kvůli mnoha ostatním ztrátám nejen na životech. Zdá se, že naším osudem nebylo v kaňonu zůstat a žít tu, nýbrž najít v něm svoji cestu, která nás v našem životě povede kupředu... Těmito slovy Kyle končí a o pět dní později všichni kaňon opouští. Symbolicky se tak stává dvanáctého dne po roztržce s Delonem, neboť ji přežilo dvanáct lidí. Ti kaňon během západu slunce nechávají za sebou a jedou si vstříc svému dalšímu osudu, který je někde v dalekých končinách rozlehlého západu čeká. Kaňon Duchů sice opustili, ale jejich jména zůstanou zapsána v jeho historii. I když "skalní lidé " zemřou a prach z jejich kostí rozfouká vítr do dalekého neznáma, tak jejich legenda bude v kaňonu žít navěky...


KONEČNÉ OSUDY POSTAV, KTERÉ PŘEŽILY




OLD SHATTERHAND

2. ledna 2010 v 22:18 | Kyle |  FILMOVÉ MÁYOVKY
Po delší době se tu objevuje další film ze slavných Máyovek. Tentokrát je to Old Shatterhand...

Velký náčelník Apačů Vinnetou se snaží uzavřít s bělochy mír, aby Indiáni i bílí muži mohli vedle sebe klidně žít. Než uplyne doba, kdy má být mírová smlouva podepsána, snaží se banda desperátů vedená Dixonem a podporovaná důstojníkem Bradleyem z pevnosti zabránit všemi prostředky uzavření smlouvy. S několika Komanči banda přepadne a vypálí farmu holandských usedlíků a na Bradleyův pokyn i plukovní kolonu, kde je pokladna pluku a důležité dokumenty. Na místech činu zanechají vždy dva mrtvé Apače zákeřně zavražděné při lovu, aby důkaz o vině byl jasný. Tujunga, Vinnetoův adoptivní syn, našel na své cestě stopy bojovníků, kteří se nevrátili, ale i on padl do rukou bandy. V kritickém okamžiku jej zachránil Old Shatterhand, který byl právě na cestě k Palomě Nakamě - Bílé holubici - indiánské míšence, aby ji v těchto neklidných dobách odvezl do bezpečí k jejím příbuzným. U ní najde i Toma, syna holandských osadníků, který se náhodou zachránil a je důležitým svědkem toho, že farmu přepadli Komančové a bílí muži.
Old Shatterhand s Palomou a Tomem potkají cestou Sam Hawkense s několika zálesáky a pak i vojenskou kolonu s novými osadníky. Všichni se připojí ke koloně, která je podle příkazu Bradleye Dixonovou bandou a Komanči přepadena tak, aby zůstal odříznut jen vůz s pokladnou a doklady, které potřebují noví osadníci pro vyměření půdy. Old Shatterhand našel na místě ulomený hrot komančského šípu a uschoval si jej. V městečku svěří Old Shatterhand Palomu a Toma do ochrany majitelky saloonu a Sama Hawkense a odjíždí za Vinnetouem. Vinnetou byl na stopě koní indiánských i bílých mužů, kteří někoho přepadli. Ví, že Velký Medvěd, náčelník Komančů, jej nenávidí, protože chce uzavřít mír. Aby zabránil otevřenému boji obou kmenů, vyzve Velkého medvěda na souboj a v zápase ho zabije. V pevnosti podává kapitán Bradley generálu Taylorovi hlášení o přepadení kolony. Jako důkaz přivezl dva mrtvé Apače. Generál nevěří, že by Vinnetou porušil daný slib a zve jej proto na schůzku, aby si vše ověřil. Zde se setkává i s Old Shatterhandem, který mu dává jako důkaz hrot komančského šípu a slibuje přivést jako svědka farmářova syna Toma.