Prosinec 2009

15. ČÁST: POTOMEK LEGENDY (SČ)

30. prosince 2009 v 19:09 | Kyle |  BANDITI V.
Po velmi dlouhé pauze se tu objevuje další část Banditů. Děj se nám chýlí ke konci a tato epizoda je jednak "speciální" a zároveň předposlední. Jen dodám, že ústřední postavou v této části je záhadný indián Gasket, který skrývá hned několik pozoruhodných tajemství...

KAŇON DUCHŮ PŘED MNOHA DESÍTKAMI LET
Temná mrazivá noc se snáší nad osadou kmene Jů Tů. Měsíc se tyčí vysoko na černém nebi a svým svitem hypnotizuje krajinu pod sebou. Vítr se prohání mezi vysokými tee pee indiánů a sem tam některou plachtu stanu rozhoupe. Většina osady už spí, jen z jednoho stanu se ozívají výkřiky a sténání. Podle hloubky hlasu je zřejmé, že se jedná o ženu. Ta leží uprostřed indiánského stanu na vrstvě kožešin celá propocená. Právě rodí a hned vedle ní a několika žen kmene, které jí pomáhají s porodem stojí indián atletické postavy s honosně barevnou čelenkou s peřím a netrpělivě přešlapuje. Samotný porod už se chýlí ke svému konci. Po několika krušných minutách se v náruči jedné z pomocných inidánech objeví malý kojenec - chlapec. Je předán do náruče rodičky, která se na něj se zalíbením dívá a hladí ho po jeho malé hlavičce. Indián, který postával kolem je otcem dítěte a s naprostým údivem sleduje své dítě, které se mu před několika málo minutami narodilo. Žena je velmi zesláblá a proto svého syna předává do rukou svého muže. Ten se zadívá do očí svého potomka a s velkým úsměvem ho několik desítek sekund bez mrknutí oka bozoruje. Jak ho pojmenujeme Luóne? Ptá se rodička. Luón má o jméně naprosto jasno. Budeme mu říkat Gasket, což znemená "výjmečný," prohlašuje sebejistě Luón... Ano, otcem Gasketa je onen legendární náčelník, který promluvil k bohyni Anábeei, aby ji požádal o zrušení kletby nad kaňonem. Jak je však známo, tak se mu to povedlo jen z části. Kaňon zbavil kletby jen co se týče západní části... Gasket rozstl jako z vody a zpočátku na něm nebyli znát nějaké zdravotní problémy. Zlom nastal v šesti letech kdy začínal blouznět, slábnout a vše se shodovalo s nemocí koní, kteří tady po šedesáti dnech umírají. Luón věděl, že s Gasketem je to velmi zlé a že musí být patřičně zakročeno, aby chlapec nezemřel. Proto požádal o pomoc radu starších, která ho začala léčit z počátku pouze bylinkami a běžnými způsoby, které byli do té doby známé. Nic však nepomáhalo, Gasket se jim doslova ztrácel před očima jeho záhadné nemoc vyvrcholila až tím, že z jeho očí začali vytékat kapičky rudé krve. Bylo jasné, že v této chvíli mu může pomoci jen zázrak. A ten také nastal. Trojice z rady starších se odhodlala k doposud neprovedenému rituálu, který by mu měl pomoci. Gasketovo slaboučké tělo bylo odvezeno k "Totemům slavných náčelníků" nedaleko osady Jů Tů. Tam bylo položeno doprostřed sedmera totemů a za pomoci primitivní jehli mu do krevní oběhu byl vpichnut výtažek z byliny s černými květy. Samotný rituál mohl začít. Kolem totemů bylo zapáleno sedm ohňů, do kterých bylo přidáno pár květů po oné bylině, která byla Gasketovi vpravena do žil.Ohně plápolali a během toho začali šamani rady starší vymítat z Gasketova těla nemoc. Starobylý rituál byl doplněn množstvím modliteb za Gasketův život, které ze svých úst pravil nejvyšší šaman. Po necelé půhodině vymítání, modliteb a proseb za Gasketovu duši byly ohně kolem Gasketa uhašeny vědry s vodou a následný dým zahalil tělo nemocného Luónova syna. Ač tomu nikdo z počátku nevěřil, tak Gasketův stav se den ode dne lepšil a vše nasvědčovalo tomu, že rituál zabral. Gasket zesílel a tato nemoc i žádná jiná ho už nikdy nezasáhla. Gasket byl vyléčen a nevědomky obdařen pozoruhodným darem, o kterém ještě nevěděl. Když bylo Gasketovi kolem deseti let, tak jeho otec zahynul. Jeho matka mu však zalhala jakým způsobem odešel do Země Manytouovy. Napovídala mu, že jeho otec Luón zahynul při přestřelce nedaleko kaňonu. Čas utíkal mílovými kroky a s Gasketa se stal muž, který se plně zasvětil do záležitostí kmene. Jednou z hlavních věcí bylo zjistit, proč tu koně umírají. S touto věcí se kmen podotýká celá desetiletí, ale důvod jakoby neexistoval.

PÁR LET PŘED PŘÍJEZDEM JOHNATANA A JEHO LIDÍ
Několik měsíců Gasket dobrovolně pracoval na jedné skále pár mil vzdálené od osady. Každé ráno se tam vydával s kladívkem a pazourkem a trávil tam celé dny. V této chvíli byl už podnáčelníkem a jedním z nejvlivnějších idniánů v celé osadě kmene Jů Tů. Lidé na něj pohlíželi jako na poloboha. Někteří z nich věděli, jaký hrdina byl jeho otec, ale nesměli mu to říct. Ostatní v něm viděli budoucnost kmene, věřili,že je to jejich spasitel, který dokázal přemoci smrt. Gasket se nikdy ani slůvkem nezmínil, kam se každé ráno vydává. Zkrátka si vzal potřebné nářadí a vyrazil. Unavený a potlučený se vracel za soumraku do osady a tak se to opakovalo téměř čtyři měsíce. Je poslední den jeho záhadné práce. Gasket se nachází na žebříku opředného o vysokou skálu a kladívkem tluče do železného klínu, kterým odštípává kusy bílé skály. Ještě několikrát bouchne a poté zvolává: Hotovo! Slézá dolů z žebříku a poodstupuje od skály. Na skále se nachází ona už několikrát spatřená rozlomená podkova, jež Gasket sám vytesal. Chtěl tak tím vyjádřit, že v kaňonu není bezpečno pro koně. Dále měl v úmyslu v kaňonu po sobě něco zanechat a tato podkova tu zůstane na věky. Pár dní po dokonení sochy podkovy se v osadě kmene Jů Tů odehraje další zajímavá událost. Jeden z pozorovaných koní jeví zvláštní znaky. Je to už téměř čtyřicet dní, co sem byl kůň dopraven a po této době již normální koně začínají podléhat kletbě kaňonu. Gasket je tímto faktem ohromen. Tuší, že by se mohlo jednat o vyjmečného koně. Uplyne dalších dvacet dní a kůň stále přežívá. Ostatní koně už by byli mrtví. Kdežto tento jedinec odolává. Avšak po sto dnech začíná slábnout. Nemoc ho začíná zmáhat a proto se Gasket rozhodne pro radikální řešení. Od šamanů kmene si zjistí všechny podrobnosti o rituálu, který mu zachránil život a je odhodlán ho provést na tom koni. Od jednoho muže z rady starších obdrží překvapivě jeden květ vylysované byliny, která je v této době už vyhynulá, z kaňonu zmizela... Vše si dokonale naplánuje a jakmile je každá nepatrná věc připravena, tak se k samotnému rituálu odhodlá. Vyjmečného koně odvede k "Totemům slavných náčelníků" a tam vše zopakuje. Výtažek vpustí do krevního objehu koně a poté následuje část s ohni, modlitbami a vymítáním zlé nemoci. Po skončení obřadu koně odvádí do stájí a po několik dalších následujích dnů ho pozoruje a zkoumá jeho zdravotní stav. I když není přímo odborníkem na koně, tak je jasně patrné, že jeho kondice se každým dnem zlepšuje a opět se vše jeví, že byl rituál úspěšný. Po několikati dnech se však stala věc, kterou si nikdo nedokázal představit. Zátračný kůň utekl do hlubin kaňonu a už se nevrátil. Gasket se ho několikrát pokoušel hledat, ale pokaždé se vrátil s nepořízenou. Uběhlo několik dalších měsíců a to přimělo Gasketa smířit se s tím, že výjmečný kůň zahynul na nevysvětlitenou kletbu, kterou kaňon naskýtá. Jednoho podzimního večera se Gasket vracel z průzkumu a usoudil, že osada je vzdálena ještě dost mil, a tak se rozhodl, že se utáboří na noc. Naprosto ho ale zarazilo, že na místě na kterém se rohodl přenocovat roste mnoho zvláštních rostlin. Nikdy na tomto místě ještě nebyl a nejvíce ho zaujalo, že se tu vyskytují i byliny s černými květy, které se používají při starobylém rituálu. Okolo nebylo příliš mnoho dřeva a tak Gasketovi nezbylo než oheň rozděla z toho, co mu situace nabízí. Tudíž i z rostlin s černými květy. Gasket si v poklidu posedával u ohně, když po několika minutách uslyšel zvláštní zvuky. Dunění kopyt a záhadný řechtot koně přícházející z dálky. V následujících momentech se mu jako blesk z čistého nebe zjevil kůň, o kterém si myslel, že je dávno mrtev. "Tajemný hřebe" byl tímto dnem na světě v plné svojí síle. Postupem času Gasket pochopil, že při zapálení ohně a přidání černých květů do něj hřebce přivolá a také se dovtípil, že poslouchá jen jeho, poněvadž ho vytvořil.

3 ROKY PŘED PŘÍJEZDEM JOHNATANA
Gasket spolu s dalšími šamany kmene zaklíná Jů Tujské úložiště zlata - Keitak. Během této činnosti je po celém obvodu vodopadu zažehnuto mnoho obrovských ohňů, jejiž plameny sahaly až do sedmimetrové výšky a takovýchto vater bylo hned několik. Průběh tohto zaklínání si všichni šamani až na Gasketa vzali do hrobu. Během této akce ohně zapříčinili explozi dynamitu, neboť nedaleko se nacházelo neobjevené úložiště několika válečků se střelným prachem, zřejmě od nějakých zlatokopů, kteří z kaňonu už dávno odjeli. Nastal výbuch, který všechny přítomné až na Gasketa zabil. Gasketa do hlavy zasáhl kus kamene, který zapříčinil ztrátu paměti ze dne, kdy Gasket Keitak s šamany zaklínal. Jelikož si nic nepamatoval, tak nemohl ostatním indiánům prozradit, kam bylo zlatou uloženo, protože to věděl jen on a tři mrtví šamani. Nakonec se však ale ukázalo, že tyto šamany nezabil výbuch, ale něco jiného. Do dnes nezjištěného. Od té doby na sobě Gasket začal pociťovat, že je opravdu výjmečný a vše vyústilo v to, že zjistil, že pokud se nachází na území kaňonu, tak nemůže být zbaven života - stejně jako jeho otec i on je výjmečný...

JAK JSEM PROŽIL VÁNOCE

28. prosince 2009 v 20:34 | Kyle |  NOVINKY
Tak po delší době, která trvala přesně 10 dní se Vám ozívám po čase vánočním. Doufám, že jste si tyto svátky užili podle Vašich vysněných představ a že jste pod stromečkem našli to, co jste si alespoň trošku přáli. A jak jsem prožil letošní Vánoce já?...

Celkově letoší Vánoce aspoň mě přišli velmi ulítané a hektické. Přišli velmi rychle a jak rychle přišli, tak odešli. Celou vánoční atmosféru jsem letos jaksi nepochitil. O Vánocích se říká, že jsou to svátky klidu, ale to jsem opravdu nepocítil. Na Štědrý den jsem klasicky sledoval televizi na jejíž obrazovce učinkovali pohádkové bytosti, které se snažili, aby doboro zvítězilo nad zlem. Kolem třetí hodiny jsme jeli pro moji mamku do Brna, páč byla v práci a tím to všechno začalo. Večeře proběhla v 18:00 a pak se šlo na dárky. Když už to vypadalo, že si budeme v klidu užívat Vánoční atmosféry, tak se u nás objevil děda s babičkou a rázem se všechno natáhlo a bylo po klidu. Následoval Boží hod a rovněž byl celý ulítaný. Místo toho, abychom v klídečku trávili vánoční čas doma a nasávali tak atmosféru Vánoc, tak jsme od 12 hodin až někdy do šesti lozili po návštěvách, což zrovna nemusím. O den později 26. prosince to bylo stejné, jen s tím rozdílem, že jsme domů dorazili už v 5 večer. Jak jsem psal na začátku. Letošní Vánoce mi přišli velmi hektické a splašené. Radši bych byl v klidu doma a užíval si magický nádech nejkrásnějších svátků v roce. V televizi by běželi pohádky či nějaká komedie, na stole by byl tácek s cukrovím nebo s ovocem, vánoční stromek by svítil a za okny by poletovaly nezbedné vločky. To mě letos taky pěkně naštvalo. Den před Štědrým dnem přišlo oteplení všechen sníh rozstál. To je opravdu zákon schválnosti. Když jsem se podíval z okna, tak mi počasí připomínalo březnové oblevy.

Atmosféru Vánoc jsem lehce nasával jen tehdy, když se tu a tam našla nějaká volná chvíle, během, které jsem většinou sledoval filmy typické pro Vánoce. Velmi jsem se zasmál u mé oblívené pohádky S Čerty nejsou žerty nebo u již velmi staré pohádky Hrátky s čertem. Mimo to mě velmi pobavil Kevin McCalister v komedii Sám doma, která je již tradiční součástí vánočního programu. Nesmím ani zapomenout na Prety woman, u které také nesmím chybět...


V současné době si užívám volna a hlavně klidu, který mi po celou dobu šílení kolem Vánoc chyběl. Přeju vám ať si užite Silvestr, co možná bez zvracení a bolení hlavy a do nového roku 2010 Vám přeju hodně úspěchů a hlavně zdraví, bez kterého to nejde.

14. ČÁST: TOUHA PO POMSTĚ

18. prosince 2009 v 14:31 | Kyle |  BANDITI V.
Nastává svítání po strastiplné noci, která se stala osudnou pro Johnatana a jeho lidi z východní části kaňonu. "Tam ti", jak tyto lidé nazvali Kyle a ostatní jsou nyní už minulostí. Z velmi početné skupiny, jež v kaňonu přežívala po 34 let přežilo pouhých šest lidí - Gasket, Johnatan a čtyři muži, které Johnatan náhodně objevil ve starém poklopu v zemi. Tma ustává a viditelnost se zvětšuje a celá příroda se probouzí z nočního spánku. Johnatan a jeho lidé postupovali celou noc a jsou nesmírně vyčerpaní. Na koních v podstatě už jenom tak vysí a nepopsatelně únavým pohledem civý před sebe. Jejich cesta časně k ránu končí. Po dlouhé a náročné cestě se před nimi rozprostře vesnice "skalních lidí," která je stále ponořena do hlubokého spánku. Jen pár lidí je na stráži a když vidí, že Johnatan s někým přijíždí, tak k němu okamžitě směřují. Jedním z mužů na stráži je Gasket, který jakoby tušil co se stalo. Několika rychlími kroky přiskakuje k Johnatanovi a když je blíž, tak vidí jaký výraz má v očích: Co se stalo? Johnatan seskakuje dolů z koně a rozklepaným hlasem Gasketovi prozrazuje události, které se na druhé starně kaňonu staly. Delon nás nějakým způsobem našel, nevím jak, kroutí hlavou. V noci vpadl do naší vesnice a celou ji vypálil. Ze všech lidí, kteří tam byli jsem našel živé jen tyto čtyři muže. Následně se dva lovci odměn vrátili. Podařilo se nám je dostat, ale potřebuju vyhledat Kyla, protože mám velkou řeznou ránu na dlani. Gasket zůstává nevěřícně stát. Nemůže uvěřit, že vše co s Johnatanem vybudoval je pryč. V jeho očích se objeví i náznak slz, ale v této chvíli musí zůstat silný i když to co se stalo, nelze jen tak přehlédnout. Kde je Kyle? Ptá se Johnatan, jehož chůze začíná být poměrně vrávoravějšího typu. Gasket mu chce odpovědět, ale než tak udělá, tak Johnatan padá na zem a omdlévá. Gasket přikáže čtyřem mužům, aby Johnatana odnesli k domu, kde bydlí Kyle a následně se k této chatce rozběhne. Zabuší na dveře a jakmile to Kyle slyší, tak ho to vyděsí a tak rychle vstává a dveře opatrně otevře. Gasket mu prozrazuje, že Johnatan omdlel a taky se mu zmíní, že má poraněnou dlaň. Za několik sekund dorážejí i čtyři muži s bezvládným Johnatanovým tělem. Kyle naplno otvírá dveře a nechá si Johnatana položi na stůl. Co jste vlastně zač? Ptá se čtyřech cizinců. Gasket ho ale rychle ubezpečí o tom, že tito lidé nejsou nepřátelé informuje ho, že tito lidé patří k Johnatanovi. Kyle Johnatana prohlédne a ze všeho nejdřív mu vyčistí ránu na ruce a poté mu ji zašije. Domnívá se, že neztratil příliš mnoho krve a proto počká, jak se s tím Johnatan popere. Dále ostatní ujišťuje, že Johnatan bude v pořádku. Jako důvod omdlení uvádí únavu a stres, kterým si během minulé noci prošel. Poté ukládá Johnatana k sobě do postele, kde ho nechá prospat. Vzápětí se Kyle otáčí ke čtyčem cizincům a praví: Pokud jste sem přijeli s Johnatanem, tak musíte být také unavení. Běžte do saloonu, tam se ptejte po muži jménem Brian May a ten vám připraví pokoje nahoře. Čtyři chlapící přístřešek opustí a v něm už jen zůstává Kyle s Gasketem. Stalo se něco??? Ptá se Kyle, který něco tuší. Gasket jen přikývne, ale zatím nic neříká. Jen pronese: Až se Johnatan zbudí, tak se vše dovíš. Kyle na Gasketa nijak nenaléhá a s jeho návrhem souhlasí.

Johnatan se oddával spánku téměř celý den. Síly načerpával až téměř do večera. Po celou dobu jeho spánku se u něj střídal Kyle s Gasketem, kteří na něj dávali pozor jako na oko v hlavě. Johnatan se probudil až v moment, kdy celý kaňon opět zachvátila černočerná tma. Zrovna u něj seděli oba - Kyle i Gasket. Johnatan se ze všeho nejdřív posadil a promnul si oči. Vypadal trošku dezorientovaně, ale za pár minut už dobře věděl, kde je. Jak ti je? Zněla první Kylova otázka. Johnatan se zhluboka nadechne a následně vydechne. Potom následuje odpověď: Teď už je mi dobře. Johnatan vstává z postele a protahuje si tělo, které dostalo v posledních hodinách pěkně zabrat. Co se stalo s tvými lidmi Johnatane? Ptá se poněkud ostýchavě Kyle, který tuší, že je něco v nepořádku. Johnatan se zadívá upřímným pohledem do podlahy a jeho oči jakoby by bojovali s řekou slz: Všichni jsou mrtví... Delon našel náš tábor a zaskočil je v noci. Přežili to pouze čtyři muži, které jsem dovedl až sem. Kyle neví co má říct, nad celou věcí kroutí nevěřícně hlavou a po několika bezeslovných momentech prohlašuje: Je to má chyba Johnatante, kvůli mě zahynuli. Co to prosimtě říkáš???! Praví nechápavě Johnatan. Kyle si však myslí, že za to co se stalo může on: Kdybych po tobě nechtěl vysvětlení po tom co je "tajemný hřebec," tak by tvoji lidé byli na živu. Dorazil bys tam dřív a stačil je varovat. Johnatn však Kylova slova nebere vážně, přistupuje k němu a snaží ho přesvědčit o opaku: Ne Kyle, ty jsi mě tím zachránil. Kdybys mě nechal jet hned, tak bych tam dorazil v moment, kdyby tam už lovci odměn byli a v tom případě bych určitě zahynul nebo padl do zajetí. I když ve mě moji lidé viděli velkého spasitele, tak ani já bych jim nepomohl. Jejich osud, byl spečetěn né tvým rohodnutím, ale rozhodnutím Delona. Děkuju ti, říká s úlevou Kyle. Ale co teď? dodává. Johnatanovo srdce je plné zloby. Vše po čem teď touží je najít Delona a pomstít se mu. Navrhuju sestavit malý průzkumný tým, řekněme, tak o čtyřech lidech, kteří se pokusí lovce najít. Pokud by se nám to povedlo, tak bychom mohli připravit dokonalý plán, jak je porazit. Otázkou však je, kolik máme k dispozici lidí. Kyle na tuto otázku zná odpověď ze všech nejvíc: Není nás už tolik, kolik nás bývalo. V současné době je nás 15. Plus ty, gasket a ti čtyři muži. To se rovná 21 bojeschopných lidí. Johnatan na to: A lovců odměn je něco přes třicet. Ale i přesto je můžeme porazit. Svolejme schromáždění do saloonu a tam bychom měli lidi připravit na závěrečnou bitvu, říká s odhodláním na tváři Johnatan.

Kyle na Johnatanův popud obejde celý tábor a sdělí svým lidem, že v saloonu se bude konat diskuze týkající se lovců odměn. Asi za hodinu od okamžiku, kdy se o tom Johnatan zmínil se saloon naplňuje netrpělivými obyvateli "skalní vesnice." Tak jako vždy, tak i teď se utvoří malý hlouček lidí, kolem ústředních mluvčí, kterými se stávaí Kyle s Johnatanem. Tudíž dva vůdci, kteří umí lidi svést na svou starnu. S řečí začíná Kyle: Jak jistě víte, lovci odměn se vrátili. Hrozí nám proto další nebezpečí, které jasně dokazují události, které se staly včera v noci na východě kaňonu. Lovci odměn zaútočili na tábor Johnatanových lidí a v podstatě ho vymazali z mapy kaňonu. Následně pokračuje Johnatan: Do této chvíle nám šlo jen o to, dostat zpět do Keitaku onu měděnou rakev s tělem náčelníka. Teď se však věci alespoň pro mě změnili. Nejen, že chci získat tu rakev, ale také se chci pomstít Delonovi za to, co udělal. Kyle se ujímá závěrečných vět: Proto jsme se dohodli sestavit čtyřčlennou skupinku lidí, která tábor lovců odměn najde. Poté se vrátí zpět sem, abychom mohli vymyslet důkladný plán, za jehož pomoci se nám podaří porazit vetřelce, kteří tady nemají co dělat! Zvyšuje hlas Kyle, jehož odhodalání není o nic menší než Johnatanovo a všech ostatních. Během své řeči vystupuje ze středu hloučku lidí a stoupá si zhruba do prostřed schodiště, které vede do druhého patra saloonu. Stojí tak výše než ostatní a všichni k němu vzhlíží jako na slavného hrdinu. A on jím je, stejně jako všichni ostatní, neboť on a jeho lidé, mezi které nyní patří i Johnatan s Gasketem se stali legendou, která bude v kaňonu žít navěky. Nemá smysl před nimi utíkat, závěrečná bitva je blízko, prohlašuje Kyle Proslov následně uzavírá touhle větou: Až jejich tábor najdeme, tak se na to místo vydáme a s pečlivě připraveným plánem je pošleme do horoucích pekel!!!

COLUMBO

16. prosince 2009 v 15:01 | Kyle |  MÉ ZÁJMY
První oficiální článek do této nové rubriky je tu. Začínám seriálem, který je podobně jako Divoký západ staršího data. Jak jste jistě všichni podle nadpisu pochopili, v následujících řádcích se budu zmiňovat o sympatickém poručíkovi Columbovi. Toho myslím není nutno představovat. Každý z nás někdy alespoň jeden díl viděl. Vznik tohoto dnes již legendárního seriálu, který původně byl natočen jako samostatný film, je velký paradox. Tvůrci tohoto seriálu si detektiva představovali naprosto jinak, než jakého nakonec vybrali. Herec Peter Falk dorazil na konkurz na tuto roli ve svém obnošeném baloňáku a tvůrce jeho zevnějšek tak zaujal, že scénař poupravili a vzniku velkého fenoménu už nic nebránilo. Napřed byl v roce 1971 natočen pouze jeden díl, jenž nesl název Vražda na předpis. Měl obrovský úspěch u diváků a další dily následovaly. A to až do roku 1979. Nátáčet se opět začalo až za 10 let v letech 1989 až 1995. Závěrečný 69. díl byl natočen v roce 2003 a tato epizoda nese název Columbo má rád noční život. Na Columbovi obdivuju jeho svérázný humor a jeho typickou charakteristiku - Pes beze jména, rozkodrcané auto (Peugeot 403 Cabri), čadící doutník, pomačkaný balońák a v neposlední řadě neustálé řeči o jeho ženě, kterou nikdy nikdy nikdo neviděl. Nesmím ani zapomenout na jeho dotěrné otázky. Člověk u něj nikdy nevěděl, kdy rozhovor s ním končí, neboť Columbo se vždy za dotyčnou osobou (nejčastěji za vrahem) vrátil s otázkou typu: Máte ještě chvilku, ještě jedna otázka atd...

Mým nejoblíbenějším dílem je Sex a ženatý detektiv. Ne snad kvůli názvu, ale kvůli jedinečné atmosféře, která se této části skrývá. Vše dokresluje vynikající hudba, která se do prostředí tohoto dílu hodí. Děj se odehrává na klinice doktorky Allenbyové, která je sexuální terapeutka. Jednoho večera přistihne svého přítele jak se oddává sexuálním hrátkám se svojí milenkou a v hlavě se jí začíná sestavovat vražedný plán. V přestrojení se vydává za kurtizánku a svého přítele Davida zabije přímo na svojí klinice. Kromě několika důkazů z místa činu neví poručík Columbo téměř nic. Pouze to, že se zavražděným mužem někam odešla záhadná dáma v černém... Na tomto díle se mi líbí, že Columbo s vrahem soucítí a v určitém směru ji docela chápe...

Na Columbo nedám dopustit, mám všech 69 dílů na DVD a za chladných podzimních večerů, kdy je brzo tma si ho vždy rád pustím. Večerní atmosféra je na jeho sledování pro mě dokonalá a i když jsem jeho osudy už mnohokrát viděl, tak mě nepřestávají bavit...

DVĚ VIDEJKA NA ZÁVĚR






MÉ ZÁJMY A KONÍČKY

15. prosince 2009 v 19:44 | Kyle |  MÉ ZÁJMY
Zdravím vás,

Rozhodl jsem se udělat radikální krok na svém blogu. Ten, jak víte je laděný do Divokého západu a vše kolem toho. Nicméně tato doba už nemá tolik fandů jak tomu bylo třeba před 20 nebo 30 lety a zájem o westerny upadá (bohužel). Proto mě napadlo, že bych tento blog mohl obohatit o mé zájmy a koníčky, kterými bych mohl získat další čtenáře, které dobrodružné povídky z westernu nebaví. Převážně se bude jednat o články ze světa hudby, seriálu a filmu, sportu, přátel atd... Doufám, že tato nová rubrika bude mít úspěch a některé články z ní vás zaujmou

TADY JE MALÁ OCHUTNÁVKA TOHO, CO SE V TÉTO RUBRICE OBJEVÍ


13. ČÁST: OHEŇ, KOUŘ A BEZNADĚJ

13. prosince 2009 v 17:05 | Kyle |  BANDITI V.
Hluboko v noci se po dlouhoočekávaném odhalení týkající se "tajemného hřebce" Johnatan vydal směrem na východ, aby varoval svoje lidi před nebezpečím, které opět představuje jejich úhlavní nepřítel Andrés Delon. Měsíc už několik hodin jasně svíní na temném nebi, na kterém je jen poskromnu hvězd. Cesta do východní části kaňonu mu zabírá mnohem více času neboť po tmě nemůže postupovat tak rychle. Jediné co mu cestu trošku usnadňuje je hučící Rio Pecos, která je stále po jeho levém boku a to znamená, že jede správně. Na sklonku půlnoci Johnatan překračuje dělící průsmyk a vjíždí do východní části kaňonu. Za necelou hodinu by měl být ve vesnici svých lidí. Avšak postupuje raději méně přístupnými lokalitami, aby náhodou nenarazil na lovce odměn, kteří se po kaňonu jistě pohybují v těch nejlépe průchozích částích. Johnatan se trmácí přes velké balvany, které mnohdy jen s těží překonává. Jeho kůň už je zdatně vyčerpán, ale Johnatan si nemůže dovolit zastavit a odpočinout si. Každá promarněná vteřina může rozhodovat a to má Johnatan stále na paměti. I když je pravděpodobnost, že by Delon jeho lidi objevil velmi malá, tak ho v koutě duše stále děsí představa, že by je mohl najít. To si však Johnatan nechce připustit a raději se snaží myslet na něco jiného i když je to ohromně těžké. Noc se stupňuje, tu a tam Johnatan zaslechne zvuky nočních dravců, kteří po západě slunce vylézají ze svých denních úkrytů, aby ulovili nějakou potravu. Teplota klesá nezadržitelně dolů a v kaňonu panuje poměrně mrazivá noc, která Johnatanovo putování příliš neusnadňuje. K táboru mu zbývá už jen necelá míle. Na jeho koni jde už jasně vidět vyčerpání. Když Johnatan spatří svého koně, tak je mu ho nesmírně líto, ale v této chvíli jsou pro něj daleko více přednější jeho lidé, kteří jsou v možném nebezpečí. Po dlouhých hodinách vyčerpávající cesty se konečně dostává téměř do tábora. Právě projíždí skalním tunelem za kterým se už rozprostírá tábor "tam těch." Johnatan vyjíždí z tunelu a pohled, který se mu naskytne je hrozivý. Když vyjel ze skalního tunelu, tak se před ním nerozprostřela vesnice, kterou znal. Místo toho uviděl samý oheň, spalující domy, které se svými lidmi vybudoval. Celá vesnice je v plamenech, které do vzduchu metají nekončící černý dým. Z místa se ani neozívá nějaký křik či nářek, což znamená, že vesnice byla přepadena před nějakou dobou. Když to Johnatan vidí, tak jeho srdce zaleje nenávist a zloba. Vůdce lidí z východu má v tváři nepříčetný výraz a z jeho očích jde vyčíst, že myslí na pomstu. Kvapem se rozjíždí do ústředí plamenů, které olizují vše co jim stojí v cestě. Když Johnatan doráží na místo, tak nachází na zemi mnoho mrtvých těl, ve kterých spatřuje své známé, se kterými toho tolik zažil. Nedaleko svého domu si všimne těla Crise Browna, který s ním několikrát zavítal na Akamen aka. Plameny už slábnou, ale hustý dým brání Johnatanovi v rozhledu. Několik dalších minut prochází zbytky vesnice a doufá, že by někdo mohl útok lovců odměn přežít. Příchází k velké hromadě dřeva a trámů. Ze začátku ho to nijak nezajímá, ale pak jakoby slyšel nějaké zvuky, které vycházejí ze spod této suti. Rychle přiskočí k spadaným kusům dřeva a začíná je odhazovat. Některý z trámů je silně ohořelý a jiný dokonce ještě hoří a při odklízení hořících trámů se Johnatan lehce popálí. Po odhození asi deseti z nich zjišťuje, že pod dřevem se nachází poklop, ve kterém byl držen Kyle. Ze vnitř se ozívají hlasy, které volají o pomoc. Johnatan odhrne pryč zbylé trosky dřeva a poklop otvírá. Spatří v něm své čtyři muže, kteří jsou nadmíru rádi, že Johnatana vidí. Krátce se s ním uvítají a poté je jako divoká řeka zaleje Johnatan svými otázkami: Co se tady sakra stalo???! Slova se ujme postarší chlapík a zděšeně Johnatana informuje o hrůzné situaci, která nastala: Po setmění na nás zaútočilo asi třicet jezdců. Nebyli jsme na jejihc útok připraveni. Vše se semlelo, tak rychle. Dojeli, většinu nás postříleli a co neudělali jejich zbraně dokončil dynamit a střelný prach. Za pár minut byli s námi hotovi. Já a několik dalších jsme se tady schovali. Johnatan vzteky na zem shazuje klobouk a nevěřícně zírá do země. Jeho lidé jsou pryč, nenávratně. To co celých 34 let budoval je zničeno. Vše na čem mu záleželo pohltil nelítostný oheň, jenž spálil vše co mu stálo v cestě. Co teď Johnatane? Ptá se jeden z můžů, který přežil krvavý vpád lovců odměn. Johnatan si setře pot z čela a ostatní informuje o dalším postupu: Sami nic nezmůžem. Poberem tu pár věcí, které se nám můžou hodit a potom se vydáme na Akamen aka za Kylem a jeho lidmi. Ti jsou pro nás naší jedinou nadějí.Sotva to však Johnatan dořekne, tak se ozve výstřel. Naštěstí však nikoho z nich nezasáhl. Pak následuje další. Co se to sakra děje! Vykřikne zlostí Johnatan. Poté spatří tři osoby nedaleko domu, který je od nich vzádlen asi dvacet metrů. Někteří lovci odměn se sem asi vrátili pročesat trosky a popřípadě z nich něco získat říká si v hlavě Johnatan. Ten se se svými lidmi rozběhne k jednomu z domů a oknem do něj skáčou. V domě se připraví na střelbu. Johnatan z okna sleduje, že lovci odměn se pomalu plíží ke stavení, ve kterém je on a jeho přátelé ukryti. Najednou se mu však ztratí z dohledu a marně se poté rozhlíží okolo. Nevidí je a to je v tuto chvíli velmi špatné. Nastává hrozivé ticho, které trvá několik minut. Všichni se kolem sebe rozlížejí a v jejich tvářích je patrné ohromné napětí. Najednou se ozívá další výstřel a opět vychází ze zbraně lovců odměn. Pak to Johnatanovi dojde. Jeden z lovců odměn se nějakým způsobem dostal na střechu domu a skrze střechu pálí jednu kulku zadruhou. Přeživší čtyři muži vybíhají ven, aby toho, kdo je na střeše dostali. Uvnitř zůstává jen Johnatan, který jakoby zaslechl kroky druhého z lovců odměn. Johnatan přistupuje k protějšímu oknu a nenápadně se z něj dívá ven. Náhle se ozívá velká rána. Skleněným oknem proskakuje dovnitř druhý lovec odměn. Riskantním skokem se dostává do domu a během svého skoku povaluje Johnatana na zem. Celý pokoj je zahlcen rozbitým sklem. Když se Johnatan zvedá z podlahy, tak na něj už lovec odměn míří svým koltem. Delon bude mít radost až mě uvidí přicházet s tebou po boku, říká lovec odměn, z kterého sálá obrovské sebevědomí. Johnatan jen zakroutí hlavou a ironicky se pousměje: To radši zemřu. Johnatan stojí tváří v tvář smrti, ale i přesto zůstává klidný: Delon mě chce živého, nemůžeš mě zabít. Jakmile to dořekne, tak svojí pravou rukou udeří lovce odměn do ruky ve které drží kolt a poté na něj hbitě skočí a povaluje ho na zem. Johnatan je teď ve výhodě. Klečí na žebrech svého nepřítele a uštědřuje mu jednu ránu za druhou. Lovec odměn ho však kolenem udeří do zad a tento úder je velmi bolestivý a Johnatan to pociťuje na vlastní kůži. V bolestech se svíjí k zemi a hlasitě přitom vykřikne. Lovec odměn vstává a do ruky si opět bere revolver a chystá se s ním namířit na Johnatana. Ten se snaží překonat bolest a proto zatíná všechny zuby a kolt lovci odměn vykopává z ruky. Následuje chytrý kop do oblasti kotníku, kterým lovce svaluje na zem. Vzápětí chytá velký kus skla a ten bodne nepříteli do hrudi, čímž ho zabíjí. Avšak sklo je velmi ostré a protože ho držel velmi pevně, tak se mu jeho hrany zaryli do dlaně a jeho ruka teď intenzivně krvácí. Johnatan zůstává vyčerpaný ležet na zemi. Za několik minut přicházejí jeho přátelé, kteří se venku vypořádali s druhým lovcem odměn. Johnatan za pomoci zbylích čtyř vstává a sundává si kabát. Z rukávu si strhává kousek látky, kterým si obváže řeznou ránu na pravé dlani. Pár minut po souboji Johnatan prohlašuje: Můžou přijít další proto se musíme rychle vydat na cestu na Akamen aka. Poté se Johnatan spolu s ostatními dobelhává k ohradě s koňmi, které Delon neodvedl a za chladivé noci se vydávají zpět na západ kaňonu...

12. ČÁST: STVOŘITEL "TAJEMNÉHO HŘEBCE"

9. prosince 2009 v 20:52 | Kyle |  BANDITI V.
První velké odhalení je tady. "Tajemný hřebec" nám prozradí svůj původ...

Nečekaná novina, kterou jim zdělil Kyle všechny překvapila a mnohonásobně zasáhla. Delon je zpět a spolu s ním přichází i velká dávka nebezpečí. Jeho lidi sice už není tolik jako před rokem, ale i přesto teď v kaňonu není bezpečno. Ještě toho dne co Delon se svými lidmi všechny zaskočil Kyle vydává rozkaz, že nikdo nebude opouštět Akamen aka a na noc se zesílí hlídky. Johnatan se také obává o své lidi, které by mohl Delon objevit a proto se s Kylem domlouvá, aby mohl odjet. Jen on, aby své lidi přivedl sem, kde budou více v bezpečí. Kyle souhlasí, ale jen pod jednou podmínkou. Kyle se staví před Johnatana a s vážnou tváří mu říká: Na něco jsi ale ještě zapomněl. Johnatan nechápavě pokrčí obočí a pak se zeptá: Na co? Kylův ostrý pohled Johnatanovi napovídá, že jde o něco velkého a Kylova věta to jasně potvrdí: Řekl jsi mi, že ten, kdo tě pro mě poslal je člověk, který vytvořil "tajemného hřebce.! Proto se ptám, kdo to je? Johnatan se na malý moment zamyslí a poněkud překvapije prohlašuje: Dobrá, už není důvod o tom dál mlčet. Řeknu ti, kdo je ten, co toho koně přivedl mezi nás.. Tobě a všem tvým lidem. Dej mi ale 20 minut abych ho mohl přivést. Konec rozhovoru Johnatan doplňuje o tuto větu: Za 20 minut přijdi se svými lidmi támhle k té skále, ukazuje severně od vesnice. Tam se vše dozvíte. Poté Johnatan odchází a pro Kyla nastává ta nejdelší dvacetiminutovka, kterou kdy zažil. Je velmi nervózní a připadámu, že se čas vleče jako pochmurný a deštivý den. Neustále přešlapuje na své verandě a téměř každou chvíli se dívá na kapesní hodinky, zda-li náhodou čas vytyčený Johnatnem neuplynul. Jakmile je tohoto časového intervalu téměř konec, tak obejde celý tábor a své lidi za poměrně chladného podvečeru přivádí ke skále o které se zmiňoval Johnatan. Když tam všichni obyvatelé "skalní vesnice" dorazí, tak na místě ještě nikdo není. Celé okolí skály zeje prázdnotou a všude kolem je jen kamení a sem tam nějaký malý strom či keř. Za několik desítek sekund se objeví i Johnatan, ale sám. Jdeš osamocen? Ptá se už z dálky nedočkavý Kyle. Každou chvíli tu bude, uklidňuje všechny přítomné Johnatan. Uběhne pár minut a onen záhadný člověk, který "tajemného hřebce" stvořil stále nikde. Avšak Johnatan nelhal. Po několika dalších okamžicích je tu. Na malé skalní římse se objevuje...ten, který tohoto bájného koně přivedl na tento svět. Když "skalní lidé" pohlédnou vzhůru k této skalní římse, tak spatří muže, kterého už dlouho znají. Je to Gasket!!! To on sem přivedl "tajemného hřebce!!" Všichni přihlížející jsou nepopsatelným způsobem překvapení. Gasket v jedné ruce drží malou příruční brašnu, ze které vytahuje několik polínek dřeva a podivně vypadající soubor černých květů. Vzápětí rozdělává oheň a jakmile je plamen dostatečně silný a jasný, tak do něj přidá ony černé květy. Oheň kupodivu nevydává příliš velký kouř, což je velmi zajímavé. Na to Gasket prohlašuje: Teď musíme čekat. Čekat na co? ptá se poněkud natvrdle Lorenzo. Gasket nic neskrývá a jasně odpovídá: Musíme počkat až "tajemný hřebec" dorazí! Napjetí stoupá a nikdo ani nedutá. Ve vzduchu visí chvíle, na kterou všichni čekali několik měsíců. Na kaňon už se pomalu začíná snášet tma a právě v této denní době se má objevit obávaný kůň, který patří k největším záhadám, které kaňon nabízel. Z hromového ticha se najednou z dáli začínají ozívat první zvuky. Okovaná kopyta narážejíc na kamenitou zem jsou nepřeslechnutelná a ozvěna kterou vydávají se nese celým kaňon a neustále se stupňuje. Je jasné, že kůň je velmi blízko. To jen podtrhne děsivý řechtot, jež signalizuje, že záhadný kůň se co nevidět ukáže. Po nekonečné chvíli se tak stává. Ze tmy se vynořuje "tajmený hřebec" a jakmile ho Gasket vidí sestupuje dolů a oznamuje ostatním aby se trochu stáhly a nevydávali zbytečné zvuky. Kůň přistupuje ke Gasketovi a u něj se zastaví. Vypadáto, že Gasket na něj má pozitivní vliv a že je v podstatě jeho pánem. Zvolna hladí koně po hřívě a v tento moment jde jasně vidět, jak je tento kůň statný a velký. V porovnání s ostatními koňmi je o třetinu větší a Gasket vedle něj vypadá jako malá postavička. Jak jsti ho vytvořil? Co je to sakra zač? Volá na Gasketa Louis, jenž přišel do kaňonu z velké míry právě kvůli "tajemnému hřebci." Gasket pohlédne na koně a jako by se mu v hlavě promítno jak se to všechno stalo: Vzpomínaš si Kyle, jak jsem ti říkal o tom rituálu, který mě vyléčil? Kyle přikyvuje a násleně vše přiblíží ostatním a tak Gasket pokračuje dál v řeči: Dříve než jsem přijel Johnatan se svými lidmi, tak jsme u nás v osadě měli hříbě, které jevilo velké fyzické předpoklady a nemoc, která tady zasahuje koně nebyla v jeho případě tak vážná. Stalo se to tak poprvé a zároveň na posled. Bylo mi jasné, že tento kůň je výjmečný a proto jsem se rozhodl s ním udělat malý experiment. Ten spočíval v tom, že jsem na tomto koni zopakoval onen rituál, kterým jsem byl vyléčen. Hodně mi k tomu pomohlo, že jsem v kaňonu našel místo, na kterém ještě rostla rostlina jejíž výtažek mi byl vpraven do krevního objehu. Do té doby si každý myslel, že tato vzácná bylina už v kaňonu neroste. Rituál jsem provedl a od toho dne se z koněm začalo něco dít. Rostl hrozně rychle a jednoho letního večera utekl z naší stáje. Několik dalších měsíců jsem ho neviděl, už jsem ho považoval za mrtvého a tak jsem ho ani nehledal. Avšak jednou jsem se tak toulal kaňonem a potřeboval jsem se utábořit a jako podpal jsem použil pár listů byliny, kterou jsem mu vpíchl do krve a za pár desítek minut se kůň objevil a já byl naprosto ohromen. Tímto způsobem ho vždycky k sobě přivolávám. Oheň z těch bylin ho pokaždé přinutí doběhnout na místo, kde hoří. Od té doby je tu a je to jediný kůň, na kterého kletba neplatí. Na druhou stranu se z něj stala tato poměrně ohavná věc, která jakoby pocházela z jiného světa. Všichni si Gasketa bedlivě poslechli a Kyle jako první vznesl malý dotaz: Počkat, takže když nás přišel Frank s ostatními osvobodit ze spárů lovců odměn, tak tam "tajemný hřebec" byl a tím, že na jejich tábor zaútočil, tak mým lidem pomohl mě a ostatní osvobodit. Gasket kývne hlavou: Ano, poslal jsem ho tam, protože jsem v kaňonu narazil na stopu tvých přátel. V době, kdy jsme byli ještě nepřátelé bylo naším hlavním záměrem vás vyděsit a zmást a za pomocí tohoto koně se nám to dobře dařilo. Kyle i ostatní teď už vědí co vědět chtěli a proto Gasket "tajemného hřebce" pošle pryč. Kyle se během cesty zpět do tábora zastavuje za Johnatanem a povoluje mu odjet na východ pro svoje lidi.

Jakmile jsou všichni v táboře, tak Cort je stále zamyšlený, jako kdyby nad něčím váhal. Zamyšleně sedí u sebe v chatce a umřeně zírá ven z okna na noční nebe s hvězdami. Je jasné, že nad něčím polemizuje a po několika minutách svého přemýšlení se zvedá a vychází ven. Jeho kroky směřují k chatce, ve které přebývá Johnatan s Gasketem. Ten však odjel za svými lidmi, takže je jasné, že Cort si chce promluvit s Gasketem. Po dřevěných schodech vystoupá na malou verandu a nesměle zaťuká na dveře. Během několika vteřin Gasket otvírá a Cort na něj hned vychrlí: Potřebuju si s tebou promluvit! Gasket jen řekne: Dobrá, pojď dál. Cort vstoupí do pokoje a zabírá místo u stolu. Gasket se k němu posadí a tázavým tónem říká: Co potřebuješ? Cort se odsune od stolu a sundá si klobouk. Celá tato situace mu není moc příjemná a není divu, že je celý upocený. Jsi jsi jediný, kdo mi může pomoct, začíná mluvit. Jsi indián a na tyto věci se díváš z jiného úhlu pohledu. Máš v sobě takový spiritismus. Gasket nechápe co tím Cort myslí. Věříš v duchy? Přistupuje k věci Cort. Gasket na to: Věřit v duchy je relativní věc. Ty vídáš zemřelé lidi? Ptá se. Cort se odhodlá, že se se svými pocity Gasketovi svěří a poprvé prozrazuje tajemství, které doposud nikomu nesdělil: Ano, několikrát se mi zjevil Roy Corso a dokonce semnou mluvil. A pokaždé mi dal nějakou radu, kterou mi pomohl. Gasketa to poměrně zaskočilo, nicméně nijak vážně ho to z míry nevytrhlo. Na krátko se zamyslí a poté se zeptá: Kde Corso zemřel? Cort si to pamatuje zcela přesně: V tom Údolí ztracených výkřiků na východě kaňonu. Gasket na to šalamounským hlasem: To dost věcí vysvětluje. Co to znamená, ptá se netrpělivě Cort. Gasket si není naprosto jist, ale i přesto Cortovi odpoví: Podobně jako celý kaňon tak i tohle údolí má svoje tajemství. Je to pohřebiště starých indiánů a jistě si slyšel, ty zvuky, které odtamtud vycházejí. Možná to s tím má nějakou souvislost. Vypadáto, že Corso uvízl mezi naším světem a světem mrtvých. Neznám odpověď na tvoji otázku, bohužel, ale určitě se v blízké době naskytne příležitost, jak i tuto záhadu zdárně vysvětlit....

11. ČÁST: NEČEKANÁ NÁVŠTĚVA

8. prosince 2009 v 15:54 | Kyle |  BANDITI V.
Po dočtení starodávného pergamenu všem jakoby vyschlo v krku. Každého hned napadlo, že tohle přece není možné. Jak by mohla měděná bedna ovlivňovat celý chod kaňonu? I Kyle příliš nevěří slovům, které v pergamenu stojí. První se k slovu odhodlává Gasket, který se tváří, že to co stojí v pergamenu musí být pravda: Jestli jsem tomu dobře porozuměl, tak to znamená, že lovci odměn našli Keitak a měděnou rakev i s tělem náčelníka odcizili. Tím by se pak všechno vysvětlilo. Pokud vím, tak jsme přece lovcům neprozradili, kde se Keitak nachází, tak jak by potom z něj tu věc mohli odnést, vznáší další rozpory do diskuze Ponkay. Natálie se nakrátko zapátrá v paměti a pak si uvědomí: Kyle, Louisi, Ponkayi, vzpomínáte na to, jak jsme byli ukryti v tom lese než jsme zaútočili na lovce odměn? Tři tázaní přikývnou. Pamatujete si přece, že během našeho pozorování jejich tábora jich několik přijelo a něco vezli. Co když to byla právě tato bedna? Kyle si rychle uvědomí, že by to tak mohlo být. A výbuch ji taky zajisté nezničil protože by na místě zůstaly kusy mědi a nic takového jsme tam nenašli, takže rakev z náčelníkem musí někde být. Ale dá se věřit tomu, že tato bedna ovlivňuje umírání koní v kaňonu? zamýšlí se nahlas předevšemi Natálie. Pravda však je, že v současné situaci je to jediná věc, která nám nějakým způsobem pomohla. Vypadáto, že Delon a jeho lidé přece jen objevili Keitak a tělo náčelníka odnesli. Nevím z jakého důvodu, ale pro nás to teď znemená, že se musíme vydat do Dodge City, kde on a jeho kumpání žijí, rozvíjí své myšlenky před ostatními Johnatan. A co když už je Delon mrtev? Apeluje na Johnatana Frank jenž z nervozity, která panuje v saloonu, kouří jedno cigáro za druhým. Johnatan se po všech přítomných rozehlédne a pak všechny šokuje: Vím, že je naživu protože jsem si to nechal zjistit. Tak jako jsem našel Kyla a poté i ostatní, tak jsem jistého Carlese Espozita požádal, aby se pokusil najít i Delona a on ho objevil. Mimochodem Carlses Espozito je můj bývalý známý z dom, kdy jsem býval ještě jedním z lovců odměn. To znamená, že Delon žije a měděnou rakev musí mít někde v Dodge City. Proč jsi mi neřekl, že víš o tom, že je stále naživu? Ptá se poněkud rozhořčeně Kyle. Johnatan mu na to však lišácky odpoví: Protože jsi se na to neptal. Co tedy navrhuješ? Položí další otázku Kyle, jenž je odhodlaný pro záchranu kaňonu udělat cokoliv. Johnatan se zamyslí a poté opět opakuje: Jediná možnost je vydat se do Dodge City a tam Delona najít a pokusit se vypátrat i rakev s náčelníkem Luónem. Jiná možnost není. A na co mu ta rakve vůbec je? Táže se vtipně Sam. Johnatan se k němu obrátí, lehce zakroutí krkem a praví: To by mě taky zajímalo. Kdy teda vyrazíme? Ptá se ostatních Kyle. Johnatan, ale odpoví za všechny jedním slovem: Zítra! Není důvod čekat protože čas je teď náš nepřítel. Kolik máte koní? Obrací se Johnatan na Franka, který má koně na starosti. Frank krátce povzdechne neboť ví, že už to není jako dřív. Koní má pouze pět + pět koní na kterých přijeli navrátilci s Johnatanem. To znamená, že nás může jet deset. Po dlouhém dohadování se usneslo, že do Dodge City vyrazí: Kyle, Johnatan, Gasket, John, Ponkay, Frank, Lorenzo, Sam, Natálie a Cort.

Nastává ráno druhého dne a hned za rozbřezku se u Frankovi farmy začínají sházet všichni, kteří zanedlouho odjedou do Dodge City za účelem najít svého nepřítele Delona a rakev jím ukořistěnou. Za brzkého rána skupina vyráží na sever a Johnatan odhadl, že cesta bude trvat něco přes deset dní, což znamená, že každý má sebou nespočet zásob jídla a pití. Koně jsou opravdu hodně naloženy a tak nesmí postupovat příliš rychle, aby je hned neunavili. Jejich cesta ven z kaňonu vede poměrně úzkým průsmykem, který má šířku něco kolem deseti metrů. Tento průsmyk je tvořen velmi strmými bílými skalami, na kterých je v některých případech usazen mech. Vysoko ve skalách se nachází hnízda orlů, kteří svým zobákem vydávají prapodivné zvuky, kterými odrazují možné zloděje, kteří by si snad dělali zálusk na jejich vejce, jenž stráží jako oko v hlavě. Zhruba po hodině cesty vyjíždějí z průsmyku a tato jeho část je extrémně úzká, něco kolem čtyř metrů, což je opravdu málo. Koně tudy jen, tak tak projedou. Když skupina deseti jezdců vyjede z průsmyku, tak se jim před očima zjeví něco, co by vůbec nečekali. Hned jak to všichni spatří, tak se jim čela orosí potem a všichni se kolem sebe hekticky dívají. Kyle a ostatí nevěří svým očím. Je to neuvěřitelné. Přímo před nimi jede početnější skupina jezdců a v jejím čele je Delon!!! V tuto chvíli je jasné, že Delon se z nějakého důvodu do kaňonu vrátil. Se svými lidmi je od Kyla, Johnatana a ostních vzdálen asi 300 metrů a je jasné, že Delon si jich už všiml taky. Začínají se ozívat první výstřely, ale obě skupiny jsou od sebe příliš vzdáleny, takže přesnost vypálených kulek je mizivá. Kyle přikáže svým lidem, aby vyjeli nahoru k nedalekému skalnímu výstupku, který se mu jejví jako dobré místo pro úkryt. Bleskurychle se tam přesunou a zaujmou palebné pozice. Lovci odměn přijíždějí Kyle přikazuje svým lidem, aby zahájili palbu. Delon ví, že v této chvíli je v ohromné nevíhodě a proto přikáže svým lidem, aby palbu neopjetovali, nýbrž aby se raději kryli. Lovci odměn se rozmístí po nejbližším okolí a většina z nich je skryta za velkými balvany. Delon neskrývá svoji touhu Kyla s Johnatanem dostat a proto se svého úkrytu hlasitým tónem křičí: Tentokrát vás dostanu!!!! Teď už mi neutečete!!! Ozívá se. Kyle ví, že proti přesile toho moc nezmůžou a proto se s ostatními radí, jak tuto zapeklitou situaci vyřešit rychle a účinně. Lorenzo máš tu nějaký dynamit? Zní z úst Kyla. Lorenzova odpověď však není taková, jakou by si Kyle přál: Nějaký u sebe mám, ale jen pár válečků a ty nám teď nijak nepomohou. Zatraceně! Pronese nepříčetným hlasem Kyle, jenž je Delonem a jeho lidmi nesmírně zaskočen. Do jejich diskuse se vkládá Gasket a říká: Jsem pro abychom ustoupili. Provedeme krycí palbu a budeme s koňmi útíkat zpět k průsmyku. Tam se nám snad podaří lovce setřást, co vy na to? Palba Delonových lidí zesiluje a výstřel střídá výstřel. Ze skály, která kryje "skalní lidi" je téměř každou sekundu uštípnut kousek, což značí, že lovci mají dostatek munice a proto s ní takto plýtvají. Jiná možnost není. Na malý moment musí Kyle a ostatní vyběhnout ze svého úkrytu a co nejrychleji se vydat do průsmyku. Na tři, oznamuje svým přátelům Kyle, kteří neskrývají nervozitu. Tří!!! Ozve se z Kylových úst a "skalní lidé" vybíhají ze svého krycího postavení směrem k průsmyku, přičemž opětují palbu jak to jen jde. To donutí lovce odměn se více krýt a frekvence jejich palvy klesne. Po několika strastiplných metrech se "skalní lidé" dostávají do průsmyku, tam nasedají na koně a chtějí lovcům odjet protože vědí, že by proti nim v tomto počtu příliš nesvedly. Jen Lorenzo se zastavuje a cosi vyštrachává z podkabátu. Kyle se k němu otáčí a křičí: Co to děláš??? Lorenzo ho však uklidňuje, že ví co dělá a pobízí ho, aby se nezastavoval a jel dál. Poté Kyle uvidí, že Lorenzo drží v rukou pár válečků s dynamitem a vše mu docvakuje. Nicméně neodjíždí, ale přistupuje k Lorenzovi a pomáhá mu jeho plán realizovat. Společně s Lorenzem umístí na každou stranu zužujícího se průyskmu několik válečků dynamitu a jakmile je vše připraveno, tak zapálenou sirkou zapaluje knot a potom rychle nasednou na koně a ujíždí pryč. Až jsou dostatečně vzdálení od přichystané nálože, tak se otáčí a sledují, zdali jejich plán vyjde. Ozve se první rána, jež je následována vzápětí další. Části obou strmých skal se sesunou vlivem výbuchu dolů a do výšky několika metrů zaterasí celý průsmyk, který je v tuto chvíli neprůjezdný. Plán Lorenza vyšel na výbornou. Nejen, že je lovci nemůžou následovat, ale ani je nemůžou stopovat, protože celý průsmyk budou muset objet, což jim zabere spoustu hodin a do té doby budou stopy už smazány větrem nebo jiným vlivem počasí.

Za pozdního poledne se skupina vrací zpět na Akamen aka, kde se její obyvatelé diví proč už jsou zpět? Kyle má pro všechny velmi špatnou zprávu a na jejich otázku proč nejeli do Dodge City jim odpovídá zarážející odpovědí: Delon se vrátil a je zpět v kaňonu!!!

10. ČÁST: PRADÁVNÝ PERGAMEN

5. prosince 2009 v 11:17 | Kyle |  BANDITI V.
Zásadní zlom v celém příběhu Banditů právě přichází. Nastává chvíle, kde se začíná řešit smrt koní v západní části kaňonu. Tato část je rozpoluplná. Někoho může zaujmout a jiného zase zklamat. No uvidím, jak zareagujete...

Kylovo vyprávění bylo velmi působivé. Ti co jej poslouchali do něj vůbec nevstupovali. Nechali Kyla v poklidu povědět to, co bylo nezbytné říct. Nejen kvůli Johnatanovi, kterého tato skutečnost velmi zajímala. Když Kyle dopověděl poslední slovo svého monologu, tak nikdo nebyl schopný slova. Shoda náhod zapříčinila, že se cesty čtyřech "skalních lidí" rozdělili poté, co síla exploze odmrštila Kyla dolů ze srázů, čímž ho oddělila od ostatních. Ti pak na místě nalezli mnoho velmi ohořelých těl, které nebylo možné identifikovat a proto usoudili, že jejich vůdce pravděpodobně zemřel. V tu chvíli vešel v platnost slib, jenž rozhodnul o setrvání Natálie, Louise a Ponkaye mimo kaňon. Každý z této trojice si pak po nějakém čase šel svojí vlastní cestou a na kaňon s přibývajícím časem zapomněli. Jediného Kyla odloučení od místa, které si zamiloval nejvíce zasáhla. Jen představa toho, že se do kaňou nikdy nevrátí ho děsila a proto není divu, že dospěl k takovému stádiu, že si sám chtěl vzít život. Díky včasnému Johnatanovému zásahu se tak však nestalo a před rokem rozdělená čtveřice "sklaních lidí" je pohromadě na cestě k místu, které je propleteno nekončícím klubkem záhad - do Kaňonu Duchů.

Na cestě zpět do kaňonu jsou už šestý den a s každou uraženou mílí jejich odhodlání sílí. Vidina toho, že po celém jednom roce opět vstoupí na půdu Kaňonu duchů je hnala nezadržitelně vpřed, vztříc svému osudu. A právě v podvečer šestého dne jsou téměř u svého cíle. Už několik mil s předstihem vědí, že jsou velmi blízko. A pak to nastane. Před jejich zraky se rozprostře celý rozsáhlý kaňon a jeho přírodní krásy, které skrývá. Kyle, Ponkay, Natálie a Louis jen zírají na tu krásu, co tak dlouho neviděli. Kyle uvolněně vydechuje a v duchu si říká, že to zvládl. Dokázal lidi přimět, aby se s ním vrátili a tato skutečnost Kylovi duševně nesmírně pomohla. Za ostrého odpoledního slunce pětice jezdců vjíždí do samotného kaňonu po úzké stesce, která vede do samotných útrob kaňonu. Nikoho to nenechává chladným. Každý se kolem sebe rozhlíží a kochá se nádhernými přírodními scenériemi, jenž je v Kaňonu Duchů nespočet. Do bílých vysocederoucích se skal praží slunce, které se od jejich povrchu odráží do všech možných zákoutích. V kaňonu panuje naprosté bezvětří, ani závan větru nenarušuje poklidnou atmosféru, která v sobě skrývá zvláštní kouzlo. Po zhruba půlhodině cesty doráží výprava k řece Rio Pecos, jenž si poklidně teče kaňonem směrem k vesnici na Akamen aka, kde se její tok zeslabuje téměř na stojatou vodu. Stále více a více se kolem Kyla a ostatních vyskytují malé lesíky a hájky, které naskýtají s tín pro dravce a jiná zvířata. Nebe je čistě modré a čas od času protínané hejnem skalních ptáků, kteří svým ostrým zrakem vyhlíží nic netušící kořist. Po necelých dvou hodinách jejich putování v kaňonu nastává ten moment na který všichni čekají. Kyle se svými přáteli vyjíždí z poza jedné ze skal a před zraky se jim zjevuje jejich starý domov - vesnice na Akamen aka. Pětice jede směrem k Frankově farmě a jako první je zahlédne Cort, který je na cestě nejspíše z lesa, protože v náruči drží několik polínek suchého dřeva. Když vidí, kdo proti nim jede, tak je naprosto ohromen. Pouští na zem nasbírané dřevo a zůstává nevěřícně stát. Rukou si přejíždí přes orosené čelo a stále není schopen slova. Všichni na sebe se zaujetím zírají a až Ponkay se odhodlá k prvním slovům: Zdravím tě Corte, rád tě vidím. Cort ještě chvíli mlčí ale pak se hlasitě zasměje radostí a šťastně pronese: Jste na živu, vítejte zpět! Cort k ostatním přistupuje a se všemi se objímá. Zdravím tě Ponkayi i tebe Louisi. Vítej Natálie, rozdává radost na všechny strany Cort. Rád tě vidím příteli, vítá se s Cortem Kyle. Cort se s ním obejme a říká: Už jsme si mysleli, že jste mrtví. Kyle se lechce pousměje: Nás nikdy nedostanou.... Cort je potom odvádí do samotné vesnice, kde se v tu chvíli strhává naprosté šílenství. Lidé vybíhají ze svých domů, chat a příbytků a vítají se se svými přáteli, které už považovali za mrtvé. Vítání nemá konce. Velmi srdečně se s Kylem přivítá Jeniffer a Sam, který neskrývá nadšení. Kyle se poté otáčí na druhou stranu směrem k saloonu a před sebou spatří stojícího Johna. Ten k němu natahuje pravici a říká: Vítej doma. Kyle na malý okamžik zůstává stát, ale poté si potřese s Johnem rukou a následně se dlouze obejmou. Jsme rád, že jsi tu, říká John. Kyle se na něj upřímě podívá a poklidným hlasem mu odpoví naprosto stejnou větou. Jakmile je všemu vítání konec, tak z povzdálí vystupje Johnatan. Lidé z Akamen aka jsou už na něj zřejmě zvyklí neboť je mezi nimi doposud uzavřený mír. Co tady děláš ty Johnatane? Ptá se Lorenzo, který si Cantvella všiml ze všech nejdřív. Za Johnatana odpoví Kyle: Pomohl mi najít Ponkaye, Louise a Natálii a dovedl nás až sem. Johnatan kývne hlavou a k tomu dodá: Přivedl jsem je protože jsem měl důvod. Teď se musím vrátit ke svým lidem, ale ještě dnes večer dojedu. Vzápětí nasedne na koně a ojíždí pryč.

Kyle, Natálie, Ponkay a Louis si nemohli nevšimnout, že ohrada u Frankovi farmy zeje prázdnotou. Johnatan mluvil skutečně pravdu. Koně už umírají i v západní části kaňonu. Jak je to ale možné? Po mnoho let jim tu nic nevadilo až nyní se kletba rozšířila na celý kaňon. Jak Johnatan slíbil, tak se i stalo. V podvečer toho samého dne přijíždí do skalní vesnice spolu s indiánem Gasket. Ten v rukou nese nějaké pergameny, které jistě mají svůj účel. Johnatan s Gasketem vstupují do saloonu a schání se po Kylovi. Ten tam sedí v jednom rohu a popíjí si korbel piva od Briana. Johnatan ke Kylovi přistupuje a říká: Musím si s tebou promluvit Svámi všemi. Kyle se postaví a prohlašuje: Tak začni. Cantvell pokývne na Gasketa čímž mu dá znamení, aby promluvil. Gasket roztahuje na stůl velmi starý pergamen a začíná mluvit o tom, co tento pergamen představuje: Jak jistě víte, tak před rokem a několika týdny se v kaňonu stalo něco co za celý svůj život nepamatuju. Koně začali umírat i zde, v západní části kaňonu. Stejně jako vy, i já si kladu otázku proč. Odpovědět by nám měl tento starý pergamen, který jsem objevil nedaleko bývalé osady kmene Jů Tů. Avšak půlce textu nerozumím protože je psaná velmi starým jazykem Jů tů, který znali jen nejvyšší stařešinové kmene. V první části, které rozumím se mluví, že kaňon byl odjakživa prokletý. Podle tohoto pergamenu koně umírali v celém kaňonu. Jak však všichni víme, tak až do minulého roku umírali jen na východě. Tady se nic nedělo, po několik desítek let. Dále se tu hovoří o nějaké měděné bedně, která skrývá klíč k tomuto podivnému tajemství. Bohužel, tam už mé znalosti končí a text nelze přeložit. Kyle si vše podrobně vyslechl a poté přistupuje k pergamenu a celý si ho důkladně prohlíží. V mysli mu mžikne, že toto písmo by mohl znát reverend Harvey a proto pro něj nechá poslat. O několik minut později do místnosti vstupuje už zmiňovaný reverend a Kyle ho žádá, aby se podíval na pergamen o kterém mluvil Gasket. Je tam nějaké velmi staré písmo a mě napadlo, že by jste ho mohl znát, žádá o pomoc Kyle. Reverend se postaví naproti stolu s pergamenem a opatrným krokem k němu přistoupí. Pohlédne na něj a rukou několikrát přejede po jeho povrchu. Poté k údivu všech prohlásí: Ano, vím co v něm stojí!!! Kyle i ostatní jsou udivěni. Gasket k reverendovi bleskurychle přiskakuje a žádá ho, aby to ihned přečetl. Harvey si bere pergamen do rukou a pokračuje tam, kde Gasket skončil:


9. ČÁST: PO EXPLOZI (SPECIÁLNÍ ČÁST)

4. prosince 2009 v 14:57 | Kyle |  BANDITI V.
Dlouho očekávaná část, která odhalí skutečnosti o tom, co se stalo po oné explozi na konci IV. řady je tady. Přeju příjemné čtení...

Všechno začalo bezprostředně po explozi, která byla ohromných rozměrů. Velký sloup ohně a dýmu se vynul vysoko k nebi a jakmile zvuk výbuchu ustal, tak vypuklo hromové ticho, které přerušil až křičící Louis. Z menšími odřeninami se k němu jako první dostala Natálie, která vidí, že je Louis vážně zraněn. Jeho ruka je po celé délce několikrát zlomená a zahalená v krvi.. Po pár minutách k Natálii a Louisovi přiskočí Ponkay jenž se drží za levé rameno, ale jeho zranění není natolik vážné, jako to Louisovo. Natálie se všude kolem sebe rozhlíží. Na všechny strany volá: Kyle?! Kyle?! Ten se však neozívá. I přesto to Natálie zkouší stále dokola. Výsledek je vždy ale stejný - ticho, které nahání hrůzu. Ponkay naléhá na Natálii, aby mu pomohla Louise naložit na koně, protože je jasné, že se musí co nejdříve dostat do města a pokud možno k doktorovi. A co Kyle? Namítá vyděšená Natálie, jenž se snaží stále Kyla volat. Ponkay ač nerad prohlašuje: Pokud se mu něco stalo, tak už mu nepomůžem. Louis je vážně zraněn, musíme mu pomoct. Kromě toho, ten výbuch mohlo přežít několik lovců odměn a ve třech bychom se jim jen s těží ubránili. Musíme jít Natálie! Pobízí Ponaky, který přebírá ústřední iniciativu po Kylovi, který se zdá být někde zavalen kameny. Ponkay ví, že ten výbuch ho mohl jistě zabít ale jeho hlavní prioritou je teď Louis Natálie nakonec povoluje a se slzami v očích spolu s Ponakyem a Louisem nasedá na koně a ujíždí od tohoto ďábelského místa pryč. Několik mil od místa, kde nastala obrovská exploze se nachází menší městečko Daton town. Ponkay jako vítr vletí do místního saloonu, kde se jako v každém jiném městě na celém západě schází všichni obyvatelé města. Je tu nějaký doktor? Volá na celý saloon, který je zaplněn lidmi. Tak je? Opakuje svoju otázku vysokým tónem. Z jednoho rohu z povzdálí se ozve: Ano, já jsem doktor. Mohl by jste jít semnou ven, mám tu raněného muže, žádá o pomoc neznámého muže. Doktor zrychlí chůzi a za několik v teřin už stojí vedle Ponkaye, který ho zavede k Louisovi, jenž během cesty ztratil vědomí. Když doktor vidí v jakém je stavu, tak je mu jasné, že v tomto momentě rozhoduje každá vteřina: Rychle ke mě do ordinace, oznamuje ostatním. Je hned támhle zarohem, upřesňuje doktor kam mají raněného odvést. Ponkay Louise přenese do doktorovi ordinace, kde ho položí na lůžko uprostřed místnosti. Doktor se během toho ptá kdo jsou zač a odkud přijeli. Já se jmenuju Ponkay, tady ta žena je Natálie. Projížděli jsem nedalekým lomem a zřítilo se na nás několik kamenů, zalhává o skutečnosti že se zůčastnili přestřelky. Kdo jste vy? Ptá se na jména doktora. Jmenuju se Charles Kirkland, představuje se postarší doktor. Poté se nachvíli odmlčí a vytahuje ze své lékařské brašny nůžky, jim rozstřihne Louisovi košili. Když tak udělá, tak vidí, že Louisova pravá ruka je na tom hodně špatně. Hned na první pohled je zřejmé, že je na několika místech zlomená. Doktor ruku zafixuje a kosti za pomoci svého pomocníka srovná. Potom Louisovi nasadí dlahu, kterou zpevní bílými obvazy. Nakonec odvede svého pacienta do vedlejšího pokoje, kde se chvíli prospí na přistaveném lůžku. Jak to vypadá doktore? Ptá se starostlivě Ponkay, který ví, že s Louisem to není dobré. Doktor povzdechne a začne Ponkayoi a Natálii prozrazovat Louisovu diagnózu: Nebudu vám nijak lhát. Je to velmi zlé. Ruku se mi podařilo dát celkem dohromady, ale má v ní přetrhaných hrozně moc šlach. Obávám se toho, že pozbytek života v ní neucítí žádný cit. Bojím se, že bude ocrnutá. Tento fakt Natáli s Louisem velmi zarmoutí. Oba se na sebe podívají. Natálie se objímá s Ponkayem, který ji tichým hlasem utišuje. Vědí však, že naděje umírá poslední a proto i nadále věří, že Louisova ruka bude v pořádku. A co vy slečno? Vy nejste zraněná? Ptá se doktor . Ta ještě se zbytky slz v očích říká: Ne, mě nic není...

Druhý den ráno to Natálie nemůže vydržet. Stále Ponkayovi vypráví své různé teorie o tom, jak by mohl Kyle explozi přežít. Dospěje to až tak daleko, že Ponkay přikývne na návrh, že se pojedou na místo, kde Kyla ztratili podívat a trošku ho prozkoumat. Nasnídají se a úderem desáté hodiny se vydávají k planině, na které se utkali s Delonem a jeho lidmi. Opatrňě přijíždějí k místu boje, kdyby náhodou na místě někdo z lovců odměn zůstal. Vypadáto, že však ne. Zřejmě to všechny zabilo. Hned z povzdáli je vidět, že se k ohořelým tělům stáhli kojoti, kteří nepohrdnou žádnou mršinou. Ponkay několikrát vystřelí do vzduchu, aby je odehnal. Po několika ranách je místo opuštěné. Všude jen leží mnoho těl, kusy dřeva, kamení a pohozené zbraně. Natálie s Louisem seskakují dolů z koní a mezi mrtvými těli procházejí. Některá těla jsou tak ohořelá, že v nich vůbec nikoho nepoznávají. Oheň s nimi udělal svoje. Několik z lovců odměn je jim povědomých, ale převládá tu většina těl, která není možné identifikovat. Z toho Louis s Natáliií usoudí, že Kylovo tělo musí být jedno z těch hodně ohořelých. Natálie si začíná uvědomovat, že Kyle opravdu zemřel, proto prosí Ponkaye, aby odjeli pryč. Že ji toto místo děsí. Ponkay stejně jako ona nechce mezi mrtvými těli zůstávát a proto se několika svižnými kroky vracejí ke koním a vracejí se do města. Tam už je Louis při smyslech. Jeho první otázka je zdali jsou všichni ostatní v pořádku. Ponkay mu však je nucen prozradit, tu nešťastnou zprávu o Kylově smrti. Louise to nesmírně zasáhne, ale v současné době má větší starosti spíše sám se sebou. Několik dalších týdnů stráví zbylá trojice v Daton City, kde se Louis snaží vyléčit. Dostává se však na doktorova slova a Louis o ruku svým způsobem přichází - je ochrnutá. V Daton City strávili celkem dva a půl měsíce a až byl Louis schopen se sám o sebe postarat, tak usoudili, že bez Kyla už není důvod se do kaňou vracet a tak každý z nich šel svoji vlastní cestou...

Kyle však mrtev není. Po roce ho vyhledal Johnatan, aby mu pomohl se shledat se svými starými přáteli. Jak je možné, že Kyle explozi přežil? Těsně před tím, než Delon sudy s prachem odpálil, tak se rozběhl směrem ke srázu, který vedl k řece. Výbuch ho ale naneštěstí shodil dolů ze srázu a Kyle tak přišel o vědomí. Přitom se lehce zranil a upadl do proudu řinčící řeky. Několik stovek metrů ho unášelá divoká řeka a až v malé zátoce jeho tělo vyplavila na travnatý břeh. To už byl druhý den ráno a Kyle tam takto bezvládně ležel několik hodin a stále v bezvědomí. Kolem odpoledne ho však někdo objevil. Řeka, která ho sem odnesla totiž patří k největším lovištím ryb kmene Navajo. Několik válečníků tohoto kmene Kylovo tělo nachází při lovu. I když je to bílý muž, tak ho odvážejí do svého táboru. Tam mu ošetří všechna zranění a po jeden měsíc se o něj starají. Kyle utrpěl velký úder do hlavy, zřejmě jak ho odnášela řeka se musel udeřit o nějaký balvan. Proto není divu, že neustále blouzní ze snů a není schopen pořádné výpovědi o tom co se stalo. Někdy se v prostřed noci budí a volá své přátele. Po celou dobu ho stráží mladý indián, který ho opatruje ve dne i v noci. Po osmi dnech se zdá být, že z nejhoršího je venku a konečně je schopen kloudného slova. Pozdně ráno se probouzí ze spánku a ze všeho nejdřív nasaje atmosféru indiánského teepee. Kde to jsem? Křikne po dřímajícím indiánovi hned vedle. Indián vstává ze židle a jazykem bílých lidí praví: Jsi na půdě kmene Navajo, Řeka lososů tě sem odnesla. Jsou tu i moji přátelé? Strachuje se Kyle. Přátele? Opakuje mladý indián. Ano, můj přítel Ponkay s Loisem a přítelkyně Natálie, říká Kyle. Indián však kroutí hlavou. Našli jsme jen tebe, s politováním říká. Kyle sklání hlavu a v duchu si říká, že snad ještě žijí. Kdo jsi? Ptá se Kyle indiána na jméno. Mé jméno je Ik-Kréko, což znamená "Jasný plamen". A ty jsi? Jmenuju se Kyle Kvint, představuje se mladému rudochovi. Proč jste mě sem odnesli? Mohli jste mě tam nechat? Zamýšlí se nad věcí Kyle, kterého stále trápí jeho nezvěstní přátelé. To my neděláme, pomáhame tam, kde je to potřeba. A hlavně nás zajímá, jak jsi se dostal do našich lovišť, odpovídá s velkou upřímností na srdci Ik-Kréko. Ten pak velmi náhle opustí teepee a za několik minut přivede náčelníka kmene. Do stanu vstupuje postarší indián s honosnou čelenkou s bíločernými pery s tváři barevně pomalovanou. Jsem náčelník Navajů Nuchin-Hama a zajímá mě co jsi pohledával v našich lovištích! Vyhrkne ze sebe. Kyle vstává z postele a snaží se náčelníka uklidnit, protože jeho výraz není zrovna vlídný: Nemám ponětí, jak jsem se sem dostal. Zůčastnil jsem se ohromné přestřelky, během které bylo odpáleno velké množství střelného prachu, jenž způsobil velkou explozi. Poté jsem se probral až tady. Načelník si jeho slova důkladně vyslechl, mladý indián mu ještě potvrdil, jak ho našli a poté Nuchin-Hama pronese: Ach tak, bál jsem se, že jsi další z bílých dobyvatelů, kteří ničí naši zem. Náhle se však ozve několik výstřelů. Do teepee vběhne několik indiánů, kteří oznamují náčelníkovi, že vesnici Navajů někdo přepadl. Náčelník s mladým indiánem vybíhá ven a vidí, že na tábor se řítí asi deset jezdců. Jak jinak, jsou to běloši. Kylovi probleskne hlavou, že indiánům musí pomoct. Musí jim přece oplatit to, že se o něj postarali a nenechali ho na břehu řeky zahynout. Proto se chopí zbraně, která je položena vedle postele a vybíhá ven. Bledé tváře krouží kolem vesnice a postupně odstřelují jednoho indiána po druhém. Kyle zaujímá pozici u velkého totemu, který ho dobře kryje. Nabíjí zbraň a vyhlédne si jednoho z útočníků. Svůj zrak soustředí na výběžek na zbrani, kterým je muška. Bedlivě číhá na správný moment, ke zmáčknutí spoště a jakmile nastane, tak neváhá. Kulkha vylétá z hlavně a zasahuje bílého muže, jenž padá z koně dolů. Tak se snaží stále dál. Náčelník u sebe pušku nemá. Zato se velmi zdatně vyznamenává s lukem. Hbitě jezdí na svém koni a různě se z něj nahýbá, aby ho běloši nezasáhli. Nevyhýbá se ani boji na blízko. Na kalhotách má koženou přeskou umístěný velký tomahawk. Snaží se však jezdce zasáhnout lukem. Tětiva jeho bizardně pomalovaného luku je stále napínáná a šípy z ní jsou vystřelovány směrem k bílým vetřelcům. Celkově se mu podaří takto dostat tři bělochy. Nicméně jeden z nich zasázne náčelníkova koně, který padá na zem a spolu s ním i Nuchin-Hama. Než vstane, tak se na něj vrhne další běloch, kterému naštěstí došli náboje. Vše vidí Kyle a tak rychle přispěchá náčelníkovi na pomoc. Zkopne ho z něj a pak ho jedním výstřelem ze zbraně zabíjí. Zbylí běloši se raději dávají na ústup a tak se Navajové za pomoci Kyla zdařile ubránili.
Náčelník i celý kmen si Kylovi pomoci nesmírně váží a odvděčují se mu jak to jen jde. Kyle je však skromný a jeho největší odměnou je to, že se z nich staly dobří přátelé. Pár týdnů po tom, co jim pomohl je však rozhodnut odjet. Než tak ale udělá, tak mu náčelník vyhotový na obě ruce od lokte dolů zvláštní tetování, které se skládá převážně z černých čar, které mají sympolizovat, že i bílý muž může pomoci indiánům Kyle se chce pokusit najít svoje přátele. Nechce si připustit, že by mohli být mrtví. Vrací se po proudu řeky k místu, kde se utkali s Delonem a odtamtud směřuje do Daton City. Tam se ve městě poptá, zdali před nějakým časem do města nedorazili dva muži z toho jeden indián a jedna žena. Shodou náhod narazí na doktora Kirklanda, který mu vše poví, ale na otázku kam odjeli nezná odpoveď a tak se je snaží Kyle vyhledat. Marně! Po roce hledání je smířen s tím, že je už nikdy nenajde a tak se chce na mostě nedaleko El Pasa zbavit svých trablí sebevraždou. V tom mu však zabrání Johnatan Cantvell....

8. ČÁST: POSLEDNÍ Z ČTVEŘICE

1. prosince 2009 v 15:23 | Kyle |  BANDITI V.
Jsou už téměř kompletní.... I když se to na začátku jejich putování zdálo nemožné, tak už jim do plného počtu zbývá pouze jediný člověk. Toho však bude nejtěžší přemluvit. Je to Louis, jehož výbuch nejvíce poznamenal. A to nejen dušenvě ale taky fyzicky. Kyle, Natálie i Ponkay výbuch přežili a neutrpěli v něm žádné velké zranění. Avšak Louis je na tom jinak. Jeho tělo prodělalo velmi závažnou změnu. Během výbuchu ho zasáhl velký kus balvanu do pravé ruky a ta mu od toho dne ochrnula, do konce života už v ní nikdy neucítí žádný cit. Proto pokaždé když se zadívá na onu ochrnutou ruku, tak ho zamrazí v zádech a vzpomene si na den, kdy o cit v ní přišel. Kyle však tuto skutečnost neví. Ponkay s Natálií ale ano. Natálie si velmi rychle sbalila nejpotřebnější věci a následující ráno se vydali na cestu. Během ní se řešil hlavně Louis. Poslyš Kyle, Louise nebude rozhodně snadé přimět vrátit se zpět, obává se Ponkay. Proč tak usuzuješ, ptá se dotazovaný. Protože mu po výbuchu ochrnula ruka, říká se sděšením Ponkay. Natálie jen přikyvuje: Ano, od ramene až ke konečkům prstům. Ta jeho ruka je už mrtvá, dodává chladně. Kyle si přetře čelo od potu a s lítostí v očích na tato slova reaguje: To mi je líto, ale s tím jsem nemohl nic dělat. Samozřejmě zastává se Kyla vedle něj jedoucí Ponkay. Natálie se na to podívá ale z druhé strany: Každopádně nevím jak bude reagovat až mu řekneme, že se chceme včetně něj vrátit do kaňonu. Všem spekulácím udělí přítrž Johnatan, který se doposud v klidu a v pohodě díval po rozsáhlé prerii: Louis bude podle mého názoru nejlehčí na získání... A to proč? Sykne skrze zuby Natálie. Johnatan jí na to odpoví neurčitě, jakoby jí něco tajil. Něco velkého, co by mohlo Louise přimět vydat se nazpět: To je zatím moje tajemství, ale jsem si stoprocentně jist, že věc, kterou se chystám sdělit Louisovi, ho přiměje jet s námi. A kam to vůbec jedeme, položí otázku trošku zaskočená Natálie, která se vůbec nezeptala kam jejich cesta vede. Cantvell se opět zařadí do role odpovídajícího: Podle Espozita by měl být někde v Clintonu. Podle Espozita? Vyhrkne ze sebe rychlostí blesku Natálie, která ještě není úplně seznámena se všemi podrobnosti a náležitostmi jejich cesty zpět. Ano, Carlos Espozito. Můj starý přítel, který se mnou kdysi pracoval. Je to bývalý lovec odměn a v tomhle oboru nemá konkurenci. Má svoje lidi rozmístěné po celém západě a pokud chceš někoho najít, tak Espozito toho člověka najde, vychvaluje svého přítele Johnatan. Natálie je i nadále velmi zvědavá a o kladení otázek z jejich úst nemá nouzi: Jak dlouho jsi vlastně na cestách, abys nás našel? Johnatan hned z prvu své odpovědi dává jasně najevo, že jeho původním záměrem bylo přivést jen Kyla. Toho bylo podle jeho slov nejtěžší najít, protože neměl žádnou pevnou adresu. Žil do té doby tuláckým životem trampa a putoval od města k městu. Proto jsem vyhledal pomoc u již zmiňovaného Espozita, který mi dal tip, že by se Kyle mohl nacházet někde kolem El Pasa. Vydal jsem se tedy tam a jak říkal Espozito, tak Kyle tam byl. To mi trvalo takových deset dní. Potom jsme se opět vydali do Las Cruses, kde Espozito žije, aby jsme získaly kontakty i na vás tři. V tomto městě jsme strávili šest dní. Poté nám několik dní trvalo než jsme našli Ponkaye a tebe jsme objevili také po několikadenním pátrní. Sečteno podtrženo, jsme na cestách necelý měsíc, domlouvá Johnatan svoji sáhodlouhou odpověď. Natálie mírně zavtípkuje na jeho stranu: Víc toho nemáš... Cesta do Clintonu jim ubýhala poměrně hladce. Nemuseli překračovat žáné vysoké pohoří, ani se trmácet propletenými údolími a kaňony. Po čtyřech dnech jízdy konečně dorazili k vytyčenému cíly - městu Clinton.

Když trojice "skalních lidí" a Johnatan vjíždí do města, tak je hned na první pohled patrné, že se ve městě něco děje. Přímo uprostřed náměstí mezi domem šerifa a hotelem je postavené menší podíum, na kterém se hraje divadlo nebo se na něm předvádějí různé zábavné scénky. Títmo však program podía nekončí. Vystupují v něm zajímaví lidé, kteří jsou v jistém ohledu výjmeční. Kyle a ostatní doráží k hotelu, u kterého je podlouhlý kůl, u něhož se přivazují koně. Všichni si tam svého oře uvážou a jejich ostýchavé kroky směřují k vysutému podiu, jenž hned na první pohled zaujme svojí pestrobarenvou výzdobou a malovanými obrázky postranách. Když čtveřice přistoupí k divadelní scéně, tak na něm zrovna vystupuje taneční soubor mladých žen. Poté následuje představení místního ochotnického spolku, které přítomnému publiku zahrálo bájnou pověst z okolí Clintonu - Tulák Clay. O tomto muži se v tomto městě hodně povídá. Prý sem jako mladý před mnoha desítkami let přijel a zabydlel se tu. Po nějakém čase se z něj ale stal bandita a začal loupit a krást. Pověstná se stala jeho banda, kterou spolu s ním tvořilo šest členů. Jednoho dne byl však Clay při přepadení vlaku zastřelen a zbytek jeho loupežné bandy byl poslán před soud, kde byli její členové odsouzeni k trestu smrti oběšením. Avšak mnoho let po Clayově smrti se ve městě na dveřích saloonu objevila číslovka 6, která jakoby znázorňovala Claye a jeho bandu. Tento příběh se v Clintonu velmi uchytil a je předáván z generaci na generaci. Po skončení této hry se na pódium postavil muž se ženou. Ta si stoupla k k přistavěné dřevěné stěně a muž se na ni rozmáchl s nožem. Všem přítomným včetně vždy jistého Johnatana zatrnulo. Kupodivu se ukázalo, že muž je vrhač nožů. Natálie se na vrhače s dýkami v ruce zadívá a pak s naprostým údivem informuje ostatní: Vždyť to je přece Louis!!!

Po vzpamatování z toho, že před Kylem a ostatními stojí hledaný Louis představení skončilo. Všem bylo jasné, že musejí Louise co nejdřív najít, protože času není nazbyt. K davu přihlížejících se odhodlaně rozejde jako první Kyle a ochotně je ostatními následován. Louis po několika schůdcím schází dolů z pódia a jde zřejmě na skleničku do místní hospody, která stojí hned vedle pódia. Během cesty však strne. Zahlédne osoby, kterého ho hledají. Zůstává nevěřícně stát a jeho pohled je směřován hlavně na Kyla. Ten taky jako správný vůdce promlouvá jako první: Zdravím Lousi, už je to dlouhá doba.... Louis stále nevěřícně kouká, neví co si má o tom všem myslet. Podobně jako Natálie a Ponkay i on se domníval, že je Kyle mrtev. Potom co se Louis uklidnil, tak jde za doprovodu svých starých přátel a Johnatana do zmíněné hospody. Tam mu Kyle za pomoci ostatních sdělí, co se chystá udělat a že k tomu potřebuje i jeho. Louise tato zpráva příliš nepotěší a ranou do stolu to jen potvrzuje: Nechci se tam už vracet. Kdybych nikdy nejel do kaňonu, tak bych se s vámi nevydal z něj pryč a tudíž bych se nezůčastnil té přestřely a následného výbuchu, který mi způsobil ochrnutí ruky. Kyle na to apeluje: Potřebujeme tě příteli, bez tebe to nemá smysl. Kyla nejvíce podpoří Johnatan: Sice jsi přišel dá se říct o ruku, ale mnoho si v kaňonu získal. Co pak jsi už zapomněl na zvíře, kterého jste ty a vaši lidé nazvali "tajemný hřebec?" Louise jakoby ožil: Co je sním? Johnatan stručně a jasně odpovídá: Pokud s námi pojedeš a vrátíš se, tak se dozvíš co je to zvíře zač. A nejen to, poznáš i člověka, který ho vytvořil....Když Louis uslyšel, co mu řekl Johnatan o "tajemném hřebci", tak naprosto strnul. Tato věc už mu leží dlouho v mysli a vypadáto, že to bude velmi působivý impuls k tomu, aby se spolu s ostatními vrátil zpět do kaňonu. Co jsi to řekl? Naléhá na Johnatana právě Louis, který jakoby stále nemohl uvěřit slovům, které vyřkl. Johnatan s poklidným hlasem opakuje: Slyšels dobře, znám muže, který toho tvora vytvořil a on ti zase poví, co je to zvíře zač. Louis ani nijak neodpovídá. Zvedá se ze stolu a směřuje ke svému domu, tam ze staré komory vyhrabe zaprášený hnědý ruksak a do něj si naskládá nejnutnější věci. Ostatní ho s údivem sledují. Je jasné, že Louis velmi rychle změnil názor. Na tom teď ale nazáleží. Důležité je to, že cesta zpět je volná. Pětice vychází ven před Louisův dům, kde nasedají na koně. Louis se ještě naposledy porozhlédne po městě, ve kterém prožil rok života a poté i s ostatními mizí v prachu prérie. Když jsou asi tak dvě stě metrů za Clintonem, tak se Johnatan obrátí na Kyla: Teď by jsi mi mohl povědět, co se stalo po tom výbuchu, po kterém se vaše cesty rozdělili. Než cokoli řeknu, tak vás jistě bude zajímat, kde se na mých rukou vzalo tohle. Vyhrnuje si kabát a na jeho rukou jsou vidět kresby. Od lokte dolů je jak pravá tak levá ruka pokryta zvláštní kresbou. Jak jste si jistě všimli, tak po celou dobu co jsme se viděli, tak jsem měl dlouhé rukávi. Nemusíte se mě ptát, kde jsem k tomu přišel, odpověď najdete v mém povídání, začíná svůj proslov Kyle. Ten se vzápětí otáčí na své tři přátele, kteří se nacházejí v jeho bezprostřední blízkosti a se zanícením v očích začíná vyprávět sled událostí, které následovaly po oné explozi před celým jedním rokem...