Listopad 2009

NOVÝ DESING...

29. listopadu 2009 v 19:02 | Kyle |  NOVINKY
Jak jste si jistě všimli, tak se na blogu objevil v pořadí už 3. dess. První dva jsem si vzal na svědomí já a jako naprostý amatér v tomto směru jsem se do nich pustil. Nevím, jak se vám to líbilo, ale napadlo mě, že bych mohl na blogu mít originální a perfektně provedený desing. Proto jsem oslovil jistou Anet, se kterou mě seznámil Toren. Na všem jsem se sní domluvil a myslím, že odvedla vynikající práci. Ostatně posuďte sami... Druhým mým záměrem, bylo dát blogu "nové jméno." Když jsem tento blog zakládal, tak jsem mu dal název "BANDITI" podle mé první povídky. Nicméně čas letěl jako voda a mě psaní povídek začalo velmi bavit (Velkou zásluhu na tam má Toren) a tak asi v půlce psaní Banditů jsem dostal nápad na další povídku z prostředí Divokého západu. Postupně jsem začal na blog přidávat články o všem co se Divokého západu týkalo a tak jsem si řekl, že blog přejmenuju na "WILD WEST STORIES," z čehož je jasně patrné, o čem blog je a svým zaměřením se řadí mezi několik málo blogů spojené s touhle tématikou. Byl bych rád, kdyby jich bylo víc, ale moc podobných blogů jsem bohužel nenašel. Doufám, že i přesto mi zachováte přízeň i nadále a zůstane te věrni mému poněkud neobvyklému blogu...

7. ČÁST: TA, CO HLEDALA KEITAK

27. listopadu 2009 v 14:52 | Kyle |  BANDITI V.
Smíšené pocity se honí Natálii v hlavě. Přímo před sebou spatřila muže, o kterém si myslela, že je už dávno mrtev. A co až usliší to, co jí bude chtít říct. Bude natolik silná a odhodlaná vrátit se zpět do kaňonu, který se nesmazatelně zaryl do jejího života? Je to už rok. Má nový život a možná je šťastně vdaná a má děti. Myslí Natálie se honí pochmuré myšlenky, kdy viděla Kyla naposledy. Bylo to před výbuchem, který nastal před celým jedním rokem. Tento výbuch všechno změnil. Stále ale nevíme jak. Kyle to stále nechce prozradit, na to v současné době vůbec nemyslí. Jeho hlavním cílem v tuto chvíli je, aby se k nim Natálie přidala. Kyle k Natálie opatrným krokem přistupuje a se skromným úsměvem na tváři ji poprvé od exploze oslovuje: Ahoj Natálie, rád tě vidím. Jsi to opravdu ty Kyle? Stále nemůže uvěřit žena, kterou oslovil. Kyle ji uchopí za ruku, zadívá se do jejích očí, ve kterých se začínají objevovat první slzy a s klidným hlasem odpoví: Jsem to já.... Myslela jsem si, stejně jako ostatní, že jsi mrtvý, kroutí hlavou. Kyle ji ale stále ubezpečuje, že se jí nic nezdá, že vše co se teď odehrává je realita. Proč jsi sem přijel Kyle? ptá se. Jsme tu pro tebe, odpoví s nemalou dávnkou zanícení Kyle. Pro mě? opakuje překvapená Natálie. Ano, jsi velmi důležitá a musím ti něco důležitého říct. Ne však tady. Pojď se mnou k saloonu, tam se vše dozvíš, chytí za ruku Natálii a vede ji k saloonu, kde zatím Johnatan s Ponkayem zařizují pokoje na nocleh. Kyle s Natálií projdou dveřmi saloonu a u recepce spatří platícího Johnatana. Natálie se náhle zastaví a strne. Co ten tady dělá? ptá se vyděšeně. Kyle ji uklidňuje a snaží se ji přesvědčit, že Johnatan pro ni ani pro nikoho dalšího neznamená nebezpečí. Je na naší straně, praví Kyle. Byla bych moc ráda, kdybys mi řekl o co tady jde, oznamuje nevlídně Natálie. Pokud se chce dozvědět proč jsem tady, tak semnou budeš muset jít do jednoho z těchto pokojů a tam se vše dozvíš, říká odhodlaný Kyle, který věří, že Natálie nebude proti vydat se zpět do kaňonu. Johnatan s Ponkayem přistoupí k Natálii. Ta když uvidí Ponkaye, tak jí na tváři od ucha k uchu vyskočí úsměv a radostně se s Ponkayem obejme. Neviděla ho tak dlouho. Je velmi šťastná, že ho po tak dlouhé době vidí. Co ty tady? ptá se ho. Ponkay se podívá na Kyla s Johnatanem a poté jí říká: Jsem tu ze stejného důvodu jako ty. Pojď s námi nahoru, tam už ti nebudeme nic tajit. Natálie váhá a to hlavně kvůli Johnatanovi, který ji po šest let držel v kaňonu. Avšak chtěla se zároveň dozvědět, proč za ní přijel Kyle a Ponkay. Proto se rozhodne, že s nimi půjde nahoru do pokoje.

Po zaprášeném schodišti, které je zavedlo do třetího patra saloonu, se před nimi zjevili dveře s číslem 17. To bylo označení pokoje, který byl pro ně určen. Je to dvojpokojový byteček se třemi lůžky a malou provizorní umývárnou. Dvě postele se nachází v jedné místnosti a poslední třetí je umístěna v malé chodbyčce, naproti umývárny. Když se vstoupí hlavními dveřmi do pokoje, tak přímo naproti nim se nachází malé okno a hned pod ním malý stoleček s petrolejovou lampou. Nalevo a naprovo od okna je vždy jedna postel a mezi nimi je na dřevěné podlaze položen malý slaměný koberec. Uprostřed umývárny se nachází pomyslná vana vydlabaná z nějakého velkého kusu dřeva a hned vedle ní je postaven stolek s lavorem. Mezi vanou a lavorem je podpěrný kůl, na kterém jsou vyrata snad všechna jména návštěvníků tohoto pokoje. Na vyřezaném a ornamenty vyzdobeném držadle, jenž se nachází hned vedle vany je pověšena hned trojice ručníků. Pokoj to byl velmi zařízený a ubytování v něm nebylo vůbec špatné. Na tom však příliš nezáleželo. Tady šlo o něco mnohem jinačího. Johnatan odemiká pokoj a všichni čtyři do něj vstupují. Přesouvají se do hlavní místnosti se dvěma lůžky a tam Kyle poví Natálii, aby se posadila na jednu z postelí. Tak, můžete začít, říká Natálie a během toho si sedá na čerstvě ustlanou postel. Asi bych měl začít já, říká Kyle. Hluboce se nadechne a pokračuje dál v řeči: Jak si jistě pamatuješ, tak před tím, než jsme zaútočili na Delona a jeho lidi, tak jsme si dali slib. V tom se říkalo, že pokud by se něco stalo, tak nikdo z nás se do kaňonu nikdy sám nevrátí. Ano, na ten slib si pamatuju velmi dobře, přikyvuje sedící Natálie. Kyle pokračuje: Nebudu teď řešit co se stalo po výbuchu, to teď nehraje žádnou roli. Přesně rok po explozi za mnou někdo přijel. Za jedné noci se mi přímo před očima zjevil Johnatan. Naprosto mě to zaskočilo. V té době jsem na tom byl velmi špatně. Ale Johnatan mi pomohl se z toho dostat a řekl mi, že se musím vrátit zpět do kaňonu. Na to jsem mu však , řekl, že to nejde. Odůvodnil jsem to tím, že jsem uzavřeli slib a jestli se chci vrátit, tak semnou musí jít Ponkay, Louis a ty taky pochopitelně. Natálie vstává z postele a s hněvem v očích promlouvá nejen ke Kylovi, ale i k přihlížejícímu Johnatanovi a Ponkayovi: Tak o to tady jde! Vy všichni se chcete vrátit? To se mi snad zdá. Uklidni se, snaží se napjatou atmosféru utlumit Kyle. Ne Kyle, to přece nejde. Je to už rok a jak můžeš vědět, že tam naši lidé stále jsou, namítá Natálie, která je patřičně vyvedená z míry. Protože potřebují vaši pomoc, zapojuje se do konverzace Johnatan. Pomoc? Opakuje rozhořčená Natálie. To tvrdíš ty! Ty jsi ten co mě v kaňonu držel, ztratila jsem tam s tebou šest let svého života. Šest let!!! Prohlašuje namíchnutě Natálie. A ty Ponkayi, od tebe bych čekala, že jim na tuhle věc nekývneš. Ponkay ale argumentuje: Pokud naši lidé potřebují pomoc, tak jim pomůžu. Nevidím na tom nic špatného. Pokud chcete jet do kaňonu, tak vám nebráním. Ale beze mě!!! Uzavírá rozhovor Natálie, která od okna směřuje ke dveřím. Johnatan se však s tím nechce smřít a tak jí říká: Chceš vědět proč se musíte vrátit? Natálie se na něj otočí a otráveně říká: Radši ani ne! Potom se otočí a chystá se pokoj opustit. V tom ale Johnatan prozrazuje to, co chtěl říct až budou všichni pohromadě: Koně začali umírat i v západní části kaňonu!!! To všem vytrhává dech. Kyle s Ponkayem se otáčejí směrem k Johnatanovi a nevěřícně si s ním vyměňují pohledy. I Natálii to přiměje zastavit se a obrátit nazpět. Co jsi to říkal? Apeluje na něj. Johnatan jí řekne tu samou větu ještě jednou: Koně umírají i na západě kaňonu. Tam, kde žijí vaši lidé. Co se s kaňonem děje? Pokládá Kyle otázku. Sice jsem vám to chtěl říct až přesvědčíme i Natálii a Louise, ale vidím, že ta správná chvíle je právě teď, začíná prozrazovat hrůzné události Johnatan. Přesně 60 dní od vašeho odjezdu umřel první kůň v západní části kaňonu. Napřed jsem myslel, že je to náhoda. Avšak nechtěli jsme nic podcenit. Proto jsme do západní části kaňou přivedli pět koní a nechali je tam dva měsíce na pozorování. Po této době to ani jeden z nich nepřežil, dodává Johnatan. V pokoji nastává hromové ticho. A co si slibuješ odnás? Promlouvá Kyle. Já nevím, říká Johnatan. Jste jediná šance jak zjistit co se děje. Nevím jak ostatní, ale ty jsi kaňon změnil. A ten jistý muž, který mi řekl abych tě přivedl si myslí, že bys ho mohl změnit i teď. Ale potřebuješ k tomu svoje tři přátele. Ponkaye, Louise a i tebe Natálie, obrací se na ni Johnatan. Prosím Natálie, pojeď s námi, žádá ji Kyle. Natálie zavře dveře a vrací se ke Kylovi: Pokud je to tak jak říká Johnatan, tak by ode mě bylo sobecké se s vámi nevydat zpátky...

6. ČÁST: CESTA DO ODESSY

25. listopadu 2009 v 20:13 | Kyle |  BANDITI V.
Po několika denním úsilím, které vynaložili Kyle s Johnatanem se jim jejich těžká práce a cesty po západě vyplatily. Ze tří lidí, které potřebují k návratu už zbývají jen dva. První jim na jejich nabídku kývl po menším váhání Ponkay, ale nakonec v sobě nezpařel původ "skalních lidí" a rozhodl se vrátit a to i přes to, že Kyla doposud doprovázel Johnatan Cantvell. Stále však schází Natálie s Louisem, které jistě taky nebude lehké přesvědčit. A právě jejich kroky teď směřují k městu, ve kterém by se měla podle Carlese Espozita nacházet Natálie. Podle jeho slov sem údajně přijela a vede tu spokojený život. To zní sice pěkně, ale rozhodně se jí nebude chtít opouštět svůj nový život a nové přátele. To však Kyle a v podstatě ani Johnatan nechce slyšet. Zajímavá také bude reakce Natálie až spatří všechny tři pohromadě. Co asi řekne až uvidí Kyla, o kterém si zřejmě stejně jako Ponkay myslí, že je už mrtvý. A co potom Johnatan. I přesto, že s ní a jejími přáteli šel proti Delonovi nic neřeší. Pomohl jim, ale co když to udělal jen proto, že šlo i jemu o krk. Hlavně je to člověk, který ji připravil o 6 let jejího života. Při přesvědčování bude hrát velmi významnou roli Ponkay, vůči kterému nemá žádné zaujetí. Velký úkol stojí před Kylem, Johnatanem a Ponkayem, opravdu velký...

Začíná svítat. Temné spáry noci mizí a místo nich se na obloze začíníjí objevovat první paprsky slunce. Trojice jezdců včele s Kylem minulou noc zdárně uprchla z ležení federální armády. Celou noc jela směrem na východ, neboť město Odessa leží východně od Nového Mexika někde v Texasu. I když se jim podařilo utéct, tak je dost možné, že se je vydají vojáci hledat, protože Ponkay z jejich řad dezertoval. Do Odessy to bude hezkých pár dní jízdy, říká jen tak do větru Ponkay a v podstatě to oznamuje zbylým dvěma. Viděl bych to tak na pět, šest dní, zamýšlí se nad touto věcí Johnatan. A co když tam Natálie nebude? Co pak? Sýčkuje Ponkay. Pokud v Odesse nebude, tak ji budeme muset hledat někde jinde, ale pokud Espozito říkal, že tam je, tak tam bude, uklidňuje Johnatan Ponkaye, který má plno otázek. Vidím, že ten Espozito se v hledání lidí vyzná, prohlašuje zvýdavý Ponkay. Johnatan nemůže než souhlasit, protože Espozito je lovec odměn, který nemá na celém západě konkurenci. Během jejich rozhovoru se Kyle několikrát otočil za sebe. Měl takový ten zvláštní pocit, že se něco stane, nebo že mu a ostatním hrozí nějaké nebezpečí. Jako by vycítil, že se něco stane. Nedalo mu to a obrátil se s obavami znovu. Když tak učiní, tak několik stovek metrů za nimi je zvýřený prach, což by mohlo znamenat, že je někdo sleduje. Upozorní na to Ponkaye s Johnatanem. Johnatan se tím příliš nezabývá jen se nachvíli zadívá do dálky, ale nic zvláštního v tom nevidí. Zato Ponkay sdílí podobné pocity jako Kyle. Chvili upřeně civý pár stovek metrů za sebe a poté s odhodláním jemu vlastním prohlašuje: Ten písek nezvýřil vítr. Mám silný dojem, že nás někdo sleduje. To snad nemyslíš vážně? Namítá Johnatan. Ponkay se k němu obrací a s vážnou tváří opakuje: Ten prach se jen tak od sebe nerozvýří, to přece není možné. A hlavně nesmíme zapomenout, že jsem utekl z armády. Stopy jsme nijak nezahladily a proto je dost možné že nás sleduje několik vojáků. Pár minut zůstávají na tom samém místě a čekají jestli z prachu nevyjedou nějaké osoby. Stále jsou dost vzdáleni na to, aby mohli v případě nouze uprchonout. Písek za nimi je stále zvýřený, ale po jezdcích jako by se slehla zem. Vypadáto, že je nikdo nesleduje, avšak jen pár minut. Za několik okamžiků se z víru prachu a písku vyřítí hned několik jezdců. Podle oblečení je naprosto zřejmé, že se jedná o vojáky. Ti museli vyrazit po stopách, které po sobě trojice zanechala a sledovat je. Tyto stopy je dovedli až sem. Na otevřenou prérii, kde se nedá příliš taktizovat. Kyle se obrací k Johnatanovi a Ponkayovi: Co teď? Johnatan na to: Když budeme ujíždět, tak to nic nezmění. Uvidíme kolik jich v celkovém součtu bude. My jsme tři. Pokud na ně zaútočíme ze zálohy z dobrého úkrytu, tak můžeme tři z nich dostat velmi rychle. Jakmile střelbou prozradíme svoji pozici, tak to bude mnohem těžší. Musíme si pospíšit!!! Pobízí ostatní Kyle. Všichni tři se přesouvají k takovému malém pahorku, u kterého se nachází několik větších balvanů, které poslouží jako dobré krytí. Navrcholek pahorku vyšplhá Johnatan a malým kapesním dalekohledem kontroluje situaci. Jeho hlavním cílem je zjistit, kolik proti nim vyrazilo vojáků. Vypadáto, že budou v přesile. Celkově napočítal šest vojáků, což znamená že každý by z nich měl dostat dva. Musí využít svůj moment překvapení. Koně přivážou k jednomu balvanu z druhé stran pahorku tak, aby nešli vidět ze směru, odkud přijíždějí vojáci. Ti jsou už téměř u pahorku. Johnatan ještě naposlední chvíli říká ostatním: Nechme je kolem sebe projet, poté je budeme mít přímo na mušce a oni budou zády k nám. A jak řekl Johnatan tak se i stává. Vojáci míjí pahorek a nic netůšíc jdou Kylovi, Johnatanovi a Ponkayovi na ránu. Ti na nic nečekají. Nemůžou si dovolit prováhat optimální moment, který se jim teď naskytl. Ozývají se první výstřely. Kulky z jejich pušek vychází snad ve stejný moment. Johnatan měl vše pečlivě vymyšlené. První tři výstřely byly velmi přesné. Projektyly z pušek našli své cíle a trojice vojáků jimi zasažená padá k zemi. Zbylí tři se chtějí co nejrychleji otočit aby opětovali palbu. Avšak útok na ně byl neočekávatelný. Kyle a ostatní na nic nečekají. Přebyjí a opět mačkají spoušť. Vojáci nejsou schopni žádného odporu. Skvěle vymyšlený plán Johnatana vyšel a po smrti šesti vojáků je opět cesta do Odessy volná. Pár minut po přestřelce stojí nad těly vojáků Ponkay a se zármutkem v srdci na ně civí. Kyle k němu přistupuje a snaží se ho povzbudit, ale Ponkay cítí výčitky svědomí z toho co udělal. Bohužel rázně zakročí Johnatan, který přikáže k odjezdu. Ponkay nechá těla tam kde jsou a nasedá na koně. Poté pokračují v cestě do Odessy.

O ŠEST DNÍ POZDĚJI
Další průběh cesty byl bez komplikací a po šesti dnech putování se před dvěma "skalními lidmi" a Johnatanem zjevilo město Odessa. V tom snad najdou Natálii a posléze se snad vydají hledat Louise. Při vězdu do města Johnatan oznamuje ostatním, že tu každopádně zůstají na noc, protože po tak dlouhé cestě jsou nejen oni, ale i koně velmi unavení. Johnatan s Ponkayem jede k místnímu saloonu, aby zde zarezervoval pokoje. Kyle se toho neúčastní a raději si chce prohlédnout město. Z koně seskakuje na náměstí u poštoní stanice. Sluce oprvdu pálí a tak se Kyle schovává v chládku veranady před poštovní stanicí. Opře se ramenem o jeden z trámů, dá si nohu přes nohu a kouká směrem k tržišti. Po pár minutách pozorování osobu, kterou hledá nezahlédl. Poté mu přímo před výhled přejde několik koňských handlířů, čímž mu naprosto zakryjí výhled. Jakmile zmizí, tak má Kyle opět krásný výhled na celé tržiště. A v tom ji spatří. Nedaleko tržiště jde s plným košem zeleniny Natálie a kráčí si to přímo k domu holiče. Během cesty jí před obličejem přeletí moucha nebo něco takového a tak Natálie rychle zakroutí hlavou a mávne kolem sebe rukou aby ji odehnala. Při tomto pohybu se otočí přímo tam, kde stojí opřený Kyle. Když ho spatří tak jí koš padá z rukou a nevěřícně na Kyla kouká. Ten jen skromě mávne rukou. Natáile stojí jako přibitá. Kyle se po delším očním kontaktu odhodlává a zamíří přímo k ní...

5. ČÁST: MEZI VOJÁKY

23. listopadu 2009 v 14:27 | Kyle |  BANDITI V.
Pár desítek minut po bitvě se do ležení federální armády navracejí všechny oddíly, které byly do roztržky zapojeny. Přítomnost dvou cizinců vyvolává u důstojníků vojáků obavy a tak není divu, že je Kyle s Johnatanem vyspovídán. Pár minut po jejich rozhovoru s Ponkayem k nim přistupuje na širém prostranství tábora vyšší muž, který je znatelně poraněn na levé paži Zranění je sečné a jistě k němu přišel v předešlé bitvě. Kdo jste, jsou první slova důstojníka. Do roli mluvčího se staví Johnatan: Jmenuju se Johnatan Cantvell a tohle je můj přítel Frank McColins. Projíždíme tudy a narazili jsme na ty indiány. Zaútočili na nás a potom nám pomohl jeden z vašich oddílu, který nás posléze zavedl až sem. Dustojník přikyvuje. A jak dlouho tu chcete zůstat? pokládá další otázku. Musíme jet dál, ale celá oblast teď není příliš bezpečná. Pokud by to bylo možné, tak bychom tu rádi přenocovali a zítra v podvečer bychom se vydali dál, odpovídá Johnatan. Muž od armády nemá námitky, jen oba varuje aby nestrkali nos do věcí do kterých jim nic není a aby na sebe dávali pozor. Poté odchází. Kyle se obrací k Johnatanovi: Frank McColins? Co tě to napadlo? To jsem jim měl říct, že jsi Kyle Kvint? Ten, který je hledaný zákonem. Máš známé jméno, ale poněvadž jsi strávil většinu času v kaňonu, tak tvoje tvář není tak proslulá. Kyle přiznává: Vidíš, na to jsem nepomyslel. Tak co teď? Povzdechne Kyle a rozpačitě se kolem sebe rozlédne. Ponkay si vzal den na rozmyšlenou. Uvidíme, zda-li využije celou tu dobu, ale zítra večer budeme moudřejší. Navruhuju jít se vyspat a zítra uvidíme co dál, prohlašuje Johnatan. Kyle je stejně jako Johnatan unavený po dlouhé cestě a nečekané přestřelce a tak mu přijdou slova Johnatana vhod. Zajdou za Ponkayem s žádostí o nocleh. Jeho stan se nachází na západní části tábora, který má v průměru něco kolem 30 m. Ponkay připraví další přikrývky a ukáže Kylovi s Johnatanem, kde můžou přespat. Moc toho však nenaspí. Kyle s Ponkayem se neviděl celý rok a oba mají spoustu otázek. Johnatan přihlíží jejich rozhovoru, který se odehrává, když všichni sedí na svých polních postelích. Je to už rok Kyle, jeden celý rok, začíná Ponkay. Kyle zamyšleně přikyvuje a s naprosto vážnou tváří hledí Ponkayovi do očí. Jak jsi mě našel Kyle? Zajímá ze všeho nejdřív Ponkaye oblečeného do vojenské uniformy. Za to, že jsem tě objevil vděčím tady Johnatanovi. Střetli jsme se s jistým Carles Espozito, který nám během pár dní sehnal několik informací o tom, kde by jsi mohl ty a ostatní být, praví Kyle. Ostatní? Takže, ty chceš opravdu přivést do kaňonu všechny? Opakuje stále nevěřícně Ponkay. Kyle je odhodlaný: Ano, protože se musíme vrátit všichni. Nikoho nevyjímaje, pokud nechceme přerušit daný slib. Slib? sykne Ponkay. Ty to děláš jenom kvůli tomu slibu? Nechci ho porušit, ale hlavně se nechci vracet sám, říká svoje důvody Kyle. Proč se chceš vůbec vracet??? Pokládá otázku se zvýšeným hlasem a s podivnou jiskrou v očích Ponkay. Protože vás kaňon potřebuje Ponakayi, zapojuje se do konverzace dosud mlčící Johnatan. Kaňon nás potřebuje? opakuje Ponkay. Ano, reaguje Johnatan a Kyle přikyvuje. O co tady vlastně jde? Ptá se snad po sté Ponkay. Od doby co jste odjeli se s kaňonem něco stalo. Pár týdnů po vašem odjezdu se přihodilo něco velmi, velmi hrozného. A největší vliv to má právě na vaše přátele, praví velmi přesvědčivě Johnatan. Ponkay váhá, Kylovi snad může věřit, ale Johnatanovi? Každopádně by rád věděl co se stalo. Na tuto otázku mu však Johnatan stejně jako Kylovi odmítá odpovědět a odvolává se na tohle: Co se děje, vám řeknu až budete všichni, dřív ne. Kyle se však nechce smířit s tím, že by jeho putování skončilo tak brzy a proto se snaží Ponkaye přesvědčit, aby se s nimi vydal dál: Máš čas na rozhodnutí, nemusíš dělat ukvapené závěry. Ale doufám, že tato noc nebude zbytečná. Vždycky jsi stál při mě. I v situacích, kdy jsem pochybyl. Byl jsi ten, kdo mi vždy byl ochoten pomoci. Pomož mi i teď, naposled. Ponkay ale na to: Vím, že jsem vám řekl, že si vezmu den na rozmyšlenou, ale teď vidím, že ho nebudu potřebovat. Co tím myslíš ? Vyhrkne ze sebe Kyle. Tady můžu kdykoliv zemřít a pokud bych se rozhodl nevrátit, tak by mě tohle rozhodnutí trápilo až do konce života. Proto...pojedu svámi... , zamýšlí se Ponkay. Kylovi se na tváři během mžiku sekundy objeví praví nefalšovaný úsměv. Je rád, že Ponkay dal na jeho slova a připojil se k nim. Má to však jeden háček, říká s obavami. Jsem u armády, jako stopař a průvodce po indiánských územích. Proto nebude lehké se odsud dostat, dodává. Johnatan na to: Dostat se sem bylo lehké, teď bude horší dostat se ven. Ale i to nějak zmáknem. Kolik je vás v táboře, ptá se Kyle. Ponkay se zamýšlí a po kratičkém uvažování odpoví: Něco kolem čtyřiceti, ale na noc jsou postaveny hlídky, tak o počtu deseti lidí. Johnatan poté pokládá další velmi důležitou otázku: Kde máte koně a kolik lidí je hlídá: Ponkay oba dva pobídne aby přistoupili ke vchodu ze stanu. Odhrne vstupní plachtu a ukáže k malé ohradě přímo naproti jeho stanu. Tam, říká. Většinou se tam ochomítají tak dva vojáci, jak kdy. Ti však hlídají proto, aby zabránili případnému střetu s indiány. Nejsou tam proto, aby hlídali sami sebe a to je naše výhoda, uvažuje nahlas Kyle. Máš pravdu příteli, souhlasí Johnatan. Ponkay potom oba dva šokuje: Co kdybychom se odsud vydali hned teď? Kyle se otáčí na Johnatana, ten má na tváři nahodilý úsměv, což značí jediné. Kyle se pohledem vrací na Ponkaye a na jeho otázku odpoví: Proč ne...

Avšak dostat se z tábora plného vojáků nebude nic lehkého. Nesmíse na sebe jakýmkoli způsobem upozornit, každý špatný krok by byl patřičně potrestán. A kdyby byl Ponkay přistižen při útěku, tak byl byl za dezertérství obješen. Tak to zktrátka v armádě chodí. Proto je nutné vše provést opatrně, ale zároveň rychle. Noc je na to ideální, nabízí mnoho možností k manévrování. Krom toho jim tma umožňuje nacházet úkryty v tmavých místech tábora, což také není k zahození. Ponkay si do středně velké, hnědé krosny sbalí několik nejnutnějších věcí a poté je téměř vše připraveno. Chybí už jen plán. Ten se snaží vymyslet převážně Kyle s Johnatanem. K těm přistoupí Ponkay a praví: Já bych to viděl takhle.... Ponkay jim sdělí svoji alternativu jak z tábora uprchonout. Kylovi i Johnatanovi se to zdá jako dobrá volba a tak může vše začít.Všichni tři se vydávají asi třicet metrů přes celý tábor k ohradě s koňmi, do které byli odvedeni i koně Kyla s Johnatanem. A jak říkal Ponkay. Ohrada je hlídaná dvěma vojáky, kteří od sebe stojí asi deset metrů. Ponkay k nim přistupuje, ale než stačí něco říct, tak jeden z hlídačů ze sebe vyhrkne: Co tady děláš rudochu? Ponkay zachovává klid a jakoby ani otázku hlídače neslyšel: Tihle dva muži by si chtěli něco vzít ze sedla svého koně. Teď? Říká nevěřícně druhý hlídač, který k nim přistupuje. Ano, něco takového, říká Johnatan a strká ruku pod kabát. Poté rychlostí blesku vytahuje revolver, který drží za hlaveň. Tou vzápětí udeří nic netušícího vojáka, který se v tu ránu zkáci k zemi. K druhému strážci přiskakuje naopak Kyle, který vojáka uchopí pod krkem. Ten není schopen žádného odporu a během pár minut je i on omráčen Johnatanem, který bezbraného vojáka praští rukojetí revolveru do hlavy Těla vojáků odvlečou do ohrady, aby se na ně hned tak nenarazilo. Obratem naskakují na své koně a jako s větrem o závad ujíždějí na východ, kde by se měla ve městě Odessa nacházet Natálie.

4. ČÁST: PRŮSMYK ŠEDÝCH MEDVĚDŮ

21. listopadu 2009 v 16:46 | Kyle |  BANDITI V.
Po trošku delší odmlce přináším další část mé povídky. Tato epizoda srší napětím a akcí, takže doufám, že se vám bude líbit...

Průsmyk šedých medvědů leží na rozsáhlých lovištích Chikariů. Ti ho využívají jako zdroj své obživy neboť celé okolí průsmyku je propleteno poměrně velkou řekou a v některých místech se zhlukuje v malá jezírka, ve kterých se dají chytat ryby a v některých případech i sbírat vodní byliny. Z toho také pramení, že Chikariové jsou s vodou skvěle soužití a život bez ní a jejich zdrojů si nedokáží vůbec představit. Příroda všude kolem je velmi malebná, plná zeleně, zvláštních stromů, živočichů a v kontrastu s průsmykem působí jako ráj na zemi. Tento ráj však už není pro jeho obyvatele tím čím býval. Do lovišť Chikariů vstoupili bledé tváře s úmyslem, že odvedou indiány na východ do rezervací a půdu posléze prodají velmi draho osadníkům. V jedné věci, se však bílý obchodníci šeredně zmílili. Chikariové jsou hrdý kmen, který se jen tak nestáhne ze svých lovišť a tak vyhlásili bledým tvářím válku. Bez ohledu na, kdo se jakým způsobem k jejich lovišťím provinil. Každý bílý člověk je pro ně nepřítel, be rozdílu! Kyle s Johnatanem se nijak nechtějí zapojovat do započaté bitvy dole v údolí, ale asi stovka inidánů tam dole má ke všemu po celém průsmyku rozmístěné zvědy a stopaře. Bohužel tři tito stopaři narazí na Kyla s Johnatanem. Naštěstí nemají střelné zbraně. Pouze luk a tomahawk s noži. Trojice indiánů se neslyšně přiblíží ke Kylovi s Johnatanem. Ti zatím vůbec nic netuší. Jeden z indiánů vyndává ze svého toulce jeden šíp a nasazuje ho na tětivu, kterou posléze pozvolna napíná. Tětiva vydá takový zvláštní zvuk a to upoutá Kyla, ohlédne se a spatří trojici rudochů. Rychle varuje Johnatana silným výkřikem: Pozor!!! Johnatan se také ohlédne a téměř současně práskají do opratí. Indián střílí, ale ideální okamžik prováhal a proto míjí. Indáni jsou odhodlaní, že Kyla s Johnatanem dostanou. Proto jeden z nich přivede koně, které měli skryté někde v křoví a tryskem se vydávají za svými protivníky. Johnatan a Kyle míří dolů ze srázu, přímo tam, kde právě teď zuří samotná bitva. Rudoši jsou jim téměř v patách. Neustále po nich metají šípy s ostrými hroty. Kyle na nic nečeká a z pouzdra, které má umístěné na sedle vytahuje stříbrnou opakovačku a palbu opětuje. Nicméně nemůže přesně zamířit a v té rychlosti je téměř nemožné se trefit. Kromě toho indiáni na svých koních mistrně kličkůjí a různě kolem sebe projíždějí, takže palba v tuto chvíli nemá vůbec žádný význam. Strmý sráz po několika desítkách metrech končí a před Kylem s Johnatanem je teď rovinná cesta, která jim umožní lépe se orientovat a snad někoho ze svých pronásledovatelů zasáhnout. Do karet jim však nehraje, že jsou téměř v samotném ohnisku boje vojáků proti zběsilým Chikariům. Po dalších asi sto metrech rychlého cvalu narážejí na několik vojáků na koni, kteří když vidí, že Kyla s Johnatanem pronásledují indiáni, tak neváhájí a zvedají proti nim pušky. Toho využívá i Kyle s Johnatanem. Když vidí, že jim chtějí vojáci pomoci, tak Kyle seskakuje z koně a během pádu na zem střílí. Z hlavně jeho zbraně vyráží olověná kulka, která v mžiku sekundy zasahuje hruď jednoho z indiánů. Ten ztrácí kontrolu nad koněm i lukem, který pouští na zem a za několik málo okamžiků padá z koně těsně vedle luku. Krev, která vytryskla z jeho hrudníku zbarvuje písečnou zem do ruda. Ještě zbývají dva indiáni. Johnatan se otáčí a chystá se vystřelit. Indián za ním je však rozjet ohromnou rychlostí a než se Johnatan vspamatuje co se děje, tak na něj indián skáče a svaluje ho dolů z koně. Nastává pěstní souboj, který je ještě doplňen o nůž. Ten ve svých rukou drží fanatický indián. Vojáci váhájí se střelbou, aby náhodou neznámého cizince nezasáhly. Proto radši otáčejí zbraně na posledního rudocha, který je stále v sedle. Ten je proti nim bezbraný. Hned několik vojáků mačká spoušť a i tento indián padá na zem z několika střelnými ranami, které jsou pro něj smrtelné. Zbývá už jen indián s kterém fyzicky zápolí Johnatan. Ten je na boj zvyklí a tak indiánovi docela dobře vzdoruje. Avšak Chikariec má nůž, a několikrát jím Johnatana nepříjemně řízne. Kyle se zvedá ze země a rozbíhá se směrem k Johnatanovi, kterému už začínají docházet síly. Indiána z něj shazuje silným kopem do břicha. To je velmi polestivé. Indián přepadne přes Johnatana a leží tváří ke Kylovi, který nad ním stojí a míří na něj pistolí. Ozve se výstřel, ne však z Kylovi zbraně, ale z pušky jednoho z vojáků.

Stejně však není všemu konec. Když je po boji, tak se Kyle kolem sebe rozhlédne. Asi 300 m za nimi jsou další indiáni, kteří k nim směřují. Je jich však mnohem více. Zatraceně!!! Prohlašuje z hněvem v srdci. Těch je nejméně dvacet, možná i více, dokreslujej situaci ze země se zvedající Johnatan. Vojáci jsou čtyři. Jeden z nich, takový foustatý muž středního věku pobízí své kolegy ale i Kyla s Johnatanem: Rychle, do tábora, tam jim můžeme vzdorovat, tady rozhodně ne!!! Kyle s Johnatanem by toho sami proti krvelačným indiánům moc nesvedli a tak se vydávají s vojáky do několikset metrů vzdáleného tábora, kde se spojují všechny doposud neporažené oddíly federální armády. Po několika minutách jsou na místě. Tábor není příliš rozlehlý, ale je v něm mnoho mužů a ti mají podobné zbraně jako měl Delon, připomínající kulomety na kliku. Tyto kulomety jsou postaveny po celém obvodu tábora a s těmi si indiáni rozhodně neporadí. Bitva už si vyžádala mnoho ztrát, a to na obouch stranách. Přesto se však zdá, že hlavní nápor indiánů je už utlumen. Poslední zbytky rudochů jsou odraženy a těch několik posledních se raději stahuje do lesů v povzdálí. Střet končí....Do tábora postupně přijíždějí zbylé patroly, přivážející raněné a v mnoha případech i mrtvé muže. Kyle tyto muže obzvláště sleduje, protože se obává, aby jedním z raněných nebo mrtvých nebyl právě Ponkay. Johnatan se po něm přirozeně rozhlíží, ale také ho nemůže najít. Co když padl v bitvě? Ptá se Kyla ohlížející se Johnatan. V tom ho však někdo chytá za rameno a prudce s ním škube, což způsobí, že se Johnatan otočí k muži, který ho za rameno uchopil. Johnatan v tváři tohoto muže spatřuje Ponkaye. Ten je tím, že vidí Johnatana naprosto zaskočen: Co tady sakra děláš Cantvelle?!!! Kyle k nim bleskurychle přiskakuje a rychle ze sebe vychrlí: Zadrž Ponkayi.... pusť ho, není tu aby ti ublížil... Kyle???? Říká zděšeným hlasem Ponkay. Křečovitě pouští Johnatana za rameno a nevěřícně hledí na Kyla. Jakoby tomu snad ani nemohl uvěřit. Myslel jsem že jsi mrtvý, vysouká ze sebe po dlouhém tichu Ponkay. Kyle kroutí hlavou a dodává: Očividně nejsem. Proč tady jsi Kyle? A co tady s tebou dělá on? Ptá se Ponkay pochraptělým hlasem. To co ti chci říct, ti nemůžu sdělit tady a teď. Pojďme někam stranou, do nějakého stanu, a tam si všechno vyslechneš. Ponkay zavede své staré známé k sobě do menšího stanu. Při vstupu do něj se otáčí a říká: On sem jde taky? Myslí tím Johnatana. Já myslel, že jsme s ním táhli jen proti Delonovi. Kyle Ponkaye vyvádí z omylu: Johnatan je přítel, je na naší straně, opravdu. Hodně mi pomohl. Bez něj bych tě nikdy nenašel. Ponkay si sedá a znovu se ptá: Co po mě chcete?? Kyle se shluboka nadechuje a potom se odhodlá k odpovědi: Vrať se s námi do kaňonu!!! Ponkaye opět zamrazí v zádech. Tohle opravdu nečekal. Takže ty jsi mě hledal jen proto, abych se s tebou a Johnatanem vrátil do kaňonu??? Prohlašuje opařeně Ponkay, který se věcem, které se ději nestačí divit. Kyle dodává: Všichni co jsme ho opustili, i Natálie a Louis. Ponkay kroutí hlavou: Je to už rok, co jsme pryč, lidé od nás tam už určitě nejsou. Jsou příteli, zapojuje se do rozhovoru Johnatan. A ani nevíš, jak potřebují vaši pomoc, dodává tajemně. Neříkej mi, že ty mu to věříš Kyle? praví Ponkay. Kyle s odpovědí váhá ale nakonec říká: Vždycky splnil svoje slovo a když jsem mu nevěřil s těmi lovci odmněn, tak nás to málem stálo život. Ano věřím mu to a věřím, že je i na naší straně. V tuto chvíli nikoho jiného nemám. No tak Ponkayi... co pak tebe nezajímá co se tam děje? Už jsi zapomněl??? Ponkay se zamýšlí: Dej mi prosím čas na rozmyšlení, aspoň den...

VINNETOU I.

17. listopadu 2009 v 15:37 | Kyle |  FILMOVÉ MÁYOVKY
Znáte ho všichni - Vinnetou, syn náčelníka Apačů Mescalerů. Jeho jméno žilo ve všech ústech, v každé chatě, u každého táborového ohně. Byl přítelem a ochráncem všech utiskovaných a neúprosným bojovníkem proti bezpráví. Dnes to zní jako pohádka, co před stoletím bylo ještě skutečností, hořkou tvrdou skutečností. Poslední zoufalé vzepětí rudých domorodců proti bílým dobyvatelům. Stále dál pronikali pionýři na západ. V jejich stopách následovali dobrodruzi, bandité a desperáti. Apačové byli bělochům přátelsky nakloněni, přesto byl jejich osud zpečetěn, protože vlastnili to, čeho si vetřelci nejvíce vážili - půdu a zlato.

Další Máyovka z TOP 4, která je spolu s Pokladem na Stříbrném jezeře řazena mezi tu nejlepší. Není se co divit. Film je plný napětí, dobrodružství a náhlých zvratů, tedy obsahuje vše co má zprávný dobrodružný film mít.

DĚJ

Jedním z těchto ničeho se neštítících zločinců byl i Santer, který se svou tlupou bezohledně zabíjel, terorizoval a vládl. Přinutil zbabělého vedoucího úředníka na stavbě trati, aby porušil zákaz a zkrátil stavbu přetnutím území Apačů. Old Shatterhand jako geometr společnosti přijíždí, aby chybu napravil. Na cestě se seznámí se Samem Hawkensem a jeho přáteli. Jejich kolona je přepadena Indiány z kmene Kiowů, kteří jsou spřáteleni se Santerem. Lstí nad Indiány zvítězí a šťastně dojedou do tábora. Setkávají se s Vinnetouem, který přijíždí s ultimátem vyklidit území Apačů. Old Shatterhand souhlasí, ale jsou překvapeni Santerovou bandou, Vinnetou je zajat a Klekí-petra zavražděn. Old Shatterhand v noci osvobodí Vinnetoua a druhý den s ozbrojenými dělníky jde zajmout Santera. Saloon, v němž se Santer se svými muži zabarikádoval, je obléhán. Než se podaří Santerovu bandu zcela rozprášit, jsou přepadeni Apači, kteří přicházejí pomstít smrt Velkého bílého otce. Old Shatterhand se svými přáteli je zajat, Santerovi se zbytkem jeho tlupy se podaří uprchnout. Old Shatterhand, který byl v boji vážně zraněn, má být po uzdravení spolu se svými přáteli umučen. Říká Vinnetouovi, že on mu tehdy zachránil život, ale Vinnetou nevěří. Uvěří mu však Vinnetouova sestra Nšo-či, která se vypraví na místo boje, aby přinesla ze ztraceného kabátu důkaz.

3. ČÁST: NA HRANICÍCH

16. listopadu 2009 v 11:04 | Kyle |  BANDITI V.
Další část Banditů je tady a s ní se děj opět posouvá o trochu dál... A co v ní je? Espozito prozrazuje, kde se nacházejí Natálie, Louis a Ponkay

Po poslední větě, kterou pronesl Johnatan Kyle strnul. Čelist mu padla téměř až na ramena a on zůstal nevěřícně stát aniž by mrkl okem. To co právě slyšel je ohromující, ale zároveň to vede k zamyšlení. Po několika sekundách, kdy byl Kyle duchem mimo přítomnost se oklepe z náhlého
šoku, který mu přivodil Johnatan svojí výpovědí, jenž odhalila z jistého pohledu důvod jeho cesty mimo kaňon. Co jsi to právě řekl? Vystřelí ze sebe nerudně Kyle. Johnatan se postaví přímo naproti Kylovi a s přikyvováním hlavou opakuje: Slyšel jsi dobře.... člověk, který mi řekl abych tě vyhledal je opravdu ten, který vytvořil toho záhadného koně, se kterým jsi se už několikrát setkal. Kyle se opět zamyslí a po několika vteřinách hluboké mlčenlivosti se odhodlává k dalším slovům: Vždyť jsi mi přece tvrdil, že o tom koni nic nevýš! Johnatan se na zadívá Kylovi do očí a s naprosto vážným výrazem prohlašuje: To jsem k tobě nebyl úplně upřímný... To Kylovi nijak nepomohlo. Jeho důvěru v Johnatana to nijak neposílilo. Kdo je to, vyhrkl ze sebe později překvapený Kyle. Johnatan nahodí ironický úsměv na rtech: To jsi opravdu myslíš, že ti to jen tak povím. Nic to mezi námi nemění Kyle. Ujišťuju tě, že o tom koni vědí jen dva lidi. On a já, nikdo další. Ani moji lidé nemají ponění co je zač ten "tajemný hřebec." A teď jsi ke mě úplně upřímný? ptá se ostýchavě Kyle. Ano, teď není chvíle na nějaká psychologické manévry. Máme jasně určený cíl a ten musíme splnit, prohlašuje sebejistě Cantvell. Kyle je těmito informacemi zaskočen dvojnásob. I když mu Johnatan v tomto směru lhal, tak věděl, že teď je naprosto jiná situace. V době, kdy se Johnatana na "tajemného hřebece" ptal se ještě tak neznali a jejich důvěra nebyla na takové úrovni jak je tomu dnes. Dobrá Johnatanane, musíme tahat za jeden provaz a nějaké hádky by nám v našem putování nijak nepomohli, praví rozumně Kyle i když by z Johnatana nejradši dostal, kdo je onen záhadný člověk, který má co dočinění s legendárním koněm. Johnatan je téhož názoru a proto podobně jak v El Pasu, tak ani tady se rozhodnou přespat v hotelu. Tentokrát však na více jak jednu noc, protože nikdo neví, jak dlouho bude Carlosovi Espozitovi trvat sehnat nějaké informace o Natálii, Ponkayovi a Louisovi.

V Las Cruses oba strávili téměř celý karneval. Během té doby se v některých směrech zůčastnili této dlouholeté tradice i když si Kyle musel dávat hodně pozor na to, aby ho někdo nepoznal, protože stále je hledaný zákonem a kdyby po něm šel někdo od šeryfa nebo samotný šeryf, tak by to na situaci nijak nepřilepšilo. V Las Cruses se Kyle s Johnatanem zdrželi celkem 6 dní. Karneval jim nabídl mnoho možností jak zabít volný čas. Toho sice neměli mnoho, protože stále diskutovali o kaňonu, lidech v něm a podobných věcech s Kaňonem Duchů spojených. Když však ale nic z tohoto neprobírali, tak vyrazili do barevně vyzdobených ulic, které jím naskýtali obrovské množství monžostí, jak co nejpříjemněji čas v Las Cruses strávit. Kyle třeba zavítal k jednomu ze stánků, který byl vyhlášený tím, že se v něm vařili různé speciality a podávali se v něm všemožné nápoje, které nebyli vždy k sehnání. Některé recepty, které se v tomto stánku objevili neznalo třeba celé město. Po šesti dnech bloumání po ulicích města Las Cruses Carlos Espozito nastřádal všechny potřebné informace, které po něm Johnatan s Kylem chtěli. Je pozdní podvečer. Slunce už téměř zapadlo za vrcholky hor, které celé město obklopují. V tudo denní dobu navštěvuje Kyla s Johnatanem právě Carlos Espozito se zprávami o lidech, které hledají. Ozve se zaťukání. Kyle se napřed zeptá, kdo stojí za dveřmi. Když uslyší, že tam je Carlos, tak bez váhání chytá za kliku a otvírá. Espozito vstupuje do pokoje, ve kterém se právě Johnatan žiletkou holí. Když vidí, že dorazil Espzito, tak si tvář ještě párkrát přejede nabroušeným ostřím a poté setře zbykem pěny, aby mohl důkladně naslouchat. Tak co máš příteli? ptá se zvýdavě Johnatan. Espozito naprázdno polkne a zadívá se na list papíru, který drží v ruce. Předem říkám, že na podrobné informace jsem neměl dost času, takže vše nemusí souhlasit. Ani bych se tomu ostatně nedivil. Takže řekli jste mi, že se ohlížíte po jisté Natálii Sendersové. Ta bude pro vás nejlíp k nalezení. Jistý muž, se kterým mám dobré vztahy zjistil, že si žije spokojeným životem v Odesse. Takže myslím, že u této ženy problém nebude. Dalším jmenovaným je Louis Lennon. O tom mám více podrobné informace. Tento muž, pracuje jako vrhač nožů v Clintonu. Posledním na seznamu je nějaký indián - Ponkay. To bude těžší sousto. Podle mého známého byl nabrán do armády jako indiánský stopař a momentálně by se měl nacházet někde na západě, ke probíhá válka s indiány, kteří nejsou ochotni se stáhnout do rezervací. Před 14 týdny se tato armáda nacházela několik mil severně od Průsmyku šedých medvědů. Tento průsmyk je odsud vzdálen takových 130 možná více mil. Každopádně za den a něco by jste se tam mohli dostat, praví s klidným hlasem Espozito. Po dokončení svého výkladu pohlédne do očích Kyla s Johnatanem. Ti jsou naprosto nadšeni, jaké informace stačil nastřádat. Johnatan na nic neváhá, vstává a s Espozitem si třese rukou. To samé následuje i od Kyla. Johnatan se vzápětí obrací na Kyla a s podivným výrazem pronáší: Pokud je Ponkay od nás jen 130 mil, tak bychom ho mohli najít už pozítří, pokud ovšem vyrazíme hned. Kylovi se Johnatanův nápad velmi zamlouvá a proto ani neodpovídá, jen přikývne a začne si balit věci. Tak, jsem rád, že jsem vám pomohl, říká při odchodu Espozito, který má snad nejlepší kontakty na celém západě. Oba se k němu otočí a ještě jednou mu poděkují. Teď už vědí, kde hledat a tato vidina jim dodává další energii, která je vede vpřed. Je už večer, ale to Johnatan ani Kyle neřeší. Vydávají se na západní hranice a jejich mezníkem se v tuto chvíli stává Průsmyk šedých medvědů.

Cesta jim trvá o mnoho déle než čekali. Průsmyk šedých medvědů se rozprostírá ve velkém pohoří Černých skal, který svůj název rozhodně nezapřou. Cesta je kamenitá, ale velmi obtížná. Koně se taky za nějaký ten čas unavý, a tak musejí Kyle s Johnatanem provádět pravidelné přestávky. Jejich odhodlání však tuhle námahu překonává mílovými kroky. To, že co nevidět spatří Ponkaye jim dodávalo sílu. Po čtyřech dnech cesty spatřují Průsmyk šedých medvědů. Při vězdu do něj se Johnatan zamyslí a potom rozčarovaně prohlašuje: Tady to znám, opravdu, je mi to tu povědomé. Tím, líp. Aspoň rychleji najdeme Ponkaye, prohlašuje Kyle. Johnatan k tomu dodává: Průsmyk je stejně jako celé pohoří rozsáhlý a armáda tu byla naposledy zahlédnuta před týdnem. Může trvat dalších několik dní, než na ně narazíme. Kromě toho, jistě nás vojáci nepustí mezi sebe a tak budeme do jejich tábora proniknout za tmy a Ponkaye najít a informovat o tom, co se chystáme udělat. Jen to však Johnatan dořekne, tak se ozvou výstřeli. Kyle s Johnatanem jsou obklopeni strmými skalami, takže nemají ponětí co se kolem nich děje. Konec jedné stezky je před nimi a tam se rozprostírá menší prérie. Oba zrychlí aby co nejdřív vjeli na širé místo. Když vyjedou ven, tak asi půl míle před sebou, dole v údolí vidí, jak na ležení federální armády útočí velmi početná skupina indiánů. Ozývají se výbuchy a v celém Průsmyku teď rozhodně není bezpečno...

POKLAD NA STŘÍBRNÉM JEZEŘE

14. listopadu 2009 v 21:53 | Kyle |  FILMOVÉ MÁYOVKY
Tak tady jsou legendární postavy našeho mládí - Old Shatterhand a Vinnetou. Bílý muž, jenž přešel velikou louži, aby na Divokém západě našel svou novou vlast a vykonal hrdinské činy, které mu vynesly nesmrtelnou slávu. A poslední náčelník Apačů, na kterého už doléhá stín tragiky jeho národa, ale který bez váhání nasazuje život, má-li se dopomoci právu k vítězství. Tož vydejme se na pouť nekonečnými dálavami amerických prérií, hlubokými údolími i po vrcholcích vysokých pohoří a prožijme s nimi velká dobrodružství a nemilosrdné boje za čest a slávu.

První z filmových Máyovek, která patří do oné všem známé TOP 4, kterou tvoří první tři díly o Vinnetouovi a už zmíněný Poklad na Stříbrném jezeře, který byl natočen roku 1962.

DĚJ
Bandita Cornel Brinkley se dozvídá, že někde na Divokém západě se nachází jezero, které skrývá ohromné bohaství. I když se povídání o tomto místu bere jako pohádka pro děti, tak se na něj zaměří a dovídá se, že plán, na kterém je vyznačena ceska k Stříbrnému jezeru vlastní jistý Engel. Toho později vyhledá a v dostavníku mířícím do Tulzy zavraždí a plánu se zhostí. Bohužel pro něj se mu do rukou dostává jen půlka plánu. Tu druhou vlastní muž, jménem Petterson, který žije se svojí dcerou Elen na Butlerově farmě. V Tulze očekává příjezd svého otce Fred Engel, dorazí však jen opuštěný dostavník s tělem jeho otce. Fred se vydává najít vraha a přitom naráží na Old Shatterhanda. Ten mu prozrazuje, že narazil společně s Vinnetouem na stoupu banditů, kteří tento zločin spáchali a že je jeho rudý bratr sleduje. Fred později Old Shatterhandovi prozrazuje, kdo vlastní druhou část plánu a to naneštěstí slyší i bandité, kteří pokoj, ve kterém se nacházeli Fred, Old Shatterhand, Sam Hawkens a ještě pár ostatních odposlouchávají. Bandité, tak vědí, kde plán najdou a proto se musí Fred spolu se svými přáteli, kdyří mu přislíbili pomstít otce vydat, vydat na Butlerovu farmu a včas ji varovat. Jen o fous se na farmu dostávají před bandity a následuje ohromná přestřelka, během které se musejí banditi vedení Cornelem stáhnout do ústraní. Do rukou jim však vpadne Pettersen a jeho dcera Elen. Old Shatterhand se s Fredem vydají podzemní štolou Pettersenovi a jeho dceři napomoc. Zajatce osvobodí a spěchají zpět na farmu. Následuje další útok banditů, který se zdá být úspěšný avšak do té doby, než se objeví Vinnetou s Osagy, kteří bandity zaženou. Fred se poté utkává v pěstním souboji s Cornelem a plán mu uloupí, Cornel však uprchá.


ÚVOD

14. listopadu 2009 v 20:27 | Kyle |  FILMOVÉ MÁYOVKY
Rozhodl jsem se trošku rozšířit rubriku filmy o pododdíl věnovaný filmovým Máyovkám, které se odehrávají na Divokém západě. V současné době se na tyto filmy pomalu ale jistě zapomíná, berou se spíše jako pohádky pro děti, ale tu a tam se najde i někdo starší, kdo na tyto filmy, jejiž děj se odehrává v krásné Jugoslávské přírodě, nedá dopustit, podobně jako já...

Velký náčelník apačů, oddaný přítel, šlechetný bojovník a milý člověk. Jeho příběhy dojaly miliony diváků všech věkových kategorií a na filmy o něm se vzpomíná do dnes. A to i přesto, jsou téměř 50 let staré
Velký bílý lovec, který přišel na západ co by želzniční inženýr z něhož se později stal pokrevní bratr Vinnetoua. Muž, který stál vždy na starně bezpráví a za své činy si vydobyl nesmrtelnou slávu


Falešný skalp, otrhaný kabát a sousloví "jestli se nemýlím.". To je Sam Hawkens

Cestování po západě a hledání dobrodružství, motýlů a vzácných bylin. Tak tento chlapík je Lord Castlepool

Skvělý střelec a zaručený vtipálek, který za doprovodu svého oddaného přítele Old Wabla prožívá po boku Vinnetoua mnoho dobrodružství

Ve filmových Máyovkách patří Old Firehandovi pouze jeden film. V něm řeší problémy města Miramonte

2. ČÁST: STARÝ LOVEC ODMĚN

11. listopadu 2009 v 10:00 | Kyle |  BANDITI V.
Další část závěrečné řady je tady. V tomto dílu se Kyle s Johnatanem vydá na cestu během které budou hledat jistého lovce odměn. Čtěte bedlivě až do konce, informace která stojí v poslední větě této části stojí za to...

Nastává ráno druhého dne, které se nese v duchu první výpravy za starými přáteli, které Kyle ztratil při velké explozi před celým jedním rokem. Bývalý vůdce "skalních lidí" ví, že přimět svoje bývalé přátele, aby zanechali svého nového života a rozhodli se vrátit zpět do kaňonu, nebude nic lehkého. Tyto myšlenky svazovaly Kylovu mysl po celou noc, během, které téměř nezamhouřil oka. Před očima se mu stále promítala ona událost, během, které o vše přišel - o své postavení, ideály a hlavně o své přátele. Ta exploze změnila celý jeho život. Nicméně po roce, během kterého žil v neustálé depresi a nejistotě se tu objevil Johnatan Cantvell. Muž, o kterém pořádně neví co si má myslet. I když mu chce pomoci v hledání, určitě za tím vězí i něco jiného. Vždyť to byl nebo možná i stále je jeho potencionální nepřítel. A jak se budou tvářit Natálie, Ponkay a Louis až uvidí vedle Kyla stát právě Johnatana? Sice jim už párkrát pomohl, ale bylo to dost na to, aby mu mohli věřit? Kyle má dojem, že se mu hlava snad pod tíhou těhle myšlenek rozstřelí, ale v podvědomí si stále říká, že snad jeho přátele na místo, ve kterém zažili neuvěřitelné věci nezapomněli a že ve skrytku jejich duše bude stále dřímat touha vrátit se zpět. I když jsou pryč, tak je jistě několikrát muselo napadnout, co se stalo s kaňonem a jeho obyvateli v době, kdy v něm nejsou. Snad to není falešná naděje, kterou by si Kyle ostatně hodně přál, ale tímto dnem nastává pro něj nové období. Podvědomně doufá, že co nejdřív přiměje svoje lidi vrátit se do kaňonu a odhalit co se v něm stalo.

Johnatan taky neměl příliš dobrou noc. Sice se rozhodl Kylovi pomoct najít zbylé tři lidi, které po explozi ztratil, ale trápí ho věc, která je klíčem k rozlousknutí velkého tajemství. Co se stalo po oné explozi, jenž změnila chod v celém kaňonu. A proč se o ní nechce Kyle zmínit? Co se tam asi tu noc stalo? Pořád do kola si Johnatan klade tyto otázky, na které ať se snaží sebevíc, nemůže najít odpověď. Díky těmto myšlenkám oba dva vstali hned na sklonku svítání, kdy slunce svými paprsky začínalo pomalu probírat spící obyvatele hraničního města El Pasa. Jako první z postele vstal Kyle, který pro oba připravil dva šálky čaje. Jak se Kyle pohyboval po pokoji, tak za každým jeho krokem následovala podlouhlé a docela dost výrazné vrznutí už zeschlích prken v podlaze. Právě to probudilo Johnatana, který těsně nad ránem zabral a usnul. Áááá, čaj po ránu bonde, mne si oči Johnatan a během toho míří ke Kylovi, který v ruce drží oba dva šálky. Tak jaký máš plán? říká Kyle a během toho podává Johnatanovi hrenk s čajem. Vyrazíme na severo-západ, usrkne a potom si otře rty. Naším cílem bude město Las Cruses, ve kterém se setkáme s mužem, který nám zajisté pomůže, pofouká čaj, jenž je velmi horký. A co když ne? Vznese pochybnost Kyle. Johnatan se jen na krátko usměje a s klidným hlasem odpoví: Vždycky mi zatím pomohl. Jak si myslíš, že jsem našel tebe? Kyle nachvíli strne, jako kdyby mu zaskočil jazyk. Než stačí něco říct, tak ho předběhne sebejistý Johnatan: Nebylo lehké tě najít, jediný on o tobě něco věděl. Nevím sice jak, ale očividně se nemýlil, kroutí hlavou. Dobrá, nehme řečí a měli bychom se pomalu připravit, protože cesta do Las Cruses bude dlouhá, pobízí Kyle. Oba si sbalí svoje nejnutnější věci, pouklízí trošku v hotelovém pokoji, sejdou dolů po zahnutém schodišdi, kde Johnatan odevzdá klíče od pokoje a zaplatí za nocleh. Tak a můžou se vydat na cestu, kterou Johnatan odhaduje tak na 2 až 3 dny nepřetržité jízdy. Není to nic příjemného, být celý den v sedle koně, ale jim nic jiného nezbývá. Před hotelem stojí Johnatanovi koně, na které je naložen veškerý provijant a tudíž se může vyjet do nekonečné prérie, která je všude kolem El Pasa. Hned po několika stovkách metrech jízdy Kyle nekončí s pokládáním otázek: Co se celý rok dělo v kaňonu, když jsem tam nebyl? Johnatan se obrací na Kyla pouští se do řeči: Po tom co jste kaňon opustili jsem s tvými lidmi už příliš v kontaktu nebyl. Pár dní po vašem odjezdu jsem s několika mými lidmi a Gasketem dorazil k vám do tábora, kde jsme se dohodli na prodloužení příměří, které Gasket uzavřel myslím s Frankem. Od té doby jsem se na Akamen aka objevil jen párkrát a viděl jsem co se tam dělo. Co?? Naléhá Kyle. Až budete všichni tak ti budu moct říct, oč jde, ale věř, že se stalo něco, co snad ani není možno vysvětlit.... Kyla zamrazí, netuší co by se mohlo dít, ale raději to nechce vědět. Klást vyzvýdavé otázky přestává raději pozoruje přírodu okolo, která jej obklopuje.

Johnatan se opravdu nemýlil. Cesta do Las Cruses jim netrvala déle jak tři dny. Na sklonku podvečera třetího dne cesty se jim v dálce ukázali první domy tohoto města. Las Cruses není příliš velké město. Má několik stovek obyvatel a toto město je po celém západě vyhlášeno svými divokými karnevaly, které se tu každý rok konají. Nejčastější termín těchto karnevalů bývá zhruba v půli podzimu, jehož pestré barvy krásně dolaďují celý karneval. Je 12. listopadu a právě v tento den vypukají velké oslavy obyvatel Las Cruses. Pár desítek metrů před městem Kyle s Johnatanem vidí, jak jsou lidé ve městě převléknutí v pestrobarevných kostýmech. Jejich tváře jsou byzardně pomalované, malé děti mají od svýcho otců vyřezané z tvrdého bukového dřeva malé maketky revolverů a nožů s kterémi si hrají na pistolníky a indiány. Na malém vysutém podíu se nacházejí muzikanti, kteří celý kraj zahlcují hudbou, která dodává karnevalu ten správný šmrnc. Pivo, wiskey a jiné alkoholické nápoje tečou proudem a na ulici jsou i k zahlédnutí první nešťastníci, kteří to s pitím přehnali. Jejich vrávoravé kroky upoutávají pozornost nejen malých dětí, ale každého kdo je zahlédne. Zkrátka ve městě vypukla celotýdenní tradice, která sahá do daleké minulosti města. Hned po vstoupení na půdu karnevalové půdy se Johnatan ohlíží po muži o kterém se v El Pasu zmiňoval Kylovi. Má šťestí, toho koho hledá vidí jen pár kroků od sebe, jak v ruce drží dřevěný půlitr s pivem s hustou bílou pěnou, která po jednom z jeho napití ulpěla i najeho plnovousu. Johnatan k tomuto chlapíkovi přistupuje a seznamuje ho s Kylem. Kyle se diví, vždyť je to podle Johnatanových slov lovec odměn. Chlapík se na Kyla podívá a říká: Asi se divíš, že po tobě nejdu, když jsi hledaný. Kyle jen přikyvuje. Muž pokračuje: Já nejsem jako všichni ostatní lovci odmněn, jsem jako tady Johnatan. Své kontakty na lidi využívám jinak. Abych nezapomněl, jmenuju se Carlos Espozito. Espozito? opakuje Kyle. Ano, moje matka pochází z Mexika, takže moje jméno zní patřičně mexicky. Johnatan pak přeruší všehny formality a zmíní se Espozitovi o tom, co od něj chce nejen on vědět. Když mu vše zdělí do posledního detailu, tak se Espozito krátce zamyslí, hluboce vyfoukne vzduch z plic a říká: Uvidíme, co budu moct dělat, každopádně to nějaký čas potrvá..

Carlos Espozito radí Johnatanovi a Kylovi, aby se ve městě pár dní zdrželi zatímco se pro ně pokusí sehnat patřičné informace o jejich přátelích. Dá se mu opravdu věřit? ujišťuje se ještě Kyle. Johnatan na to: Jak už ti to mám jinak říct, ano, je spolehlivý. Kyle poodstoupí: Tak promiň, ale ze dne na den je vše jinak a tak se nediv, že mám mnoho otázek, vždyť můj potencionální, podotýkám potencionální nepřítel opustí své milované místo a rozhodne se mě najít a pomoct mi. Johnatan ho rázně přeruší a zvýšeným hlasem praví: Nebyl to můj nápad přivést tě zpátky!!! Už jsem nevěděl co dělat a tak jsem souhlasil s návrhem jistého muže. Takže ty jsi nepřišel s tou myšlenkou, že mě vyhledáš. Cantvell zakroutil hlavou dodal k tomu: Chtěl jsem zkusit ještě něco, ale potom jsme usoudili, že ty jsi ten praví. Kyle si vše pečlivě vyslechl a pak se ostýchavě ptá: A kdo ti řekl abys mě našel a přivedel zpět? Johnatan chvíli mlčí a pak říká: Muž, který mi řekl, abych tě přivedl zpět do kaňonu je ten samý muž, který přivedl na svět "tajemného hřebce."....

1. ČÁST: NA MOSTĚ

9. listopadu 2009 v 15:19 | Kyle |  BANDITI V.
Jak jsem slíbil, tak 1. část závěrečné řady je tu. Mě osobně se docela líbí, tak doufám, že bude i vám. Pls komenty...

Svoji nejbližší minulost strávili pouze na jednom místě. Byly však nuceni toto místo opustit aby neohrozili ty, kteří tam zůstali. Rozhdli se odjet a vrátí se jedině až bude hrozba ohrožující jejich přátele zažehnána. Co ale budou dělat ti co kaňon neopustili? Lidé z východu už pro ně sice nejsou takovým nebezpečím jako kdysi, ale stát se může cokoli... Ti co opustili Akamen aka ale stále nepřicházejí. Dnes je to přesně 1 rok...

Most nedaleko hraničního města mezi Novým Mexikem a Texasem - El Paso. Avšak tento most není obyčený. Je to most železniční, který vede přes široký průsmyk, na jehož dně protéká rozbouřená řeka. V dáli syčí vlak a ze tmy pomalu vystupují jeho světla, která se protínají napříč celou noční krajinou. Cesta vlaku vede přes tento most do konečné stanice v El Pasu. Je tu však věc, která tento most odlišuje od všech ostatních na celém západě. Přímo na kolejích stojí zoufalý muž. Z jeho tváře lze vyčíst obrovská bezmoc, beznaděj. Jako by snad neměl ani smysl a vůli žít. Muž je celý orosen potem a jeho ruce se velmi chvějí. Vlak se blíží, jeho světla pomalu začínají oslňovat muže do tváře, ale ten i přesto zůstává stát na kolejích čelem k jedoucímu vlaku. S naprosto chladným pohledem v očích tento muž čeká, až za něj vlak vyřeší jeho trápení. Pískot železniční nápravy o koleje je už velmi hlasitý. Lokomotiva s vagóny drnčí o koleje a ze vzduchu se dá vycítit smrt a obrovskou bolest, kterou ona osoba na kolejích prožívá. Vlak se dostává do fáze, že i kdyby strojvedoucí spatřil muže na kolejích, tak by nestačil včas zabrzdit. Vzdálenost vlaku od zoufalého muže, který má hlavu vztyčenou do nebe lze jen těžkko odhadnout. Jisté je však to, že se pohybuje v desítkách metrů. Jakmile je vlak několik desítek metrů před mužem, tak tak tento zoufalec pohlédne upřeným pohledem na vlak, zavírá oči a vduchu se tiše modlí. Zoufalec už nemá důvod žít a proto se rozhodl, že dobrovolně odejde z tohoto světa. Vlak do něj už téměř naráží, ale náhle se z černé tmy vynořuje jiný muž, který běží směrem k mostu a ke kolejím, na kterých stojí onen bezvládně stojící nešťastník. Jako hbitá kočka po něm skočí a svalí ho pryč z kolejí jen pár sekund před tím než by ho přejel vlak s nic netušícím strojvedoucím. Kdo jsou tito dva muži? Jeden z nich byl dříve uznávaný vůdce a přítel, ten druhý velí svým lidem do teď. Muž, který stál na kolejích a stál tváří v tvář smrti nebyl nikdo jiný než Kyle Kvint. Ten, kdo mu přispěchal na pomoc byl jeho starý (ne)přítel, jistý Johnatan Cantvell. Cos to sakra chtěl udělat? Zvedá na Kyla hlas Johnatan, jenž se pomalu souká nahoru ze země. Kyle jakoby snad byl něčím omámený, nebo opilí a na Cantvellovu otázku vůbec neodpovídá. Naprosto ho ignoruje. Poté se zvedá ze země i on, opráší si kabát a pokládá pro změnu otázku on: Co tady chceš Johnatane? Cantvell se na Kyla podívá, prohlédne si ho od shora až k zemi a nevěřícně zakroutí hlavou: Kdo by to byl do tebe řekl, že by jsi byl tohoto schopen. Z muže, který byl před rokem tak uznávaný, se stala troska, jenž se chce zabít. Odpověz! doráží na Johnatana rozhořčený Kyle. Dřív než ti odpovím, tak půjdeme do města, do hotelu, kde se trochu umyješ. Potom ti řeknu, proč jsem tu! Navrhuje Johnatana a chytá Kyla za rameno. Kyle se letmo zadívá Johnatanovi do očí a poté krátce kývne hlavou. Johnatan Kyla zavede do místního hotelu na náměstí. Zaplatí poplatek pro dva lidi na jednu noc a obdrží klíč od pokoje, který se nachází ve třetím patře ubytovacího zařízení. Cantvell dále poručí ať je v pokoji připravena vana s vodou, aby se mohl Kyle očistit a umýt. Jakmile tak učiní, tak Johnatan promluví o tom, proč za Kylem přišel.


Proč tu jsi Johnatane, opakuje už po několikáté otázku Kyle. Cantvell krátce povzdechne a trošku nervózním hlasem odpoví: Říká se mi to dost těžce, ale opět potřebuju tvou pomoc. Kyle jen nevěřícně zakroutí hlavou a říká: Pomoc? Zase ode mě? V kaňonu jsi přece velmi uznávaná osobnost, tak proč žádáš pomoc ode mě. Podívej se, co se ze mě stalo. Už nejsem tím, kým jsem býval. Muž, kterého jsi znal je pryč! Není!!! říká odhodlaně Johnatan. Vím, že hluboko ve tvé duši stále dřímá duch muže, který na svou stranu dokázal strhnou lidi i po smrti jejich velkého vůdce Roye Corsa. Kyle opakuje: Ten muž už zemřel. Stalo se tak 9.. listopadu minulého roku. Co se tehdy stalo, že už jste se nevrátili? Pokud říkáš pravdu, tak dnes je to přesně rok od toho co jste odešli, zamýšlí se ještě k tomu Cantvell. Kyle si rukou prohrábne vlasy a říká: Nechci o tom mluvit, prozatím. A co lovci, Delon a vše kolem nich? Dostali jste je? Vyzvídá opět Cantvell. Kyle zklopí hlavu a povídá: Nevím, vše se semlelo tak rychle. Tu noc, co se to stalo, jsem selhal Johnatane. Tak jako nikdy před tím. Ztratil jsem důvěru zbylích tří a od té noci jsem je už nikdy neviděl. Opravdu mi nechceš říct co se tam stalo, naléhá na Kyla Cantvell. Kyle je však neúprosný a o tom, co se stalo po explozi nechce mluvit, alespoň né teď. Stále jsi mi neodpověděl proč ode mě potřebuješ pomoc, připomíná Kyle. Cantvell si v hotelovém pokoji sedá na židli a říká: Teď mě bedlivě poslouchej. Ode dne co jste odjeli, tak se věci změnili. Kaňon už není takový jaký si ho pamatuješ. Od doby co jste z něj odjeli se začali dít podivné věci, které si nikdo z nás neumí vysvětlit. A co si slibuješ ode mě? Ptá se se sarkastickým tónem Kyle. Cantvell na to: Nevím, ale nic jiného nás nenapadlo. Tvoje jméno se v kaňonu stalo legendou a vůbec "skalní lidé" jsou už teď legendou. Nejedná se o pomoc jen pro mě, ale hlavně pro tvoje lidi, kteří tě potřebují Kyle. Oni potřebují tvoji pomoc nejvíc. Musíš se se mnou vrátit do kaňonu, pobízí Cantvell. Kyle se ironicky zasměje a říká: Nemůžu se vrátit, ačkoli bych si nepřál nic jiného. Proč? Sykne krátce přes zuby Johnatan. Svazuje mě slib. Jaký slib, ptá se opět Cantvell a během toho se zvedá ze židle. Kyle pokračuje: Slíbili jsme si, že pokud se něco stane, tak se nikdo z nás sám do kaňonu nevrátí. Cantvell se nachvíli zamyslí a po kratší odmlce, která trvala několik vteřin říká: Tak Louise, Ponkaye a Natálii najdeme a oni půjdou s námi. Ty jsi se zbláznil, povídá zděšeně Kyle, kterého Johnatan nepřestává udivovat. Oni už si žijí svoje nové životy. Kaňon jim jistě už nechybí. Johnatan na to: Neznám člověka, kterému by kaňon nezměnil život. Nejhorší je bude najít. Přimět je vrátit se zpět nebude tak těžké. Tak co? Jsi ochoten mi pomoct, ptá se Johnatan. Kyle si rukou otře pot z čela a po chvilce váhání říká: Ano. Půjdu s tebou, ale nemám ani nejmenší představu jak ty zbylé najdou. Cantvell však Kyla ubezpečuje: Nezapomínej, že jsem býval lovec odměn a na celém západě mám nějaké staré známé, kteří se v této práci pohybují. Nevím, jak to bude dlouho trvat, ale není to nemožné. Netvrdím, že to bude snadné, to rozhodně ne, ale je to v našich silách, dodává odhodlaný Cantvell. Kdy se vydáme na cestu? Ptá se ostýchavě Kyle. Cantvell na to odpovídá naprosto vážný hlasem: Nevidím důvod proč bychom tady měli dřepět na zadku. Můžeme vyrazit hned zítra ráno. Kyle si povzdechne a praví: Bůh nás ochraňuj...

DALŠÍ UPOUTÁVKA + INFORMACE O V. ŘADĚ BANDITŮ

7. listopadu 2009 v 13:48 | Kyle |  NOVINKY
Po přidání první upoutávky na V. řadu se v komentáři objevil dotaz od Lesteta, který se ptal, kdy se na blogu objeví první část závěrečné řady. Odpověď možná hodně z vás překvapí... Najdete ji v upoutávkce pod tímto článkem.

A co se bude v V. řadě dít?

  • Exploze, která nastala na konci čtvrté řady bude často omýlané téma, od kterého se bude odvíjet celý další děj
  • Pátá řada bude oproti těm ostatním o něco delší. Řekl bych o takové dvě části
  • Co se týče akce, tak jsem se pokusil navázat na poměrně akčí čtvrtou sérii ( k více akčím částím mě přiměl Toren a nebyl to vůbec špatný nápad)
  • Zároveň se však snažím aby v příběhu zůstala mystika, která je charakteristická hlavně pro první, druhou a třetí řadu
  • Druhá polovina pětky se ponese v duchu odhalování klubka záhad...
  • Dozvíte se co zač je např. Údolí ztracených výkřiků, kdo vytesal velkou podkovu na východě kaňonu, rozuzlení o Gasketovi, co je vlastně "tajemný hřebec", zjevení Roye Corsa atd...
Celkově schrnuto, pátá řada by měla být kombinací prvních tří mystických a hlavně záhadných sérií s více akční čtverkou.

UKÁZKA do upoutávky jsem zakomponoval i pár vět z první části 5. řady...


TRAILER + PRVNÍ ZPRÁVY O V. ŘADĚ BANDITŮ

5. listopadu 2009 v 19:08 | Kyle |  NOVINKY
Ač se mi to nechce ani věřit, tak příběh Banditů nezadržitelně kráčí ke svému konci. V současné době mám napsáno 9 částí z celkových zhruba 15, takže to s tím koncem je opravdu vážné. V tomto článku vám přináším něco málo z toho, co se bude v pětce dít a plus k tomu takovu menší upoutávku, která byla vytvořena v poněkud odlišném směru, než jak tomu bylo u těch předchozích.

  • Zásadní změnou bude to, že příběh se bude z velké části odehrávat mimo kaňon, což se doposud nestalo
  • To co se stalo po oné explozi bude prozrazeno až někdy v půli řady, takže co se stalo po explozi bude pro vás velmi dlouho velká neznámá
  • Oproti předchozím řadám se tu neobjeví tolik nových postav. Můžu zmínit asi jen tuhle, která ale moc hlavní není - je to bývalý lovec odměn Carles Espozito...
  • Čeká vás hned několik dojemných úmrtí, podobně jak tomu bylo u Alvára
  • Jednou z velkých novinek bude, že po skončení celé řady bude následovat video, které příběh dovede do svého úplného konce...
A tady už zmiňovaná upoutávka...